Odstavec pana Veselého o Afghanistánu mě přímo rozesmál. Za naprostý nesmysl považuje označení války v Afghanistánu jako "sovětského Vietnamu". Je to pochopitelně jeho osobní názor, na který má právo i přes to, že se rozchází s názorem většiny historiků a politologů. Analogie mezi těmito dvěma konflikty je totiž naprosto zřejmá. Odlišují se snad pouze v tom, že až do dnešních dnů si sovětská armáda (narozdíl od té americké) nebyla schopna přiznat svojí porážku a nepokusila se o žádnou sebereflexi. Nejzábavnější je však věta: Zatímco SSSR hrozilo bezprostřední nebezpečí u jeho hranic s Afghánistánem, neboť Státy nastražená "afghánská past", tedy militarizace a trénink islámských fundamentalistů a vlákání SSSR do Afghánistánu s účelem "pustit mu pořádně žilou" se nakonec podařilo. Fantazírování pana Veselého je zde dovedeno ad absurdum. Sovětský svaz vždy stál o to, co rádi nazývali ruští generálové jako "teplý námořní přístav". Invaze do Afghanistánu pak byla jakýmsi nakročením k vytouženému cíli. Žádné vyprovokování či hrozba ze strany Afghanistánu pro Sovětský svaz pochopitelně neexistovala. Útok na Afghanistán byl ze sovětské strany čistě strategický krok k nové vlně expanze ve třetím světě, která během předešlých několika let nevycházela a pomalu ustupovala.

Jako hlavní příklady imperialistického a zavrženíhodného chování Spojených států během studené války nám zde Daniel Veselý popisuje události v Guatemale a Salvadoru. Popisuje zde zvěrstva, jakých se dopustili vládní vojáci podporovaní USA na poklidných obyvatelích venkova. Nějak nám tu zapomíná sdělit, že toto byla pouze odvetná opatření a cílená likvidace guerillových bojůvek v této oblasti, které byly podporovány sandinisty z Nikaragui. Nechci vůbec zlehčovat či omlouvat zločiny, jich se vládní vojáci dopustili. Jenže celou událost a dění v té oblasti obecně je třeba vidět v kontextu celé Střední Ameriky a studené války v 80. letech. V té době přišel prezident Reagan se svojí doktrínou o zatlačování komunismu. Je pochopitelné, že se USA obávaly vzniku "dalších Kub" v přímé blízkosti svého území. Režim Daniela Ortegy takovou "další Kubou" byl. Krom vlastní marxistické revoluce v Nikaragui se snažil vyvést revoluci do sousedních států za pomoci, podpory, výcviku a financování guerillových skupin. Nejpostiženějšími zeměmi byly právě Guatemala a Salvador, které se pochopitelně bály vzrůstajícího marxistického násilí. Proto žádaly Spojené státy o pomoc a ty jim ji rádi poskytly. Jenže fakt, že spirálu násilí a krveprolití odstartovaly guerillové skupiny podporovány Nikaraguou, se od pana Veselého nedovíme. On nám bude raději servírovat upravená fakta a polopravdy, aby pošpinil Spojené státy za každou cenu.