Zkreslily Britské listy Havlův názor na odpůrce základny? Slovo "miefig", jímž jejich názory charakterizuje v Sueddeutsche Zeitung Havel názory odpůrců základny, by se mělo podle Bohdany Marvalové překládat spíše jako "zapšklý" než "smrdutý". Metafora, podkládající význam slova, je však jasná: miefig" znamená "zasmrádlý", "nevětraný", "tam, kde není čerstvý vzduch", "páchnoucí plísní", "zatuchlý". Některé české slovníky uvádějí také bezpříznakové "ošklivý", "špatný". "Der Mief" je německy zápach, případně vulgárně "smrad". "Miefigen" je "zapáchající". (pozn. red.)

Osobně bych ani nevěřil, že by Václav Havel použil německé slovo 'miefig', píše z Hamburku Němec Uwe Ladwig.

Vlastně myslím, že ten interview byl dělán v češtině a potom překládán.

Potom by byla otázka, co Havel opravdu řekl...

Ale k výrazu 'miefig'.

'Mief' je něco jako pach, ale vlastně míň než smrad. Mief se dá čichat, je to nepříjemné, ale vlastně ještě se nedá říci, že by tam bylo něco silnějšího, co by mohlo být nazváno smradem.

Vážený pane Čulíku, Jsem pravidelným čtenářem Britských listů, zejména pro to, že zde jsou publikovány názory, které současná establishmentu poplatná média neuvádějí, ale naopak překrucují podle určitých záměrů, píše Jaroslav Slavík.

Jsem obyvatel obce Strašice, vzdušnou čarou cca 9 km od Trokavce. Například dne 16.4.2007 se v naší obci uskutečnila demonstrace proti radarové základně. Zúčastnilo se jí, podle mého odhadu cca 200 osob, povětšinou důchodců a starších lidí. Dost smutné na to, že obec má cca 2,5 tis obyvatel.

Přesto jsem v žádném médiu nenarazil na žádnou zmínku o této události, ani v lokální mutaci Plzeňského deníku. Zřejmě informace o tom, že někdo má na půdě vosí hnízdo, a proto přijeli hasiči, je důležitější. Ve dnech 27.4. až 30.4.2007 v naší obci probíhala anketa podle trokaveckého vzoru, výsledky se zatím nechám překvapit, ale vše naznačuje tomu, že se zúčastnilo jen velmi málo osob.

Jan Neoral, starosta Trokavce:

Při tak závažném problému, jakým je prosazování amerického radaru přes vůli většiny občanů do zalidněné oblasti Brd (což může mít v případě chybného závěru či rozhodnutí nedozírné následky pro všechny občany této země), bych očekával, že ministr zahraničí dokáže prosazovaný záměr obhajovat a přesvědčit nás o svých důvodech. Například o nutnosti umístit sem radar v zájmu naší bezpečnosti.

Společnost je systémem autorit. Autorita přitom musí naplňovat určité společensky preferované hodnoty. Kromě toho mívá často autorita své zosobnění, svého představitele. A právě její představitel je tím, kdo si může samotnou autoritu přivlastnit a transponovat do úplně jiných poloh, než ve kterých se původně nacházela.

Tak nějak se to má s Václavem Havlem.

Na rozhlasové stanici ČRo 6 jsem 30. dubna večer slyšel neuvěřitelnou, ale pro oficiální média přímo modelovou podpásovku, jež se ovšem tvářila jako zasvěcená zpráva:

Občanská iniciativa proti základnám (a tedy i proti radaru) je prý podporována KSČM, komunistickou mládeží, Socialistickou solidaritou... a takto pokračoval výčet levicových skupin a skupinek, až skončil tím, že ji podporují také "Vojáci proti válce", tedy organizace sdružující bývalé vysoké důstojníky socialistické armády. Doplněno to bylo sdělením, že jedním ze tří představitelů iniciativy je bývalý agent StB. Vzápětí následoval vstup jakéhosi "politologa z Brna", který sdělení uzavřel, že marginální extrémistické organizace se snaží získávat tímto způsobem širší společenskou podporu, kterou si od tématu cizích základen na našem území slibují...

Dokonale konstruovaná, svou rafinovaností přímo studenoválečnická desinformace! Je přece známo, že přes 70 % občanů je proti radaru.

(Komu vadí nehorázné zneužívání peněz českých daňových poplatníků ve veřejnoprávních médiích k podpoře zájmů cizí mocnosti, nechť napíše stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Věcně uveďte citaci, kdy a kde česká elektronická média (týká se i komerčních médií) porušila zákon vysíláním zkreslených či nevyvážených informací. Stížnost pošlete na adresu info@rrtv.cz. Stránky Rady jsou ZDE)

Zvědavost ve mně 1.5. 2007 zvítězila nad obavou z možné zdravotní či psychické újmy a tak jsem se vypravil podívat se na ohlášenou prvomájovou demonstraci ultrapravicových radikálů. Z toho, jak se celá situace vyvinula, jsem byl nemile překvapen, píše Tomáš Adámek.

Investigativní reportéři České televize odhalili spiknutí, které připravují čeští komunisté. V pořadu "Reportéři ČT -- kauzy, příběhy a rozhovory" nám předvedli, jak se dělá investigativní novinařina v Čechách.

V pořadu použili záznamy z různých vystoupení předních funkcionářů komunistické strany pánů Filipa a Dolejše. Jednotlivé šoty uvedli sugestivními otázkami moderátora, ve kterých se ptali, jak komunisté připravují ozbrojenou revoluci. Vůbec jim nevadilo, že otázka byla vkomponovaná a jakoby odpověď byla součástí projevu úplně jindy a jinde. Ale účelu bylo dosaženo. Méně inteligentní diváci slyšeli to, co Reportéři chtěli, aby slyšeli. Komunisté připravují ozbrojený puč a klidně to přiznají do televize.

První odstavce článku Josefa Víta "Komunisté připravují ozbrojenou revoluci" mě zaujal natolik, že jsem si zmíněný pořad o komunistech z relace "Reportéři ČT" vyhledal v internetovém archivu. Byl jsem zvědav, na co televizní investigativci vlastně přišli, neboť i já shledávám často reportáže ČT nepříliš profesionálními, až zavádějícími. Po shlédnutí reportáže jsem však došel k závěru, že reportáž jako celek určitě nelze považovat za obratnou manipulaci s názory "méně inteligentních diváků", jak vyvozuje Josef Vít. Je pravda, že redaktoři použili mimo jiné i záznamy z různých vystoupení představitelů KSČM Filipa a Dolejše. Podstatnější část pořadu však tvoří rozhovor s oběma pány, kterých se reportér skutečně ptá na třídní boj a revoluci, jeho otázky však určitě není možné považovat za "sugestivní" -- netrpíme-li fatální ztrátou historické paměti, pak musíme podobné otázky představitelům komunistické strany považovat přinejmenším za zajímavé, pokud ne za nutné a potřebné, píše religionista a historik Jakub Havlíček.

Toto moje poslední perfomance na "Mobius Annual Party" v Bostonu, projevující mou vděčnost Američanům, že postupně osvobozují celý svět, píše Milan Kohout.

< Text zní: CELOSVĚTOVÁ SLUŽBA PRO LÍBÁNÍ AMERICKÝCH PRDELÍ. Pokud jste se narodili v USA, máte právo vstoupit a já vám políbím prdel.

Měli jsme prvního května. A také letos pracující v Německu demonstrovali. Šlo o práci, o pracovní místa, o pracující a o odměnu za práci. Šlo také o odbory, o odboráře a politiky. A používala se zase známá hesla, jak jsme si na to zvykli, asi tak, jak by se to vlastně nemělo dělat...

Pro někoho je první máj svátkem lásky. Někdo jej bere jako svátek práce, tak je ostatně i zapsán v kalendáři. Státní socialisté během něj oslavují "podíl práce na polidštění opice", katolická církev "svatého Josefa dělníka" a neonacisté práci pro národ, vůdce a říši. My, anarchisté a radikální antifašisté, se setkáváme ze zcela jiného důvodu. Z důvodu, který paradoxně celkem dobře připomněli neofašisté z Vlastenecké fronty a Národního sjednocení. První máj je pro nás totiž dnem boje. Dnem, kdy si připomínáme dějinné okamžiky, v nichž se neprivilegovaná většina společnosti rozhodla povstat.

V loňském roce jsem četl v Literárních novinách anketu, ve které byly kladeny otázky dětem narozeným v roce 1989. Dotazovaní tedy měli 17 let. Zaujaly mě tři otázky -- co vám říká jméno Lenin (nikomu nic), co vám říká VŘSR (pouze jeden, zřejmě velmi kreativní student, napsal, že to je Veřejné ředitelství slovenských rozvoden) a poslední otázka -- co vám říká 1. máj. Všichni dávali 1. máj do souvislosti s časem lásky a Máchovou básní.

Jsem přeci jen poněkud starší, takže vím, jak prvomájové oslavy probíhaly v minulém režimu. Jako malému dítěti mi utkvělo v paměti zejména jedno heslo z prvomájového průvodu ve Zlíně. Myslím, že to bylo v roce 1953, v době války v Koreji a ono heslo bylo namířeno proti "imperialistům a jejich bakteriologickým zbraním". Tehdy lékaři zdejší nemocnice v prvomájovém průvodu volali: "Naše medicína udusí imperialistické virusy!"

<<Zlín, 1. máj 1931, ředitel B.Albert, primátor F.Račianský, šéf T.Baťa

Žijeme zajisté v podivné době. Ale která z tech minulých nebyla podivná? O tom mimo jiné svědči dvě zajímavé historie uvedené níže:

Zřejmě pod vlivem česko-rakouského sporu o Temelín doprovázeného blokací hraničních přechodů, zůstává u nás bez povšimnutí obdobná situace kolem slovinské elektrárny Krško.

Před měsícem korutanská zemská vláda vyzvala vídeňský spolkový kabinet, aby pokračoval v protijaderné politice i u svého jižního souseda. Zemský hejtman Jörg Haider prohlásil po jednomyslném usnesení zemské vlády, složené ze zástupců svého Hnutí pro budoucnost Rakouska BZÖ a sociálních demokratů, že by Vídeň měla připomenout vládě v Lublani její slib, že Slovinsko vystoupí z jaderné energie.

V Rusku dnes dochází k velmi zvláštnímu a znepokojujícímu vývoji, řekl Václav Havel v rozhovoru pro Sueddeutsche Zeitung, ZDE, jako kdyby tam vznikal svého druhu nový typ postkomunistického autoritářského systému, který používá nové, rafinovanější metody než byly ty, které si pamatujeme z komunismu. Musíme to velmi pečlivě sledovat a především říkat otevřeně, co si o tom myslíme.

Jsem jednoznačně toho názoru, že tento [americký] radar musí u nás být postaven. Mám pro to celou řadu důvodů. Zdá se mi, že tento projekt přináší posílení bezpečnosti. Naše země se sice členem aliance NATO, což je z hlediska bezpečnosti velmi dobré, ale z hlediska bezpečnosti není ještě plně zakotvena. Projekt radarového deštníku je pro bezpečnost státu velmi dobrý, je to velmi dobrá obrana před budoucími možnými hrozbami. Kromě toho nás to nic nestojí a posiluje to česko-americké vztahy. Je vždycky dobré, když je Amerika v Evropě tak trochu zakotvena. Protože největším nebezpečím pro Evropu je Evropa samotná.

Sueddeutsche Zeitung: Ale v Čechách je proti radaru ostrý odpor.

Havel: Když se proti tomu u nás zdvihají hlasy, jsou to skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké hlasy, protože ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků totalitního státu a nikdo proti tomu nikdy neřekl ani hlásek. A když lidé mají svobodu, začnou reptat proti radarové kouli v Brdech. Mně to připadá tak čecháčkovské, tak pokrytecké a tak smrduté. Teď se k tomu chce každý vyjadřovat, jestli tyhle rakety také trefí ty rakety, které mají trefit, kolik to bude stát daňového poplatníka a zda ten celý systém není přebytečný. Dělají si starosti, aniž by museli za to zaplatit jedinou korunu. Tento systém se vyvíjí už patnáct let a když na něj Američané vydali své miliardy, tak taky bude fungovat. Ale víc než tyto odborné věci mě zajímá morální stránka tohoto českého postoje, tato tradice - zda vždycky budeme těmi, kteří pokaždé čekají, jak věci dopadnou, anebo se budeme na všeobecné bezpečnosti a obraně podílet. A nejzajímavější je, že někteří politikové přicházejí s tímto nedovařeným argumentem: souhlasili by, kdyby byl radar součástí obrany NATO. Protože je to ale jen bilaterální záležitost, tak s tím souhlasit nemohou. Je to ale technická záležitost, že tento systém zatím nelze včlenit do systému NATO. Nejvíc mě ale baví, že se na NATO vymlouvají lidé, kteří předtím byli proti členství České republiky v Severoatlantické alianci. Teď se jim NATO hodí.

Kompletní rozhovor v němčině ZDE

Ty kritiky Vaclava Havla, co otiskujete, jsou podle mého nazoru vic nez hloupe. Úplnou perlou je pan Řezáč z Plzně. Jen tak plácne, že existuje nějaká paralela mezi Havlem a Napoleonem III. či Castrem (jaká a proč?) - a končí úvahou nad tím, že možná lituje toho, že se zasadil o propuštění nekonformního disidenta z komunistického kriminálu... Bylo pro pana Řezáče ono sbírání podpisů za propuštění V. Havla z vězení otázkou principu (čili disidenti nemají být vězněni jako zločinci bez ohledu na to, že jejich názory jsou v rozporu s tím, co zastávají ti, kteří se podepisují za jejich propuštění) nebo otázkou jakési milosti, kterou signatář petice vezme zpátky v okamžiku, kdy se mu propuštěný disident znelíbí? Možná by Řezáč, jak naznačuje, byl dnes raději, kdyby Havel ještě seděl v kriminálu. Tím se ovšem hodně dozvídáme o Řezáčovi a nic o Havlovi. Já osobně s Havlovými názory na radar souhlasím téměř bez výhrad.

Paralela mezi Napoleonem III, Castrem a Havlem je tato: Napoleon III. využil ke svému vzestupu dělnické hnutí, Castro hnutí občansko-demokratické, oba skončili jako diktátoři a se svými dřívějšími podporovateli řádně zatočili. Havel využil prostředí českého undergroundu, Charta byla reakcí na represe proti němu. Dnes je Havel zastáncem takového typu establishmentu, kterého se underground štítíl a štítí. (Nejsem příznivcem undergroundu, jak by mi mohl Cvek vzápětí podsunout). Formát Havlovy přeměny z "mladého revolucionáře na starého dvorního radu" (Goethe), je ovšem přiměřený významu jeho prostředí i jeho osobnosti, tedy malý. Podpisy jsem sbíral z principu, nikoli kvůli osobě, takže nemám čeho litovat, kromě té osoby.

Obviňování z komplotu s komunisty má v Čechách tradici. Pokud má někdo názor odlišný od vládního a stejný, jako komunisté, je komunista. To je kouzelný vzorec, který použili na Šaldu i na Černého. Jistý jeho spolubojovník z občanského odboje to dokonce při výslechu hlásil i gestapu: Ich hatte ihn immer fuer einen Kommunisten gehalten... (Viz Černý, Paměti II), píše František Řezáč, Plzeň.

Začínám mít opravdu obavy o duševní integritu V. Havla, když je v interview schopen říct tohle:

" Když se proti tomu u nás zdvihají hlasy, jsou to skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké hlasy, protože ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků totalitního státu a nikdo proti tomu nikdy neřekl ani hlásek."

Kdo jiný, než on by si měl pamatovat, že v době, kdy "ve zmíněném vojenském prostoru byly dříve dvacet let celé divize cizích vojáků" se proti nim dost dobře žádné hlasy zvednout nemohly, resp. i když se zvedly, tak byly totalitní mocí zamlčeny a posléze umlčeny. Právě proto je mi blízký názor, že občané, kteří o úmyslu instalovat u nás radar diskutují, ať z té či oné strany, jen využívají svého demokratického práva, a hlasy, které je obviňují z nedůvěryhodnosti a pokrytectví právě tyto vlastnosti reprezentují. A je mi hrozně líto, že je mezi nimi i hlas člověka, o kterém jsem se domníval, že svoboda slova a názoru i demokracie jsou pro něj hodnotami nejvyššími.

Jak to, že V. Havel nepozvedl hlas proti onomu poslanci ODS, který zpochybnil veskrze demokratický institut referenda? Platí i pro něj "čí chleba jíš, toho píseň zpívej"? Je mi teď hrozně smutno, píše Antonín Konečný.

V souvislosti se záměrem USA vybudovat v Brdech radarovou základnu by mne celkem zajímalo, jestli jsou na ministerstvu zahraničí lidé (analytici, diplomati prostě profesionálové nedosazeni na své pozice žádnou politickou stranou) mající na věc jiný názor, než má jejich šéf K. Schwarzenberg a kteří si dovolí pochybovat o bezpečnostních důvodech, které prezentuje Bushova administrativa, ptá se Jozef Valiašek

Bývalý prezident Havel ve svém rozhovoru silně paušalizuje, když v podstatě všechny odpůrce radaru označuje za komunisty, kterým nevadila víc jak dvacetiletá okupace sovětskou armádou nebo sovětské rakety rozmístěné v tehdejší ČSSR v osmdesátých letech, píše Vladimír Neckář.

Nepochybně mezi těmi kdo proti radaru vystupují jsou i takoví lidé. Na jeden případ upozorňuje Jiří Schauer a na akcích proti radaru se podílí i stalinistická organizace mladých komunistů, kteří ač vzhledem k věku těžko mohli protestovat proti sovětské okupaci nebo raketám, dost možná zastávají názor, že 21 srpen 1968 byl nutný krok k oddálení "kontrarevolučního puče" ke kterému došlo v listopadu 1989, nebo že sovětské rakety SS byly logickou reakcí na americké Pershingy.

Ovšem většina lidí, která podepsala petici NeZákladnám by zřejmě byla proti podobnému zařízení i kdyby jej na území České republiky chtělo instalovat SSSR nebo dnešní Rusko popřípadě nějaká jiná země.

Zdroj v němčině ZDE

Na jednej z antiglobalistických prvomájových demonštrácií sa raz objavil transparent s heslom: "Zrušme kapitalizmus, nahraďme ho niečím milším!" A naozaj. On by to nebol zlý systém. Je výkonný, produktívny, dynamický. Prináša neustále nové techniky, spája zdroje do stále nových kombinácií, vymýšľa nové druhy tovarov. Chyba je len v tom, že k ľuďom vie byť milý iba náhodou. Človek je pre tento systém podstatný len ako nástroj, výrobný vstup, zdroj, ktorý možno šikovne využiť. Systém má len jeden druh spätnej väzby: tok peňazí.

Reakce na článek pana Černého "Jak to bylo s porážkou pracujících v Řecku, ale i jinde", v němž reagoval na určité informace obsažené v článku "Americké zabíjení v kontextu amerického zabíjení"

Dovolil bych si oponovat určitým názorům pana Černého na politické zřízení a občanskou válku v Řecku na konci druhé světové války a po ní.

V důsledku technického nedopatření tělo článku chybělo, opraveno, autorovi i čtenářům se omlouváme, pozn. red.)

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Skupina žen z amerického státu Ohio vyzvala v únoru t.r. všechny ženy z celého světa, aby se připojily k tomuto prohlášení:

Svůj souhlas s prohlášením mají vyjádřit tím, že v neděli 13. května (kdy se v severní Americe slaví svátek matek) budou stát pět minut od 13. hodin místního času v úplné tichosti na nějakém vhodném veřejném místě (např. místní park, škola). Vyzývatelky prosí, aby sebou účastnice vzaly i muže, na nichž jim záleží, a navrhují, aby začátek a konec této akce byl oznámen cinkáním zvonky. Doufají, že tato symbolická akce by mohla sloužit jako začátek dialogu o tom jak změnit svět k lepšímu: "Během těch pěti minut ticha myslete prosím na to, co vy osobně a co my všichni kolektivně můžeme udělat pro to, abychom takový svět vytvořili. Po skončení této akce doufáme, ze spolu s vám blízkými lidmi začnete dialog o tom jak můžeme uskutečnit náš sen."

Co globální oteplování, změny poměrů v zemi je nutí k výměně kabátů.

Poskytování almužny chudým lidem se na celém světě považuje za bohulibý skutek. Proč tedy žádají ottawské úřady občany města, aby svou štědrost omezili? Protože velká část obdarovaných nepotřebuje peníze k tomu, aby zahnala hlad nebo žízeň.

Prvotním impulsem byla iniciativa dlouholetého propagátora elektromobilismu v Čechách, Jaromíra Vegra, místo předsedy občanského sdružení a klubu Elektromobily, v této oblasti také našeho bývalého úspěšného reprezentanta na mezinárodních závodech, dnes rovněž v roli dovozce této techniky. A to s cílem oslovit obce a města s návrhem na zřízení veřejných přípojných bodů pro elektrickou mobilitu. Podobně jako tomu je především v německy mluvících regionech Evropy, kde podobná síť v počtu několika set stanic již existuje, např. systém "Park&Charge". Jako první a nepraktičtěji se z oslovených k nabídce postavila rada města Desná v Jizerských horách, potažmo v osobě pana starosty Marka Pietera.

tisková zpráva

Strana demokratického socialismu (SDS) se až minulý týden, a to pouze z médií, dozvěděla o tom, že ji Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (PSP ČR) zařadil mezi strany, které nepředložily řádně a včas výroční zprávy o hospodaření v roce 2006. Jsme si vědomi toho, že otevřený dopis PSP ČR jako jedné z nejvyšších institucí státu není běžným postupem, ale vycházíme z toho, že si komunikaci prostřednictvím médií zvolila Poslanecká sněmovna sama.

SDS je postojem a postupem Kontrolního výboru velice znepokojena, a to z několika důvodů:

Děkuji za vzpomínku na herce Svatopluka Beneše z pera Tomáše Koloce.

Domnívám se však, že i on podlehl omylu, presentovanému jako axiom ve všech tištěných i elektronických médiích: poslední žijící hvězdou prvorepublikového filmu je Zita Kabátová.

Podle mně však žije ještě Eva Gérová, zapomenutá jen proto, že se počátkem protektorátu vzdala filmové kariéry. V době cca 1936-39 hrála hlavní a titulní role ve více než deseti snímcích, z nichž mnohé se hrají v pamětnických cyklech doposud a jeden z nich (Otec Kondelík a ženich Vejvara, kde hrála Pepičku Kondelíkovou) má právem pevné místo v české filmové historii, míní Miroslav Turek.

V tomto nabitém čase zemřel ve věku 89 let předposlední z našich předválečných a válečných herců, Svatopluk Beneš. Z jeho generace zbyla už jen Zita Kabátová. Rodina Svatopluka Beneše vlastnila do roku 1948, a opět od roku 1990 dům na pražských Vinohradech, do nějž se narodil a v němž celý život prožil můj otec a v němž i já mám své trvalé bydliště. Pan Beneš, v době našeho narození řadový nájemník ze stejného podlaží a manžel babiččiny celoživotní sousedky a přítelkyně, nás oba znal "od plenek" a jak šel čas, dědili jsme po něm jeho obnošené obleky a boty. Díky této "průkazce" a dobrozdání pana Beneše, že mám novinářský talent, jsem měl na přelomu tisíciletí možnost vést sérii rozhovorů se "starou gardou" českého divadla a filmu, z nichž některé byly rozhovory posledními. Následující rozhovor, pocházející z roku 2000, byl prvním z nich. Jeho uveřejněním skládám hold vynikajícímu sousedovi, domácímu, a především herci, jehož osmdesát rolí a sedm desetiletí čítající filmová kariéra se rozprostřela mezi Svatoplukem Innemannem a Ondřejem Trojanem.

Původně vyšlo v časopise Dobrá adresa č. 6/2001.

V březnu 2007 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 17,722.82 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31.3. 2007 částku 259,913.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.