V roce 1950 zvítězil v demokratických prezidentských volbách kandidát levice Jacabo Arbenz, který započal proces vyvlastňování nekultivovaných pozemků vlastněných UFC a jejich rozdělování bezzemkům; toto nemohlo zůstat bez odezvy.

Velké bostonské banky stojící za UFC vyvinuly tlak na amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera, který pod záminkou údajného komunismu Jacaba Arbenza dal CIA příkaz k přípravě jeho svržení. CIA finančně a materiálně podpořila Carlose Castilla Armase k provedení vojenského puče v zemi. Armas se narodil do rodiny vlastníka pozemků, otec však později rodinu opustil a syn vyrůstal v chudobě s matkou. Absolvoval vojenskou akademii a prošel tréninkem v USA ve Fort Leavenworth. Posléze se v roce 1944 podílel na svržení prezidenta Jorge Ubica. Armas byl silně proti směru, který Guatemala nabrala na začátku padesátých let, a proto nebylo pro CIA těžké ho pro celou věc získat.

V roce 1954 tak Armas vtrhl přes hranice Hondurasu v čele malé armády financované CIA do Guatemaly a chopil se moci. Prezident Arbenz uprchl ze země a Armas nastolil vládu s pomocí vojenské junty (model, který bude v následujích desetiletích v jižní Americe CIA opakovat mnohokrát) a vrátil plantáže do vlastnictví UFC. Tím tak nastolil několik desetiletí krutě utlačitelského režimu, ve kterém bylo dle střízlivého odhadu zabito kolem 80 000 guatemalských občanů a lidská práva byla potlačena.

Takže každý příběh má svůj začátek, stejně jako ten z Guatemaly a proto je potřeba se snažit dobrat kořenů. Pro americké zahraniční intervence existoval a existuje většinou hlavní společný jmenovatel a tím je finanční zájem. Ten se dá vysledovat v celé řadě jejich bezpříkladného ovlivňování státních zřízení suverénních zemí, tak, jako tomu bylo i třeba v případě Íránu, Iráku, Afghanistánu, Chile, Venezuely a celé řadě dalších, kterým se zde již bohužel nemohu věnovat.

Na závěr k poznámce pana Krause o očerňování USA - způsob, jakým je nedávná historie USA a jejího světového působení, prezentována v médiích a výuce, je buď absolutně jednostranně pozitivní (vše v rámci ochrany demokracie), anebo žádný. Skutečnost je mnohdy ovšem o hodně temnější, než je celé řadě lidí příjemné a přijmout fakt, že nic není černobílé, tudíž ani USA nepředstavují absolutní dobro (v celé řadě případů ani relativní) se zdá být nad jejich síly a duševní odvahu.