20. 3. 2008
Kolumbie porušuje mezinárodní právo, ale na vině je ChavezPočátkem tohoto měsíce provedla kolumbijská armáda v Ekvádoru nálet na pozice levicové guerilly FARC a zabila 22 lidí, včetně "druhého muže FARC" Raúla Reyse. Mediální bystřina byla zčeřena útoky především na venezuelského předáka Hugo Chaveze, ačkoli šlo ze strany kolumbijské armády o akt agrese proti cizímu svrchovanému státu, z čehož těžko vinit Chaveze. Útok byl odsouzen většinou latinskoamerických států a nadobro zmařil vyjednávací proces o propuštění rukojmí, držených FARC, mezi Hugo Chavezem, kolumbijským senátorem Piedad Córdobou a Červeným křížem na straně jedné a Raúl Reysem v čele FARC na straně druhé. |
Kolumbie se již více než 40 let nachází v pařátech vojenského konfliktu, který za sebou zanechal desítky tisíc mrtvol a miliony vykořeněných domorodců. Spojené státy sponzorují kolumbijský státní terorismus od 60. let minulého století a vojenská pomoc byla dramaticky navýšena v rámci tzv. Plánu Kolumbie Clintonovou administrativou v roce 1999. Od té doby inkasovala Kolumbie vojenské dary v hodnotě 6 miliard dolarů a je stále nejbližším spojencem Washingtonu v Latinské Americe. Kolumbie byla konzervativními humanitárními organizacemi, včetně Human Rights Watch, označena za zemi, kde jsou v rámci západní hemisféry nejvíce porušována lidská práva. Kolumbijská vláda v čele s prezidentem Uribem po dobu uplynulých šesti měsíců dělala vše možné, aby vyjednávání s rebely z FARC byla sabotována, a další možná výměna zajatců se tak stala nereálnou. Kolumbijská vláda si rozhodně nepřeje, aby FARC získala legitimní moc a vstoupila do politické arény. Přestože se díky prezidentu Chavezovi během krátké doby podařilo vymínit na FARC propuštění šesti zajatců, tvrdý kurs Washingtonu a Bogoty vůči vyjednávání zůstal neměnný. Jak a kdy vlastně vznikla nejstarší guerilla latinskoamerického kontinentu? FARC vznikla v roce 1964 (ve stejném roce jako OOP) coby přirozená reakce na státní útlak, jemuž byli vystaveni nemajetní rolníci, kterým bohatí landlordi brali půdu, a tudíž živobytí. Od 80.let minulého století se FARC nepříliš úspěšně snažila navázat bilaterální kontakty s kolumbijskými vládami. Na přelomu tisíciletí se málem, s pomocí EU, podařilo navázat diplomatický styk mezi rebely a kolumbijskou vládou, avšak 11.9. 2001 a následná "válka proti terorismu" tomu učinila přítrž. Je třeba se také zmínit o teroristických a zločinných praktikách FARC. Válka nezná čistá pravidla a nikdo není bez viny. FARC je v posledních letech obviňována z obchodu s kokainem a zbraněmi, rekrutu dětských vojáků i masakrů civilistů - a nutno říct že oprávněně. To ovšem nelegitimizuje mnohem závažnější represe ze strany kolumbijské armády a paramilitaristických jednotek. Prezident Chavez nedávno navrhl, aby byl FARC udělen status "nepřátelské síly", a akce guerilly tak spadaly pod mezinárodní právo. Ignorováno. Skutečnou pohnutku kolumbijského útoku s podporou Spojených států však podle amerického sociologa a politického aktivisty Jamese Petrase a dalších představuje doktrína preventivní války a jakýsi "test" politické vůle Ekvádoru a Venezuely vůči militaristickému bicepsu a "aktu války". Skutečným trnem v oku USA/Kolumbie je hlavně "nakažlivý", tedy samostatný politický a ekonomický kurs latinskoamerických států v čele s Venezuelou. Fakt, že jsou Spojené státy plně ponořené do blízkovýchodní a středovýchodní kaše neznamená, že svůj "zadní dvůr" či "tradiční sféru vlivu" pustily ze zřetele. Problém tkví v tom, že emancipační snahy latinskoamerických států porušují dekády trvající status quo. Poslední incident naznačuje, že velmoc je sice na úbytě, ale zdaleka ne mrtvá. |