Guatemala a Salvador: Skrytá hrůza vypovídá

20. 4. 2007 / Daniel Veselý

V druhé polovině dvacátého století se USA vynořily jako nejmocnější velmoc na světě, ovládající 50% světového bohatství. Slovy George Kennana, amerického diplomata (jejž ve své publikaci Hodina impéria velebí profesor Pavel Barša, vedoucí Institutu pro mezinárodní vztahy), mají Spojené státy jedinečnou možnost této výhody využít, nehledě na pošlapávání lidských práv v zemích svého vlivu.

Nutno poznamenat, že tak Spojené státy s pomocí Velké Británie činily již během druhé světové války. Angloamerická vojska například obsadila v roce 1943 severní Itálii, kde byla radikálním dělnictvem již nacistická vojska vypuzena a nastolovány radikální sociální změny, které však byly angloamerickými jednotkami násilně demontovány a byla obnovena práva bohatých vlastníků, tedy stoupenců tradičního fašismu. Itálie byla ještě v roce 1970 útočištěm CIA, která odtud podvracela jakékoliv snahy změnit status quo

Zdroj: www.chomsky.info, Chomsky, N.: On Capitalism, Europe, And the World Bank

To samé bylo provedeno po 2. sv. válce v Řecku, kde byly pokusy o radikální společenské změny rozdrceny fašistickou mašinérií s pomocí USA. Během několika málo let tu bylo zavražděno 150 000 lidí. Američané se ve stejné době taktéž angažovali v potlačení populárního odporu v Jižní Koreji a instalovali a vydržovali tu brutální militaristickou oligarchii, která v následujících letech zmasakrovala 100 000 lidí.

Mnozí mohou vznést námitku, že se tak dělo pro dobro věci demokracie při potlačování zhoubného komunistického vlivu. Ano, ale v podstatě šlo o vlastní imperiální agendu "Světového četníka", jemuž na dodržování lidských práv záleželo asi tak jako Sovětskému svazu. Realitu nelze vnímat černobíle. Rád bych to dokázal na příkladu Latinské Ameriky, "zadním dvorku" Spojených států, především pak na dvou konkrétních případech -- Guatemale a Salvadoru.

USA odstartovaly předlouhou šňůru násilných převratů "úspěšnou premiérou" právě v Guatemale v roce 1954 svržením legitimně zvolené vlády. Následovaly další puče v latinskoamerickém regionu za podpory a často přímé účasti regionálního Kmotra: Brazílie 1964, Dominikánská republika 1965, Bolívie 1971, Uruguay 1973, Chile 1973, Peru 1975, Argentina 1975, Nikaragua (osmdesátá léta), Salvador (1980 až 1992), Grenada 1983, Panama 1989. Většinou nešlo o čajové dýchánky, ale o opravdové katastrofy, kdy v některých případech země prakticky lehla popelem.

Zdroj: www.dissidentvoice.org, Petras, J.: US-Latin American Relations

Na opačném konci ideového spektra, tedy ve sféře vlivu SSSR, se taktéž trpělo, ale v porovnání s latinskoamerickou zkušeností se postupovalo jaksi "v rukavičkách". První polovina padesátých let - násilná pacifikace protikomunistických bouří v Polsku a Německu, v Maďarsku 1956, v Československu 1968 a Polsku 1981.

Mluví-li se o vpádu SSSR do Afghánistánu v roce 1979 coby o "sovětském Vietnamu", považuji to za naprostý nesmysl. Washingtonu se podařil v jihovýchodní Asii "husarský kousek". Oficiální doktrínou vytrubovaný boj proti šíření komunismu v případě této války splnil svůj účel. "Virus" byl zničen, tj. tři země byly doslova vybombardovány do "doby kamenné" a v polovině 60. let USA upevnily svou pozici ve východní Asii implementací dvou vazalských, a třeba říct krutých diktatur, a to v Indonésii a na Filipínách. Zatímco SSSR hrozilo bezprostřední nebezpečí u jeho hranic s Afghánistánem, neboť Státy nastražená "afghánská past", tedy militarizace a trénink islámských fundamentalistů a vlákání SSSR do Afghánistánu s účelem "pustit mu pořádně žilou" - se nakonec podařily. Nelze však ani omylem omlouvat ryzí hrůzu a utrpení, kterých se sovětská armáda dopustila na afghánském lidu.

Guatemala: nekonečná válka proti nevinným

V roce 1970 se mayští rolníci usadili v oblasti Santa Maria Tzeja, aby našli místo, kde by mohli obdělávat půdu, pečovat o rodiny a žít v míru. V následujících deseti letech zde vybudovali celkem rozsáhlou a prosperující komunitu.

15. února roku 1982 tu bylo 17 lidí brutálně zmasakrováno. Domky byly spáleny na uhel, úroda zničena, zvířata pobita. Jedna žena byla v době masakru těhotná. Byla zastřelena, její břicho rozpáráno a nedonošené dítě vyrváno. Vojáci usekli hlavu jednomu muži a narvali ji do jejích krvácejících útrob. Malý chlapec, syn této ženy, byl v době zločinu schovaný. Později, když vojáci odešli, uprchl a podal toto hrůzné svědectví.

Tato kampaň tzv. "války spálené země" vypukla o rok dříve pod vedením generála Lucase Garcii a "proběhla" centrální Guatemalou až k jejím severním hranicím. Cílem této kampaně bylo eliminovat diverzní guerillu, tedy ozbrojené a utlačované rolníky. Slogan kampaně zněl: "Ryba nemůže žít bez vody". Jinými slovy, guerilla byla rybou a vodou nevinní civilisté, hlavně mayští rolníci.

Sousední komunita byla napadena o den později: 41 lidí zabito, zbytek, cca 450 lidí, utekl do hor k hranicím s Mexikem. Ani ne měsíc před tímto masakrem v další guatemalské komunitě ležící nedaleko mexického státu Chiapas - Cuarto Pueblo, bylo zavražděno více než 350 lidí. Lidé -- muži, ženy, děti, staří, nemocní... každý.

Většina obyvatel Santa Maria Tzeja měla štěstí. Podařilo se jim uprchnout do hor. Jeden pár, Thomas a Marie, se třemi dětmi se v horách schovával 10 měsíců, než se jim podařilo dostat do Chiapasu. Maria vypověděla, že během této doby v horách hromadně hynuli staří a děti kvůli nedostatku vody a jídla a strach z armády byl k neutišení.

Občanská válka v Guatemale probíhala v letech 1962 až 96 a během ní bylo povražděno a "zmizeno" přes 200 000 lidí, z toho celá polovina jen v letech 1978 až 85. Asi 90% obětí bylo zabito guatemalskou armádou, trénovanou, vyzbrojenou a podporovanou Washingtonem. Tento bezuzdný teror byl ideově veden tak, aby byla vyhlazena "komunistická hrozba", tedy především nevinní civilisté.

V letech 2000 až 01 podala odvážná skupina přeživších žalobu na bývalé vojenské diktátory Lucase Garciiu a Riose Montta kvůli spáchání genocidy. Neúspěšně. O sedm let později zůstává kauza otevřená kvůli nedostatku politické vůle. Rios Montt, jehož existence zanechala nesmazatelnou stopu v Guatemale v podobě vyhlazovacích akcí, znásilnění a mučení, jež straší zemi ještě dnes, plánuje letos kandidovat na prezidenta guatemalského Kongresu. V případě jeho zvolení ho před procesem ochrání imunita.

Zdroj: www.dissidentvoice.org, Kern, K.: Guatemala

Guatemalská společnost má před sebou obrovskou zodpovědnost za další směřování země, která je však stále v ničivém vlivu Spojených států. Nicméně pozitivní politické změny, jež podstupují mnohé země v regionu, mohou inspirovat.

Salvador: od arcibiskupa Romera k dnešním nepokojům

Oscar Romero (1917 až 1980) symbolizoval ducha odporu proti salvadorskému genocidnímu režimu. Před vypuknutím občanské války v roce 1980 byl Vatikánem vysvěcen na arcibiskupa, neboť tehdy horoval pro antikomunistickou politiku obhajobou politiky "washingtonského konsensu". Avšak poté, co byl svědkem nespočtu násilností, učinil radikální obrat. V té době likvidovala salvadorská armáda až 3000 neozbrojených "opozičníků" měsíčně za účelem vymýcení "komunistické metly". Romero byl chudými považován za jejich ochranitele a morální tvrz, když se obracel proti zabijákům a prosil je, aby složili zbraně a připojili se k chudým rolníkům v boji proti salvadorské elitě. Nedlouho před svou smrtí prosil amerického prezidenta Cartera, aby zastavil finanční pomoc salvadorské vládě a armádě (až 1.5 milionu dolarů denně po celou dobu konfliktu --1980 až 1992). Romero předpověděl svou smrt několik dnů předtím slovy: "Zabijí mne, ale povstanu znovu v salvadorském lidu." Byl zastřelen 24. 3. 1980 spolu se čtyřmi jeptiškami, když sloužil mši.

Zdroj: www.upsidedownworld.org, Herrington, C.: Romero's Struggle For Social Justice Continues in El Salvador

"Žili jsme v hluboké chudobě, bezpráví, bez vzdělání a zdravotní péče. Byli jsme negramotní, ale znali jsme jedno slovo -- Bůh. Pracovali jsme celý den, abychom uživili naše rodiny (...) Zabíjeli lidi na ulicích. Báli jsme se opustit své domovy. Pobili zvířectvo. Zapálili úrodu. Našli jsme bezhlavé tělo jednoho z našich bratrů. Vzduch byl prosycen strašným zápachem, protože řeka byla zanesená hnijícími těly. Některá byla ohlodána psy."

Tolik svědectví přeživších masakr u La Quesera, kdy bylo jednoho říjnového týdne roku 1981 zlikvidováno cca 700 nevinných lidí. V témže roce se odehrál podobný scénář ve vesnici El Mozote - až 900 zabitých civilistů. "Občanská válka" v malém státě v Centrální Americe, trvající 13 let, si vyžádala 75 000 civilních obětí. Podle zvláštní komise OSN má salvadorská armáda na svědomí 95 % padlých.

Zdroj: www.upsidedownworld.org, Shell, A.:Massacre Survivors in El Salvador

Ani po patnácti letech, které uplynuly od konce tragické války, se životní podmínky obyčejných obyvatel Salvadoru nezlepšily. Podle washingtonské kanceláře pro Latinskou Ameriku téměř 50% z nich žije v hluboké bídě, tedy přibližně stejné procento jako před válečným konfliktem. Hlavní roli v tomto bezútěšném stavu hrají Spojené státy, které jej pečlivě udržují: většina salvadorské úrodné půdy zůstává stále v rukou cizích koncernů, pokračuje vykořisťování pracovních sil, privatizace veřejných služeb atd.

Dodnes se v USA trénuje a podporuje salvadorský bezpečnostní aparát v programech bývalé Školy Amerik (SOA), nyní Institutu pro bezpečnostní spolupráci na západní hemisféře (WHINSEC). Znovuožívají akce zabijáckých band, přibývá vražd sociálních pracovníků, členů kléru a disentu. Ti požadují prozatím nemožné: zrušit (WHINSEC), vyšetřit celou škálu zločinů spáchaných absolventy Institutu, okamžitě ukončit americkou podporu těmto atd. Odkaz Oscara Romera zůstává stále živý.

Zdroj: www.cispes.org

Dějinný kontext

Jakmile je komunismus, který panoval po 2. světové válce v Sovětském svazu a jeho satelitech, nazýván "zločinným" a "brutálním", používající "barbarské" a "zrůdné" praktiky, nevidím důvod, proč takto nenazývat systém symbolizující zahraniční politiku USA, který projevil a stále projevuje mimořádně destruktivní síly při uskutečňování své vůle prostřednictvím "washingtonského konsensu" a který, budeme-li důslední a upřímní, symbolizoval a symbolizuje útlak, jenž byl a nadále zůstává rozsáhlejší zhoubou pro svět než poválečný komunismus udržovaný při životě Sovětským svazem.

Přes politický teror, panující v poválečném SSSR a jeho satelitech, který kulminoval po částečném odhalení stalinistických hrůz v roce 1956 a krvavě potlačeném maďarském povstání, se prostý člověk, který se nepletl do politiky, v podstatě nemusel bát fyzické likvidace. Disidenti jako Alexandr Solženicyn (mimochodem velký kritik Reaganovy politiky horečného zbrojení), Andrej Sacharov, Lech Walesa a Václav Havel by nepožívali takové úcty, "svobody" a finanční kompenzace Západu, kdyby prováděli svoji činnost ve sféře vlivu Spojených států - jako tisíce bezejmenných církevních a sociálních aktivistů, již v drtivé míře skončili svůj život v rukou hrdlořezů ze Školy Amerik a eskader smrti.

Krátce před tím, než pronesl Václav Havel projev o vítězství Dobra nad Zlem za bouřlivých ovací v americkém Kongresu, během významných politických změn ve střední a východní Evropě, bylo v Salvadoru zavražděno šest jezuitských aktivistů-disidentů.

O těchto skutečnostech se nemluví, ale boží mlýny melou pomalu a jistě.

Vytisknout