V této souvislosti se nabízí mnoho zajímavých úvah. Je dobré připomenout, že němečtí Zelení - na rozdíl od českých, jejichž kořeny jsou jiné - vznikli nejen z tzv. ekologických, ale především z antimilitaristických hnutí. Především v této linie je velmi zajímavé sledovat jejich vývoj - zde svým názvem ani moc neklamou. Od mírového hnutí všeobecně s odmítáním členství v NATO po jeho akceptování, přes souhlas s nasazením německých vojáků v zahraničních operacích ( Kosovo, Afghanistan atd. ), přičemž se Zelení ústy a činy svého vedení dokonce stali plně rovnocenní stranám dnešní Velké koalice ( CDU/CSU/SPD ).

Že Bütikofer trůní na listině signatářů PNAC by bylo pro německé voliče Zelených sice svým způsobem překvapivé ( je zajímavé, že se tím na na německé scéně nijak nechlubí ), ale pro lidi, kteří vývoj Zelených pozorují již delší dobu to zase takové překvapení není.

Pokud by se mělo spekulovat o mírně řečeno "infiltraci" německé politické scény jistými ( lépe nejmenovat ) americkými kruhy, tak se to dá nejen na příkladu Bütikofera, ale i vedení německých Zelených ilustrovat dokonale. Kdybych chtěl moc fabulovat, asi by se mi připomělo jisté úsloví o chlebu a písních...

Čeští Zelení tak dnes předvádějí jen jakýsi zrychlený film všech původně netušených politických přemetů, které za delší dobu existence jejich západních kolegů známe v nezkrácené versi.

Je třeba tyto skutečnosti připomenout i českým voličům Zelených, kteří v obdivuhodné naivitě (a v zoufalství z české politické scény ) skáčou na jejich zelený lep.