12. 5. 2007
Proč mladí nevolíPostavení mladých lidí v české společnosti a z něj plynoucí politické postoje jsou podle mého názoru dány minulým společenským vývojem, píše František Řezáč z Plzně. Mladí lidé jsou zde příliš závislí na rodičích, hlavně finančně. Normální situace, kdy mladí přispívali starým, se v Čechách obrátila. Pracující důchodci podporují své dospělé potomky a jejich rodiny do věku, kdy je to z hlediska normálního vývoje národů až bizarní. Toto se nepovažuje za jakési přilepšení, ale za samozřejmost, která je tvrdě vyžadována. Naopak stačí vidět nějaký dobrý, třeba americký film z rodinného prostředí. Těžko se tam někdo mladší chlubí tím, kolik mu dávají rodiče, spíše chce být nezávislý. Samozřejmě že existuje, jako všude, generační spor, ale ten se u nás vyčerpá brbláním a pasivitou, nacházející odraz i v politických postojích, z nichž základní je: Ne koho volit, ale prostě nevolit vůbec, to je pro ty staré. Jindy se to vybije na různých akcích typu Techno, tam se koncentrovaně vyjeví obvyklé vyústění: Drž hubu nebo přes ni dostaneš, stejně se sám neuživíš. |
U nás neexistuje organizace mladých lidí, kterou by bylo možné brát vážně. Vyloženě směšní jsou tzv. náckové. Anarchisté, mezi něž jsem zavítal v souvislosti s hnutím proti radaru, mají potíž se vůbec sejít na správném místě ve stejnou hodinu. Mladí konzervativci vzhledem připomínají bývalé svazácké funkcionáře, nutící nás na brigádě v horách založit svazáckou buňku. Místo modrých košilí mají ovšem bílé s kravatou. Pokud už se někdo snaží, jeho cílem je, bez ohledu na politickou orientaci, jen jedno -- vyžírka. Výše popsaná gerontokracie panuje ovšem i ve všech institucích, kromě soukromých firem, tam mladí drsně vykopávají staříky nebo by sami nepřežili. To neříkám proto, že s tím souhlasím, ale protože to tak je. Ale ve všech školách, úřadech, nemocnicích atd., se pořád čeká na zestárnutí jako na hlavní "kádrový předpoklad". Proto třeba slibovat nápravu ve školství je čirý klam, o policii nemluvě. K chirurgickému řezu se nikdo neodváží, vždy se prosadí status quo a spokojenost s málem, alespoň trochu jistým. Pokud se latentní generační konflikt nevyřeší, nelze čekat od mladých nic než pasivitu anebo zoufalý protest. |