První z kluků chtěl "pro cosi dojít". Josef jej tedy praštil ocelovou tyčí do zátylku a když ten otřesený mladíček odkudsi vyňal pistoli, můj parťák jej zastřelil. Druhý boreček byl sice brzy zpacifikován, prohlížel si nás ale tak důkladně, že jej Pepa podřezal. "Nemůžeme si dovolit živý svědky," utnul moje koktavé námitky.

Jakmile proti nám vyběhl poslední výrostek, ovládl mě pud sebezáchovy: Skočil jsem po něm, abych mu vykloubil ruku, v níž držel kudlu. Byl to už "chlap s gulama" -- vyšší než já, na svůj věk s nezvykle vyvinutou svalovinou - vlastně jsem měl obrovské štěstí... Rukojeť jsme mačkali oba a čepel mohla skončit kdekoli...

"No tak, na co zíráš!," začíná být Josef nervní. Já se ale jako hypnotizován shýbám ke své oběti. Chci vědět... V náprsní kapse rudnoucí uniformy má nějakou legitimaci... Vojenské gymnázium ho asi dost bavilo: Výborně prospíval, byl svazákem. U maturity by nejspíš prospěl s vyznamenáním a stal by se svědomitým poskokem Rudé armády, která Československo už pět let okupuje, ale přesto...

"Ukaž!, co to sakra je!," rve mi Josef ty doklady z rukou. "Mirek Topolánek...," čte znechuceně. Několik vteřin mlčky listuje a pak pomale zdvihá zrak -- chladný, pevný zrak (opět jej obdivuji) a nesmlouvavě pronáší: "Ctirade, vzpamatuj se! Nechceš snad skončit v rukách těch stalinistických sviní! Čí jména jsme si zvolili jako přezdívky?! Kdo nás inspiroval?! Podělali se snad oni z trochy krve?!"

"Ale co když...Co když jsme jen tomuhle zkurvenýmu systému pomohli ukončit další lidskej život?!," pochybuji naposledy.

Následující Josefova slova nikdy nezapomenu. S nimi se mi nadobro vrátilo odhodlání; pomohla mi vzepřít se závrati, kterou jsem ve slabé chvilce pokládal za hlas svědomí:

"Možná přísahal věrnost vojskům Varšavské smlouvy jen proto, že byl blbej... Možná se na tomhle vojenským gymplu ocitl, jenom protože ho nechtěli vzít nikam jinam... Možná by nakonec sovětským okupantům nepomáhal...

Ale i kdyby z tohohle chlapečka nakonec vyrostl dobrej člověk... I kdyby z něj býval vyrostl velkej demokrat a třeba i vůdce českých antikomunistů... Nakonec by nám stejně dal medaili za to, že jsme ho teď zabili!"

Poznámka redakce: Tento příběh je fikce. Pokud v něm spatřujete prvky reality, je to pouze a jedině vaše projekce. V žádném případě není návodem ke čtvrtému odboji ani k řešení budoucích vyznamenání premiérskou medajlí.