Ve svatém nadšení mu arci unikly drobné nepřesnosti -- jako že Kalvín nenechal upálit Serveta kvůli objevu malého krevního oběhu, ale prostě z obyčejné odporné pomstychtivosti, a drobet také zamrzl v představě, že katolická církev hájí placatost země.

Měl by se také rozhodnout, co platí: zda v těle není duch, jak píše, anebo zda ve zdravém těle je zdravý duch, jak píše také.

Otření se o lidoveckou ministryni je snad již jen úlet omluvitelný jen tím, že potřeboval dosáhnout magického "Desatera" proti církvi.

Přítel Štěpán je člověk horlivý, polemik řeřavý, občas však až k nechtěně komickému účinu. Sám u svého článku uvádí řadu odkazů, mimo jiné na rozhovor s Tomášem Halíkem. Je mi to líto, ale Halíkova charakteristika obecných představ o církvi, v tomto rozhovoru řečená, mi přijde velmi přiléhavá právě na dotyčný Kotrbův článek.

Posuďte sami. Halík říká: "Obraz církve v povědomí většiny české společnosti je koktejl z pozůstatků komunistické propagandy a bulvárních zpráv o skandálech kněží...... Mnozí pořád žijí v představách o "boji víry a vědy", které platily snad pro 17. století -- dnes však existuje dialog moderní teologie s vědou a mnoho vědců ví, že ne všechno, co je možné udělat z technického hlediska, je oprávněné z hlediska mravního a že věda sama potřebuje kompetentní partnery k rozhovoru o těchto otázkách z řad filozofů a teologů".

Štěpáne, promiňte, ale k Vašemu tak nehorázně pitomému článku jsem nemohl jako křesťanský čtenář a přispěvatel Blistů mlčet.