Všimli jste si toho, že když pan Paroubek jel na návštěvu Sýrie, byl z toho poprask? A nyní Česká republika odpustí Sýrii polovinu dluhu, za což je odpovědná současná exekutiva. A to je v pořádku.

Média jsou opravdu už utržená ze řetězu, míní Jan Kyncl.

Reaguji na článek „Cenzura, či zmatek v modrých hlavách?“ ze dne 9.3.2008, který stručně popisuje názorný způsob účelové prezentace či neprezentace témat, která jsou nepříjemná pro politiku současné vlády.

Internetový server Aktuálně přinesl v únoru a březnu 2008 několik velmi zajímavých článků (ca. 10, slovy deset) ohledně utajovaných aktivit pár čímanů z Ministerstva zdravotnictví. Jedná se o pokus převést za nevýhodných podmínek majetek (nemovitosti – některé zámky) patřící pod Ministerstvo zdravotnictví na společnost Terabet (datum z výpisu dne 15.10.2007, hlavní majitel společnost TERA WORKS LIMITED - 184 334, Nikósie, Ifigenias, 7 4th floor Strovolos, P.C.2007, Kyperská republika). Podle mého názoru tento názorný pokus o převod (či spíše test veřejnosti a médií) dává tušit, jak moc může být pro pány Julínka a Cikrta a některé finanční skupiny důležitý převod zdravotních pojišťoven a fakultních resp. krajských nemocnic na akciové společnosti.

Více než třicet let poté, co uprchla z komunistického režimu, získala Martina Navrátilová znovu české občanství. Argumentuje, že je příjemnější žít v dnešní České republice než v Americe za prezidenta George Bushe, píše britský deník Independent.

Navrátilová, která emigrovala z Československa r.1975 poté, co ji československý režim tehdy odepřel právo účastnit se profesionálního tenisového turnaje v USA, vyhrála devětkrát Wimbledon a je považována za snad největší světovou tenistku. Po šesti letech života v USA získala začátkem osmdesátých let americké občanství.

tisková zpráva Greenpeace

Americký radar, který má být umístěn v České republice, by pro svůj nedostatečný dosah nedokázal zaměřit střely, které by podle obav některých zemí měly být případně odpáleny z Íránu, a je proto neúčinný. Tyto závěry zkoumání funkčnosti a dosahu plánovaného radaru představil minulý týden v Berlíně profesor vědy, techniky a národní obrany Theodor Postol z (MIT) Massachusetts Institute of Technology na setkání Německé fyzikální společnosti (DPG).

Komentář ke stati Pavla Urbana "Nekompatibilní logika Milana Valacha"

Pavel Urban ve stati Nekompatibilní logika Milana Valacha uvádí důvody proč podle jeho názoru Homo economicus existuje. Uvedeme část teorie a několik experimentů dokazujících, že se lidé jako Homo economicus ( tzn. člověk ekonomicky, tedy v úzkém slova smyslu racionální) nechovají. Naopak: mohou-li, pak tvrdě, za cenu vlastních ztrát, trestají ekonomicky racionální, tedy sobecké parasity. Z těchto experimentů lze vyvozovat, že lidé, mohou-li, jsou obvykle altruističtí. Nadto máme tyto druhy chování do značné míry v mozcích „zadrátované natvrdo“, tj. evolučně a kulturně dané. Omlouváme se za technický jazyk, který je v části o neuronálních korelátech kooperace. Není ho možné obejít. Pro nelékaře jsme přidali zjednodušující poznámky.

Text je nepatrně upravená kapitola knihy Koukolík, F. Sociální mozek. Karolinum, Praha 2006. ISBN 80-246-1242-9, EAN 9788024612423

"Na co zíráš?!," syčí na mě Josef. Nedivím se tomu zlostnému tónu. Je třeba co nejrychleji zmizet z Opavy - i s dokumenty o 31. tankové divizi "spřátelených vojsk" a zbraněmi, pro něž jsme sem přišli. S každou další minutou nečinnosti je méně pravděpodobné, že nějakou sabotáž vůbec provedeme, natož že vyvázneme živí...

Jenže já jsem najednou nalomený -- konsternovaný tím žalostným obrazem a ozvěnou mrtvolného chroptění.

tisková zpráva Mezinárodního červeného kříže<úp>

Zatímco pozornost médií těchto týdnů poutají jiné krize v Africe, humanitární situace v Somálsku se nadále znepokojivě zhoršuje. Protrahovaný ozbrojený konflikt zintenzivnil vlnami těžších bojů, a to nejen v hlavním městě Mogadišo, ale též jinde v zemi. Statisíce lidí prchají. Jejich špatnou situaci umocňuje dlouhodobý nedostatek vláhy. Životní náklady strmě vzrostly, takže si mnoho lidí nemůže koupit ani jídlo či jiné základní potřeby.

V úterý 11. března zemřel na následku úrazu ve věku 76 let autor Britských listů, právník JUDr. Miloš Štěpánek. Pohřeb se koná v pondělí 17. března v 11 hodin v krematoriu ve Strašnicích. Rodině i pozůstalým vyjadřuje redakce Britských listů hlubokou účast. Miloš Štěpánek byl energickou, přemýšlivou a podnětnou osobností. Našim čtenářům bude chybět.

Články Miloše Štěpánka ZDE

Bylo to před sněmovními volbami. Předák občanských demokratů Topolánek strašil voliče "varovnou" vizí geopolitických změn v srdci Evropy. Posunem České republiky na východ od ráje euroatlantické civilizace, vyhraje-li sociální demokracie spřažená s komunisty. Pochopitelně, byl to bluf, jemuž přizvukoval lidovec Kalousek nicneříkající frází o "předstírané demokracii". Malovali předvolebního čerta na zeď, s nímž se od vzniku samostatného Česka mohla srovnávat, či jím dokonce inspirovat jedině hysterická mobilizace praotce ODS Klause před volbami roku 1998. Obnášela volání po zákroku vůči socialistům, kteří ohrožují mladou a křehkou demokracii návratem předlistopadových poměrů. Zrcadlově podobná politická agitace bohužel pravděpodobně zabírala též roku 2006. Což stojí za úvahu, neboť mezitím prošla řádka let běžného vládnutí levice a náš stát mezitím zakotvil ve flotile Evropské unie a Organizace severoatlantické smlouvy.

Európa sa musí pripraviť na boj o zmenšujúce sa množstvo prírodných zdrojov. Očakávať možno aj vlny klimatických utečencov a energetické vojny. V stávke je aj konflikt s Moskvou, tvrdí správa, ktorú by na jarnom summite Rady mal predstaviť Javier Solana.

K tomu: "Klimatické změny mohou vyvolat konflikt s Ruskem"

Tlustá černá čára. Přesně to jsem udělala ve svém životě. Obrovskou tlustou čáru, před kterou jsem nechala 22 let prožitých v Československu, 14 let v České republice a začala jsem od začátku. Z malebné zemičky uprostřed Evropy jsem se vydala za oceán do druhé největší země na světě nacházející se v severní části Severní Ameriky. Země, která na severu hraničí se Severním ledovým oceánem, na východě s Atlantikem, na západě s Tichým oceánem a na jihu a severozápadě s USA. Mým novým domovem se stala Kanada. Říká se, že na každém konci je krásné to, že něco nového začíná. Tak v mém případě to platí na 100 procent. A aby to byl začátek se vším všudy, přiletěla jsem dokonce posledním letem Českých aerolinií do Kanady. Ano, 17. ledna 2008 se uskutečnil poslední let OK 108 z Prahy do Toronta s mezipřistáním v Montrealu.

Svým novým seznamem smrtelných hříchů dělá římská církev ve skutečnosti krok zpět do středověku. Právě ve středověku totiž byla římská církev jakýmsi garantem společenských hodnot a norem, a to bylo pro křesťanství zhoubné. Pochopitelně církev, a tím myslím konkrétní kněží a laiky, se má angažovat ve společenských otázkách, nemá je však svazovat s věčností (čili Posledním soudem).

Věčnost není definována tím, co naše společnost na začátku 21. století potřebuje (a já se spíše kloním k tomu, že bych zastával hodnoty, které Vatikán ve svém novém seznamu smrtelných hříchů prosazuje).

Bydlím pár kilometrů za Prahou v dosahu integrované městské dopravy zvané Ropid. Protože po poslední reorganizaci (rozuměj zdražení) mi žádný řidič příměstského autobusu nebyl schopen sdělit, jakou jízdenku si mám zakoupit, rozhodl jsem se dopátrat toho sám průzkumem webových stránek společnosti ROPID (vřele doporučují ).

Je to daleko složitější záležitost, než by se na první pohled zdálo. Tarifní pásma jsou definována od středu Prahy směrem ven. Vzhledem tomu, že bydlím v 2. tarifním pásmu, mohlo by mne, člověka prosté mysli, napadnout, že budu potřebovat 2 pásmovou jízdenku. Chyba lávky, je zapotřebí jízdenky šestipásmové. Důvod ? Do 2. pásma vede přímočará cesta přes následující pásma: P,P,0,8,1,2 (přitom P se někdy označuje jako P1 či P2, 8 jako B).

Na jednoduchý dotaz, jsem od vedoucího marketingu ROPID dostal následující srozumitelné vysvětlení (viz níže), píše čtenář Pavel Drs.

Zrušení stravenek dotovaných z veřejného rozpočtu je spravedlivé, uvědomíme-li si přesně, jak funguje transfer peněz dnes: Státní rozpočet vybere od (všech) občanů peníze, a aby mohl jednu skupinu pracujících zvýhodnit, skrze zaměstnavatele jí -- a pouze jí -- dá určité výhody.

Festival Jeden svět je zameraný na ochranu ľudských práv a slobôd a ktorý práve teraz prebieha po celej ČR. Motto tohtoročného festivalu je boj proti diktatúram. ČT, ktoré tento festival mediálne podporujú, však možno v eufórií boja proti zlu tentoraz zosobnenému v diktátoroch a diktatúrach a možno aj trošku naschvál prehliadli, že aj v takzvanom "slobodnom" a "demokratickom" svete je tej slobody a demokracie pre bežného občana poskromne. Iba tak si viem vysvetliť, že si nevšimli, že na pozadí anketnej otázky „Koho byste zvolili prezidentem světa?“ podsúvajú na svojich stránkach svojim čitateľom namiesto celosvetovej demokracie vlastne vznik globálnej diktatúry, píše čtenář Marian Orávik.

mluví Štěpán Kotrba ve svém článku "Rudolf Kučera o sobě šíří nepravdu", když mluví o "nechvalné činnosti sudetských Němců za okupace i po válce". Je jistě korektní mluvit o činnosti německých obyvatel Sudet před druhou světovou válkou a mluvit o tom, jaká je konkrétní vina toho či onoho sudetoněmeckého občana, který podlehl zločinné nacistické ideologii, na rozbití státu.

Stojí za to zvážit okolnosti, za kterých této ideologii většina českých Němců propadla, a mít zejména na mysli i tisíce těch, kteří jí nepropadli a statečně jí oponovali -- například sociálních demokratů -- abychom neupadli do barbarského posuzování podle principu kolektivní viny.

Je však přinejmenším neinformované mluvit o nechvalné činnosti těchto německých obyvatel, kteří totiž značně vystřízlivěli ze svých pangermánských snů již v prvních měsících po Mnichovu, kdy si reálně sáhli na to, co nacismus opravdu znamená, a je zejména krajně trapné mluvit o jejich činnosti po válce, když na nás, Češích, leží stín dosud oficiálně nereflektovaných nechvalných zvěrstev, kterých se někteří Češi na Němcích dopouštěli.

V současnosti se tlačí do popředí "boj za uznání "třetího odboje". Od roku 1989 občané získali zkušenost a pochopili, že peníze se musí obstarávat jakoukoliv cestou. A tak se například stále více lidí soudí o kde co, i když jsme zatím nedosáhli stavu za oceánem. Myslím si, že současný tlak na uznání třetího odboje je prvopočátkem a jednou z forem takového budoucího obstarávání si peněz, renty za účast ve třetím odboji. Otázkou však zůstává, jak třetí odboj charakterizovat a definovat, píše čtenář Jiří Novák.

Zasedání zastupitelstva města Unhoště konané 25. února 2008 zamítlo dva návrhy na konání referenda o sloučení škol, které podal přípravný výbor přibližně 900 místních občanů, převážně rodičů obou škol. Neuvěřitelné začíná vyplouvat na povrch. Rada provedla zápis nového právního subjektu do obchodního rejstříku ještě dříve, než o věci rozhodlo zastupitelstvo. Teprve na onom zasedání 25. 2. schválilo zastupitelstvo zřizovací listinu nové příspěvkové organizace. Do dokumentace předložila posudek o ceně nemovitostí, starý tři roky. Starosta Záboj na přímou otázku po podezřele nízké ceně nemovitostí v dokumentaci odpověděl, že je to jedno. Není prý taxativně uloženo, že při schvalování nové zřizovací listiny je nutno nových oceňování nemovitostí...

Zápis z 8 . zasedání zastupitelstva města Unhoště konaného dne 25.února 2008 ZDE

Vypadá to jako revize Sarkozyho prezidentského vítězství. Po deseti měsících od velkého triumfu čelí Nicolas Sarkozy, a s ním celý Svaz pro lidové hnutí (UMP), první volební korektuře na úrovni měst a obcí, která může být rozhodně zlým znamením na cestě. Levice je před 2. kolem tuto neděli 16. března optimistická a odhodlaná. Vrací se Francie zpět doleva? V minulé části jsme se věnovali vítězství levice v Paříži. Pokud ale levice někde skutečně triumfovala, stalo se tak v Lyonu. "Collomb dal Perbenovi KO," napsal konzervativní list Le Figaro.

Zemřel Radovan Lukavský -- Pan herec a velký člověk. O mrtvých jen dobře, se říká. Proto všechny nekrology tak nějak zapomněly na tu část jeho historie, která se dneska nenosí. Radovan Lukavský byl opravdu v poválečných letech typem komunistického klaďáka, jak napsal pan Řezáč.

V loňském roce zahájila v ČR -- konkrétně ve městech Brno, Zlín a Ostrava, nyní i Olomouc a Pardubice, činnost společnost Sanaplasma -- farmaceutická společnost s ústředím ve Švýcarsku. V uvedených městech zřizuje centra odebírající krevní plazmu, která je jako farmaceutická surovina zpracovávaná ve Švýcarsku na léčiva.

Odběry krevní plazmy jsou výhradně placené, za získání nových klientů je nabízena finanční odměna.

Český červený kříž v této souvislosti prohlašuje, že placené odběry krevních složek jsou v rozporu s tendencí prosazovanou dlouhodobě v EU i ve světě, dle níž získávání krve a krevních složek má být založeno na dárcovství bezplatném.

Pokud nebudete recyklovat tašky z umělé hmoty, dostanete se na věčnost do pekla, varuje Vatikán, který vypracoval seznam nových sedmi smrtelných hříchů pro naši dobu. K nim patří i hřích znečišťování životního prostředí. Nový seznam smrtelných hříchů zveřejnil Monsignor Gianfranco Girotti, blízký papežův spolupracovník a šéf Apoštolského soudního dvora. "Hříchy včerejška", lenost, závist, obžerství, chtivost po majetku, chtíč, hněv a pýcha, mají podle něho "velmi individualistický rozměr".

Nových sedm smrtelných hříchů má přimět věřící, aby si uvědomili, že jejich neřesti mohou mít záporný dopad i na společnost.

"Dnešní hříchy mají sociální rezonanci stejně jako individuální," konstatoval Girotti. Mezi tyto nové hříchy patří genetické modifikace, provádění experimentů na lidech, znečišťování životního prostředí, způsobování sociální nespravedlnosti, způsobování chudoby, být obscénně bohatým a brát drogy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V českých městech pod záštitou Člověka v tísni právě probíhá 10. ročník festivalu o lidských právech Jeden svět. V rámci projekce bude odvysílán nejeden zajímavý dokument, to je bezesporu. Nicméně ty opravdu nejpalčivější problémy ohledně porušování lidských práv ve světě zůstanou s velkou pravděpodobností opět opomenuty či bagatelizovány.

Vysvětlení může být nasnadě. Člověk v tísni úzce spolupracuje s přední americkou organizací National Endowment for Democracy (NED), jež je známá svými interferencemi do záležitostí suverénních zemí a porušováním mezinárodního práva. Tato organizace byla s fanfárou založena v roce 1983 prezidentem Ronaldem Reaganem v době, kdy v Centrální Americe, konkrétně v Nikaragui, Guatemale a Salvadoru, zuřila vyhlazovací válka, vyhlášená Reaganovou administrativou coby tažení proti terorismu, tedy populárnímu levicovému odporu, včetně katolické círve, a civilistům, jež si vyžádala na čtvrt milionu lidských životů.

V době, kdy NED spatřila světlo světa se v těchto zemích s přímou Reaganovou podporou odehrával takový horor, který naše země nezažila ani v 50. letech 20. století, dokonce ani za nacistické okupace.

"Na reformě musíme vydělat všichni," prohlašoval hrdě pan premiér Topolánek minulého roku. Dnes má na daňovou reformu asi každý svůj názor podle toho, jak si spočítal, že na ní vydělal. Přesto malé opakování z počtů nemůže škodit.

Člověk, který vydělává měsíčně 20 000 Kč, má sice na výplatní pásce nyní o 38 Kč měsíčně více, ve skutečnosti však do státní pokladny zaplatí více než předtím. Je to pochopitelně kvůli vyšší dani z přidané hodnoty. S každou tisícikorunou utracenou za potraviny dáváte do státní kasy o čtyřicet korun více než loni. Spočítal jsem si, že za všechny produkty, u nichž byla zvýšena sazba DPH z 5 % na 9 %, zaplatím o více než dvě stě korun měsíčně navíc na DPH.

Porovnat platy a odvody před reformou a po reformě můžete pomocí finanční kalkulačky ZDEZDE

Ešte pred rokom sa všetci navážali do ruskej demokracie. Vladimír Putin ju vraj deformuje, lebo rozmýšľa o treťom volebnom období. V súčasnosti sa im nepáči, že sa v novodobých dejinách Sovietskeho zväzu a Ruska uskutočnili voľby, výsledkom ktorých je po prvý raz civilizované odovzdanie moci.

Teda nie ako výsledok a dôsledok úmrtia alebo intríg v Kremli. Rusko si zvolilo nového, v poradí tretieho prezidenta. O dva mesiace sa Dmitrij Medvedev (42) ujme úradu. Keď Vladimír Putin prijal v roku 2000 moc od mocensky neschopného a ľudsky chorľavejúceho Borisa Jeľcina, prvé čo začal, bolo veľké upratovanie.

Voľby prezidenta neboli úplne slobodné a spravodlivé, aj keď sa víťazom stal ten, koho si želala jasná väčšina.

Zhodli sa na tom administratívy mnohých západných krajín, aj pozorovateľské misie organizácií monitorujúcich demokratické mechanizmy na celom svete. Ozvali sa aj hlasy, ktoré tvrdia, že Rusko sa vzďaľuje od demokratických princípov, čoho potvrdením mal byť aj priebeh prezidentských volieb. Vinník, ktorý túto krajinu zle nasmeroval, sa volá Vladimír Putin. Lenže...

Ottawa je hlavním městem Kanady, a tedy v ní sídlí federální vláda. Tu tvoří politici a jednou z jejich činností je navrhovat a schvalovat zákony. Musí při tom přihlížet k mnoha okolnostem, aby nenadělali více škody než užitku, však to znáte z vlastní zkušenosti. Kanada je ještě větší než Česká republika, vždyť se před mnoha lety tradovalo, že byla naše celá stará vlast rozlohou tak velká jako společná rozloha dvou největších kanadských jezer. Kanadské zákony tedy platí na velké rozloze "od moře k moři", jak říká jedno zdejší logo. A na sever až k dalšímu zamrzlému moři. Zákony zde platí pro lidi nejrůznějšího původu, od Prvních národů až po nejčerstvější přistěhovalce.
 

Všichni čekají na 2. kolo. Levice a odpůrci Nicolase Sarkozyho, prezidenta a předsedy Svazu pro lidové hnutí (UMP), zvedají hlavy. Nic ale není v boji o francouzské radnice zatím rozhodnuto předem: po 1. kole voleb uplynulou neděli 10. března, je možné říci pouze tolik, že levice celkově uspěla dosažením skóre 47, 5 procent proti 40 procentům.

Kapitoly jsou z knihy Koukolík, F., Drtilová, J. Život s deprivanty II. Základy stupidologie. Praha, Galén, 2002. Rukopis byl dokončen v roce 2000. Citovaná literatura pochází převážně z devadesátých let minulého století. Výzkum mezi tím pokročil, což kniha nepostihuje.
Současnější fakta a souvislosti v tomto směru najde motivovaný čtenář v knihách Koukolík, F., Drtilová J. Vzpoura deprivantů. Nové, přepracované vydání, Galén, Praha 2006; Koukolík, F. Sociální mozek, Karolinum, Praha 2006; Koukolík F. Proč se Dostojevskij mýlil? ( O vědomí, empatii, altruismu, lásce, zlu a religiozitě), Galén, Praha 2007.

František Koukolík, Jana Drtilová: Iracionalita ZDE

K sérii článků Františka Koukolíka a Milana Valacha)

Milan Valach v zajímavém článku nastínil kritiku existence specifického modelu lidského chování a racionality, který dominuje současnému (neoklasickému) paradigmatu ekonomie, souhrnně a široce nazývaného homo oeconomicus, tj. člověka maximálně racionálního, jehož jedinou činností a tím i smyslem života je jednat v duchu oné racionality --- maximalizovat svůj (subjektivně definovaný) užitek. Člověk se chce mít lépe a lépe (opět v duchu racionality); a aby vytouženého cíle dosáhl, vhodně volí (samozřejmě že racionálně) prostředky k jeho dosažení. Tyto předpoklady lidského chování jsou plně srovnatelné s tvrzeními jako: "Ranní ptáče dál doskáče." nebo "Přej a bude ti přáno!" Nikdo (v rámci neoklasického paradigmatu) nám neříká, zda se opravdu člověk tímto způsobem chová, a ani se nezabývá důvodem a smyslem tohoto modelu chování.

S Vaší poznámkou a průměrné mzdě a platinovém peru nelze než souhlasit, píše Aleš Dvořák. Můžu srovnávat na základě svého tříletého pobytu v UK. Ceny v ČR jsou mnohdy vyšší než v Británi a úroveň služeb je v některých sektorech naprosto tragická - za zlatý hřeb bych asi vybral bankovní sektor a jeho poplatky za...???? (proto taky zde nemám účet a otvírat si jej ani nebudu). (V Británii neplatí občan žádné bankovní poplatky, pokud je jeho účet v plusu, pozn. red.)

V současné práci se mě hodně lidí ptalo, že to muselo být pěkné vydělávat v Anglii před 4 lety 100 000 Kč měsíčně, ale že se to teď už nemůže vyplatit. Vyplatí se to stále, protože si lidé zde neuvědomují, že za jednu libru si v Anglii koupím (zatím) víceméně totéž, co před 3 lety. V ČR si za korunu totéž, co před 3 lety nekoupíte (koupíte méně), a když si navíc započtete posílení kurzu...

Z Británie jsem se vracel s pocitem, že se situace v ČR změnila, ale téměř po roce zde se mi tato iluze zcela rozpadla. Jistě, podle statistik jsme na tom velmi dobře, HDP roste, nejsou lidi, ale stejně všichni spokojeně utrácejí. Paradoxně však nevidím moc ochoty lidi adekvátně ocenit, přičemž vidím i důvod. Zaplaťte pořádně lidi, které nutně potřebujete, a Vaše exportně zaměřená firma díky současné síle české koruně půjde do kytek, nebo nebude vydělávat 10 mil. ročně, ale jen 1 milion (v tom lepším případě). Ještě bych doplnil, že jsem v práci 11-12 hodin denně a na telefonu nonstop.

Jaký je pohled vybraných pramenů mezinárodního práva na klíčové aspekty izraelsko-palestinského konfliktu a jaká je opodstatněnost palestinského požadavku na vlastní stát? Z prezentovaných Rezolucí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, Článků Charty OSN a Ženevských konvencí je možné vysledovat, že je izraelský územní zábor podle mezinárodního práva nelegální a Izrael tedy nejedná v jeho souladu. Pokud by měl Izrael tyto prameny mezinárodního práva respektovat, pak by se měl z těchto území okamžitě stáhnout a přenechat je plně v rukou tamějších správních orgánů.

Premiér Topolánek otevřel Pandořinu skříňku – otázku školného jako další „vklad“ k oklešťování sociálního státu. Ministr školství Liška přispívá nyní námětem tzv. odloženého školného.

Při pročtení Čulíkovy obsáhlé knihy o současném českém filmu Jací jsme zůstává v mysli snad jen povzdychnutí, že se česká filmologická obec nechala v reflexi současné kinematografie předběhnout Janem Čulíkem. I Čulíkovy Britské listy se již delší dobu specializují na dobývání aktuálních prvenství žhavě ukvapenými komentáři, aby ostatním mnohdy ukázaly, že tudy cesta nevede.

Lucie Česálková, Literární noviny

Kniha je k dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE. Ukázka z jedné ze shrnujících kapitol a obsah knihy ZDE

"Neocenitelná historicko-kritická práce, přehledná, vnímavá a dobře napsaná."

Josef Škvorecký, 6. ledna 2008

Právě přichází na předvánoční trh nová kniha o českém filmu od Jana Čulíka. K dispozici ke koupi na www.kosmas.cz ZDE, též přímo z nakladatelství Host ZDE

V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně "pokleslých" komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá "nejlepších pětačtyřicet" --- snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí.

Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům.

Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen něco málo nad 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V lednu 2008 přispělo celkem 161 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 56 692.22 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.1. 2008 částku 246 031.56 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 783.89 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely.