|
11. 3. 2008
O mrtvých jen pravduV pořadech ČT k úmrtí herce Radovana Lukavského postrádám některé jeho životní filmové role. Pro nás kluky byl vždycky typem komunistického klaďáka. Jak je možné nepřipomenout v pořadu o něm skutečně nesmrtelnou roli velitele šumavské skupiny příslušníků pohraničního útvaru SNB (nezaměňovat s pozdější Pohraniční stráží! ) v Kalčíkově a Kachyňově Králi Šumavy? "Galapetr, puč mi ty housle!"se stalo na našem internátě okřídleným rčením... Tak holt byl tenkrát na jiné straně barikády, než ti nyní slavní Mašínové a to se asi dneska nesmí říkat. (A co když jsou herci prostě prodejní, a chtějí hrát za každou cenu, bez ohledu na režim? pozn. JČ) |
|
Nebyla to jen tato role, předcházeli klaďáci z Větrné hory, Smrti v sedle a následovalo Polákovo Páté oddělení s rolí kolísajícího, ale nakonec správnou stranu volícího příslušníka pracující inteligence. Byla to vždycky poctivá a důvěru budící herecká práce. Měl jsem to štěstí vidět tenkrát v Národním Hamleta s Radovanem Lukavským v titulní roli a vím, že tehdejší kritiky nebyly pouze kladné, kupříkladu se, nejen mě, zdál na tuto roli příliš starý, ale to není důležité. Jen si představte to obsazení: Horatius - Luděk Munzar, principál herců - Eduard Kohout Gertruda - Vlasta Fabianová, Ofélie - Marie Tomášová, Laertes - Vladimír Ráž, Polonius - Ladislav Pešek, první hrobník František Filipovský .... Nejsem ani Rosenkranz (tehdy Otomar Krejča), ani Guildenstern a tak mi budiž dovoleno jen krátce poděkovat herci Radovanu Lukavskému za celé jeho dílo, na něž naše generace nikdy nezapomene. |
