Zákon č. 153/1994 Sb. o zpravodajských službách zřizuje v ČR tři zpravodajské služby, které jsou samostatnými státními orgány, vzájemně oddělenými a na sobě nezávislými. Důvodem striktního oddělení zpravodajských služeb byla snaha zákonodárce zabránit monopolizaci moci a tedy i nebezpečí jejího zneužití, jež může vyplynout z koncentrace informací, týkajících se klíčových otázek bezpečnosti ČR.

Porušením tohoto principu došlo k tomu, že řediteli BIS byl svěřen výkon státní moci ve dvou zpravodajských službách, aniž by byl změněn zákon, který tuto výkonnou pravomoc upravuje. Současně došlo k tomu, že ředitel BIS je odpovědný dvěma státním orgánům, tj. vládě, resp. premiérovi a ministru vnitra.

Právně závažný je stav, který vznikl po nabytí účinnosti zákona č. 361/2003 Sb. , tedy 1.ledna 2007. Podle tohoto zákona je ÚZSI samostatným bezpečnostním sborem, v jehož čele stojí ředitel, který je podle výše jmenovaného zákona ve služebním poměru k příslušnému sboru. Základním institutem služebního poměru je služební místo. Zákon přitom nestanoví, že rozdílná služební místa mohou být obsazena jedním příslušníkem a to ani v rámci jednoho bezpečnostního sboru, natož u dvou nebo více sborů. Ze zákona jasně vyplývá, že jedna osoba může být v jediném služebním poměru a na určitém služebním místě. Na jiné služební místo může být ustanovena po té, co je z předchozího místa odvolána.

Současný stav je takový, že ředitel BIS Lang nebyl jmenován současně ředitelem ÚZSI -- to si vláda a ministr vnitra asi uvědomili, že to není možné, nicméně Lang jmenoval náměstky v ÚZSI a to lze považovat za protiprávní, neboť k tomu nemá žádnou pravomoc. Současně nutí tyto náměstky, aby jmenovali a ustanovovali ostatní příslušníky na služební místa. Vyvolává to velké rozpaky a obavy z právní nulity těchto aktů.