Vrátíme-li se o mnoho let zpátky, do dob, kdy se zahajoval Reaganův zbrojní program, kterým byl tehdejší SSSR "uzbrojen", pak musím konstatovat toto: "Uzbrojení představovalo obrovskou investici peněz do výzkumu, vývoje, zbrojního průmyslu a armády. SSSR se nakonec musel vzdát středoevropského prostoru. USA zůstala po "vítězství" nad SSSR obrovská, zčásti profesionální armáda, spousta zbrojního výzkumu, vývoje a podniků na výrobu zbrojního materiálu. Tato investice se nevrátila, "vítězství" bylo dosaženo bez výstřelu. Rusko po rozdělení SSSR bylo několik let ekonomicky na dně, USA sice zvítězily, vítězství je ale dokonáno až obsazením prostoru.

Z této éry zůstala v USA spousta zbraňových systémů, vojsk a továren na zbrojní výrobu. Tu bez velkých ztrát nelze odepsat. A vyrábět a zkoumat a zavádět lze jen když se materiál spotřebovává a ten zbrojní lze spotřebovat z větší části jen ve válce. Myslím, že to bylo hnacím motorem všech válek následujících po roce 1989, na Balkáně, v Afghánistánu či v Iráku. Výsledky těchto válek známe, došly až k absurdnímu pojetí "preventivních válek" v tom smyslu, že pokud je jen minimální šance na ohrožení z něčí strany musí se tam vtrhnout a udělat "pořádek". Ti, kteří do tohoto investují své peníze jistě v mnoha případech ani nevědí, zda jejich peněz bylo použito na záchranu nějakého života nebo k vyvraždění nevinných civilistů.

Myslím, že nemá cenu dělat si iluze o velmocích. Ty si přicházejí pro prostor, suroviny a další možné požitky, rozhodně jim ale nezáleží na národech, které osvobodily. To je skutečnost historická i současná. Nás osvobodil a "osvobodil" SSSR, jednou od fašismu, jednou od kontrarevoluce, dnes si určitě část Američanů, pokud nás vůbec znají, myslí, že nám přinesli svobodu. Rusové po II. světové válce zde měli za osvobození kromě kousku světového prostoru např. zdroj kvalitní uranové rudy, Američanům chybí i to obsazení osvobozeného prostoru. Tak si nějak vysvětluji třeba postoj V. Havla, že máme dát najevo svou vděčnost a že o nic nejde než o vyjádření subordinace.

Argument hnutí Ne základnám o tom, že mír lze snáze zachovat když nebudeme šířit dále zbraňové systémy je pravdivý, ale lichý. Do válečného průmyslu a válek je nainvestováno mnoho peněz, zastavení zbrojních programů povede ke ztrátám investic, protože možnost jejich použití v občanském sektoru je omezená. A najděte člověka, který se vzdá svých peněz jen proto, aby byl mír. Proto nemá cenu vyzývat k odzbrojení. Proto je snaha označit i toto hnutí za bolševické když tento jeho argument vede k finanční ztrátě.

Myslet si o naší vládě lze to nejhorší. Faktem ale je, že za nás vyjednává. Se zástupci a vládou velmoci. Ta už se rozhodla. Pan Topolánek nebo paní Parkanová jsou figurky, kterých se snadno velmoc zbaví. Ostatně při podpisech Moskevských protokolů se našel taky jen jeden dr. Kriegel. A jak dopadl on a nakonec i ti ostatní co je podepsali? A co pro ně udělal "lid", který je po jejich únosu tak podporoval?

Ve stejné situaci jsou naši nynější vyjednavači o radaru. Bojí se. Vidím-li náměstka Pojara jak z obrazovky říká, že vyjednávání jsou tvrdá, vím své. Na rozdíl od Rusů, kteří chtěli, aby se Dubček vracel jako jasný poražený, USA při své kultuře snad bude hrát úlohu rovnocenného partnera v rozhovorech, je to taktičtější. Zákony maličkého státu jim mohou být jedno. Naši představitelé jsou tu od toho, aby to s těmi zákony nějak zařídili. A tito představitelé na rozdíl od Dubčeka dnes ani nemohou vyjádřit, že je přitiskli ke zdi, a že nechtějí startovat za tento národ v roli hrdinů. Já ostatně bych také nechtěl.

Racionálno nemá v tomto rozhodování a vyjednávání místo. Racionální argumenty o problému vznášené iniciativou jsou házením hrachu na stěnu. Jde o peníze.

Myslím si, že toto by měla iniciativa brát v úvahu při plánování dalších akcí, já sám nevím, jak z toho.

Problém naší demokracie a přímé zvláště je v tom, že hlasu lidu se bojí naše současné vlády stejně, jako se jej báli komunisté. Je jen obezličkou, že politici nemají přenášet zodpovědnost na lid, který je volil, protože tím by se sami zbavovali odpovědnosti. Je to jen vyjádřením toho, že už rozhodnuto bylo, někde jinde, a že (abych se podržel historie) to mají soudruzi převést do praxe. Možná o tom rozhodla velmoc, která honí lidi do ráje s klackem v ruce, možná jen někteří z těch co v tom mají peníze. Ať chceme nebo ne, válka je investice.

Vzpomínám na jednoho podplukovníka z doby, kdy jsem sloužil na vojně v Brně. Když se ožral křičel: "Mír, to je na houby! Válka! Prachy jsou, děvky jsou!"