Slova nejsou jen slova, jejich použití nám také může něco říci o porozumění vzájemným vztahům mezi lidmi i o tom, jak lidé těmto vztahům rozumějí. Často slova používáme a nemyslíme na to, proč jich používáme právě tak, jak jsme na to zvyklí. V Německu se na příklad mluví o 'Tag der Arbeit' (den práce), podle mého by to měl ale být 'den pracujících', protože kdysi neumřela práce, ale byli to pracující, který demonstrovali na 'May Day' v Americe. A včera se také zase v Německu mluvilo o 'Arbeitgeber' (o těch, kteří práci poskytují) a 'Arbeitnehmer' (o těch, kteří práci berou). V prvním případě jsou to ale v němčině zaměstnavatelé, kteří, jak víme, neposkytují práci, ale odměnu za tu práci, kterou jim naopak poskytují pracující.

Tématem byla včera taky spravedlnost ohledně odměny za práci. Málo, pokud vůbec, se mluvilo o tom, že ženy zatím dostávají za stejnou práci pořád ještě míň peněz než muži. Za to se ale mluvilo o zavedení minimální mzdy, která zatím v Německu existuje jen pro některé obory. Odboráři žádají € 7,50, sociální demokraté mluví o € 6,50 a většina členů křesťanských stran o tom, že je to myšlenka od ďábla... Tak se uvidí, co s toho bude, jak se politikové v Berlíně příští týden rozhodnou...

K tomu žádali odboráři zvýšení platů o 6,5% pro zaměstnance v kovodělném a elektrickém průmyslu. Pro zaměstnavatele to asi bude moc, ale i oni začali nabízet percentuální zvýšení. Otázka spravedlnosti pro někoho může být spojena s procenty, a vlastně s tím souhlasím, ale jen, když jde celkově o percentuální zvýšení výdajů, ne tehdy, kdy by šlo o individuální platy jednotlivých dělníků a zaměstnanců. Proč si to myslím, když oficiální novináři proti tomu nic nemají?

Je to jednoduché. Když dělník vydělá dejme tomu € 2.000, vyšší manažer € 200.000 a špičkový manažer € 2.000.000, tak mi nikdo nemůže namluvit, že stejné percentuální zvýšení platů pro všechny tyto zaměstnance má něco co společného se spravedlnosti. Je to v zájmu manažerů, to se ví, stejně je to se závratně vysokými výdělky předsedů akciových společností. To dokonce chápou i někteří novináři. Ti potom poukazují na to, že část těch výdělků jsou prémie, které jsou vypláceny jen tehdy, když je příslušná firma úspěšná. To je ale od nich čistá kamufláž, protože není nutné pro zaměstnance, kteří mají povinnost dobře pracovat, aby dostávali prémie. Mají dobře pracovat, aby nebyli propuštěni.

Co z toho? Měli bychom si vždycky dávat pozor, jak se používají slova a argumenty. Poslouchejte, co kdo říká a jak to říká. Možná že to dokonce ani nepomůže, je to opravdu zajímavé, pokud z toho nedostanete vředy. Proto vám raději přeju navždy dobré zdraví.