Připravila Poradna pro občanství, občanská a lidská práva a Multikulturní centrum Praha

Do Poslanecké sněmovny dorazila v dubnu 2007 další rozsáhlá novela zákona o pobytu cizinců a zákona o azylu (Sněmovní tisk 191, ZDE. V desítkách stránek textu této novely je i řada změn, které by měly velice negativní dopad na život cizinců a jejich českých rodinných příslušníků, jakož i na standard lidských práv v ČR.

Jedná se zejména o následující tři navržené změny zákonů:

Zajímavě argumentuje Miloš Čermák v deníku Hospodářské noviny, že Štěpán Kotrba byl z Rady Českého rozhlasu "odejit" na základě srozumění poslanců nejrůznějších politických stran, protože je neřízená střela, "odjištěný granát". ZDE. "Nebezpečný může být [Kotrba] každému, kdo se nachomýtne v jeho blízkosti. Své by o tom mohli vyprávět členové sociální demokracie, jíž je Kotrba členem," míní Čermák. (Věcná chyba: Kotrba své členství ČSSD po dobu působení v Radě ČRo suspendoval.)

Tento druh argumentace mě fascinuje. Jak může být kdokoliv (třeba Kotrba, nebo jakkoliv "neřízená střela") nějakému politickému seskupení nebezpečný, pokud se to seskupení chová eticky a otevřeně? Nemohu si pomoci, ale z argumentace Miloše Čermáka mi vyplývá, že čeští politikové hrají na uzavřeném písečku hru, o které nemá veřejnost vědět, a proto jsou pro ně nebezpečné "neřízené střely" typu Štěpán Kotrba, protože zveřejní všechno, co by podle spikleneckých srozumění zájmových skupin v parlamentě i jinde mělo být utajeno.

Neměl by novinář, jako je Miloš Čermák, právě takovéto whistleblowers v zájmu demokracie hájit?

Opravdu nevím, jak by mohl "odjištěný granát" Kotrba být nebezpečný někomu, kdo se důsledně chová otevřeně, poctivě a eticky.

Jako by Čermák argumentoval: Z vyhození Kotrby nemusíte být, vy levičáci, smutní, protože Kotrba nepatřil ani k vašemu klanu. Byl "odjištěný granát", neochoten se spolčovat, a tak mu ostrakizace právem patří. My v teplíčku hovoříme jen se "svými", kteří neohrozí naše zájmy.

Zajímavé je, že Čermák píše o tom, jak se Kotrba neformálně vybavoval a vybavuje s kýmkoliv, nezaznamenává však, že se systematicky v Radě ČRo stavěl na obranu digitálního rozvoje vysílatelů veřejných služeb a že po jeho odstranění z Rady hrozí reálné nebezpečí postupného rozkulačení Českého rozhlasu. Také je pozoruhodné, že už vůbec Čermáka nevzrušuje poněkud "netradiční" způsob, jímž bylo v parlamentě předjednáno jeho odvolání z Rady.

Čermáka kupodivu také nevzrušuje protiprávní funkce v ODS u dvou osob v Radě ČRo, na něž Kotrba poukázal, a tak bylo doporučeno jeho odvolání z Rady, nikoliv jejich. :)

Neuvěřitelně propagandistický pořad, jímž veřejnoprávní Česká televize přesvědčuje českou mládež, aby přijala základnu, najdete ZDE, upozornil Martin Škapík.. Nenechte si ujít, tento pořad skutečně stojí za to. Je vším, co veřejnoprávní televize být nemá. Pro skupinu mladých lidí, zastávajících skeptický postoj vůči americkému radaru, si pozvala Česká televize "přátelského vojenského odborníka", který je přesvědčuje, jak bude ta základna pro Českou republiku dobrá. Pořad je naprosto nevyvážený: odpůrce základny, který by dětem vysvětloval protiargumenty, ČT už do pořadu nepozvala.

Veřejnoprávní televize a rozhlas se nám ztrácejí před očima. Poslední dny byly opravdu bohaté na události, které zajímaly hodně lidí, píše Monika Binke.

Z internetových serverů jsme se dozvěděli, že postup při zveřejnění Kubiceho zprávy nebyl podle zákona. Všichni víme, kdo má v něm prsty a komu měl posloužit. Liška podšitá se nám všem směje do obličeje z televizní obrazovky.

Dále bych vyzdvihla zprávu, že sociální demokraté a komunisté neprosadili návrh, aby poslanci a senátoři nesměli být zároveň placenými členy místních a krajských zastupitelstev. ČSSD tvrdí, že obě funkce nelze vykonávat souběžně, vždy se něco musí ošidit. ODS oponuje. ZDE. Opět ani jedna z televizí neinformovala.

Neméně důležitá informace o které média neinformují, že si Češi zvykli řešit své záležitosti pomocí známostí a protekce ZDE

Další potvrzení toho, že vysoké platy a funkce nejsou za kvalitu, ale za korupci.

A nakonec nesmíme zapomenout ani na protikuřácký zákon. Jeho zpřísnění, jak se Prima zmínila, bylo podpořeno i přes nesouhlas ODS. Nova o tom neinformovala vůbec. ČT měla jiné "favority", proto jen krátce poinformovala, aniž by cokoli řekla, kdo jak hlasoval.

Doporučuji na internetu zhlédnutí všech tří večerních zpráv a udělání si vlastního úsudku.

Také nesmíme zapomenout na "kamarádský pokec" Jana Tuny a ministra Julínka v Pressclubu Frekvence 1, kde jsme se dozvěděli, že vlastně ty poplatky nejsou přece žádné peníze.

Po tomto dnu mi nezbývá, než doporučit všem, kterým tento nedemokratický stav nevyhovuje, aby začali vydávat samizdaty.

Nezapomínejme, že skoro dvě třetiny lidí nemá přístup k internetu. Nemají šanci si přečíst Britské listy nebo zprávy na zpravodajských serverech, o kterých už pak rozhlas a televize nemluví nebo mluví zkresleně.

Jediná možnost je tyto zprávy tisknout a rozdávat těmto lidem.

Spory o to, zda je možné na cyklostezku na pražské náplavce dát vzhledem k historickému charakteru města i jiný typ dlažby než kočičí hlavy, skončily poněkud svérázně. Z náplavky se udělalo parkoviště. Odsouhlaseno, vyznačeno, automobily zaplaveno. Zatímco všude v západní Evropě se města snaží omezovat počet parkovacích míst v centru a raději vytvářet pěší zóny, pruhy pro cyklisty a sázet zeleň, Praha statečně razí cestu přesně opačnou.

Rád bych reagoval na text Bohumila Kartouse "1000 korun za podpis petice? Nezbláznil jste se??", který referoval o požadavku Jaroslava Kubery (ODS), podle kterého by měla existovat platba 1000 korun za podpis pod petici. Podle všeho totiž nejde jen o "slovní průjem" politika, který rychleji mluví než myslí. Pan Kubera je předsedou velice důležitého ústavně-právního výboru Senátu a přitom proti petičnímu právu občanů vystupuje opakovaně a vadí mu i jiné projevy demokracie ve společnosti.

Umělecký kritik by měl sloužit zase jen kritice, nikoliv jako obhájce a promotér umělce, jeho díla, či nějakého jednoho typu, nebo směru umění. To jsou myslím etická hlediska. V minulém textu zmiňované manažerské schopnosti současné kritiky, považované dnes v této oblasti bohužel za rozhodující prvek, za přednost a kvalitu, se projevují v používání jinotajů, sofismat, snahou vnutit veřejnosti názor, etablovat na domnělém žebříčku úspěšnosti konkrétního umělce i s jeho uměním.

Hovoří-li se o tak řečené "Kubiceho zprávě", je pro normálně myslícího člověka zcela na místě, býti z toho jelenem. Dostává se mu znovu a znovu zcela odlišných informací:

Komise státních zástupců konstatuje, že zpráva neodpovídá tak docela skutečnosti. Její autoři ovšem na svém sdělení trvají.

Toto je důvod vytáhnout do ulic. Kdo to ale zorganizuje? Redakce BL má pochopitelně svázané ruce. Jestli se ale najde někdo jiný s dostatečným přehledem a vlivem a oznámí tady místo, datum a hodinu, já tam přijdu, píše Pavel Mareš.

Pozn. JČ: Nejde o osobní případ Štěpána Kotrby, ale, podle mého názoru, o vážnou precedenční věc. Byl bych ochoten přijmout argumentaci Kotrbových odpůrců, že nějakým způsobem opravdu "porušoval zákon", avšak muselo by to být na základě důkazů a veřejného jednání podle platných předpisů.

Kotrbovo vyhození z Rady na základě soukromého, kuloárového jednání a "předjednání věci s poslanci" bez jakékoliv dokumentace a aniž by byla obviněné osobě dána možnost se hájit, je v tradici totalitního státu. Zdá se tedy, že se totéž může stát komukoliv, a případ Štěpána Kotrby je také varováním všem ostatním členům jakýchkoliv regulačních orgánů, jmenovaných parlamentem, aby drželi hubu a krok.

Reakce na článek Josefa Krause Americké zabíjení ve Střední Americe je nutno vidět v kontextu"

Když pominu, že název článku mi připadá zvrácený,(titulek byl redakční, pozn. red.) rád bych uvedl několik upřesňujících fakt o amerických otevřených či skrytých zahraničních intervencích. V případě Guatemaly je jednoznačně zapotřebí zmínit počátek celého konfliktu; Guatemala byla několik prvních desetiletí 20. století "soukromým písečkem" americké korporace United Fruit Company (UFC), která zde vlastnila většinu banánových plantáží, představovala největší moc v zemi a dala tak vzniknout termínu "banánová republika", píše Daniel Falta:

Kupředu! Která?

Tento článek jsem psal v rámci polemiky, která probíhala počátkem loňského roku jak v akademických kruzích, tak i na stránkách MF Dnes. Protože článek nebyl přijat k otištění v Akademickém bulletinu ani v MF Dnes a domnívám se, že obsahuje nadčasové myšlenky, posílám je nyní k diskusi v Britských listech právě teď, kdy již nemůže ovlivnit přijetí žádných grantů pro příští rok. V MFD vyšel 27. 1. 2006 článek, ve kterém pracovníci Akademie věd poukazovali na řadu zejména byrokratických obtíží při získávání, obhajování a vyhodnocování grantů, které jim ztrpčují skutečnou vědeckou práci. S většinou jejich názorů souhlasím, ale přesto si myslím, že to, že grantový systém je celkově špatný, je nutno hledat zcela jinde než v byrokracii na ministerstvech a grantových agenturách. Nynější grantový systém tak, jak je nastaven, vede ke konzervativnímu způsobu myšlení a vlastní vědu (spíše její další rozvoj) nepodporuje, jak se pokusím objasnit na následujících řádcích a uvedených příkladech.

Letos má všechen benzin v Kanadě používaný jako pohonná látka obsahovat 5% etanolu a v r. 2010 bude obsahovat 10%. Americký prezident G. W. Bush žádá, aby bylo v USA během příštích 10 roků nahrazeno 20% benzinu etanolem. Odkud jej vzít? Základ jeho výroby je všeobecně znám. Jedná se o obyčejný líh čili alkohol, který se získává kvašením a následující destilací. V Brazílii se vyrábí z cukrové třtiny kdežto v severní Americe se kvasí kukuřice. Jiným průmyslovým zdrojem jsou brambory

Dne 26. dubna 1988 zemřel ve vězení na následky brutálního týrání vrchlabský "advokát chudých", právník amatér Pavel Wonka. Za jeho smrt dosud nebyl nikdo potrestán.

Pane Kartousi,

se všemi argumenty, které uvádíte ve své odpovědi, plně souhlasím, je tu však ještě jeden aspekt který nikdo nezmiňuje: zřízení americké základny na našem území je naprosto nevratné. Nemyslím si, pokud by tomu tak nebylo, že by ještě kdekoliv na světě nějaké americké základny na cizích územích existovaly - že by Japonsko, Itálie, Německo po zkušenostech s americkou soldateskou se americké vojenské přítomnosti na svém území již dávno nezbavily? ptá se Jiří Šlouf.

Tím chci říct, že jakýkoliv odpor proti základnám je více než legitimní a je třeba aby si lidé uvědomili že po zřízení základny není již cesta zpět. V této souvislosti počínání našich představitelů lze srovnat snad pouze se zvacím dopisem Bilaka a Indry - dnes je však situace o to horší že to komunistickým režimem hlásané - na věčné časy a nikdy jinak- bude v tomto případě poněkud delší.

Silně mne deprimují nazory lidí, které slyším kolem sebe. "Vždyť co , na každém letišti je přeci také radar a nic se neděje". Pokud by však hrozilo nebezpečí, že bude rušeno vysílání NOVY, pak by asi Praha počtu protestujících nestačila.

Je mnoho důvodů proč chtít mít americký radar na území státu ve kterém žiju, zrovna tak jak je mnoho důvodů proč nechtít, píše Jiří Šíma. Čtu si různé debaty a články a přemýšlím, jaký bych k této věci měl zaujmout postoj já. Jsem si vědom, že to, jaký zaujmu já postoj, je něco, co celou věc ovlivní jen málo (možná díky tomu, že ho zveřejním víc než postoj jiných lidí), ale přece jen, není to nic, co by věc případně změnilo.

Mám pocit, že po tom co jsem prožil a viděl (je mi 50 let) bych k takové věci nějaký postoj měl mít. Proč? Ani nevím. Vyrostl jsem v době, kdy mít nějaký postoj bylo v případě, že ho člověk prezentoval na veřejnosti něco jako hrdinství. Ale také mít postoj a neprezentovat ho nějak na veřejnosti bylo něco jako "víte jak to mám, ale chápete, že s tím nemůžu ven". A taky mít jiný postoj a ..., ale co si budeme povídat, tak to zkrátka je.

Pravda je, že poslanec Svoboda byl (dle vlastních slov) o blahodárném vlivu amerického radaru XBR v Brdech přesvědčen již před svou cestou na Marshallovy ostrovy. V této souvislosti tedy myslím, že nebylo třeba ani otvírat rozhovory o jakýchkoliv číselných údajích v libovolné měně, a to i bez účinků MK ULTRA.

Více by mě však zajímalo, do jaké míry se naši poslanci pídili po osudu "původních obyvatel" ostrova Kwajalein, přesídlených hromadně na 66 akrů původně pustého ostrova Ebeye.

Zajímalo by mne též, do jaké míry se zajímali naši poslanci o osud "původních obyvatel" ostrova Kwajalein, jimž do této doby byl z USA vyplácen pronájem jejich pozemků na Kwajalein (jež jim není dovoleno obývat - zřejmě aby nedělali ostudu při nějaké té parlamentní návštěvě - a tedy užívat komfortu americké smetánky na jejich pozemcích usídlené) ve výši 16 milionů dolarů i přesto, že se již několik let pokoušejí pomocí svých 3 zástupců v Senátu USA a slavného amerického advokáta vymoci zvýšení této částky na 21 milionů dolarů.

Docela by mě zajímalo, jaký osud tedy čeká původní obyvatele ostrova Kwajalein, až odstěhují Američané radar, vyrabují zařízení ostrova (revitalizovaného původně USA dotací 4 miliard dolarů k obrazu obslužného personálu radaru) a jejich obyvatelé ze začnou vracet na své vybetonované pozemky, z nichž již patrně dlouho nebudou míti žádný užitek ani prostředky na sanaci půdy pro potřebu zemědělství, či jinak praktického způsobu obživy neužitečných pozemků.

Docela by mě zajímalo, do jaké míry se pídili naši poslanci po osudu původních obyvatel poté, až USA i radar odkráčí do ČR, kde nebudou muset (slovy "oznamovací nóty USA" i ujišťování našich českých vládních úředníků) platit američtí vojáci žádný pronájem a ušetří tedy 16 (resp. 21) milionů dolarů ročně, aby "původní obyvatelstvo" ostrova Kwajalein pochcípalo bez prostředků na svých vybetonovaných pozemcích, jež patrně USA nebudou sanovat za své vlastní peníze.

Kdyby se totiž naši (patrně tedy ne MK ULTRA uklidnění) poslanci zajímali o výše zmiňované skutečnosti, pak by si také zřejmě byli schopni spočítat osud našich českých "původních obyvatel", jimž však (již z titulu rozhodnutí Vlády ČR) nebude vyplácena žádná kompenzace v podobě 16 (resp. 21) milionů dolarů ročně, takže nebudou mít šanci ani na malý potenciální start, jako "původní obyvatelé" ostrova Kwajalein, až budou nuceni sanovat užitečné bazény, výdělečné tenisové kurty či golfová hřiště po odchodu amerických vojáků jednou za 50 let.

Kdyby se totiž naši (čímkoliv uklidnění) poslanci pídili po výše zmíněných skutečnostech, patrně by je zajímalo, jak a zda-li budou naši čeští "původní obyvatelé" vesnic Míšov, Trokavec či Strašice podobně "přesídleni" do bezpečné vzdálenosti od amerického ráje radarové základny (jako v Kwajalein), aby tam při nějaké příští další parlamentní návštěvě náhodou nedělali ostudu (jako oněch, do slumů 66 akrů Ebeye uklizených 12 tisícovek vlastníků půdy na ostrově Kwajalein), když budou zase USA chtít někomu vnutit svou "ochranu", tentokrát však třeba už ne zdarma, jako u nás, ale za peníze, jež budou plynout z kapes daňových poplatníků jiné "ochraňované" země do kapes jejích "ochranitelů"...

Na pozapomenutý článek z týdeníku Euro, nyní na vládním serveru Radar Brdy, vás chce upozornit Hugo Fibiger.

Byl jsem velmi překvapen, když jsem v seznamu signatářů PNAC nalezl jméno, které vám asi moc neřekne, nezajímáte-li se důkladněji o německou politickou scénu. REINHARD BÜTIKOFER je předseda Strany Zelených ( jeho stránka je ZDE ).

Reakce na článek Milana Špinky "Antifašismus -- nástroj novodobé inkvizice Alain de Benoist, zakladatel Nové pravice, je jednou z osob inspirujících Jeana Thiriarda, zakladatele hnutí Mladá Evropa. Thiriard podporuje ultrapravicové organizace po celém světě, mj. též poskytl know how a finanční podporu ruským nacionálním bolševikům (docela nedávno soudně rozpuštěným) pod vedením Eduarda Limonova.

V linii Niekisch, Yockey, A. de Benoist si zahráváte s velmi sofistikovaným neonacismem.

Útok na de Benoista namísto diskuse nad jeho názory se dal čekat, ale pan Dolejší mi svou odpovědí plnou nesmyslů přesto vyrazil dech: jeho "Jean Thiriard" se ve skutečnosti jmenoval Jean Thiriart a rozhodně nemůže podporovat "ultrapravicové organizace po celém světě", neboť je už dobrých 15 let po smrti. Zmiňovanou Mladou Evropu založil již jako zralý muž na počátku 60. let, kdy bylo de Benoistovi, jenž ho měl údajně ovlivňovat, asi tak osmnáct...

Domnívám se také, že Ernst Niekisch, který byl nacisty odsouzen roku 1937 na doživotí za "velezradu" a na svobodu se dostal až v roce 1945, mimochodem úplně slepý, by se panu Dolejšímu za spojování své osoby "s velmi sofistikovaným neonacismem" pěkně poděkoval, píše Milan Špinka.

V Jihoafrické republice nám zadrželi uprchlého podnikatele Radovana Krejčíře. Ukázalo se, že malíř Bohumil Samuel Kečíř nikdy neexistoval. V pražském Divadle Komedie hrají už druhou sezóny hru Bash od údajně geniálního amerického dramatika.

Co mají všechny tři události společného? Určitou mediální bublinu. V prvních dvou případech právě splasklou, ve třetím případě doposud (alespoň v České republice) pyšně nafouknutou.

tisková zpráva

Čeští fašisté se nyní pokoušejí překroutit historii ve svůj prospěch -- policii potlačující dělnické protesty nazývají bojovníky proti teroristům, dělníky bojující za svá práva pracujících pak označují za levicové teroristy.

Reakce na článek Daniela Veselého "Guatemala a Salvador: Skrytá hrůza vypovídá"

Jako jedním z prvních příkladů americké zvůle nám zde uvádí občanskou válku v Řecku, kde byly pokusy o radikální společenské změny rozdrceny fašistickou mašinérií s pomocí USA. Daniel Veselý si očividně neuvědomuje, že poválečný vývoj v Řecku byl určen již na Jaltské konferenci v únoru 1945, kde USA, Velká Británie a SSSR již byly dohodnuty na rozparcelování Evropy na východní a západní sféru vlivu. Stalin tehdy souhlasil se zařazením Řecka do západní sféry a postupně přestával podporovat Řecké komunisty. Nebýt toho, tak by obětí bylo mnohem více, než kolik nám zde udává Daniel Veselý. O žádnou fašistickou mašinérii podporovanou USA, která by měla masakrovat lidi, kteří se pokusili o společenské změny, se tu nejednalo, píše Josef Kraus.

Bylo nebylo. Kdysi, těsně po pádu komunismu, vládla idealistická představa, že se v Československu podaří vytvořit duální veřejnoprávně-komerční vysílací systém v oblasti rozhlasového a televizního vysílání, stejný, jaký existuje ve Velké Británii, kde veřejnoprávní BBC konkurují komerční podniky, jenže na rozdíl od českého prostředí, kde se nad rozhlasem a televizí veřejné služby primitivnější mediální aktivisté ušklíbají a myslí si, že budoucnost mají mít jen komerční vysílatelé, kteří ovšem především v českém prostředí v zájmu zisků drsně své vysílání redukují na toho nejkonvenčnějšího a často nejprimitivnějšího společného jmenovatele, je BBC v Británii skutečnou autoritou, laťkou a pro komerční podniky nedostižným vzorem.

Chtěla bych vám povědět něco o tom, jak vypadá každodenní život azylantů v České republice. Jsme s manželem a třemi dětmi z Čečenska a před dvěma a půl lety jsme dostali azyl. Den získání azylu byl pro nás velmi šťastným dnem. Žili jsme tehdy v uprchlickém táboře v Kostelci nad Orlicí. Pracovnice Odboru azylové a migrační politiky nám při předání rozhodnutí o azylu moc gratulovala a oznámila nám: "Ode dneška jste lidé, kteří mají úplně stejná práva jako čeští občané s jedinou výjimkou, že nemůžete sloužit v armádě a účastnit se voleb." Tehdy jsem si myslela, že to je přesně to, co potřebujeme, abychom začali nový a klidný život v této zemi.

Chci se připojit k panu Hoškovi a podpořit jeho článek o cestování. Také já cestuji hromadnou dopravou -- autobusovou i vlakovou. Přestože vlastním řidičský průkaz, za volant usedám jen v nouzi nejvyšší, neboť se na našich silnicích bojím. V hromadné dopravě žádný strach nemám, třebaže vím, že i tady se stávají dopravní nehody, ale nehoda se mi může přihodit i doma ve vlastním bytě a nemusím kvůli tomu cestovat.

Způsob cestování si vybírám podle délky a cíle cesty a podle toho, s kým cestuji. Většinou volím ČD. Cestování je mnohem pohodlnější a na rozdíl od autobusů má mnoho dalších předností.

V úterý přiletěl americký ministr obrany Robert Gates do Varšavy, aby zde vyjednal podporu pro americkou protiraketovou obranu v Evropě. Jde vlastně o takovou spanilou jízdu Evropou. Po zastávce v České republice, Ruské federaci a Polské republice jej čeká ještě návštěva Spolkové republiky Německo. Cílem jeho cesty je přesvědčit nepřesvědčené o dobrých úmyslech americké protiraketové obrany.

V tomto příspěvku nechávám stranou zda tato obrana je pro Evropu prospěšná, nebo zda jde o nepřátelský tah vůči Ruské federaci a Čínské lidové republice a zaměřím se na další zajímavý fakt, píše Zdeněk Vopat:

Nedělní otázky Václava Moravce jsem zhlédl na internetu a nechal si nějaký odstup. Trochu jsem očekával analýzu stran formy i obsahu od povolanějších. Protože jí zatím nikdo nenapsal, pokusím se popsat svoje pocity z tohoto pořadu.

Nejprve snad stran novinářské práce. Z mého subjektivního hlediska byla zcela jasná servilnost a "nadržování" ministrovi a náměstkovi. Oponenti byly přerušováni, odváděni od myšlenky či seděli v hale Rondo, aniž by mohli získat adekvátní prostor. Většinu mediálního prostoru tak dostalo oficiální stanovisko ministerstva, které známe, a případné námitky odborníků a pohledy z dalších úhlů byly slyšet málo a přerušovaně zcela hloupě a formálně agresivním komentátorem.

Že dcera pana Zörklera má potíže jako matka samoživitelka se dvěma dětmi najít zaměstnání, nikoho nemůže překvapit. Každý z nás zná desítky takových případů. Ano, mít dítě v ČR je katastrofální handikap. Ale jinde ve světě to není zpravidla lepší. Nedělní Observer přinesl zprávu, že jenom letos přijde o práci kvůli svému těhotenství v Británii na 30 000 žen, takže moje kamarádka, kterou kvůli tomuto prohřešku, vyhodili z nejmenované pražské nemocnice (nahlas to samozřejmě nikdo neřekl) není zdaleka sama. Jsou země, kde zaměstnavatelé posílají zaměstnankyně pravidelně na vyšetření ke gynekologovi a ty těhotné jdou ihned na dlažbu. Jak vidno, není to není to pouze česká specialita a jinde to může být dokonce horší.

Do nebe volající vymývání mozků českých občanů z dílny největšího "českého" periodika překročilo další stupeň. Zástupce šéfredaktora MF DNES Viliam Buchert ve svém komentáři "Uvadlá Tour de France" ze dne 23.4. zasadil "smrtící úder" sociálnímu státu ve Francii a vlastně i Francii samotné.

Hlavním hříchem Francouzů je podle Bucherta skutečnost, že "s takovým nepochopitelným odmítáním a tak strašně nepružně zareagovala na globalizaci ve světě...", což v překladu z tohoto orwellovského newspeaku znamená prostě to, že tamní politici se se svými občany stále ještě moc "párají". Polehčující okolností v očích českého novináře nejsou ani, jak sám přiznává, výborné veřejné nemocnice či dobře fungující školky zadarmo. A 35 hodinový pracovní týden? Ten už teprve ne!

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.