Tam již je plno. Hotel zvaný Záložna hučí jako podrážděný úl. Proskakuje mnoho fám a pověstí. Američané tu prý mají být každou hodinu. Mají prý hodně jízdních kol a jiných potřebných věcí, které lze od nich získat. Věří se všemu. Tak s Jardou vyrážíme na silnici, kde se mají objevit. Tam čekáme spolu se zástupem lidí do poledne, ale nic se neděje. Po nějakém vojsku není ani stopy.

Mezitím se na radnici, kde vládnul komisař Hájek, který byl zajištěn, ustavilo z bývalých vojáků naší republiky vojenské velení Hostomic. Velitelem byl určen poručík ing. Vojanec. Delegace občanů v čele s vrchním strážmistrem Šikem a strážmistry Syblíkem a Topinkou se odebrala do školy vyjednávat s německým vojenským velením o kapitulaci místní posádky. Velitel posádky však kapitulaci odmítl. Vzdají se pouze řádné armádě. Jelikož však proskočila zpráva, že v Osově jsou oddíly generála Vlasova (vlasovci - Ruská odštěpenecká armáda, která chtěla bojovat proti komunismu), byli k ní vysláni poslové se žádostí o pomoc. Záhy poté přirachotil před školu jejich tank obsazený pěchotou. Ta zalehla v blízkém parku a tankové dělo vystřelilo výstražnou ránu. Záhy po ní začali ze školy vycházet vzdávající se němečtí vojáci. Jejich odevzdané zbraně, převážně pušky, byly použity na vyzbrojení místních občanů. Zajatí vojáci byli umístěni zpět ve škole.

Začalo hustě pršet a počáteční obrovské nadšení našich občanů počalo trochu chladnout. Z Prahy docházejí hrozivé zvěsti a jak to vyhlíží, nebude povstání jednoduchou záležitostí. Začínají střety s německými oddíly a jsou oběti na životech. V předsálí hotelu Záložna byla zřízena strážnice, kde hlídkovali naši bývalí vojáci ozbrojeni puškami. Ve večerních hodinách se od Jinec přiřítilo ozbrojené vozidlo s německými vojáky. Někdo z lidí v Záložně po nich vystřelil. V zápětí následovala přímo z auta dávka z automatické zbraně. Jedna střela smrtelně zasáhla patnáctiletého chlapce Jaroslava Vitáska.

To ale pro tento večer nebylo všechno. Kamarád Jarda, fanatik do muziky jako já, se doslechl, že se v blízkém Běštíně má večer hrát. Tamější muzikant dává dohromady kapelu, aby byla připravena na hojné účinkování na tanečních zábavách, které byly dosud zakázané. Až bude mír, budou muzikanti na roztrhání. A tak dal Jarda do kapsy klarinet a vyrazil, aniž by se nějak zamyslel nad nebezpečnou situací. V Běštíně bylo samozřejmě ticho. Kdo by měl zájem o muziku, když se v Praze bojovalo. A tak se dal na zpáteční cestu. Jen vyšel z Běštína, předjelo ho auto s německými ozbrojenci. Za okamžik k němu dolehla série výstřelů. To se naplnil život běštínského občana Reinera, který když viděl auto s německými vojáky, se lekl a začal prchat do polí. Nedůvěřiví a vystrašení Němci v domnění, že to je nějaký záškodník, po něm vyslali smrtící dávku. A Jarda, že šel klidně svou cestou, toho minuli bez povšimnutí. Bylo to stejné auto, které mělo na svědomí smrt mladého chlapce výše. Nakonec i ono neušlo svému osudu. V Osově jej rozstříleli vlasovci.

Náměstí se rychle vyprázdnilo. Smrt nevinného chlapce a také strach z němců rozrušených odporem obyvatelstva a zlé zprávy z Prahy patřičně zmrazily počáteční optimismus. Následující den v neděli nastala v Praze kritická situace. Německá armáda obsazuje Prahu, bojuje se na rychle postavených barikádách. Rozhlas volá o pomoc na všechny strany. V kritické situaci žádá Česká národní rada o pomoc generála Vlasova. V jejím vedení jsou však rozpory. Prokomunisticky orientovaný Josef Smrkovský je proti tomu a odmítnul jednat s přítomným generálem Burjačenkem. A tak se střílí a vraždí v Praze dále. Na volání o pomoc Moskva mlčí, na západě generál Patton stojí se svými vojáky na linii u Plzně, jak bylo se Stalinem dohodnuto. Později prohlásil: "Měli jsme pochodovat dále bez ohledu na dohodu".

V Hostomicích bylo po tragickém večeru celkem klidno. Zajaté německé vojáky vlasovci odvedli neznámo kam. Také se objevilo několik partyzánů z okolních lesů a došlo ke střetům s vlasovci. Ze solidarity z těžce zkoušenou Prahou bylo tam z našeho města vypraveno auto s potravinami. Auto se vzhledem k bojům vrátilo zanedlouho zpět, aniž by splnilo svůj úkol. Na náměstí byl pokácen mohutný topol za účelem barikády. Komu a proč měla bránit v průjezdu, když silnici užívali jak Němci, tak vlasovci, nebylo jasné.

Ke konci války bylo území Protektorátu relativně bezpečným územím. Proto sem Němci na svém ústupu shromažďovali obrovská množství různých surovin, polotovarů, poživatin, součástek a spousty jiných věcí. Kdejaký vhodný objekt byl naplněn až po střechu. Stejně tak i objekt nedaleké cihelny. To přirozeně nemohli nevědět místní občané a tak za bezprávního stavu, který v těchto dnech panoval, vypuklo rabování. Děly se odporné křivdy a bezpráví německému civilnímu obyvatelstvu a to převážně lidmi, kteří se za jejich vlády neměli právě špatně a mnozí z nich s Němci spolupracovali. Potupen byl např. správce místní rukavičkárny Diemling, který uchránil tolik našich děvčat od nasazení v Říši. A nakonec to ani Němec nebyl, nýbrž Rakušan. Měl ale majetek a to stačilo. A spousta podobných příběhů byla tou druhou, odvrácenou tváří českého odporu.

7. května začínalo být opravdu zle. Němci pálili na Prahu z okolních výšin děly mimo jiné i na nemocnici Bulovku. V těchto kritických chvílích nesmírně pomohly Praze oddíly generála Vlasova. Ten vyzval německou armádu v Praze ke kapitulaci. Američané stojí bezmocně u Plzně a spojenecké dohody jim brání v dalším postupu na pomoc Praze. Několik jejich vozidel do Prahy proniklo, jednají s Českou národní radou, ale bezvýsledně. Prahu z politických důvodů musí osvobodit Rudá armáda. A tak jsou nuceni Američané a s nimi i jejich vojáci české národnosti nečinně přihlížet německému řádění.

8. května naše městečko opouštějí vlasovci, kteří nám tolik pomohli. Bojí se ruské bolševické armády, která je bezohledně likviduje. Utíkají na jih k Američanům. Došla zpráva, že německý válečný komisař v Hostomicích Hájek se ve sběrném táboře na Dobříši oběsil. Nebylo divu. Naši lidé si vybíjeli své hrdinství na bezmocných civilistech. Týrali je hladem a bitím, aniž by jim v tom někdo bránil. Co se v těchto dnech děje, to nesrovnají ani příští desetiletí. Pod tlakem situace dochází k jakési samozřejmé povinnosti mladých mužů se zapojit do domobrany. Tak včerejší i dnešní noc hlídkujeme za městem na stráži spolu s kamarádem Jardou. Nevím, co bychom si počali, kdyby se objevili skuteční Němci.

9. května je situace v Praze nejzoufalejší. Německý tank pobořil Staroměstskou radnici. Ke zkáze přišel i slavný orloj. Konečně se ze severu řítí tolik očekávané ruské tanky rychle likvidující německý odpor. Vypuklo obrovské nadšení. Davy rozjásaných lidí vítají tento krásný den své osvoboditele. My na podbrdském venkově jsme prožívali poprvé po dlouhých letech nádherný večer plný opojného štěstí znovu nabyté svobody. Němci, vlasovci -- všechno pryč. Rusové ještě do našeho městečka nedorazili, ale Praha již je svobodná a to stačí. Už se mluví o zábavách, které budou a dychtivá mládež se po tak dlouhém půstu již nemůže dočkat okamžiku, kdy na podiích a kruchtách zasednou nadržení muzikanti a začnou vyhrávat.

Ve čtvrtek 10. května jsme odpoledne byli s Jardou na náměstí. Nebyli jsme sami. Proslýchalo se, že od Dobříše co nevidět mají přijít Rusové. Tak se zde shromáždil početný zástup zvědavců napínajících sluch, aby zachytil rachot tolik očekávaných tanků. V pozdním odpoledni se naše očekávaní naplnilo. Od Dobříše projela kolona nákladních aut s vojáky, u nichž naše upřímné vítání nebudilo přílišný ohlas. Zpod kšiltů vysokých zelených čepic na nás zíraly studené oči bez jiskry citu či pohnutí. Pod nimi se svírala pevně sevřená ústa bez úsměvu a jen málokterá dlaň se zvedla k letmému zamávání. Jak jsme se později dověděli, byli to příslušníci obávané sovětské tajné policie G.P.U. Ti přijížděli všude jako předvoj a pátrali především po vlasovcích. Tak jsme byli naším prvním kontaktem s Rudou armádou trochu zaskočeni i zklamáni. Naši pozornost ale upoutaly značky jejich automatů. General Motors, Ford, Studebaker -- samá Amerika. Vše nablýskané, zářící novotou.

Jdeme večer s Jardou domů a rozebíráme dojmy. Náš rozhlas zrovna hlásil, že v Rokycanech hlídka zadržela auto s nejvyšším protektorátním představitelem K.H. Frankem. Proti nám šel jedem místní občan. Upoutala nás klopa jeho svátečního kabátu. Byla ověšena rudými fábory. Komunistické podhoubí vylézalo na světlo ...