Syn pražské německé rodiny Ferdinand Marek, který složil maturitu na české škole v Kolíně a vysokoškolské vzdělání získal ve Vídni, byl vybrán v lednu 1919 pro své dobré znalosti místního prostředí, jako diplomatický zástupce Rakouska v nově vzniklé Československé republice. Stalo se tak za složité situace, kdy nebyly vyřešeny problémy mezi oběma zeměmi po zhroucení habsburské monarchie. Především šlo o národnostní vyrovnání s Němci, kdy den po vyhlášení samostatnosti ČSR českoněmečtí poslanci ve Vídni založili "Sudetenland" a v následných dnech byl ustaven "Böhmerwaldgau", hlásící se územně k Horním Rakousům. Vídeňské Národní shromáždění pak 22.listopadu zákonem prohlásilo města Brno, Jihlavu a Olomouc za německo-rakouskou državu. V důsledku toho došlo k nebývalému napětí mezi oběma zeměmi, které vyvrcholilo 4.března 1919, kdy u příležitosti zasedání rakouského parlamentu byla vyhlášena v německých oblastech Československa generální stávka.Při demonstracích a nepokojích došlo ke srážkám s ozbrojenou československou mocí, které si vyžádaly 54 lidských životů. Dodnes německý i rakouský landsmanšaft připomíná tento tragický střet jako "Den práva na sebeurčení", přičemž nejen pro naši veřejnost jde téměř po devadesáti letech o věci téměř neznámé.

Definitivní ukončení územních sporů pak vyřešila mírová smlouva z 10.září 1919 v Saint Germaine, která stanovila hranice mezi Rakouskem a Československem prakticky tak, jak je známe dosud. Rakouská republika se definitivně vzdala nároků na části českého teritoria, což umožnilo následně uzavřít politické i hospodářské dohody mezi oběma zeměmi. Přesto ještě trvalo dva roky, aby 11.dubna 1922 mohl Ferdinand Marek předat v Lánech do rukou T.G.Masaryka pověřovací listiny jako prvý vyslanec své země v ČSR..Až do anšlusu Rakouska byl doyenem diplomatického sboru v Praze, kde sehrál kladnou roli, kterou vysoce hodnotil T.G.Masaryk a Edvard Beneš, kteří jej zvali i k soukromým návštěvám.Československo po celou dobu se snažilo zabránit připojení Rakouska k Německu a bylo ochotno spolupracovat i s vídeňskou autoritativní vládou v třicátých letech minulého století. Nemohlo však zabránit anšlusu Hitlerem v březnu 1938, který se stal předzvěstí konce i Československa. Ferdinand Marek, který měl za ženu židovku, byl propuštěn z říšských diplomatických služeb a dán pod dozor Gestapa. Sicherheitsdienst jej i jeho děti začal vydírat a žádal na nich různé informace zejména z diplomatických kruhů.

Z těchto důvodů později umožnil Markovi i návštěvu manželky, které se podařilo uniknout do Švýcarska. Podmínkou bylo, že podá informace o svých rozhovorech s různými diplomaty v této zemi. To se mu nakonec stalo osudné a bylo mu to Rusy při výsleších vytýkáno. Nikdy však nebylo prokázáno , že by mohl Spojence poškodit.

Již během února 1945 Marek připravoval znovuzřízení rakouského diplomatického zastoupení v Praze. V květnu navázal kontakt s prezidentem Benešem a 12.tohoto měsíce mu byla československými úřady předána zpět budova bývalého rakouského zastupitelství . Hned na začátku se začalo starat o více než stovku rakouských dětí, které sem dorazily z různých táborů. Postupně zde hledalo útočiště na deset tisíc válkou zbědovaných lidí, kterým účinně pomáhaly československé úřady zejména při zajišťování stravy. Marek mohl nerušeně pracovat až do 26. května, kdy sovětské orgány na něho vydaly zatykač. Byl převezen do rakouského Badenu u Vídně a poté do Moskvy.

Od té doby nemohl až do své smrti 4.května 1947 navázat styk se členy rodiny, ani s vládními orgány. Nepomohly ani intervence z československé strany. Sověti tvrdili, že nic o jeho osudu nevědí. a že byl asi zatčen nacisty v ruských uniformách. Teprve po zhroucení sovětského režimu byl dán k dispozici Markův soudní spis, který byl velmi pečlivě veden. Vyplývá z něho, že i Rusové přišli zřejmě k závěru, že jeho informace gestapu neměly valnou cenu a nikomu nemohly způsobit škodu. Koncem února 1947 byl již jako těžce nemocný přeložen na sanitární oddělení ve věznici Butyrka s diagnózou chronické choroby srdeční a všeobecnou stařeckou zchátralostí.

Vyšetřování bylo 29. května kontrarozvědkou oficiálně zastaveno, neboť Marek dne 4. května zemřel na srdeční vadu a chronický zánět ledvin. Na závěr spisu je pak přiložen .protokol patologické pitvy jeho těla.

Hrob prvního rakouského vyslance v Praze je však neznámý. Teprve v roce 1993 rakouské úřady byly informovány o jeho osudu a rehabilitaci jako nevinného člověka. I jemu, blízkému člověku T.G.Masaryka a Edvarda Beneše, jistě patřila květina od hlavy našeho státu, položená minulý pátek k pamětní desce na Olšanských hřbitovech, která připomíná osudy zavlečených obětí stalinského režimu.