Technická odpověď tazateli s lidově srozumitelným přirovnáním...

Jinými slovy, lidově - mám nějaký výkon vysílače, "nacpu ho do impulzů" a mám větší výkon v jediném impulzu a když ten impulz pak vysoce směrovou anténou dále "nacpu" do velmi úzkého paprsku, dostanu tam ještě víc výkonu (podobně funguje "šajn z baterky"). Čím větší reflektor, tím víc světla dostanu do velmi malého bodu. Zbytek výkonu se parazitně vyzáří do nežádoucích bočních směrů a dozadu (laloky) -- v podstatě jde o ztráty (baterkou si taky nesvítím jen na objekt, ale též na svoje boty)...

"Amerika nezaplatí pouze svými mrtvými. Pentagon se snaží umlčet ekonomy, kteří předpovídají, že několik desetiletí péče o zraněné bude stát neuvěřitelných 2,5 bilionu dolarů". Informuje o tom článek britského magazínu New Statesman z 12. března 2007.

Nakladatelství Ekopress přichází v tyto dny na trh s třetím upraveným a rozšířeným vydáním mimořádně úspěšné knihy Mezinárodní politika (ISBN 978-80-86929-21-7, 3. aktualizované a rozšířené vydání, 744 stran; 19 map, 80 tabulek, 38 schémat, 19 grafů) od spolupracovníka Britských listů, univerzitního profesora Oskara Krejčího.

Jako příklad hledání intelektuální orientace zahraniční politiky mocností může posloužit v 6. kapitole zmiňovaný vývoj sovětských názorů na otázky války a míru, ale také svár mezi konzervativním a liberálním myšlením v USA v době studené války. Složitější je zmapování doktrinálního a strategického myšlení, přičemž je nutné mít i na paměti, že se v dokumentech často doktrinální a vojensko-strategické úvahy i pokyny úzce prolínají. Jako příklady aktuálního stavu doktrinálního a strategického myšlení lze uvést Bushovu doktrínu z roku 2002, která byla upravena v roce 2006, ale i politicko-vojenskou strategii NATO z roku 1999, která Bushovu koncepci předznamenala. Pozoruhodné je srovnání těchto dokumentů se zahraniční doktrínou Evropské unie z roku 2003.

Začátkem tohoto měsíce uplynulo šedesát let od smrti prvního rakouského vyslance v Československu Ferdinanda Marka, který byl v roce 1945 zavlečen do Sovětského svazu a zde v moskevské butyrské věznici zemřel. Patřil mezi stovky obětí sovětské kontrarozvědky "Směrše", které těsně po ukončení války byly bez vědomí našich úřadů zatčeny jako "kontrarevolucionáři nebo nacističtí zločinci"a poslány do gulagů a věznic.

Ve středu 9. 5. 2007, kolem osmé hodiny večerní, šel pan Tomáš se slečnou Nikolou Jaselskou ulicí. Zhruba u čísla popisného deset spatřili u nějakého automobilu s kouřovými skly stát kufřík. Nikde nikdo okolo. Kufřík vzali a zjistili, že zjevně obsahuje spis superhledaného "zločince" Radovana Krejčíře. Zde vznikla Tomášova osudová chyba, když kufřík rovnou nezahodil, nebo se ho jakýmkoliv jiným způsobem okamžitě nezbavil. Naopak kouzlu představy o snadném výdělku podlehl a začal spekulovat jak na to. ... Ve čtvrtek večer si takhle Tomáš vařil doma pervitin, když si policisté přišli zpátky pro kufřík. Ten jim pochopitelně s příslibem, že nikdo o ničem neví vydal. Strávil noc na Policii na Příční a má rozebraný telefon. Vypadá to s ním bledě, byl už jednou v kriminále, má podmínku a teď zase tohle..

"Skutečný" příběh kufříku je na www.informacezbrna.cz, píše redaktor Marek Adámek ze serveru "Informace z Brna". Odtud to dostala Sabina Slonková. Poprvé zde byly také publikovány další dva existující okopírované listy dalších spisů z kufříku z Jaselské ulice. Další fotokopie s největší pravděpodobností neexistují a tak je snad nebezpečí úniku informací z citlivé kauzy zažehnáno.

Útvar odhalování korupce a finanční kriminality Policie ČR vyšetřuje podezření ze spáchání trestného činu vyzrazení utajovných skutečností, zjišťuje, jakým způsobem se dostala Kubiceho zpráva na veřejnost, a probírá se všemi okolnostmi zveřejnění této zprávy. A jako "na potvoru" veškeré zveřejněné části Kubiceho zprávy z internetových stránek Českého rozhlasu zmizely. Kdo a kdy je nechal zmizet, není alespoň v tuto chvíli jasné, ale ten, kdo rozhodl o jejich znepřístupnění čtenářům, musí mít strach z toho, že dokumenty odhalují o Kubiceho případu víc, než je zřejmé na první pohled. Odhalují.

Michael Hauser a kol., Sociální stát a kapitalismus

Vydal Socialistický kruh, a.s., vytiskl Svoboda servis v Praze 2007

3 části, 306 str.

Motto: "Sociální stát už dávno není samozřejmostí, ale mnohé jeho instituce nadále existují. ...můžeme prohlásit, že sociální stát, který dával naději na postupné vyřešení sociální otázky a na harmonii vztahů mezi prací a kapitálem, je minulostí." (recenzovaná publikace, str. 73)

Péčí nakladatelství Socialistický kruh a Svoboda servis byla vydána velmi podnětná a inspirující publikace "Sociální stát a kapitalismus". Je koncipována jako sborník statí a vystoupení řady odborníků, zabývajících se příslušným tématem. Velkou výhodou takového přístupu je, že je možno prezentovat široký rejstřík názorů pokrývajících různé aspekty problematiky související s pojmem sociální stát, takže v předložených textech můžeme objevit řadu velmi fundovaných ekonomických, sociologických, historických i politologických komentářů.

Lehce lascivní titulek skrývá o to smutnější konstatování. Výprodej know-how České televize dostoupil takové výše, že si její "špičkový" (sic!), nicméně nejsledovanější politický komentátor musí přivydělávat v reklamě. Možná televize natočí i klip a bude to teleshopping podle všech pravidel. A hrát bude Eva a Vašek, jak poznamenávají cyničtí čtenáři na diskuzních fórech. Kupte si péro Václava Moravce, třebas na prezentaci v úterý 22. května od 14.30 v Reprezentační prodejně Českého rozhlasu a České televize v Praze 2 na Vinohradské 13. Budou s logem pořadu Otázky Václava Moravce a produkuje je instituce veřejné služby. Vzkazuje vám to nová ředitelka marketingu vaší, tedy České televize. Maskováno je to jako autogramiáda, nicméně je to propagační akce psacích potřeb značky Cross. Snobská pera, snobské gesto na průvodní fotografii i snobské chování dobře vycvičené loutky - prostě opravdová celebrita - karikatura sebe sama i svých ideálů.

Kdeže loňský Kodex je... Já chci hrnek na kafe s Janečkovým uchem.

Informaci včetně luxusně výpravné pozvánky přinesl Reflex ZDE

Biskupka Dr. Margot Käßmannová se dá rozvést. A svět se nezboří, a dokonce ani ne svět německé evangelické církve.

Vysvětluje animace na stránkách BBC ZDE

Pan František Řezáč píše:

Dojem pana Řezáče chápu. Pokud někdo vstoupí například do budovy Národní knihovny, může nabýt dojmu, že omylem vstoupil do domova důchodců. Je to opravdu první dojem. Nicméně zestárnutí není "kádrový předpoklad" v tom smyslu, ve kterém se mu jeví. Je pravda, že státní zaměstnanci jsou odměňováni za každý rok služby zvýšením platu, ale toto zvýšení činí kolem 100 korun měsíčně za rok služby - tedy za rok služby si státní zaměstnanec může navíc měsíčně zaplatit v hospodě dvě kávy. Jedná se o zvýšení platu, které můžeme nazvat v lepším případě symbolickým, v horším případě urážlivým.

Když nás bolí hlava, tak co, vezmeme tabletku proti bolesti. Podvedli jsme tím tělo, jež nám skrze bolest vzkázalo, že něco není v pořádku. Odstranili jsme symptom a přestali pátrat po příčině, která bolest způsobila. Příště to uděláme stejně, jen nakoupíme více tablet.

Studenti nejeví zájem o určitý předmět a zhrzený učitel vyčte žákům jejich nezájem o studium, neúctu k rodičům, kteří jim dopřávají, co jim na očích vidí, a hazard se svou budoucností. Napětí v hodinách narůstá, otrávení studenti provokují k dalším výčitkám a učitel láteří, že za ty peníze... I on řeší symptomy a nepátrá po příčině. Možná by ji objevil, kdyby se zeptal kolegů, proč je v jejich hodinách tak živo.

V pondělí 14. května přijede na pracovní návštěvu Prahy italský premiér Romano Prodi.

Iniciativa Ne základnám ve spolupráci s iniciativou Presidio Permanente No Dal Molin zvou k vyjádření nesouhlasu s jeho bezpečnostní politikou ten samý den ve 14,30 na Hradčanské náměstí. Prodiho vláda se v únoru tohoto roku tajnou dohodou zavázala realizovat společně s USA systém protiraketového deštníku NMD, jehož radarová základna má být postavena v České republice.

Tak se nám náš milý pan redaktor Kotrba zase "rozjel" a doporučil nám výstavu "Těla". Proti gustu žádný dišputát, ale nechápu, proč při tom cítil tak nutkavou potřebu desetkrát (!) se otřít o "církevní tmáře".

" Plzeňská krajská organizace Strany zelených (SZ) odmítla radarovou základnu, kterou chtějí Američané postavit ve vojenském újezdu Brdy," píše ČTK ZDE, Plzeňský deník to v pondělí přinesl na titulní stránce jako hlavní zprávu dne, informuje František Řezáč.

K tomu též: IDnes

Ministr zahraničí Schwarzenberg však tvrdí, že česká vláda (v podstatě bez mandátu a navzdory nesouhlasu většiny občanů) americký radar prosadí i před odpor některých členských zemí NATO; ZDE. Je to ideologická zabedněnost a pošetilost. Malá Česká republika nikdy nemůže vyjednávat se supervelmocí Spojených států jako rovný s rovným. Čeští politici jsou hloupí, že nevyužívají při vztazích k USA mezinárodních evropských struktur. Je s podivem, že česká vláda prosazuje stavbu radaru přesto, že ji ODS neměla ve svém volebním programu. Jak ospravedlňuje toto své rozhodnutí? (JČ)

tisková zpráva

USNESENÍ - "Krajská organizace Strany zelených Plzeňského kraje odmítá výstavbu radarové stanice Spojených států amerických na území České republiky "

USNESENÍ - "Krajská organizace Strany zelených Plzeňského kraje na své konferenci dne 12.5. 07, coby nejvyšší stranický orgán Plzeňska, vyzývá Republikovou radu Strany zelených, aby podnikla veškeré kroky k odmítnutí výstavby radarové stanice Spojených států amerických na území České republiky "

USNESENÍ -- PROTINÁVRH USNESENÍ - Roman Černík: - schválen -

"Výzva KK SZ Plzeňského kraje všem Základním organizacím SZ" - Vyzýváme a žádáme všechny základní organizace Strany zelených o vyjádření formou usnesení ZO SZ o souhlasu či nesouhlasu s plánovanou radarovou stanicí USA v České republice.

V úterý 15.5. bude od 16.00 v Rokycanech beseda beseda o radaru - sál sokolovny v Rokycanech podle mluvčího rokycanské radnice Jana Englera první náměstek ministerstva obrany Martin Barták, první náměstek ministerstva zahraničí Tomáš Pojar a první náměstek hejtmana Plzeňského kraje Václav Červený, informuje Zdeněk Paul od plzeňských zelených a pokračuje:

V budově bývalého okresního úřadu na náměstí TGM 145 v Příbrami se ve středu 16. května od 16.30 hodin bude konat beseda s občany o záměru vybudovat v Brdech radarovou základnu. Besedy se účastní např. Ing. Petr Bendl, hejtman Středočeského kraje, MVDr. Josef Řihák, starosta Příbrami, MuDr. Martin Barták, 1. náměstek ministryně obrany, nebo Bc. Tomáš Pojar, náměstek ministra zahraničních věcí. Všichni jste srdečně zváni k vyjádření vlastního názoru!

tisková zpráva Strany zelených

Krajská rada Strany zelených Plzeňského kraje podporuje aktivity občanů měst a obcí v okolí Vojenského výcvikového prostoru Brdy, které usilují o vypsání místních referend k otázce umístění amerického radaru.

Zelení vždy prosazovali otevřené projednávání důležitých společenských otázek společně s občany. Referendum vnímáme jako standardní prostředek moderní demokratické společnosti. Proto také Strana zelených na Plzeňsku podporuje naplnění Ústavy České republiky a přijetí zákona o všeobecném referendu. "Není nám lhostejná současná situace kolem amerického radaru, která se stává prostředkem k populistickému zviditelnění, jak lze u některých politiků a politických stran dnes vidět i na krajské a komunální úrovni," říká předsedkyně Krajské organizace Radana Kottová. "Ve schválení všeobecného referenda vidíme naplňováním našeho volebního programu Kvalita života, " dodává Kottová. Krajská rada v Plzni oceňuje občanskou aktivitu, která vedla obec Trokavec a Vísky k využití místního referenda. Vyzýváme též i vedení ostatních dotčených obcí, aby zvážila možnost vyjádření se svých občanů v místním referendu k tak závažné záležitosti, jež dlouhodobě ovlivní jejich prostředí. Rada krajské organizace Strany zelených Plzeňského kraje

Zdroj: ZDE

Někdy je dobré počkat s publikací tiskových zpráv několik měsíců, aby se tak prověřilo, zda obsahují fakta nebo jen floskule. K čemu vedlo sloučení kontrarozvědky s rozvědkou, vidíme dnes. Na zemi se povalující taška s klíčovými spisy, které policie vede na uprchlého podnikatele Krjčíře, jejíž obsah si kopírují brněnští feťáci zrovna v tu chvíli, kdy zvlášť dobře utajená delegace zástupců policejního prezidia a ministerstva spravedlnosti , kriminalistů z protikorupční služby, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu a žalobců z vrchního státního zastupitelství odlétá do Johanesburgu - to je typická ukázka stavu, ve kterém se nachází stát. Řediteli sloučených tajných služeb je to jedno, i když právě on je povinnen vědět. Skoro vše. "Každé slovo, které nyní řeknu k této kauze, snižuje šanci Česka na vydání," řekl minulý čtvrtek serveru Aktuálně.cz ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil... |koš

tisková informace stínového ministra vnitra ČSSD Františka Bublana z 10. 1. 2007

Jmenování ředitele BIS současně ředitelem ÚZSI s sebou nese několik vážných právních problémů. Účinností zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů se od 1. ledna 2007 tyto právní problémy ještě dále rozšiřují.

Praha se žene za svými 450 kilometry cyklostezek a cyklotras, které, jak hlásaly předvolební plagáty primátora Béma, tu mají být do roku 2010. Inu bylo by to dobré, to ne, že ne. Horší je, že ten běh je během přes mrtvoly, a to doslova.

Celá ta záležitost s cyklotrasami se pražské radnici vymyká z rukou. Co čert nechtěl, lidi ty cyklotrasy začali používat. Zdá se mi, že mnohé pražské radní a projektující inženýry ani v tom nejhorším snu nenapadlo, že by po jimi navržených cyklostezkách a cyklotrasách mohl někdo jet, natož pak že by ten cvok snad jel na kole.

Nejen katoličtí tmáři a ultrakonzervativci z ODS a KDU-ČSL, ale i všelicí okrašlovači mravů veřejných, morální exhibicionisté a bulvární pisálci se plamenně rozhořčují nad výstavou anatomických preparátů lidských těl, kterou pod prostým názvem Bodies - Těla naaranžovali uprostřed Prahy - tam, kde doteď zpívali jen Zlatí slavíci. Organizátorům výstavy v paláci Lucerna nelze upřít odvahu ani brilantní nápad, spojený se samozřejmou snahou vydělat. Ale kdo z kurátorů dnešních galerií se nepokouší o šokující atraktivitu, lákající návštěvníky? Smrt je lákavé téma. Smrt je jedním z posledních tabu dnešního světa. Ale copak stejně nevydělávala Národní galerie na morbidním moralisticky-didaktickém tématu výstav , jako byla ta s názvem Memento mori - smrt jako brána k věčnosti ve výtvarném umění ve spolupráci s Muzeem Šumava?

Smrt je smutnou, ale nezbytnou součástí života. Výstava je reflexí smrti v moderní době. Poznání lidského těla, stejně jako poznání vesmíru a tajemství hmoty vždy bránili pouze církevní tmáři, zastánci názoru, že Země je placatá, nad ní je nebe a milosrdný Bůh a pod ní všezatracující peklo.

Jindy oceňuji schopnost Štěpána Kotrby nenechat se strhnout proudem a nabízet jiné úhly pohledu, nebo se šťourat v něčem, co jiného nenapadne, svým posledním článkem mě ale poněkud zklamal a dá se říci i naštval, píše Jan Potměšil. Vadí mi, jak hned v úvodu článku emotivními výrazy denuncujete kohokoliv, kdo by chtěl nesouhlasit s výstavou "Bodies" přirovnáváním k tmářům, mravokárcům apod., a preventivním útokem znemožňujete kohokoliv, kdo by snad měl jiný názor než Vy.

Dále pak pokračujete stylem "pejsek a kočička vařili dort", kdy mícháte dohromady vědecký zájem o tělo, voyerizmus (i) našich předků, vlastní preference a náboženské/ateistické (či antiklerikální) zaujatosti a údajné postoje Vašich potenciálních odpůrců, kteří by i dnes zřejmě chtěli tvrdit, že země je placatá a mužům chybí jedno žebro.

Fotografie exponátů z výstavy Bodies, jak je cituje ve svém článku Štěpán Kotrba, jsou skutečně obscénní. Šokující na nich je právě bezostyšná bulvární a komerční manipulace s individuálním lidským tělem. Nejpozoruhodnější na těch exponátech je totiž právě kontrast mezi individuálním lidstvím a jeho naprostou degradací uvedením těl do triviálních kontextů. Je to znásilnění: ti lidé nechtěli, aby po smrti někdo zkroutil jejich těla tak, že by předváděli, že kopou do míče nebo dirigují neexistující koncert.

Nepopírám, že může být zajímavé a objevné vidět strukturu lidského těla. Mám však velký problém s likvidací individuálního lidství za účelem banálních komerčních účelů. Toto nakládání s lidskými těly se přece rovná brutální likvidaci mrtvol v nacistických koncentračních táborech, když byly například bez skrupulí házeny na náklaďáky. Je to totalitní přístup, o to hrůznější, že je efektivnější než komunistická či nacistická státní ideologie, o níž se nakonec prokázalo, že je dlouhodoběji neživotní - tento totalitní přístup má silný a životný katalyzátor - komerční impuls.

Nemám nic proti pitvání lidských těl - to však normálně dodržuje základní civilizační zásady piety. Na této výstavě, jakkoliv je anatomicky snad objevná, mě šokuje drsná trivializace lidských těl, jímž jsme v naší civilizaci dosud většinou projevovali určitou základní úctu.

Některé věci se prostě nesmějí dělat. Tato výstava je asi tak obscénní jako rozhodnutí vyrobit z Mozartova Rekviem pro komerční účely jeho "rockovou" verzi.

Kdesi jsem se dočetl toto, že: "Vysoušení je jedna z nejstarších a nejoblíbenějších metod úpravy jídla. Už ve starověkém Egyptě to byla jediná cesta, jak uchovat maso, ovoce a ostatní v sušeném stavu. Nejvíce však využívali tuto metodu Indiáni, kteří sušili maso na kamenech na slunci bez jakékoli jiné přípravy. Postupem času osídlováním kontinentu ( a vyhubením indiánů, pozn.autora), později vynaleznutím elektrické energie si lidé mohli uchovávat potraviny v chladicích boxech. Jerky' v současné době přechází do kategorie pochutin jako jsou bramborové lupínky, pražené oříšky a ostatní. S tím rozdílem, že je nejenom chutné, ale i zdravé a výživné. Požití 25g balení hovězího Jerky nahrazuje požití 60g hovězího steaku se všemi prospěšnými nutričními hodnotami".

Nevím, co může nahradit výstava těm, kteří ji navštíví, každopádně ne vysychající kůru mozkovou, pak jde, pane Radku Mikulo, jen těžko, aby česká Policie aplikovala nějaké právo...Prostě jednou sežereme sami sebe...Yellow Submarine...we are jerky!

tisková zpráva programu GARDE EPS www.eps.cz.

Společnost Baumax ČR s.r.o. v jedné ze svých prodejen používala osobní dotazník, ve kterém po uchazečích o zaměstnání vyžadovala uvedení údajů, které jsou diskriminačního charakteru. Zjistil to Úřad práce hlavního města Prahy, když na základě upozornění právníků programu GARDE Ekologického právního servisu provedl šetření v této společnosti. Přestože úřad práce zjistil porušení zákazu přímé diskriminace, neudělil společnosti Baumax za nedodržení zákona žádnou pokutu.

S lehkým pobavením sleduji čerstvou kauzu policejní šikany Mladých sociálních demokratů a aktivistů Socialistické solidarity při zadržení na demonstraci pravicových extremistů. Dosavadní mediální vývoj případu se, což je v Česku častým jevem, drží dobrých tradic nechtěné pitoreskní frašky. Loňský incident Kateřiny Jacques s policistou Čermákem zřejmě položil základy novému politickému koloritu -- s kvetoucími stromy a květinami se probouzí i skutečná angažovanost členů politických stran. Ti vyrážejí -- zatím pravděpodobně jen jednou ročně -- do ulic, aby zde spáchali nějaký hrdinský čin.

K tomu jim nejlépe slouží demonstrace neonacistů, na jejichž zavržení se většinová společnost alespoň povrchně shodne. Při těchto akcích jim zdárně sekunduje pomatená a nesvéprávná česká policie, kterou nezcivilizoval ani téměř dvacetiletý vývoj v relativně demokratických podmínkách.

Moclikrát v dějinách milovali jsme upřímně naše básníky? Raději nepátrat. Vybráni snad samotným bohem prý sloužili i posluhovali za odměnu finanční či výhody metálu. V dobách nedávných stávali v hradním ajnclíku a přijímali ruličky -- s obsahem národní či aspoň zasloužilí. Po revolučním malém třesku hned spěšně vraceli (ne všichni) ta krásná ocenění a natahovali na sebe podobu využitých veličin zlými a mstivými rudochy. Co se nepoklonkovali ti mistři velkého slova a myšlenek (a další umělci i všeumělci), co všelijakých hovadin napsali, jak se krčili v kancelářích ideologických tajemníků -- úsměvy služebných blbů dodnes vtisknuty v budovách určených k vládnutí a ovládání.

Ve čtvrtek 10. května 2007 pokračovalo u Krajského soudu v Praze obnovené trestní řízení proti Rostislavovi Roztočilovi, původně odsouzenému v r. 1985 v nepřítomnosti k výjimečnému trestu za vraždu bohatého egyptského vědeckého aspiranta jménem Nabil El Kallini Mohamed. Spolu s ním byli odsouzeni další tři muži, kteří byli stíháni vazebně. K vraždě mělo dojít koncem ledna 1975 na mostě Štěpán poblíž Obříství.

(Autor je členem Spolku Šalamoun)

Česká rocková skupina Kabát nepostoupila do finále Velké ceny Eurovize. Jeden televizní redaktor, který se pravidelně zabývá kulturou, příčinu neúspěchu české kapely vysvětlil tak, že problémem prý nebyl samotný Kabát, ale skutečnost, že si Češi popletli fóra. Vyslat právě tuto hard-rockovou skupinu na Velkou cenu Eurovize, což je přehlídka popu, je prý jako vyslat hokejové mužstvo na soutěž v krasobruslení.

Jak básníci neztrácejí naději, 2004, režie Dušan Klein

V porovnání s Koncem básníků v Čechách (1993) je toto páté pokračování příběhu "sympatického lékaře" Štěpána Šafránka žijícího na českém maloměstě jako příběh volnější, epizodičtější a více než na komentář k společenské situaci se soustřeďuje na mezilidské vztahy a především na poněkud banální problémy středního věku (cynismus, ztráta iluzí, únava, opotřebovanost vnímání i lidských vztahů a vznik nových lásek). Přesto však si film zachovává filozofii, jaká vládla mezi lidmi v Československu v době komunistické normalizace. Argumentuje, že ani v době ekonomicky úspěšného postkomunismu se nezměnily zásadní principy fungování české společnosti.

Další ukázka z knihy Jana Čulíka "Jací jsme: Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let", která vyjde před Vánocemi v nakladatelství Host.

Konec básníků v Čechách, 1993, režie Dušan Klein

První postkomunistické pokračování životního příběhu mladého lékaře Štěpána Šafránka (viz Kleinovy filmy z osmdesátých let Jak svět přichází o básníky, 1981, Jak básníci přicházejí o iluze, 1984 a Jak básníkům chutná život, 1987) je možná poněkud stereotypním zobrazením české skutečnosti, nicméně však tento zábavný příběh. který je zároveň ironickým komentářem o prvních letech postkomunismu v Československu/České republice, obsahuje značné množství informací o tom, "jak to tehdy chodilo". Protože film potřebuje být populární, programově zaznamenává, aspoň v hrubě černobílých rysech, skutečnosti, které jsou pro dobového diváka relevantní a které se ho musejí týkat. Právě v důsledku své všeobecné popularity tak přispívá k vytváření povědomí o tom, jaké byly charakteristické rysy prvních let života v českém postkomunismu.

Ukázka z knihy Jana Čulíka "Jací jsme: Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let", která vyjde před Vánocemi v nakladatelství Host

Podrobnosti ZDE

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.