Důvody zvýšení poctivosti jsou všeobecně známé. Sníží se tím nepoctivost, kriminalita, rozkrádání atd. Zároveň se tím zvýší ekonomický růst, prosperita a blahobyt. Úhrnný národní ekonomický produkt tedy zvýšíme všeobecným zvýšením poctivosti u všech obyčejných, (po)slušných a poctivých občanů. Díky tomu se potom budeme mít všichni lépe -- tj. všichni my, kteří z poctivosti a pracovitosti obyčejných a hloupých občanů dobře žijeme.

Úplně všichni se mít dobře nemůžeme. Jak nám bylo řečeno pány profesory ekonomie, ukázalo se to jako nesmyslné díky zkušenostem z dob totality. Jedni občané se měli lépe a jiní hůře. Dnes je tomu, zaplať pánbůh, naopak. Jedni se mají hůře a jiní lépe (hlavně ti, kteří se měli lépe již dříve). Stále platí staré totalitní rčení, že všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější. Zejména před majestátem smrti.

Beztřídní společnost se tedy nepovedla. Nějaká třída, předvoj dělnické třídy, ji musel vést. Starý komunistický vtip, že socialismus je trnitá cest od kapitalismu ke kapitalismu, došel svého naprostého naplnění. Generální státní krádež pro nadnárodní kapitál se skvěle povedla. Jako na objednávku.

Vše se má tak, že snaha o potlačení zločinu právě zločin vyvolává. Mnozí formálně slušní lidé by zmizením zločinu přišli o svá výsadní, lukrativní a bezpečná zaměstnání. Psané zákony vydává především zločinné duchovní prostředí (přesvědčení) na svoji ochranu. Dobrý člověk zákony nepotřebuje a druhým lidem neubližuje. Pomáhá jim z dobroty svého srdce. Je to však zakázaná nezdaněná práce na černo. Nesmí se rovněž zásadně bránit sám, neboť by se stal nebezpečným pro systém který jej jako svůj majetek ochraňuje za něj.

Kdo píše zákony, soudí a trestá zločin, nemusí zločiny páchat, ale dobře z nich parazitně žije. Kdyby se nemohl schovávat za tuto obscénní úřední mravnost, musel by bezprostředně páchat zločin také. Na to však nemá však odvahu. V policejní uniformě či soudním taláru si připadá každý zbabělec bezpečněji. Argumenty, že v situaci rozlitého mléka nelze nic jiného dělat, než tuto základní nedostatečnost zákonodárství řešit zase jenom rozvíjením nedostatečného zákonodárství, jsou asi tak hloupé, jako vytloukáním klínu klínem.

Od té doby, kdy Mojžíš sešel s božím či zbožním (hospodářským) Desaterem z hory Sinaje a strhnul tím dusivou lavinu zákonů, uběhla již velmi drahná doba. Mezitím jsme mohli proti legislativnímu lavinovému šílenství učinit nějaká opatření. Legislativa totiž značně zvyšuje zátěž a nouzi v terénu, který se snaží právně ošetřovat. Vyvolává se tím zase jenom další nárůst zločinnosti. Sice pro někoho žádoucí, ale v celkovém ohledu vede společnost k sociálnímu a ekonomickému dnu.

Je to nedemokratické, že jeden může krást a druhý nesmí. Zvláště od těch, kteří mají demokracie plná ústa, protože si již nakradli nebo jim to demokracie umožňuje. Je to od těchto demokratů velmi nefér. Přesně podle ideologie, kterou sami hlásají a vnucují jiným.

Závidět někomu, že si nakradl, je oporné. Závist je jedna z nejhorších lidských vlastností. Ještě horší je však nepřejícnost. Je to vskutku neuvěřitelně hnusné, když si někdo nakradl a druhému nepřeje, aby si nakradl také. Díky nepřejícnost jsme se dostali začátkem 21. století do tak zuboženého globálního stavu, ve kterém jsme. Kdybychom druhému přáli, aby si také nakradl, nakradli bychom si postupně všichni a byli bychom díky tomu všichni nevýslovně šťastní.

To, aby všichni nelhali, nepodváděli, nekradli atd., zařídit nijak nelze. Odporuje to lidské povaze a zločineckému podsvětí, ale i zločinecky bratrským zájmům státního zřízení, které ze zločinu též žije. Zvláště se to nepovede pomocí zákonodárství, které účelově chrání a svým příkladem a represí vyvolává zločin. Již by se to dávno za ty tisíce let této beznadějné snahy legislativního teroru povedlo. Přesto se o to stále snažíme. (Ostatně legislativa je pro někoho dobrý byznys.). Co však lze snadno zařídit, je to, aby demokraticky směli lhát, podvádět a krást zcela úplně všichni občané. Bylo by to nadmíru demokratické od těch demokratů, kdyby to umožnili těm, kterým v tom brání. Všechny ony přebujelé zákazy Desatera mají již stejně dávno prošlou lhůtu.

Je to absurdní a paradoxní situace. Na jedné straně je v zájmu našeho hospodářského systému, aby občané byli poctiví, ale na druhé straně je taková poctivost jeho zájmům naprosto protikladná. Například náš systém potřebuje prodat řidičům u benzínových pump co nejvíce tvrdého alkoholu a na druhé straně si nepřeje, aby řidiči jezdili opilí. Co vlastně tedy tento systém chce? Vyžaduje poslušnost a přitom provokuje k neposlušnosti. Nazývá to pokrytecky svobodou, ale je to obyčejné nahánění vody (davu) na svůj mlýn.

Prostí lidé by možná dokonce i rádi dodržovali všechny ty přísné a příšerné zákony, vyhlášky, předpisy a normy, ale není to možné. Především mají problémy, jak se tyto všechny naučit nazpaměť. (V ČR je možná nějakých 40.000 platných zákonů?) Neznalost zákonů neomlouvá a tak občané vlastně nemají žádný čas na práci, dokud se všechny tyto zákony nenaučí. Jinak jim hrozí nebezpečí, že udělají něco, co zákon zakazuje, ačkoliv zákon vlastně zakazuje úplně všechno.

Dále občané nemají bohužel na dodržování oněch nepřehledných kvant zákonů žádné peníze. Musí v tom neprostupném chumáči z ostnatých drátů zákonů žít. A to zdarma nelze. Bez peněz nelze dodržovat jejich ostnatá nařízení. Jenomže dostat se k penězům je závažný každodenní celoživotní problém. Poctivým způsobem to nelze a nepoctivým se to nesmí. Dnes vlastně není život o ničem jiném, než o penězích. Aby je poctivý občan získal, musí přisluhovat a pracovat v systému, který je nepoctivý a zvyšovat tím trýzeň, kterou mu systém působí. Nepoctiví občané mají ruku mnohem volnější. Je tedy nutné nepoctivost legalizovat.

Protože náš život je zcela závislý na penězích, měli bychom sedět nebo ležet doma či na ulici a ani se nepohnout, dokud nám někdo nepředá pohonnou látku k našemu životu -- peníze. K čemu revoluce a terorismus? Stačí vyhlásit tuto generální globální stávku. Většina lidí je na ni vlastně již dávno perfektně připravena. Hlavně ti bohatí. Ti přece bez vidiny peněz nehnou ani prstem. Nyní zbývá, aby se podle nich začali chovat i chudí občané. Myslím, že pár dní o hladu to vydrží a pak již bude dobře.

Desatero a všechny ty miliony tun zákonů z něj vyplívajících, mají tedy prošlou lhůtu. Jsou zbytečné, neboť největším hříchem na světě, je nemít peníze. A ostatní hříchy jsou proto irelevantní. Nemít peníze, přímo dokazuje naprostou neloajálnost k penězům a k jejich finančnímu systému. Je to největší možná velezrada na světě. Bez peněz žít nelze a jestliže někdo bez nich přesto žije, musí své životní prostředí zcela zadrátované zákony nějak podvádět. Nebo jej musí za úplatu legislativně drátovat druhým.

V legislativním prostoru žít nelze. Zákony to vylučují. Úplné dodržení byť jen jednoho jediného zákona do posledního puntíku, je holou smrtí. Jak to však ti lidé dokáží, že přesto žijí zatíženi tunami zákonů a nezemřou? Je nevysvětlitelné. Musí je podvádět různým lavírováním. Všichni živí občané jsou tedy vinni, ale pokud jsou loajální k systému, tak je systém prozatím toleruje.

Ubohý člověk! Nemá žádnou možnost fyzického života na zemi. Za svůj pobyt v pekle musí platit penězi, které si má vydělat poctivou prací na zloděje a jejich zlodějský systém, který jej finančně zotročuje. Vše, počínaje místem, na kterém stojí, nebo na kterém složí svoji hlavu k poslednímu odpočinku, si musí zaplatit. Peníze si musí přičinlivě shánět sám. Nejsou však jeho, ale jsou mu jen propůjčené od státu. Je to úžasný podraz. Trest smrti byl sice zrušen, ale kdo nepřisluhuje systému je odsouzen žít jako bezdomovec na ulici. Jeho životnost však není příliš dlouhá (Minulou zimu zemřelo v ČR prý 24 bezdomovců. Byli vlastně odsouzeni k smrti a legálně zavražděni systémem. Mohli si prý svobodně vybrat, neboť jsme prý všichni stejně vysoce inteligentní. Mohli si vybrat, jestli chtějí zemřít ve vězení nebo mimo něj.)

Nemít peníze je největším hříchem naší skvělé společnosti. Získat je legálním způsobem nelze a nelegální způsob je trestný. Všichni nemohou brát tučné mzdy za to, že dohlížejí na to, aby nikdo tento základní zákon našeho náboženství neporušoval. Hlavním přikázáním našeho boha se stalo: "Nesmíš nemít peníze!" Kdo je nemá, propadá za tento svůj nejhorší smrtelný hřích prokletí a peklu. Nevšimnuli jste si, že v amerických lidech jsou okrádáni a terorizování hlavně ti hodní bohatí lidé? Chudý člověk je tam automaticky zločinec.

Ve vězení nelze žít šťastně, ať je tam úroková sazba jakákoliv. Lze tam pouze žít šťastněji, než druzí. Ale jen na jejich úkor. Avšak nelze tam žít svobodně. A svoboda je štěstí. Nejlépe Vám to vysvětlí ti, kteří si jí užívají na úkor zotročení druhých.

Potřebujeme tedy zvýšit poctivost a tím zajistíme společenský soulad a blahobyt. Prostředky, které k tomu volíme (podotýkám, že záměrně), nejsou šťastné. Vytvářejí u většiny pravý opak žádoucího. U malé menšiny sice produkují nějaký pozitivní účinek, ale tento závislý na okradené většině. Taková závislá svoboda nemůže nikoho skutečně těšit. Parazit musí totiž žít v neustálé hrůze, že jeho hostitel může zkolabovat a zemřít, a on s ním. Navíc se musí stále ohlupovat obezličkou, že po skončení své momentální fyzické existence unikne všem následkům, které si sám vytvořil.

Veškerá kriminální činnost by zrušením legislativy okamžitě zmizela. Vyšetřovací, soudní a trestně výkonný aparát by se stal zcela zbytečný. Zároveň by se stal zbytečný i finanční systém. Proč by si někdo něco kupoval, když si může rovnou vzít to, co chce? Jestliže bude něco k dispozici? Když by někdo někomu něco vzal, nikdo by se nad tím nepozastavoval. Vždyť by si každý mohl také vzít od jiného sám co potřebuje. Nebylo by to trestné a nebyl by to zločin. Pokud by měl někdo něčeho moc, nestačil by to uhlídat a druzí, kterým by se toho nedostávalo, by mu to prostě vzali. Nikdo by se nad tím nerozčiloval. A když by nebylo kde co vzít, tak by se prostě nekradlo. Kde nic není, tam ani smrt nebere. Není to ta skutečná demokracie, svobodná volba a volný trh? Napadat soukromé vlastnictví je však trestné, tak o tom zatím neuvažujte. Až to samo přijde, tak to bude.

Výuka k poctivosti a mravnosti je naprosto zbytečná. Pokud jsme závislí na penězích, tak se naše morální úroveň a krédo odvíjí pouze od peněz, která máme k dispozici. Síla charakteru je odvislá pouze od výše sumy nabídnutých peněz. Nelze sloužit bohu, morálce a mamonu. Přesto se o to nějakých těch pár tisíc let pokoušíme. Je to sice skvělý byznys, ale jak pro koho.

Donutit všechny lidi k tomu, aby byli poctiví, tedy nelze. Je na první pohled naprostý nesmysl. Zvláště, když jsme je učinili závislostí na penězích úplatnými. A navíc, když potřebujeme, aby byli ve skutečnosti nepoctiví a poslouchali náš systém, který je nepoctivý. Co však lze dokázat je to, aby všichni lidé byli nepoctiví. Vyžaduje to daleko méně úsilí. Jestli to vůbec nějaké úsilí vyžaduje. Ušetřené prostředky za náklady na legislativu by se mohly rozkrást.

O mravnost obyčejného občana se tedy starají zločinci. On se nemusí nijak snažit, aby se dostal do nebe. Stačí, když bude poslouchat, co mu vrchnost poroučí a smrt bude pro něj vysvobozením z pozemského pekla. Byl by hloupý, kdyby se navíc sám staral o svoji morálku a přispíval tím k utužení svého nevolnictví. Okrádal by sám sebe ještě víc, než jej okrádají druzí.

Je lhaní lháři lhaním? Je podvádění podvodníka podváděním? Je okradení zloděje kradením? Je zabití vraha vraždou? Každý vám řekne, že nikoliv. Pokud ovšem není lhář, podvodník, zloděj a vrah. V právním systému, který chrání prvotní zločin, je to však trestné. Jaký to tedy je systém, když chrání zločince?

Pokud budete k lháři mluvit pravdu, obelže on vás. Nepodvedete-li podvodníka, podvede on vás. Neokradete-li zloděje, okrade on vás. Nezabijete-li vraha, zabije on vás. Dohled na morálkou převzal stát, hříčka v rukách lhářů, podvodníků, zlodějů, a vrahů. Dříve byl používán na nevolníky cukr a bič. Dnes reklama (propaganda) a paragraf. Účel to plní stejný nebo lepší. Pokud tažná síla davu upadá, musí se cukrovat a vzbudit naděje na zlepšení. Konzum, revoluce, volby a jiné triky velmi dobře poslouží, ale podstata nevolnictví zůstává stejná. Naši ekonomové se na nás jinak nedívají, než na ochočená domácí zvířata. Pouze změna názvu stačí k tomu, aby nám zakryla realitu a my, pracovní síly, opět pod vidinou lepších zítřků a za švihání bičů paragrafů táhneme těžký a do bahna se bořící pluh dál. Demokracie tržní ekonomiky (stejně tak jako plánované) spočívá v tom, že když jste se ocitnuli ve zlodějském super-lágru, tak si můžete "svobodně vybrat", jestli chcete krást nebo nechcete. Když nechcete, budou vás okrádat druzí.

Všechny ty zákony jsou vlastně jen o kradení. Neboť, kdo lže, ten krade. Kdo krade, tak ten tedy lže, podvádí, zabíjí atd. Když krást nebudete, budou vás okrádat druzí. A když budete krást, tak vás budou okrádat druzí zloději také. Nakonec po tom všem okrádání přijde ten největší zloděj, smrt. Ta vám vezme stejně úplně všechno a navíc možná bude po vás požadovat zaplacení všech dluhů a hypoték. Bude to zrada největší, neboť kvůli tomu, aby vám smrt všechno včetně života nevzala, jste přece kradli. Dokud se ještě neohlásila, můžete se nad ní vytahovat. Ráda se tím pobaví. A nakonec se nasměje nejvíce - až vám sklapne.

Za totality socializmu se říkávalo, že kdo nekrade, tak okrádá vlastní rodinu. Byl to celkem nesobecký a lidský přístup k ekonomické realitě. Dnes suverénně platí, že kdo nekrade, okrádá sám sebe. Vyplývá z toho, že jediná šance, jak nekrást a přitom se vyvarovat trestního postihu. Znamená to okrádat sám sebe. Možností je mnoho. Například se vám omlouvám za to, že jsem vás okradl čtením mého článku o čas. Okradli jste se tím o peníze a tím pádem jste nekradli a nevystavili jste se tím žádnému trestnímu stíhání. Byl to od vás dobrý skutek. Přeji vám, aby nebyl, jak to obyčejně chodí, po zásluze potrestán.

Skutečně demokratickým počinem je tedy zrušení všech zákonů. Hloupá námitka, že lidstvo na to není zralé, nepřichází v úvahu. Lidstvo je na to čím dále, tím více zralejší. Mravní zkaženost dosáhla již krajích mezí. Když to neuděláme sami, tak k tomu dojde tak jako tak. Po příštím globálním kataklyzmatu přežije jen pár lidí, jestli vůbec někdo. A pro obtížné vyhledávání několik zbylých jedlých kořínků a bobulí nebudou mít na psaní zákonů čas a žádné prostředky. Bude trvat dlouhé tisíce let doby kamenné, než zase objeví nějaký Mojžíš, který bude mít konečně k dispozici železné dláto, aby opět začal do kamenné desky tesat další Hospodinovy hospodářské předpisy pro podřízené pracovní síly, aby budování vyspělé civilizace mohlo začít zase znovu...