20. 3. 2008
"Druhá" republika jako ideál reakce na repliku Pavla Čámského "Pohled, který nevyvolá nadšení" Nevím proč, ale vybavil se mi v této souvislosti jeden kreslený vtip, který vyšel v nevím už jakém (statečném) periodiku po americkém napadení Iráku v roce 2003. Na tomto obrázku sedí manželský pár středního věku v pokoji, jímž právě prolétá vojenská raketa. Manžel říká: "Mámo, toho si nevšímej, to se nás netýká". Přesně takto popsal Pavel Čámský svého ideálního občana, občana, který je hlavní oporou současného režimu. |
Je to občan, který se nezajímá o své okolí, natož o nějaký světový kontext, občan, který se zavře ve svém obydlí a se škodolibostí sleduje bezdomovce potácející se na ulicích a v televizi různé špindíry v turbanech nebo s pravoslavnými plnovousy, na které padají naše humanitární bomby, večer se podívá na hlubokomyslný seriál a je spokojený, že se s nikým nemusí dělit o tu "poslední košili". Občas na něj sice přecejen dolehnou chmury, když mu vytane na mysli, co kdyby náhodou onemocněl, jak bude platit bydlení, co děti na studiu, jestli se jeho zaměstnavateli bude dařit a nepropustí jej z práce, jak to bude s důchodem. Ale tyto nepříjemné myšlenky zaplaší rychle při nákupu v bohatě zásobeném supermarketu a při pohledu na titulky našich novin, které mu oznamují, že žijeme v nejlepším období našich dějin a nic nám nehrozí, jenom ještě bohatší konzum. Přesně takového občana, který "žije" současností a nějakou perspektivou se nezabývá, se snaží vychovat tento režim, bohužel je nutno říct, že se mu to částečně daří. V tom se tento režim velmi podobá režimu v tzv. druhé republice (okleštěné Československo po mnichovské dohodě 1938-1939), jejíhož představitele, agrárníka R. Berana, jsme měli možnost nedávno v nějakém historickém pořadu na ČT vidět hřímat "Přehnala se nad námi bouře, ale teď se musíme se starat jen sami o sebe a přestat se zabývat problémy jiných". Možná že ještě doplnil, že i přesto je současná "řízená demokracie" o 1000% lepší, než ten masarykovsko-benešovský liberální paskvil, ani bych se nedivil. Prostě pro systémy, kde je třeba lidi udržovat v poslušnosti vůči silnějším, je nutné je izolovat, oddělit od ostatních, aby se náhodou nesdružili, zaměřit je čistě na uspokojování jejich krátkodobých osobních zájmů, a zamlčet jim, že ta okolní realita je nakonec dostihne, a může to být kontakt velmi nepříjemný. Ještě na okraj: p.Čámský nám vnucuje, že naprostá většina lidí u nás si myslí, že kapitalismus je o 1000% lepší než socialismus (jak to vlastně ví, byl na to téma nějaký seriózní průzkum?). Zaujala mě ta bombastická číslovka, připomnělo mi to různé "výkřiky" bojovníků s "komunismem" na některých internetových diskusních fórech, za nimiž jsou ke zvýšení důrazu umístěny celé série vykřičníků. Asi se autoři domnívají, že čím razantnější rétorika a expresivnější symbolika, tím pádnější argumentace. Počet vykřičníků anebo procent ale socialismus nezlikvidují, ten může s konečnou platností porazit jen odstranění příčin jeho vzniku, tj. především rostoucí sociální diferenciace a ohrožení stále početnějších sociálních skupin. Až si s tím kapitalismus poradí, má vyhráno, Osobně si ale myslím, že tím by kapitalismus popřel svou podstatu, přestal by být kapitalismem. Což lze lidstvu jen přát. |