20. 3. 2008
JEŠTĚ K DISKUSI O HNUTÍ NE ZÁKLADNÁM:Rytíř z Bezdružic vznešenému pánu Tomáši Burgundskému, kterýžto vrchním náhončím královského hradu Řitka učiněn jestVelevážený pane, nemohu zajisté dosti doceniti skvělých rad, kterýchžto jste mi laskavým dopisem svým zaslati ráčil. Jest pravdou přesvatou, že našemu království řádného vojska po mnoho let se bylo nedostávalo; pročež pronikavá myšlénka vaše, že vojvodovi přebohatá tradice slávského kanců štvaní ku pomoci býti má, zdá se mi na každý pád velmi případnou. Děkuji tedy převelice, že jste svaté a neporazitelné věci Bivojově způsobem tak znamenitým posloužil. Vězte, že naděje, jež ve mne vkládáte, nikterak zajisté nezklamu, a národu spícímu osvícené idey způsobem nižádným že neztajím. |
Dbáti budu vždy především zásady hlavní, že totiž bez náležité rozšafnosti a rázovitosti postav vlasteneckých na žádný pád škůdci ublížiti nelze; pročež každý s tím, co je mu doma nejbližší, do honitby nechť spěchá. Dráteník kéž hrnci svými zvíře to nečisté po rypáku mlátí, alébrž pastevec hrombitě po patě kopytem tlouk. Přadlena vřeten pilně tam vrhati bude, jakož i prťavec ok dratevných na koroptve nechť líčí. Pakliže pohodný s pytlem rudým komu by smrděl, neleň a nosu sobě ucpi, ať neskonáš. Bodej, škrť a řež, kdo můžeš, cizího neb vlastního -- hlavně však neustále a bez umdlení! Neboť jen činností nepřestajnou jest nám národ ten ospalý vzbuditi a k božnosti jej míti. Druhéhoť přikázání vašeho, kteréžto jste perem namočeným v jelitě zvláště byl podtrhnul, ovšemťže též nezapru. Jakmileť štvanici na nepřítele chutě zakončíme, nepřipustímež nikdá, by úlovek ten, nemalou obětí vykoupený -- neboť mnohému soused v řadě náhončí úsilím šlakovným zuby hráběmi vyraziti ráčil, kdežto ten zas onomu vidlí do střev vnořiti neopomněl -- tedy, nikterakž nebude nám lze maso kořisti po nízkém způsobu se zelím německým připraviti! Avšak vždy jen v šípkové omáčce čerstvé tělo spasitele polí našich požíráno bude. Pakliže hned z počátku této přesvaté zásadě hanebník který by se zpěčoval, pro výstrahu veškera přirození zvráceného na kůl veřejně narážen bude, že huby nedržel. Troufám tedy doufati, že jsem poklad moudrosti vaší nové a převeliké do hlubin náležitých uložiti ráčil, kde ona zajisté dobra mnohá nyní způsobí -- a po stránce obřadní, v níž přece vždy podstata každé velké věci spočívá, úkolu svého se zhostím, jakž mi i náleží. Kdybych však přes veškeré úsilí ať z nedbalosti, ať z rozumu chabého, neb kvůli slabosti povahy mé vašich rad v plné míře nezachoval, buďtež jist, že po příští bitvě, až spolu v kládě šatlavní zakováni sedět budeme, Bůh v neskonalé milosti své ráčí nám naděliti množství času k rozprávkám, abychom zbylých rozdílův ve smýšlení bratrsky sobě překonali. V dokonalé úctě váš Kryštof Harant, pán z Polžic a Bezdružic |