Není 100% pravidlem, že je autobusová doprava levnější, záleží na trase a jejích částečných návaznostech. Ani časově se nedá říci, že autobusem se dopravíme vždy dříve nežli vlakem.

Jeden příklad za všechny : trasa Dvůr Králové n.L. -- Mělník, kterou často jezdím.

Problém autobusové dopravy je především v tom, že privatizací ČSAD byly rozčleněné jednotlivé úseky dopravy na soukromé firmy, většinou společnosti s r.o., a to způsobuje malou návaznost jednotlivých spojů, jejich neustálé změny v časech, rušení některých spojů nebo zkracování jejich délek.

Škoda, že si pan Kotrba občas nezajede do Kotěhůlek nebo Horní Dolní. O víkendu by se tam rozhodně autobusem nedostal, neboť na většinu vesnic již dávno autobusy o víkendu nejezdí. Některé obce jsou přes víkend doslova odříznuté od světa, zajet si autobusem na houby nebo na výlet do přírody je na většině českých míst nemožné. Jezdit autobusem dlouhé tratě si člověk trpící některou urologickou nemocí či nemocí pohybového ústrojí nemůže vůbec dovolit. Cestovat autobusem s malými dětmi je utrpení, kterému se raději vyhneme.

Pohodlí velkých prostorů železničních vozů se nedá s autobusem srovnat. Na každém nádraží jsou toalety, pravda je, že na některé je lepší nechodit a k některým neseženete klíč. Co se týče hygieny, mají ČD stále ještě velký dluh vůči cestujícím. Osobní vlaky se s hygienou toalet také chlubit nemohou. Kontrolní hygienické stanice se v tomto směru vůbec neangažují. Na druhou stranu si přiznejme, že mnohým cestujícím hygienické návyky zcela chybí.

Na vlakových nádražích opilce, feťáky nebo bezdomovce dávno nepotkáváme, protože si každý výpravčí svoje nádraží hlídá. Nádražní prostory se na noc zamykají a uklízejí. Téměř na každém nádraží (kromě vesnic) najdeme stánek s občerstvením a trafiku, nebo se nacházejí v těsné blízkosti nádraží. Staré restaurace "U nádraží" se také drží a díky hygienickým kontrolám typické čtvrté kategorie mizí, většinou se stávají příjemným místem k občerstvení a odpočinku. To na autobusových nádražích nenajdeme, ale já zase všechna nádraží v republice neznám, takže nechci paušalizovat.

Nechci svý příspěvkem vychvalovat ČD, neboť mají toho ještě hodně dohánět. Pracovníci drah plně odpovídají mzdové úrovni a úrovni jejich pracoviště. Bude to potřebovat ještě mnoho investicí, ale od socialistického ČSD se již dost liší. Na některých trasách, například Liberec -- Pardubice jezdí moderní nové vlaky na vysoké úrovni, zrychlené s pravidelností 2 hodin, samozřejmě kromě dalších osobních vlaků, a to denně a naprosto pravidelně.

Na krátkých spojích, na kterých jezdí klasické červené "kufry", se již pracovníci drah naučili zastavovat na znamení. Vlakvedoucí pouze přibrzdí a sleduje, zda někdo nebude nastupovat, a průvodčí se včas zeptá cestujících, zda chce někdo vystoupit, a oznámí to vlakvedoucímu. To je přímo revoluční novinka. Opilci se do vlaku leckde nenechají ani nastoupit nebo je průvodčí drží v blízkosti dveří a hlídá si je (to vím pouze z doslechu, já jsem žádného opilce ve vlaku už dlouho neviděla). Průvodčí zkontroluje jízdenky hned po nástupu cestujících, takže už potom nikoho nebudí, pokud si to cestující sám nevyžádá na dobu před svou výstupní stanicí.

Kromě "buzení" poskytují průvodčí i jiné služby, například najdou další trasu včetně přípojů, dokonce i vytisknou jednotlivé stanice, pokud tedy mají na čem. S telefonem a notebookem žádné problémy také nemám, i když v tunelu si nezavolám, to uznávám. Průvodčí pomůže s kočárkem, s dětmi i se zavazadly, pokud mu to samozřejmě jeho pracovní povinnosti dovolí.

Jednotlivé vlaky na sebe na uzlových nádražích čekají, stačí jedna dopravní nehoda na přejezdu a zpoždění pak nabírají všechny navazující spoje. Připusťme si, že na mnoha zpožděních vlaků se podílejí právě řidiči na silnicích. Několik takových nehod jsem již na svých cestách s ČD zažila. Na rozdíl od autobusové dopravy, kde na sebe jednotlivé spoje nečekají (i výjimky se najdou) a kde cestující stráví mnoho času čekáním na další spoj nebo je nucen hledat jiné možnosti dalšího cestování. Dalším důvodem zpoždění vlaků jsou přírodní "nehody". Vlak se bohužel spadaným větvím, závějím a podobně vyhnout nemůže. S tím musí každý cestující počítat. V autobusové dopravě musí zase počítat s možností zpoždění kvůli dopravní nehodě nebo práci na silnici.

Na některých autobusových trasách, hlavně těch vesnických, se člověk někdy diví, že ten autobus vůbec ještě jezdí, a ptá se sám sebe, jestli s tím "šrotem" dojede. Že se v některých autobusech v době největších mrazů netopí a majitelé tak ohrožují zdraví cestujících, to také není žádná výjimka. Že se na kopci autobus zastaví a čeká se, až vychladne motor, to je také často k vidění. Pach spálené kapaliny, špína, vzájemné objímání cestujících v přeplněných vozech, pošlapané boty, utržený knoflík, ušpiněné oděvy, to už patří ke koloritu na mnohých autobusových trasách.

Co se týká informovanosti cestujících jsou na různých nádražích vlakových i autobusových možnosti různé. Například ve Všetatech se cizí člověk nedokáže na nádraží ČD vůbec orientovat, neboť zde zcela chybí informační cedule. Hledání vlaků i autobusů v některých městech na obou nádražích bývá velmi problematické, zvláště když spoje na sebe navazují v krátkém časovém úseku. Ochota "nádražáků" k poskytování informací je ale mnohem vyšší nežli je tomu u řidičů autobusů. Značení stanovišť jednotlivých autobusových spojů je dobrá například v Praze na Černém mostě. Jinde je ale značně mizerná, najít informační kancelář nebo vůbec nějakého zaměstnance je na většině autobusových nádraží nemožné. Informační tabule nejsou vždy aktuální hlavně v době změn. Papírové jízdní řády na stanovištích bývají poničené a nečitelné, už by si "dopraváci" mohli vymyslet nějakou novinku, kterou nelze tak snadno poničit. V případě platebních karet na pravidelných spojích se zavedení podařilo velmi rychle.

Já osobně si cestování bez předchozího výpisu trasy z internetu již nedokážu ani představit. Všichni cestující ale takovou možnost nemají a cestování hromadnou dopravou je pro ně stále ještě velmi těžké, a to především v dopravě autobusové.