VH, kdysi vězeň svědomí a dramatik s citem pro vyjádření existenciální absurdity, v níž se ocital, byl v okamžiku velkých společenských změn váženou morální autoritou. Berme to jako fakt, netřeba o něm pochybovat. Tedy úplně přesné to není. VH byl -- a pro mnohé stále je -- představitelem této morální autority. Sám jí možná byl, ale už není. V době, kdy padl přímý a osobní nepřítel, vůči němuž se VH jako morální autorita vztyčil, se změnil kontext. V tomto proměněném kontextu, kdy "pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí", byl nepřítel vytlačen za hranice Stokorcového lesa a z VH se místo morální autority stal medvídek Pú, který se šťastně přitulí na hruď statečného Kryštůfka Robina vždy, když je to třeba. Sloniska (bájný nepřítel medvídka Pú a jeho přátel, pozn. autora) už nyní žijí jen tam, kde je Kryštůfek Robin vidí.

Rozpor je v tom, že morální autorita, kterou VH stále fyzicky ztělesňuje, už v kontextu současnosti neexistuje (stal se z ní medvídek Pú), ale přitom kupodivu stále promlouvá svým hlasem a vyjadřuje se se všemi náležitostmi, které autoritám patří.

A v mnoha případech to také funguje tak, jakoby v integritě sametové morální autority, které se VH představitelem, nedošlo k materiálnímu posunu -- ze sametu na plyš. Jak napsal Boris Cvek, s VH, nepochybně coby s morální autoritou, souhlasí téměř bez výhrad. To mě poněkud překvapuje, Boris Cvek je přeci jen z Britských listů znám jako člověk, který o věcech přemýšlí. Rád bych zde tedy upozornil na to, co je sice možné připustit tehdy, je-li mluvčím medvídek Pú, ale co nelze v žádném případě akceptovat, je-li mluvčí postaven do role autority:

Možná první výhrada se může týkat třeba hned první věty VH. Mohou být hlasy zdvihající se proti americké vojenské základně v ČR skutečně skrznaskrz nedůvěryhodné z uvedených důvodů? Je třeba vůbec snažit se dokazovat, jak hrubého zjednodušení, manipulace a lži se VH dopouští? Jak si může dovolit tak nadutý odsudek lidí, kteří nejsou vůbec zatíženi historickou přítomností cizích vojsk a přesto mají vážné pochybnosti o záměru USA?

Jak si může dovolit tvrdit, že lidé, kteří zde žili za přítomnosti cizích vojsk, musejí nyní bez hlesnutí odkývat přítomnost jiné cizí armády? Jak si může dovolit osočovat tyto lidi jako pokrytecké člověk, který dokáže uvažovat o bombardování jako o aktu humanity? Co to povídáš, medvídku Pú? Chceš světu tvrdit, že v České republice se proti základnám staví pouze lidé s komunistickou minulostí, jejíž relikty si uchovali dodnes?

Když mají lidé svobodu, měli by za ni být vděčni, stejně jako VH. Jak jinak můžeme my, malí, oplatit "dar" svobody těm velkým? Jak jinak než vděkem? A co děláme, když máme svobodu? Reptáme a jsme nevděční. A to všechno jenom kvůli "radarové kouli". Je do očí bijící, že VH nemá sebemenší potuchy o tom, co vlastně je ta "radarová koule" zač, do jakého zbrojního systému má být začleněna a jaká je její funkce. A to už vůbec nelze mluvit o tom, že by VH měl byť jen kusé zprávy o tom, do jaké míry je "radarová koule" i celý systém raketové obrany funkční...

Ano, ten systém nemá na vybranou, je nevyhnutelné, aby byl funkční, ba přímo dokonalý. Ten argument, kterým to VH dokládá, je naprosto bizarní a fantaskní svou neočekávanou primitivitou. Kdo ho vlastně vyslovil? Morální autorita? Ne, to mohl být jedině medvídek Pú.

A copak je tolik smrduté, pane VH? Ptát se po smyslu toho, co se dlouhodobě jeví beze smyslu? Není daleko více smrduté a pokrytecké kývat hlavou jako mezek a bez sebemenší špetky kritického zkoumání přistoupit na všechno, co samo o sobě vzbuzuje pochybnost. Co může být víc pokrytecké, než snaha tohle všechno nevidět, nevidět, že "radarová koule" není jen tím, za co se ji současná vláda USA snaží vydávat. Jsi slepý, medvídku Pú?

Kým jste, pane VH, že mluvíte v hospodských floskulích a uvažujete v rozměrech výčepního lokálu? Stal jste se snad jednou z postav svých vlastních her? Kritizujete fakt, že se někdo pozastavuje nad tím, když USA nejsou schopny potvrdit, že i kdyby skutečně existovalo reálné nebezpečí, kvůli kterému je údajně protiraketového systému potřeba, že bude tento systém schopen mu čelit? Má snad být tento proslov ignoranta úvodem dlouho očekávané nové hry VH?

Ano, "odborné věci" VH okázale pomíjí, patrně se mu zdá, že není vůbec nutné je zkoumat. Rozhodující je přece "morální stránka českého postoje" -- chce --li český člověk čestně předstoupit před tribunál svobodného světa (všimněme si, jak VH předpokládá, že český člověk je věčným dlužníkem mocných, před kterými se buď musí krčit v hanbě, nebo vůči nim musí být loajální, přičemž cesta vlastního rozhodnutí je "smrdutá"), musí se podílet na jeho obraně. A na obraně proti komu, medvídku Pú? Proti Rusku, vůči němuž "radarová koule" v Brdech rozhodně sloužit nemá, nebo proti Íránu a Severní Koreji, které nebezpečím kalibru "radarové koule" nejsou a nebudou? Nebo to prostě říkal přítel ze Stokorcového lesa Vondra, jehož přátelství a slovo je ti svaté, medvídku Pú?

Je mnoho souvislostí, které ostře kontrastují s myšlením člověka, který je považován za humanistu. Jak jinak než na základě té stejné a přitom jednoznačně určující nevědomosti, může VH na jedné straně slepě a evidentně bez minimální znalosti věci doslova bojovat za radar amerického raketového systému a na straně druhé se -- při své mediální vytíženosti a možnostech -- ani slovem nezmínit o tom, že v České republice budou pod patronací vlády a se vší noblesou morálního kýče domlouvány kšefty, na jejichž konci budou mrtví bezbranní civilisté a ozbrojené děti posílané na jatka. Kde by chtěl hledat téma pro svou mnohokrát slibovanou novou divadelní hru, když ne v těchto tématech... To by ale musel být tím, za koho je stále neprávem považován -- člověkem, který si dokázal vytvořit značný odstup od toho, co se běžně podsouvá jako reálné, normální, běžné a hlavně správné nebo žádoucí. Je jednoznačné, že Václav Havel takový odstup postrádá.

Jak jsem psal, společnost je postavená na systému autorit. Autority však mají zvláštní setrvačnost a jsou --li jednou společenským systémem ustaveny, jejich pozice je pak překvapivě pevná a stabilní, i když se její představitel poctivě snaží ji setřást z té prádelní šňůry cti, na které před společností visí. VH se o to snaží dlouhodobě a je přímo učebnicovým příkladem toho, že jím jednou zosobněná autorita, samozřejmě postavená na zcela jiných souvislostech, je téměř neotřesitelná. Je jistě hodně těch, které by mohl reprezentovat třeba pan Řezáč, kteří prošli výraznou proměnou vlastního vztahu k této autoritě, ale rozhodující je, jak společenské nástroje zastřešující tzv. veřejné mínění s autoritou naloží.

A můžeme si být doposud jisti tím, že pokud česká média, která mají na veřejném mínění lví podíl, budou přicházet do styku s VH, stále budou u tohoto představitele autority zdůrazňovat, třeba i nepřímo, souvislosti, které ke vzniku autority vedly (disident, dramatik, prezident, myslitel atd.), ale které už jsou dávno překryty souvislostmi novými, vzbuzujícími pochybnosti.

Kriticky uvažující člověk se ptá: jsou tyto nové souvislosti snad méně podstatné, než ty předchozí, tolik autoritativní? Je možné poměřovat nesouvisející, leč autoritu konstituující skutečnosti se současným děním? V jakém vztahu jsou k sobě autorita minulosti a současnost, v níž se autorita pohybuje jako slon v porcelánu?

Nekriticky uvažující člověk se takto neptá. Nekriticky uvažující člověk přijímá autoritu jako fakt věčnosti, nikoliv jako proměnnou, ale jako konstantu, mýtus, který se neproměňuje, ale sám je tím, co si přizpůsobuje skutečnost. Nekriticky uvažující člověk přijímá takový mýtus, v tomto případě kult osobnosti, v plném rozsahu.

Je indikátorem zdraví a svébytnosti, do jaké míry se společnost umí vyrovnávat s kulty a mýty. Je-li zdravá, dokáže se od nich oprostit, i když to může být někdy složité a bolestivé. Bylo by pochopitelně stejnou chybou odsuzovat VH za jeho současné postoje a nevidět přitom minulost. Minulost by ale neměla promlouvat do současnosti tam, kde to není na místě, a je úlohou kritického rozumu tuto hranici jasně odlišovat. VH coby vůdčí disident a dramatik z doby totality nemá být autoritou tehdy, není-li k tomu disponován, ale naopak je svou minulostí zatížen. A to, jak VH opakovaně dokazuje, skutečně je.

Bude nesmírně zajímavé sledovat, jak nikoliv veřejné mínění (o němž víme, že není totéž, co veřejnost), ale veřejnost samotná zareaguje na "názorový puč", který je jí coby veřejné mínění podsouván. Je zde skutečně taková společenská sounáležitost, síla, která by vzdorovala snaze vnutit "správné" mínění o daném problému? Je zde síla, která by dokázala vzdorovat "spojeneckým armádám" establishmentu a jemu věrných "hlídacích psů", kteří si demokracii vykládají prapodivným způsobem?

Pokud ano, musela by přerůst poněkud -- podle veřejného mínění tvořeného mediálním diskurzem - aktivistické ( v českém prostředí to často znamená synonymum pro "nedemokratické", "extremistické", minimálně nežádoucí) hnutí Ne základnám. Je to z velké části vnucená charakteristika, ale toto hnutí není pro tuto společnost autoritou. Není to tedy skutečný představitel sedmdesáti procent těch, kteří si nepřejí, aby zde byla vybudována vojenská základna cizí mocnosti. Zároveň nelze počítat s tím, že se bude moci společnost opřít o zmiňované společenské autority, které dokázaly několikrát během posledních sedmnácti let přitáhnout masu do ulic, většinou kvůli uměle vytvářeným a notně "zpracovaným" událostem. Společnost by musela být v případě protestu daleko více spontánní, každý člověk by musel nést daleko větší podíl osobní odpovědnosti a odhodlání a zároveň by se daleko méně mohl spoléhat na to, že mu někdo řekne, kam a proč má jít zvonit klíči nebo pískat. Je to určitě zajímavá zkouška -- buď dokáže veřejnost dát svůj názor najevo i přes "mlhu" kterou navenek cloní politická scéna a média, nebo převáží lhostejnost nad tím, že je společnost nepokrytě pasena jako stádo. To se uvidí:)