Francouzi pracují, aby žili, Anglosasové se svou protestantskou etikou žijí, aby pracovali. Ve Francii se pracuje 35 hodin týdně, v Americe 46. Sarkozy to ovšem chce teď ve Francii změnit. Je to rozumné, ptá se Stuart Jeffries v deníku Guardian. Máme se všichni prací uštvat k smrti?

Způsobila to asi ta druhá sklenice vína. Ta, nebo dezert millefeuille aux poires. Anebo to byla ta blanquette, ten bourguignon, onen pot-au-feut, nebo co to ta restaruace v ulici 4. září nabízela ve svém speciálním menu. Po obědě jsem vždycky šel volně pěšky zpět do úřadu, chránil jsem si oči před sluncem v 15.30, klimbal jsem u pracovního stolu nad poledním vydáním listu Le Monde a vzbudilo mě jen mé vlastní chrápání. Teprve pak jsem uvažoval o tom, že bych měl něco dělat. Někdy ovšem za mnou v tuto chvíli zrovna přišel Nicolas z ekonomické kanceláře na druhé straně dvora a pozval mě na pivo. Pozvání jsem většinou přijal. Stal jsem se Francouzem: nežil jsem pro práci, ale pracoval jsem, abych mohl žít. A žít dobře.

Tak měla znít otázka místopředsedy Mladých sociálních demokratů Adama Rykaly v článku "Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii" i stejnojmenná odpověď Tomáše Gawrona. Ani jeden z autorů této polemiky si neuvědomil, že mladá generace vyrostla na liberálních idejích, postmoderních kulturních modelech, rozvracejících tabu a zesměšňujících tradiční hodnoty. Ambice mladých lidí se neupírají ani k mezigeneračnímu dialogu, ani k tradicím, ani k uctívání mnoha falešných božstev otců a dědů. Sociální demokracie je stranou konzervativních hodnot, konzervativních lídrů i elektorátu. Z toho vzniklo ono nepochopení předsedy Paroubka, když policie zmlátila technaře a levicový lídr to podpořil... Mladá generace si tvoří svou vlastní kulturu, své vlastní ideje a své vlastní lídry. Kdo není "in", je "out".

Úterý 8. května 2007. Státní svátek ČR - Den osvobození od fašismu. Úderem dvanácté začínají na programu ČT24 České televize polední zprávy. Po znělce trvající 6 sekund zdraví diváky hlasatelka Zuzana Burešová. Během půlminuty připomene, že v České republice se oslavuje výročí ukončení 2. světové války v roce 1945. Po sdělení, že oslavy proběhly i na Vítkově, oslovuje tzv. telemostem redaktora Karla Rožánka, který sledoval oslavy na Pražském hradě.

Karel Rožánek začíná mluvit v čase 1 min 36 s. S poněkud nedbalou, nepatrně drmolivou výslovností popisuje, že prezident Klaus právě jmenuje tři nové generály.

Oproti rozšířené iluzi k ovládnutí lidí nestačí mít v rukou vojenskou a policejní moc. A nestačí k tomu ani ovládání ekonomických zdrojů této moci. I vojáci a policisté jsou lidé a pokud a pokud se většina z nich ideově neztotožní s podstatou režimu, kterému slouží, obrátí se dříve či později proti němu. Každá úspěšná revoluce v dějinách začínala tím, že došlo k rozkladu těchto "fyzických" nástrojů moci. Ještě obtížnější situace nastává, když se vládnoucí elita chová v rozporu se základními principy systému, jemuž stojí v čele.

A to je právě naše dnešní situace.

Výrok Vlasty Parkanové, že lidé jsou neodpovědní (rozuměj hloupí), a proto nemohou rozhodovat o americké vojenské základně u nás v referendu, na ni a celou současnou vládu, jež zavedení přímé demokracie brání ze všech sil, prozrazuje více, než je jim milé. To, co se v něm skrývá, je pohrdání občany a demokracií, je to snaha vládnout a nikoliv zastupovat.

Dvě drobné připomínky k článku Štěpána Kotrby "Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany" - příliš optimistické a jednostranné hodnocení lidovců a jejich voličské základny. Podle mého názoru v podstatě nevybočují a v některých charakteristikách (bezpáteřní oportunismus, odtržení členské základny od rozhodovacích pravomocí) jsou až nesnesitelní. Naopak až příliš příkré hodnocení ODS, chybí mi tam jejich nesporné přednosti, jako je manažerské řízení, finanční stabilita, loajalita členské základny, akceschopnost. Právě proto jsou podle mého názoru tak nebezpeční pro tento stát, píše Stanislav Bláha.

Dnes, ve čtvrtek 10. května oznámí Ton Blair, že odstupuje z funkce šéfa strany a navrhne za svého nástupce ministra financí Gordona Browna.

Z funkce premiéra odstoupí Blair až v červenci. Umožní tak Labouristické straně, aby mezitím provedla volby nového šéfa strany a jeho náměstka. Mezitím se bude Blair snažit dosáhnout mezinárodní dohody o akcích proti globálnímu oteplování, novou, jednodušší smlouvu pro Evropskou unii a další finance pro Afriku.

Šéf britských konzervativců David Cameron označil současnou britskou vládu za "vládu živých mrtvol". Blair se bude snažit rozptýlit dojem, že je ochromeným premiérem. Pocestuje do Francie, kde se setká s Nicolasem Sarkozym, a do USA, kde bude jednat s Georgem Bushem o Iráku a o podnebných změnách.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Našel jsem skvostnou analýzu od Jana Sterna ZDE píše David Zatřepálek.

Nedávno jsem četl v jednom celostátním deníku, jak je to hrozné, že se umí děti a mládež postavit nebo dokonce snad spiknout proti světu dospělých a že jako kdyby se vytratila jakási aliance dospělých, která by tomuhle spiknutí mladých mohla čelit. Cítil jsem za tím naprosto jasně a zřetelně stesk po tom, jak dospělí drží pohromadě a jejich vzrůst a věk je jakýmsi stigmatem pravdy a správnosti a stejně tak je menší vzrůst a dětství či mládí výrazem omylu nesprávnosti. Bylo mi toho pisatele hluboce líto, protože pokud si snad někdo myslí, že věk je poukázkou na cokoliv, tak je podle mne opravdu hluboce mimo misku.

Byli jsme to my? (1990, premiéra 1991), režie Antonín Máša

Analýza zdegenerované československé společnosti natočená podle režisérovy hry Divadelní zkouška, mohla v letech 1990 a 1991 působit jako "kopání do mrtvoly", svědectví o útlaku, který je v nové, otevřené společnosti už pasé. Tak také působí optimistický závěr filmu, který naznačuje, že problémy jistě vyřešila demokratická revoluce roku 1989. Na film je daleko zajímavější se dívat nyní, v druhé polovině nultých let jednadvacátého století, kdy se ukazuje, že vlastnosti normalizačního režimu, pranýřované Mášou, pádem komunismu nejenže nezmizely, ale staly se určujícími charakteristikami nové společnosti. Jediným rozdílem oproti osmdesátým letům, líčeným v Mášově snímku, je jen to, že zatímco proti všeobecné společenské zkorumpovanosti a dekadenci tehdy stáli disidenti, kteří si byli vědomi neměnných lidských a společenských hodnot a byli ochotni za ně bojovat, a tyto hodnoty nakonec podvědomě uznávali i zkorumpovaní jedinci, v dnešním postmoderním prostředí bez hodnot, kdy se cení pouze úspěch, bez ohledu na to, jakým způsobem je dosažen, by se většina lidí hlavnímu donkichotskému představiteli tohoto filmu asi vysmála, že vůbec hájí nějaké "hodnoty" a integritu práce i osobnosti.

Další ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o hraném českém filmu od roku 1989, která vyjde v ČR letos na podzim.

Obrovské demonštrácie v tureckých mestách, armáda, ktorá naznačuje možnosť intervencie -- možnosť, že odstráni civilnú vládu. Situácia v Turecku vrie a prodemokratické sekulárne sily stoja medzi hrozbou posilnenia islamistických politických síl a armádneho prevratu.

Keď v Turecku v posledných parlamentných voľbách zvíťazila Strana spravodlivosti a rozvoja (AKP), v Európe to vyvolalo obavy. Je to islamská (hoci umiernená) konzervatívna strana a jej líder Recep Tayyip Erdogan, ktorý sa stal premiérom, bol v minulosti odsúdený za prečiny proti tureckému sekularizmu.

Pod mottem " Nově přemýšlet o Evropě "( Europa neu denken ) diskutují 9. a 10. května v Berlíně přední evropští politici o budoucnosti našeho evropského kontinentu v podmínkách globalizace.

K rozhovorům a přednáškám se sešla řada osobností jako José Manuel Barroso, president Evropské komise, Hans -- Gert Pöttering, president Evropského parlamentu, Dr. Alfred Gusenbauer, spolkový kancléř Rakouské republiky, Janez Jansa, ministerský předseda Slovinské republiky a jeho předchůdce v úřadě Alojz Peterle. Izrael bude podle programu zastupovat Tzipi Livni, ministrině zahraničních věcí, Rusko její kolega Sergej Lavrov. Na programu jsou dále příspěvky předních německých politiků, jmenovitě Franze Münteferinga, Dr. Wolfganga Schäubleho, ministra zahraničních věcí Německé spolkové republiky Franka Waltera Steinmeiera a v neposlední řadě kancléřky Angely Merklové.

V programu byla také ohlášena a jako důležitá označena přednáška českého presidenta Václava Klause.

Podle informace organizátora, což je Westdeutscher Rundfunk ( WDR Europa Forum 2007 -- WDR.de ) , kancelář presidenta republiky účast Václava Klause na tomto evropském foru odřekla. Václav Klaus tak promarnil příležitost představit své eurorealistické, lépe řečeno euroskeptické názory ve věcné diskusi s evropskou politickou elitou.

Opět jednou se skví Václav Klaus svojí nepřítomností na evropském jevišti a s ním středoevropský stát -- Česká republika.

Když před lety přišla Eduarda Heczková s fasabazmekkšeftem, že hodlá provozovat neziskovou sociální službu v domě v soukromém vlastnictví, setkala se u ekonomicky uvažujících lidí s poklepáním na čelo a trpným úsměvem pro romantické snílky či tiché blázny. Byl jsem toho svědkem. Představa privátního majitele, který bude trpět v domě dům sociálních služeb (říkejme tomu nízkoprahové centrum a ubytovnu pro bezdomovce) za neziskové nájemné, je z pohledu kapitalismu roku 2005-7 šílená. Potíže s financováním tohoto projektu jej provázejí od samého počátku. Komerční nájemné znamená komerční platby odpovídající centru metropole a ty není schopno takové zařízení zaplatit nikdy. Dotace pak jsou pouze snadným příjmem majitele domu, bezdomovci a jejich tíživá situace rukojmími a tklivé apely na přispění výsměchem solidaritě. S majitelem domu odmítám být solidární. Nyní se od zakladatelky tohoto "neziskového" podniku (ale tvrdě ziskového pro majitele domu) dozvídáme, že dvě veřejné instituce (MPSV a Magistrát Prahy) dotovaly komerční nájemné z veřejných peněz a dotovaly i rekonstrukci (zhodnocení) soukromého majetku. A lidé mají ještě přispět? Věřím Eduardě Heczkové její dobré úmysly, nevěřím ale v životaschopnost podivného projektu v Ruské ulici.

První mobilní telefon děti dostávají, když je jim osm let a za celý život zaplatí platit kolem € 20.000 za mobilní poplatky a služby, to prý dokazuje podle informací Spiegelu online studie, kterou připravuje k vydání Wireless World Forum, jedná organizace elektronického průmyslu.

(Pozn. JČ: Tak to pozor, v době zrychlujících se technologických změn bych se neodvážil extrapolovat, co kdo zaplatí za mobil za celý život. Velmi pochybuji, že s šířícím se užíváním Skypu a obdobných technologií -- už teď má Skype asi 10 milionů uživatelů -- přežijí placené mobilní telefony déle než pár let.)

Dopis starostovi Prahy 1 Petru Hejmovi

Vážený pane starosto,

v pondělí 7. května 2007 jsem oznámil Úřadu městské části Praha 1 (dále jen "Úřadu") přestupek, který je páchán vystavováním zohavených lidských pozůstatků v paláci Lucerna. Ve svém podání jsem upozornil, že s vystavenými lidskými zůstatky je nakládáno v rozporu s ustanovením Zákona o pohřebnictví č. 256/2001 Sb. a zároveň navrhl uzavření výstavy cestou předběžného opatření.

Muzejní noc se koná i v ČR od roku 2005, ZDE.

16. června 2007 se uskuteční již třetí ročník Pražské muzejní noci. Tato akce je součástí Festivalu muzejních nocí, který letos probíhá v odbdobí 18. 5. - 16. 6. 2007 v 85 městech naší republiky, píše Jana Jašková.

V sobotu 5.5.1945 jsme v Hostomicích vstávali do zamračeného rána. Šedivá plachta oblohy visela nehybně nad krajinou a každou chvíli hrozila deštěm. Bylo krátce po 9. hodině, když maminka přispěchala z náměstí a celá vzrušená vypravovala, co je tam lidí. Všude odstraňují německé nápisy jako by už tady byl konec války a my byli svobodní. Německá posádka je schovaná ve škole a vůbec nezasahuje. Ihned jsem se oblékl, vyslechnul matčiny starostlivé pokyny a spěchám za kamarádem Jardou. Ten je u radia a sděluje mi, že Američané jsou již v Plzni a v Praze vypuklo povstání. Chvíli ještě posloucháme rozhlas a potom spěcháme na náměstí.

S odstupem času od úterního zákazu neonacistického pochodu Brnem se začínají objevovat komentáře, které zpochybňují oprávněnost zásahu policie a pokřivují realitu, která se 1. května odehrávala na ulici Bašty. Jedním z takových ohlasů byl i text pana Adámka zveřejněný v Britských listech 3.5, píše Martin Ander, náměstek brněnského primátora za Stranu zelených.

První nepřesností je už tvrzení o tom, že pochod ultrapravicových radikálů byl řádně ohlášen. Nikoli, řádně ohlášený byl tradiční prvomájový průvod studentů. O pravicových radikálech či dokonce neonacistickém Národním odporu, jehož vlajkami se to na Baštách jen hemžilo, nebylo ve svolání shromáždění ani slovo.

Josefu Mikovci se tak líbí v Brazílii, že už tomu tam říká "u nás"! povšiml si Fabiano Golgo a pokračuje: Nic proti tomu, ale mám dvě opravy. Brazilský prezident se jmenuje Luiz Inácio da Silva, nebo Lula - nikoliv Inacio Luiz da Silva... A Comando Vermelho byla teroristická organizace, která vraždila lidi bez rozdílu, nebyli to hrdinové! Ano, bojovali proti vojenské diktatuře, ale ne za svobodu, chtěli vraždit policisty a vojenský personál, aby se jim lehčeji prováděla zločinnost.

K tomu poznamenává Josef Mikovec: Děkuji, ta čárka Inácio tam opravdu patří, to je chyba v psaní, to ostatní není tak jednoduché, jak si pisatel přeje. Ostatne o lidech z Comando Vermelho neříkám, ze byli hrdinové. Doporučovat literaturu by bylo zbytečné.

Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii? Tak se v pondělí zeptal na stránkách Britských listů místopředseda mladých sociáldemokratů Adam Rykala. Jak už jeho funkce napovídá, cílem nebylo poskytnout námět k zamyšlení, či dokonce hlubší rozbor, jako spíše na místě, kde se dá "oslovit 11 000 zajímavých čtenářů denně" (jak hrdě hlásá banner pár palců pod jeho dotazem) zveřejnit trochu mladosociálnědemokratické agitace. On si pan Rykala na svou otázku tedy i sám zdatně odpoví, jen mezi důvody, proč nevolit sociální demokraty opomněl pár maličkostí. Překvapivě...

Ponecháni napospas (Tim LaHaye and Jerry B. Jenkins, The Left Behind series, Tyndale House Publishers, 1995-2007)

Tento měsíc v USA vychází zatím poslední díl nejpopulárnější řady románů, která kdy byla ve Spojených státech vydána (prodalo se více než 60 milionů výtisků). Je zajímavé podívat se, o čem tento bestseller, který dnešní Američané hromadně kupují a čtou, vlastně je.

Hlavní hrdina (či spíše "zloduch") třináctidílné série s názvem Ponecháni napospas je generálním tajemníkem OSN. S pomocí Evropské unie ovládá globální sílu úderných jednotek (takzvané "mírové jednotky") a jejich prostřednictvím tyranizuje celý svět. Ve světě přes neúnavné úsilí slavných rabínů šířit křesťanství vládne víra ve falešného proroka, člena Kruhu Antikrista. Celý děj pak směřuje ke vzrušujícímu závěru, kterým není nic menšího než bitva u Armagedonu, druhý příchod Pána Ježíše Krista a zabíjení všech nevěřících.

Borovno, Brdy, 4.5.2007, Beseda s premiérem Topolánkem, ministryní obrany Parkanovou a jejich vládním doprovodem

The village of Borovno, Brdy, Czech Republic, 4th May, 2007. A debate with Czech Prime Minister Topolánek, Defence Secretary Parkanová and other government officials.

First, it was interesting that the government delegation said that it would only debate the issue of the radar with the villagers from Borovno and Spálené Poříčí. You see, these are the villlages whose lord mayors support the Prime Minister ("Give us the money, we will accept the radar"). At Borovno, the debate started at 3.15 pm. Since a "rabbit telegraph" works here amongst all the villages, the Prime Minister was not in an empty hall. The large hall was overcrowded with citizens from many villages who came to tell the Prime Minister and the Defence Secretary what they think about their plan to build the radar monster here in Brdy. And it was not even yet known then, that two radars might be built in Brdy.

O smyslu služební cesty našich zákonodárců na Marshallovy ostrovy s cílem prohlédnout si radar protiraketové obrany, který by měl být modernizován a poté přemístěn do Česka, nemíním polemizovat. Zaujal mě však rozhovor s jedním z účastníků - poslancem Antonínem Seďou (ČSSD) a redaktorkou Marií Kudrnovskou v článku "Radar může poškodit zájmy ČR", v Haló novinách dne 4. 5. 2007, kde poslanec Seďa mimo jiné uvedl fakta, která upřesňují, jakou podobu by vlastně taková radarová základna měla mít.

Radar o hmotnosti 341 tun by podle poslance Sedi prý neměl rušit jakoukoli jinou komunikaci... Překvapivé sdělení, i přestože oficiální údaje americké Agentury protiraketové obrany uvádějí pásma vzdálenosti, ve kterých připouštějí rušení TV, rádiového vysílání, negativní vlivy kmitočtové interference, zakázané prostory pro zajištění bezpečného letového provozu, a další. Nejvíc mě ale zaujalo jiné vyjádření pana poslance Sedi: "Tento radar umí zachytit nepřátelskou raketu a sledovat její dráhu a zároveň ve stejném okamžiku navádět protiraketu. Mám zajímavost, která tady dosud nepadla. Součástí radaru musí být i další antény, radary, které jsou nutné pro komunikaci s celým systémem protiraketové obrany. Tato další zařízení by byla rozmístěna v okruhu asi jednoho kilometru od radaru". Ale česká veřejnost byla doposud informována, že se jedná o případnou výstavbu radaru. K čemu tedy mají sloužit ty další antény?

HaNo 4. 5. 2007, Marie Kudrnovská: Radar může poškodit zájmy ČR ZDE

Když jsem se 9. 3. 2007 ptal generála Zbořila na různé technické otázky kolem uvažované radarové základny v Brdech, mezi otázkami byly i ty, jejichž souhrn tvořil sám o sobě odpověď na jednu otázku. Odpověď, kterou už sice znám, o níž ale očekávám, že ji alespoň dílčím způsobem potvrdí autoritativní zdroje. Přemýšlejte proto nad níže uvedeným souhrnem otázek i vy. Vzhledem k tomu, že dosah radaru i podle oficiálních údajů je dostatečný, aby pokryl veškerý letecký provoz nad Evropou, nyní vyklizený a nefunkční francouzsko-alžírský kosmodrom Hammaquir , funkční ruský kosmodrom Stancija Volgograd Kapustin Jar (Znamensk) 150 km jihovýchodně od Volgogradu (45°45'VD, 48°36'SŠ) , kde se testovaly nejmodernější komplety S-400 a testovací základnu Krasneznamensk v Kaliningradské oblasti (21°13'VD, 54°37'SŠ), kosmodrom a základnu Jasnyj (Dombarovskij) v Orenburské oblasti (59°50'VD 51°01'SŠ) ze které odstartovala komerční verze nosiče Dnepr s družicí Genesis Pathfinder-1 i ruský kosmodrom Pleseck 180 km jižně od Archangelska, nedaleko od železniční stanice Pleseckaja v Severním železničním koridoru (40°10' VD, 62°54' SŠ) , je tedy o čem přemýšlet.

Oskar Krejčí: Velké problémy malé základny raketové rozvědky ZDE

Začnem tragikomickým obrázkom uplynulých týždňov. Marec 2007: Európa je znepokojená plánmi na vybudovanie amerického protiraketového systému v Česku a Poľsku. Otvorene protestuje Nórsko, Belgicko, Francúzsko či vládni nemeckí sociálni demokrati a určité znepokojenie vyjadruje aj Javier Solana. Spoločne to označujú za zbytočnú až nebezpečnú provokáciu voči Rusku. Apríl 2007: dvadsaťšesť členských štátov NATO ústami svojho hovorcu "dospelo k zhode, že Európa je ohrozená iránskymi raketami". Spojenci sa zhodli, že Rusko sa nemá čoho obávať...

Táto situácia výstižne ilustruje, v akom postavení sa nachádza Európa vo vzťahu k vlastnej obrane.

Pokud tu již byla pod shora uvedeným názvem -- byť s vykřičníkem -- citována šestistránková debata z desetistránkové tématické stati z amerického časopisu NEWSWEEK, zájem o ni velí napovězené taky poněkud dopovědět. Kdo zatím neví, oč šlo, nechť se zatím spokojí poukazem na to, že debatu o Bohu spolu vedli evangelický pastor Rick Warren a specialista v oboru neurověd Sam Harris; oba moderoval Jon Meacham. Diskuse trvala čtyři hodiny. Níže v textu následuje nesnadný pokus o stručné shrnutí toho, co bylo začato minule. Viz: "Nadělej prachy a natáhni bačkory!" A také nesmělý krátký komentář na předběžný závěr.

Člověk, byť zastává stále totéž, může v různých prostředích působit zcela jiným dojmem. Tak se mé názory mnohým čtenářům Britských listů mohou jevit jako pravicově-konzervativní a mnohým diskutujícím na ChristNetu se naopak mohly zdát silně levicové a pokrokářské. Dále je zcela zřejmé, že táž slova v odlišných dobách a společenských kontextech znamenají zcela něco jiného. Konzervativní strana paní Thatcherové měla jiná ideová východiska než má strana pana Camerona. Liberalismus "volné ruky trhu" je v zásadě protikladný liberalismu, který klade důraz na existenci pravidel, jak o něm píše F. A. von Hayek. A tak je tomu se vším. Rád bych tedy shrnul a vysvětlil hlavní body svého politického přesvědčení.

Především mám sklon upřednostňovat konkrétní problémy před poučkami. Teprve tak se totiž může ukázat, jaké jsou meze aplikovatelnosti teorií a zásad, jaký mají smysl a nejsou-li to už jen zastaralé bláboly.

5.5. 2007 v Praze, na půdě filosofické fakulty University Karlovy se šedesát dva let po Pražském povstání konala konference proti militarizaci Evropy. Na 150 lidí, zastupujících 14 protiválečných iniciativ z 9 evropských zemí, se sešlo v Praze, aby prodiskutovali další postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.