Britská vláda vyšle ekonoma sira Nicholase Sterna, autora dnes zveřejněné zásadní analýzy o globálním oteplování, do Spojených států, aby tam přesvědčoval politiky a podnikatele, že je bezodkladně nutné snížit emise uhlíku. Vyšlo také najevo, že se britská vláda dohodla s bývalým americkým viceprezidentem Al Gorem, aby se stal jejím poradcem pro otázky životního prostředí.

Sir Nicholas Stern, který v pondělí dopoledne zveřejnil autoritativní zprávu varující před podnebnými změnami, varuje, že nečinnost by mohla vyvola celosvětovou recesi, která by byla tak škodlivá jako světová hospodářská krize ve třicátých letech dvacátého století. Na přelomu roku o tom bude přesvědčovat v USA americké politiky a podnikatele.

Přečetl jsem si článek o klimatických změnách od pan Breziny a musím konstatovat, že se pan Brezina stal obětí informační manipulace, píše P. Mareš. Více ZDE

Američtí voliči zamýšlejí sdělit Georgi Bushovi při nadcházejících volbách do Kongresu, že je blbec, míní konzervativní oxfordský historik Niall Ferguson, který nyní vyučuje na Harvardu:

Podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění organizace Gallup a listu USA Today mají Demokraté podporu 53 procent a Republikáni 38, je to největší Demokratická většina od roku 1982. Gallup konstatuje, že je "velmi pravděpodobné", že Demokraté získají oněch 15 křesel, která potřebují, mají-li ovládnout Kongres. V současnosti souhlasí s politikou prezidenta Bushe jen 37 procent občanů. Souhlas veřejnosti s politikou Kongresu je ještě menší, 26 procent. Dvě třetiny Američanů uvádějí, že jsou nespokojeni s tím, jak se věci v jejich zemi vyvíjejí.

Jásání na ulicích značné, někde i tance a zpěvy. Relativně hodne lidí nevolilo, či volili nikoho. Lula mluví v televizi ze São Paulo, nyní odpovídá na dotazy brazilských i zahraničních novinářů. Bude zajímavé, jak se v příštích dnech projeví Alckman. V souboji nervů se moc dobře nedržel. Prekvapuje mne, že jej volilo tolik lidí, kteří nemohli očekávat, že se tím dostanou od struků - nebo od prsu ...k vemenu. Ani neměli strategickou složitost vzdálené levice. Ted a nebo za ctyri roky se ukáze, zda vyhrál pouze Lula anebo zda vyhrála Jižní Amerika. Jedu se podívat, ve kterých vyslanectvích se svítí...

Pršelo a pršelo téměř celý týden. Zde ve městě Brasilia a okolí je totiž jaro pod rovníkem. Díky tomu dešti obvyklé předvolební rojení bylo značně přitlumené a pastelové erupce politických emocí nenastaly. Rušno bylo v jiných částech Brazílie a v televizi. Politické reklamy byly často až dojemné. Kandidáti mezi lidem všech tříd a vrstev a barev pleti. Chudina, nadšená budoucností, kterou ten onen kandidát zaručeně zajistí..., do toho melodie národní, filmové i Beethovenova Óda na radost. Zubní pasta Colgate a kandidát X jsou to nejlepší.

Definitivní výsledky brazilských voleb - v portugalštině ZDEZDE

Úřadující bulharský prezident Georgi Parvanov setrvá ve funkci hlavy státu dalších pět let. Podle odhadů agentury NCIOM, která se opírá o výpovedi voličů po odchodu z volebních místností, prezidenta Parvanova v druhém kole voleb podpořilo 80 procent voličů.

SOUVISLOSTI - Bulharsko: volba mezi prezidentem a ultranacionalistou ZDE

Před nacházejícími volbami do amerického Kongresu jde o tolik, že se obě strany snaží své protivníky zdiskreditovat pomlouvačnými inzeráty. Většinou to dělají Republikáni. Nejde ani o Irák, ani o terorismus, ale o sex.

Vždy mě dokáže fascinovat, když někdo s poměrně dobrým přehledem sám odhalí, že zas tak dobrý přehled nemá. Nestačí jen s různými lobbisty hovořit, je třeba znát i kontext jejich zájmů. Takový naslouchající novinář zároveň odhaluje , že co mu někdo nepošeptá do ouška nebo nepošle mejlem, neví. Naposledy se to stalo Janu Potůčkovi, když si v Reflexu neopomněl zlehka kopnout do jednoho z kandidátů na generálního ředitele Slovenské televize Radima Hrehy.

Prý východoslovenský rodák - pravil Potůček. Láska k východňárom je známá i v Praze... Nevím, zda řeka Morava teče na východním Slovensku, ale Hreha se narodil na půl cesty mezi Prahou a Bratislavou. Prostě - federál. Prý automobilový závodník - ano, pokud je motokrossová kára automobilem. A tak tekl bublající Potůček z pražské redakce Reflexu až do Bratislavy.

Reakce na článek Štěpána Kotrby "Potůček a jeho Dolina pod Tatrami" komentující materiál Jana Potůčka v týdeníku Reflex pod názvem "Z Kavek do Mlynské doliny?"

K článku Štěpána Kotrbu iba toľko: Autorom a zakladateľom projektu Česká média je Dr. Jaroslav Berka. Od vzniku ČM až do svojho odchodu som spoločnosť riadil v súlade s jeho predstavami. Autor sa zrejme dopočul o našich niekedy búrlivých diskusiách, ktoré predchádzali niektorým zásadným rozhodnutiam vo firme.

Skandál německé federální armády Bundeswehr v Afghánistánu. Dva vojáci byli suspendováni kvůli tři roky starým fotografiím s lebkou.

Německé nejprodávanější noviny Bild-Zeitung obdržely od zatím nejmenované osoby fotky, jejichž autory byli před třema lety němečtí vojáci v Afghánistánu. Jsou to fotografie, na nichž si vojáci hrají s kostmi mrtvých lidí. To, co tam ti Němci v Afghánistánu dělali, bylo nechutné, ošklivé a neodpustitelné a je úplně jedno, jestli vojáci našli ty kosti na hřbitově, anebo, jak bylo oznámeno, náhodně na nějakém poli. Je také jedno, jestli si s nimi hráli pod stresem každodenního nebezpečí vojenské služby, anebo pod nátlakem skupiny přítomných. Bylo to zrůdné a zaslouží si to trest. I když se to stalo už před třemi lety.

Ale je správné mluvit v té souvislosti spolu s lidmi z Bild-Zeitung o krizi německého Bundeswehru?

Zřejmě poslední možnost má jednašedesátiletý Daniel Ortega vrátit se po 16 letech k moci v čele FSLN v prezidentských volbách, které se budou konat v Nikaragui 5. listopadu.

Při setkání v Havaně koncem minulého roku Fidel Castro a Hugo Chávez popřáli Danielu Ortegovi volební vítězství a vyjádřili přesvědčení, že do roka se setkají jako tři prezidenti.

Vzájemné vztahy Gruzie s jejím velkým severním sousedem, s Ruskou federací, jsou nyní na bodu mrazu. Proč tomu tak je?

Vždyť obě země společně žily v jednom státě od roku 1783, kdy Gruzie požádala o ochranu carského Ruska před rozpínavostí osmanského Turecka. A mnozí gruzínští představitelé hráli významnou úlohu v ruské i sovětské historii. Kníže Pjotr Bagration byl významným generálem ruské armády v době napoleonských válek, který podlehl svému zranění v boji před Moskvou v roce 1812. V období Sovětského svazu sehrál kladnou úlohu Gorbačovův ministr zahraničních věcí Eduard Ševarnadze, negativní pak Stalin a Berija. Obě země tak spolu žily v dobrém i ve zlém po dvě století. To vše se ale změnilo po rozpadu Sovětského svazu začátkem let devadesátých minulého století a v důsledku vývoje, který následoval.

Srbové si v referendu schválili novou ústavu. Předběžné údaje zveřejněné Centrem pro svobodné volby a demokracii CESID hovoří o tom, že ústavu podpořilo 51,6 procenta z celkového počtu 6,6 milionu oprávněných voličů. Podle předběžných výsledků hlasovalo 53,5 procenta z 6,6 miliónu voličů, čímž byla splněna základní podmínka nadpoloviční účasti pro platnost referenda. Západ ale Bělehrad upozornil, že o konečném statusu provincie bude rozhodnuto bez ohledu na znění nové ústavy. Dokument, který nahradí text ústavy z roku 1990, definuje Kosovo jako nedílnou součást Srbska. Víkendové referendum se některé opoziční skupiny i Kosovští Albánci rozhodli ignorovat s tím, že pro jejich další osud v podstatě nemá význam. Přímo vyzvaly obyvatele, aby hlasování bojkotovali. Srbský premiér Vojislav Koštunica Srbům k přijetí nové ústavy blahopřál a označil tento moment za "začátek nové éry". Referendum o nové ústavě, 30. září jednohlasně přijal srbský parlament Kosovský parlament naopak minulý týden referendum odmítl jako nelegální. Prozápadně orientovaný srbský prezident Boris Tadič však nesouhlasí s názory, že referendum je jen o Kosovu. "Ústava znamená konec Miloševičovy éry a je lepší než ta minulá." Nová ústava poprvé po 88 letech definuje Srbsko jako nezávislý stát.

"Nová ústava je zárukou, že Kosovo zůstane nedílnou součástí Srbska," prohlásil srbský politik Milan Ivanovič. "Je to vzkaz mezinárodnímu společenství, že nedojde k žádnému dělení našeho území," dodal.

Podrobnosti: Srbové v referendu schválili ústavu, přisvojili si Kosovo MfDČTKSME

V mediálním panoptiku je řada bizarních virtuálních identit, které poutají naprostým nedostatkem všeho, co by je mohlo k jejich účasti pro vytváření veřejného mínění kvalifikovat. Jejich výjimečnost spočívá v tom, že se jim daří přes jejich diskvalifikaci překvapivě dobře na veřejném mínění profitovat. Přiznám se, že mezi těmito lidmi mám své oblíbence. Jsem například velkým fanouškem Petra Štěpánka, jehož osobní stránky rozhodně doporučuju k návštěvě. Je skutečně velkým zážitkem sledovat, s jakým nefalšovaným kutilstvím Petr Štěpánek prezentuje sebe sama.

Snad se Petr Štěpánek neurazí, když o něm prohlásím, že je intelektuálně nenápadný člověk s určitým estetickým zpožděním, ovšem nepochybně také s vysokým sebevědomím, které mu bohatě vynahrazuje uvedené nedostatky (původní výstižný jednoslovný výraz jsem musel vzhledem k pochybnému českému právnímu prostředí odstranit, nicméně sdělím jej na požádání emailem:) ), že tato kategorie nejlépe vystihuje tu legrační změť dřevních kýčů vizuálního i verbálního charakteru.

V pátek 27.10, tedy v prvním  dni druhého kola senátních voleb, vysílala ČT 1 ve večerních zprávách reportáž z volební místnosti v Chrudimi. Připomněla relativně nízkou účast voličů, ale na rozdíl od obdobné reportáže na TV Nova (kde bychom asi spíše očekávali "bulvárnější" pojetí), byli zde nejen jmenováni oba zde kandidující kandidáti. Ale, a to je předmětem mého rozhořčení, bylo zde výslovně připomenuto, že kandidující J. Fischerová za ODS je zdejší starostkou a tedy z  tohoto důvodu má "o jeden hlas více", tedy ten svůj, zatímco její proti kandidát Petr Pithart zde volit nemůže, protože má trvalé bydliště v Praze.

Když se major Terazky z Černých baronů nedokázal v rozčilení zahlásit inspekčnímu generálovi, konstatoval, že je voľaaký zmätený. Právě tak jako ministr Říman, když se do mne opřel za ochranu investičních pobídek v článku Dělají to ostatní, my můžeme jinak v deníku Právo 25. 10.. V článku jsem dokonce podvakrát povýšen na poslance, což je pro Římana jako zasloužilého člena zákonodárného sboru hodně nelichotivá vizitka. Podobné je to i s užitou argumentací.

Tento týden proběhne klíčové hlasování Valného shromáždění OSN. Dvě latinskoamerické země stojí proti sobě v boji o post nestálého člena Rady bezpečnosti OSN. První je Venezuela, vedená populistou Hugo Chávezem, a druhá je Guatemala, kterou podporuje Washington. Podle posledního vývoje se ovšem zdá, že ani jedna z nich nebude schopná v hlasování zvítězit a Latinská Amerika se bude muset dohodnout na kompromisním kandidátovi. A to bude neméně snadný úkol.

Zelení 25. října 2006 zradili stanovisko, schválené na jednání své vlastní Republikové rady v sobotu 12. srpna 2006.

V něm se píše, že uvažovaná základna USA na českém území může představovat ohrožení pro vztahy a spolupráci uvnitř Severoatlatické aliance. I systém protiraketové obrany NATO, o kterém se bude diskutovat na listopadovém summitu NATO v Rize však bude s to zajistit podstatně lepší bezpečnost proti autoritativním režimům a jejich zbraním pouze tehdy, pokud půjde ruku v ruce s multilaterální diplomacií a dodržováním mezinárodních úmluv, zejména Charty OSN. V hlasování Poslanecké sněmovny však poslanci hlasovali proti ústavnímu zákonu o referendu k této otázce.

Jestli jste si přečetl návrh na změnu ústavního zákona, o kterém se hlasovalo, je tam uvedeno něco v tom smyslu (volnými slovy), že aby se považovaly základny USA jako referendem odsouhlasené, muselo by říct ANO více než 50% občanů, kteří mohou přijít k referendu. Tj. ne 50% těch co přijdou, ale 50% těch co mohou přijít. Což by znamenalo, že pokud by přišla k referendu těžko uvěřitelná polovina oprávněných voličů v ČR, úplně všichni by museli hlasovat pro, aby byly základny považovány za schválené referendem.

Už jen taková účast je takřka nereálná. Podle mě je návrh zákona formulován tak, aby zcela vytvořil výsledek referenda a tím zároveň popřel jeho smysl. Myslím, že zelení nezradili a zachovali se v souladu se svým programem. Neboť návrh neodmítli, nepřijali a vrátili k přepracování (které snad bude ke smyslu referenda blíž), píše čtenář Jan Michalič.

reakce ŠOK: Problémem, který čtenář nedokáže pochopit, je právě ústavní závaznost výsledku takového referenda, které nahrazuje rozhodnutí sněmovny. Stejnou podmínku 50% účasti pro závaznost mělo i referendum o přistoupení k EU. Lze stěží respektovat mandát přímé volby (nebo přímého odsouhlasení tak závažné věci, jako je existence základny) polovinou z 10 či 20% občanů, kteří se k aktu voleb či referenda dostaví. Obdobně slabý mandát, byť posílený nominací politickými stranami, mají dnes senátoři... Považuji za nezbytné, aby se opravdu polovina všech oprávněných voličů rozhodla o tak závažné věci, jakou je členství v NATO, existence vojenské základny cizí moci v zemi či odevzdání části území druhému státu. Referendum, kterému bude stačit například pouhých 5% obyvatel země (polovina při 10% účasti), je pro kočku a bude kdykoliv v budoucnu zpochybněno. Smyslem referenda je právě nahradit současnou nereprezentativnost rozhodnutí Sněmovny - nadpoloviční většinu poslanců volila polovina z 64.47% občanů, kteří se účastnili voleb... Kdyby účast ve volbách byla povinná, jako je tomu například ve stomilionové Brazílii, nebylo by referend třeba.

Britským listům je vyčítáno, že selektivně otiskují zprávy ČSSD. Britským listům je také vyčítáno, že jsou levicové.

Redaktoři Britských listů se upřímně snaží vytvořit skutečně liberální periodikum, jehož mottem je demystikovat rozličná tabu, tedy psát o tom, o čem se nemluví. Přesto jsou Britské listy zároveň převažující měrou levicové.

ODS získala v sobotu v Senátu většinu a ve velmi pravděpodobných předčasných volbách lze rovněž očekávat její vítězství. Pokud se to stane, bude v následujícím volebním období vládnout pravice. Ale nebude to již ODS Klausova, která se alespoň navenek snažila zachovat zdání kultivovanosti a jistého intelektuálního základu. Bude to pravice předsedy Topolánka a ministra vnitra Langra, která se neštítí žádného prostředku k prosazení svých mocenských záměrů.

Pod nevybíravým mediálním a policejním tlakem se část voličů odvrací od přirozené alternativy, kterou by jinak byla ČSSD, a pokud přímo nehlasují pro ODS, propadají politické pasivitě, menší část pak hledá na politické scéně jiné možnosti.

Některé "zaručené" soudy o politice, například o právě skončených senátních volbách, ovládnou politický a politologický diskurz nikoliv proto, že jsou nezbytně pravdivé, ale proto, že jsou chytlavé. A chytlavé jsou proto, že v nějaké srozumitelné zkratce vyjádří cosi, co se pak může bez hlubší kritické analýzy servírovat veřejnosti.

Jedním takovým komentátorsko-politologickým klišé, z něhož se v posledních dnech opakováním stala téměř jakási mantra, je tvrzení, že Mirek Topolánek vyhrál všechny volby, kterých se zatím coby předseda občanských demokratů zúčastnil. Jiří Paroubek prý naopak všechny volby zatím prohrál. To zní pěkně, ale bohužel, jakkoliv je v české politice úloha osobnosti důležitá, volby v Česku nevyhrávají straničtí předáci.

Navzdory bojovnému tvrzení Jiřího Paroubka, že ne každá modrá je v senátu dobrá, čili výzvě k zadržování "bluetismu", ODS v senátních (i komunálních) volbách uspěla. A to zásadním způsobem. Přes snahu sjednotit celý zbytek barevného spektra, přes pomoc organizací sdružujících modré límečky se sociální demokracii vlnolam nezdařil. Pod ochrannými křídly občanských demokratů, jež jinak tradičně odmítají dvoukomorový parlament, se z šestadvaceti finalistů v klání o senátorské křeslo prosadilo čtrnáct. Mezi úspěšnými uchazeči stanul i bývalý disident, velvyslanec ve Spojených státech a odstupující ministr zahraničí Alexandr Vondra, který jenž získal důvěru ve volebním obvodu Litoměřice. Od prvního kola voleb se jeho úspěch zdál nezvratný, třebaže svérázný. Hledání osobnosti reprezentující do jisté míry regionální identitu totiž dovedl k naprosté dokonalosti. Oficiální letáky člověka bez senátní zkušenosti neuhýbaly faktu, že Vondra Litoměřice nezná a nikdy zde nežil. Naopak. Zdůraznily totiž, že v blízkém okolí zakoupil chatu, takže přes bývalé okresní město pravidelně jezdí. Inu venkov.

Ne že by volič byl "dobytek"! A ti naši představitelé tam "nahoře" přece nejsou nebešťany! Přesto: Byl to před druhým kolem senátních voleb jen "klid před bouří"? Takže: Stojí za povšimnutí, že pro platnost voleb do Sněmovny i do Senátu je celkový počet hlasujících voličů ve volbách zanedbatelný. Naproti tomu referendum je od zákonodárců --- jak se říká --- "ošetřeno" mnohem starostlivěji. Demokracie nepadá sama do klína. Vytvořit ji se zdá být stále problematičtějším úkolem. Nespočívá v pouhých volbách. Bohužel stále více bývá jen na tento akt omezována...

Vztahy mezi Evropskou federací mladých zelených a českými Mladými zelenými

V době začínající opojné svobody i nově angažovaná "zelená" mládež, probuzená k aktivitě teprve po roce 1989, mířila raději na happeningy, demonstrace a do přitažlivých "přímých akcí" rozmanitých ekologických hnutí, kde nechyběla romantika a idealismus, než do příliš oficiózní SZ. Na ustavujícím sjezdu SZ v Brně na jaře 1990 tvořili mladí lidé mezi delegáty minimum, stejně jako mezi jejími členy. Mladí tehdy příliš neuspěli při vytváření Klubů přátel SZ na vysokých školách. Až do roku 2000 neměla SZ žádnou mládežnickou sekci jako větší české strany, a prakticky nulové byly celou dobu i její vztahy s mladými aktivisty ekoiniciativ. Děti Země, Hnutí Duha a SZ, to byly dva oddělené světy (Pečínka 2002: 190-194, Vaněk 2002). Federace mladých evropských zelených (FYEG), sdružující od roku 1988 kromě mládežnických sekcí ekologických stran i některá nezávislá ekologická hnutí či levicové skupiny a mládežnické sekce, neměla v Česku žádného partnera.

Pohádka o kaši, která kypěla a kypěla nad veškeré předpokládané parametry, popř. anglické spojení "GO THROUGH THE ROOF" -- to jsou asi dvě nejčastější příjemné asociace, které se letos v létě nejenom vybavily, ale i hmatatelně zpřítomnily kupónovým akcionářům jednoho slovenského podniku. Ti totiž za loňský rok (tj. za rok 2005) obdrželi dividendy v rekordní výši.

V jednom z minulých článků jsem vysvětloval, proč je potřeba snížit kriminalitu, bez které nelze vytvořit lepší a šťastnější společnost. Druhým bezpodmínečně nutným předpokladem pro takovou společnost je bezesporu zvýšení poctivosti. Omlouvám se, že můj článek je velmi dlouhý, ale nebylo možné jej při vší péči zkrátit. Ostatně cesta k poctivosti je velmi dlouhá, velmi předlouhá..až nekonečná.

Kanada je ve válce. Po vzoru Spojených států. Nepřidala se k nim sice při útoku na Irák, ale vynahrazuje jim to nyní pomocí v jižním Afghánistánu. Tam, kde jsou boje nejkrutější.

Kanada je ve válce a tedy se doporučuje státním i jiným zaměstnancům, aby každý pátek chodili do práce v některém kousku oblečení v červené barvě. V televizi jsou tak oblečeni všichni lidé na obrazovce. Má to ukazovat občanskou podporu naší armádě, která bojuje pro lepší příští všech svobody milovných Afghánců. I čistírny se zapojily - snížily ceny za čištění červených oděvů na polovinu.

Vážení vzácní hosté zde ve Vladislavském sále, vážení spoluobčané u rozhlasových a televizních přijímačů, před několika hodinami u nás skončily další svobodné volby. Tento navýsost demokratický veřejný střet politických a ideových konceptů jsme - na počátku, po téměř půlstoletí nesvobody - považovali za věc průlomovou a zcela zásadní. Jejich výsledky mi hodnotit nepřísluší, ale jistě jste si dnes mnozí také kladli otázku, zda je nízká účast v druhém kole senátních voleb přesně tím, co jsme před 17 lety očekávali a zda i průběh předvolební kampaně nebyl projevem nějakého hlubšího problému naší země.

Pár dní před červnovými volbami se vynořila proslulá Kubiceho zpráva, podle níž se zločinem kamarádí jen ČSSD, kdežto ostatní strany jako lidovci či ODS jsou patrně čisté jako lilium. S volbami to ovšemže vůbec nesouviselo a počkat to nemohlo... Teď je zase týden před volbami a chudáka plukovníka Kubiceho chtěl někdo zavraždit. Čeští novináři to s gustem baští. Co se stane před příštími volbami za pár měsíců? Vypadne plukovník Kubice z mrazáku?

Jan Macháček, HN, 13. 10. 2006: Přízrak Kubice ZDE

Některá média si platí novináře, kteří "mluví s policisty" a se kterými zase mluví sami policisté. Zdá se, že šéfové médií si myslí, že investigativní novinář je ten, který má zdroje v policii. Aby eventuální "bomba" pronikla do světa, aby ji převzala ještě další média, musí začínat tím, že policie "vyšetřuje, začala šetřit, obvinila, zatkla." Bez policie nikoho nic nezajímá, neuchytne se to, nevzruší to, není to sexy, nejde udělat zprávu.

Jan Macháček, HN, 27. 10. 2006: Hlásné trouby policejních zájmů ZDE

Vezměme si případ ministra Aleše Řebíčka z ODS, jehož kmotrem, rodinným přítelem a člověkem, který ho přivedl do lůna pravoslavné církve je Igor Střelec, jedna z hlav tunelářského uskupení Tercier a Interconex, důstojník StB a člověk, kterého deník Právo označil za agenta KGB. Je se Střelcem nějak spojena Řebíčkova firma Viamont? Zajímá to někoho? Ve všech novinách se teď dozvíme, co snídal v Ruzyni starosta Budyšova pan Péťa, ale Řebíček je každému jedno. .... Z pohledu občana je však klíčové, aby policie pracovala, ne aby měla tiskovou agenturu.

Jan Macháček, HN, 5. 10. 2006: Kmotr a jeho ministr ZDE

Za prvé je zřejmé, že média podléhají zpravodajským hrám a nejsou vůči tomu imunní ani v situaci, kdy by měly být tisíckrát obezřetnější než jindy, tedy těsně před volbami. ...
Skutečnost, že je Kubice kritizován v médiích, je prý jasným důkazem toho, že scénář vraždy už probíhá. Je snad plukovník Kubice na rozdíl od normálních smrtelníků nekritizovatelný? A když ho někdo očerňuje, tak ho chce také zabít? Kdyby Kubice dostal zdůvodněnou výpověď od policie, protože vstoupil oběma nohama do politiky, byl by to důkaz toho, že vražda je už za dveřmi? Mimochodem, údajný pokus o Kubiceho vraždu šetří také Kubiceho útvar a na setkání s jakýmsi svědkem veze novináře důstojník ÚOOZ.

Jan Macháček, HN, 27. 10. 2006: Příště se to ale otočí proti vám ZDE

V guláši najdeme vše od solncevské mafie přes "osobu Kočka", "pedofila" Paroubka a odposlechy Grosse a Přibyla o fotbale. Žádné grafy, žádné pavouky (ony také z toho guláše udělat nejdou). Takhle elitní útvar pracuje? Pokud tyto "důkazy" předkládal Kubice opakovaně svým nadřízeným, nelze se divit, že mu je házeli na hlavu. Každý šéf soukromé firmy by svého podřízeného s podobně utříděným materiálem okamžitě vyhodil ze dveří. Ale hlavně: v textu není nic, co nemohlo počkat do neděle.

Jan Macháček, HN, 1. 6. 2006 : Byla to předvolební pomsta plukovníka Kubiceho ZDE

Tato slova napsal novinář Jan Macháček, podle svých vlastních slov "investigativec v důchodu", bývalý redaktor Respektu a Prague Business Journalu. Macháček burcuje proti zkorumpované mediální scéně už několik měsíců, i dnes - ve chvíli, kdy volby do Senátu skončily, v Hospodářských novinách. V médiu, kam mediálně-policejní praktiky přinesla nechvalně proslulá "investigativní" "novinářka" Sabina Slonková. Bohužel pro ni, v HN začal šéfovat politice Jindřich Šídlo. Macháček má pravdu, kampaňovitost médií a politická objednávka opravdu už bere dech. Je dobře, že řada článků o policajtoreportérech a fízlech mezi novináři vyšla. Je smutné, že Macháček zůstal v "kamenných" médiích skoro osamocen. A je smutné, že série článků nevyšla na titulní straně Hospodářských novin ve výrazné grafické úpravě a s velkým vykřičníkem už ve chvíli, kdy bylo jasné, že agendu řady médií řídí tajní spolupracovníci policie a tajných služeb převlečení za "investigativní" novináře. Dnes už je pozdě.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

ZDE ZDE

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září přispělo celkem 111 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 19 516,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2006 částku 386 416.21 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,665.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.