|
12. 3. 2008
O provaze v domě oběšencověmluví Štěpán Kotrba ve svém článku "Rudolf Kučera o sobě šíří nepravdu", když mluví o "nechvalné činnosti sudetských Němců za okupace i po válce". Je jistě korektní mluvit o činnosti německých obyvatel Sudet před druhou světovou válkou a mluvit o tom, jaká je konkrétní vina toho či onoho sudetoněmeckého občana, který podlehl zločinné nacistické ideologii, na rozbití státu. Stojí za to zvážit okolnosti, za kterých této ideologii většina českých Němců propadla, a mít zejména na mysli i tisíce těch, kteří jí nepropadli a statečně jí oponovali -- například sociálních demokratů -- abychom neupadli do barbarského posuzování podle principu kolektivní viny. Je však přinejmenším neinformované mluvit o nechvalné činnosti těchto německých obyvatel, kteří totiž značně vystřízlivěli ze svých pangermánských snů již v prvních měsících po Mnichovu, kdy si reálně sáhli na to, co nacismus opravdu znamená, a je zejména krajně trapné mluvit o jejich činnosti po válce, když na nás, Češích, leží stín dosud oficiálně nereflektovaných nechvalných zvěrstev, kterých se někteří Češi na Němcích dopouštěli. |
|
Zdůrazňuji, že jen někteří, neboť ve světle historických faktů se ukazuje stále jasněji, že onen tehdy tak zvaný gestapismus nebyl "dílem spravedlivé odplaty celého českého národa", ale dílem jednak zcela konkrétních politiků, vojenských činitelů a úředníků, kteří k podobným akcím dávali příkazy, jednak dílem docela obyčejných hrdlořezů. Vždyť co bylo nechvalného na činnosti tohoto občanských práv zbaveného německého obyvatelstva, které nejen že zaplatilo za bývalé šílenství své většiny smrtí mnohých i antinacistů, kteří museli rukovat, na válečných frontách; obyvatelstva, které muselo chodit označeno jako Židé za války - jen tentokrát ne žlutou hvězdou, ale bílou páskou; obyvatelstva, které bylo na mnoha místech vražděno jak lovná zvěř, včetně žen, dětí a starců? Odmítám paušální antikomunistickou rétoriku, na které si brousili a brousí politické ostruhy mnozí demagogové polistopadové éry. Stejně tak ale odmítám paušální antisudetoněmeckou rétoriku, která se dodnes považuje za vlastenectví a hájení národních zájmů, zatímco jsou obě rétoriky stejně hloupé a zejména krajně nebezpečné. |
