Jde o náklady na vedení bojových operací, dlouhodobé náklady na doplnění a amortizaci vojenských vybavení, pečování o veterány, plus zvýšené náklady samotného Pentagonu.

Součástí jsou i tzv. ekonomické náklady, tedy rozdíl mezi platy rezervistů v jejich civilních zaměstnáních a tím, co dostanou v armádě. A konečně makroekonomické náklady, kam patří zvýšená cena ropy. Na ní ovšem profitují Cheneyho partneři z firem jako je Halliburton, ExxonMobil, Shell, BP a Chevron.

Alarmující čísla se zakládají na propočtech harvardské profesorky, ekonomky bývalé Clintonovy administrativy Lindy Bilmes a jejích akademických kolegů. Najdeme mezi nimi i nositele Nobelovy ceny za ekonomii Josepha Stiglitze z Kolumbijské univerzity.

Podle Bilmes registrují oficiální místa dvě rozdílné statistiky počtu zraněných. Jednu z dílny Pentagonu přebíranou médii, druhou vypracovanou "Oddělením pro záležitosti veteránů" (Department of Veterans Affairs, dále jen VA), nezávislým vládním odborem. Zatímco Pentagon hovoří o zhruba 23 000 zraněných, VA operuje s číslem více jak dvojnásobným -- 50 000.

Když toto číslo Bilmes použila ve svém článku pro Los Angeles Times z 5. ledna 2007, netušila, jak rozlíceně bude Pentagon reagovat. Jakýsi doktor William Winkenwerder si ji osobně postěžoval do telefonu. Chtěl vědět, odkud tato čísla vzala.

Bilmes řekla, že od VA a odeslala dotyčnému kopie inkriminovaných vládních dokumentů. Vedoucím VA je bývalý předseda republikánské strany a Bushův loajální pověřenec Robert James Nicholson, takže už 10. ledna poklesl počet zraněných uváděný na stránkách této instituce z 50 508 na 21 649...

"Ta celá věc je děsivá .. nikdy jsem nevěřila ve spiknutí, ale sledovat je jak mění čísla na webu -- to je zvláštní", komentuje svoji zkušenost Bilmes, které bylo nakonec zrušeno i pozvání na seminář VA věnovaný právě otázce nákladů iráckého tažení.

Americké záznamy však vzbuzují pochybnost i v jiném ohledu. Zatímco evidence smrtelných úrazů obsahuje i ty co jsou výsledkem "nikoli nepřátelských akcí" (nejčastěji dopravní nehody), evidence zraněných nikoli. Vojáci, kteří se zraní jinak než v boji nejsou započítáváni, ačkoli budou po svém návratu příjemci stejné zdravotní péče.

Dosud je ve 207 VA centrech léčeno více jak 200 000 veteránů z Iráku a Afghánistánu. Pětina z nich trpí vážnými poraněními mozku nebo páteře, zpřetrháním více jak jedné končetiny, dalších 20 % amputacemi, slepotou nebo ohluchnutím, těžkými popáleninami, apod. Jenom z první války v Zálivu -- navzdory její krátkosti -- pobírá dnes 611 729 vysloužilců invalidní dávky. Nemluvě o skrytých nákladech pro americkou ekonomiku v podobě traumatizovaných vojáků stojících před hrozbou nezaměstnanosti, rodiných krizí, tendencím k alkoholismu, drogovým závislostem a kriminalitě.

Problémem budou i onemocnění, o jejichž rozsahu dnes můžeme jen spekulovat. Američtí vojáci jsou vystaveni účinkům ochuzeného uranu, jenž může v budoucnu způsobit rakovinu či cukrovku. U navrátilců se dále projevují nepříznivé reakce na aplikaci anti-anthraxových injekcí a konzumaci pilulek proti chemickým zbraním.

První zastávkou zraněných v jejich vlasti je specializované vojenské zdravotní centrum Walter Reed vzdálené jen několik mil od Washingtonu. Přesto zde panují chaotické podmínky. Samotné kapacity dávno nestačí, mnoho nově příchozích končí v blízkých hotelích a motelech místo na nemocničním lůžku. Méně zranění se často musí starat o své vážněji postižené kolegy. Nedávný průnik inkognito novinářů odhalil například vojáky trpící schizofrenií, posttraumatickým stresem a jinými mozkovými poškozeními obývající pokoje zamořené myšmi a šváby.

Článek připomíná, že celková očekávání ohledně toho, na kolik válka v Iráku přijde byla -- jako ostatně i v jiných věcech -- velmi optimistická. Když tehdejší prezidentův asistent na ekonomickou politiku Larry Lindsey varoval, že se náklady mohou vyšplhat až na 200 miliard dolarů, Bush jej vyhodil. Dnes víme, že válka v Iráku stojí denně zhruba 200 miliónu dolarů a zatimní účet je někde na 400 miliardách.

Je téměř folklór položit si otázku, co všechno by se za tyto peníze dalo jinak pořídit. Podle dvojice Bilmes/Stiglitz "jsme mohli mít Marshallův plán pro Blízký východ, nebo pro rozvojové země, čímž bychom uspěli v získávání srdcí a myslí". Šlo také zafinancovat na generace dopředu (neexistující) americký systém sociálního zabezpečení.

Místo toho máme USA zadlužené jako nikdy v dějinách, jeden z nejstrategičtějších regionů světa destabilizován, téměř dvojnásobné ceny ropy a stejně geometricky rostoucí protiamerické nálady.

A je zbytečné říkat, že v podstatě totéž platí pro Velkou Británii.

Shrnutí připravil Lukáš Kantor.

Zdroj (New Statesman) ZDE