Řecký fašismus před druhou světovou válkou

V roce 1935 se v Řecku dostal k moci Jiří II a po volbách v následujícím roce jmenoval se souhlasem parlamentu Ioannise Metaxase premiérem. Po květnových nepokojích vyhlásil Metaxas výjimečný stav, rozpustil parlament a pozastavil platnost určitých částí řecké ústavy. 4. srpna 1936 oznámil ustanovení nového režimu, který je mnohými považován za režim fašistický a který vydržel až do roku 1941. Jeho vzorem byli fašističtí vůdci té doby.

Národní sebeurčení Řeků

Není pravda, že občanskou válku rozpoutala levice. Během italské, německé a bulharské okupace Řecka vzniklo několik skupin domácího odboje. Když se koncem roku 1944 po osvobození Řecka vrátila exilová vláda do země -- poté, co zavřeli přibližně 8.000 vojáků, kteří sympatizovali s domácím odbojem --, trvali Britové na rozpuštění a odzbrojení těchto skupin, poněvadž je díky jejich nemalé podpoře mezi obyvatelstvem považovali za hrozbu pro "jejich" řeckou vládu. Odboj s tím nesouhlasil a v takto napjaté atmosféře už stačilo škrtnout pomyslnou sirkou a občanská válka začala -- spouštěcím incidentem bylo zabití několika účastníků aténské demonstrace na podporu jedné z odbojových skupin členy provládní vojenské skupiny, britskými vojáky a policisty. Válka ustala na začátku roku 1945 a pokračovala od začátku roku 1946 až do roku 1949.

Britové a později Američané se přidali na stranu vládních jednotek. A v tom dle mého názoru tkví upření národního sebeurčení Řekům. Západní sféra vlivu v tomto případě znamenala podporu vládě, která hromadně zatýkala, bila, mučila a jinak perzekuovala názorově odlišné skupiny lidí. Je však nutno dodat, že levici se také dostalo zahraniční podpory, i když v mnohem omezenějším rozsahu než v případě britské a americké podpory řecké vládě. Nesnažím se zde navrhovat konkrétní řešení, co měli spojenci dělat a jak se měli chovat. Cílem mého předchozího článku bylo především poukázat na skutečnost, že USA velmi často bezohledně upřednostňují vlastní zájmy i za cenu podpory spřízněné menšiny, která se spoléhá na teror, cenzuru, ovlivňování voleb a potlačování osobních svobod.

Afghánistán

Existují odlišné názory na relativní důležitost různých důvodů, které k sovětské invazi do Afghánistánu vedly nebo vést mohly. Pravdou však v každém případě zůstává, že USA podporovaly malou skupinu povstalců (mudžáhidé) před touto invazí, přičemž jejich hlavním cílem bylo vytvořit rozsáhlý vojenský konflikt, který by oslabil Sovětský svaz.