Rekonstrukce minulého průběhu teplot je pouze jednou z mnoha věcí, na kterých se systematické zvyšování průměrné globální teploty projevuje. Dalším, na historických datech nezávislým zdrojem jsou například klimatologické modely, a to od těch nejjednodušších, až po současnou špičku. Stačí pouze v modelu postupně zvyšovat koncentrace skleníkových plynů (např. takovou rychlostí, jaká byla v posledních desetiletích na zemi naměřena) a oteplování tam vychází jako jasný a logický důsledek změny radiační bilance, způsobené právě změnou koncentrací skleníkových plynů. Ale ono ani není třeba chodit tak daleko, stačí vzít si výsledky přístrojových měření za posledních cca 150 let.

A teď k McKitrickovi:

Původní práce, která to začala, je ZDE. Postupně McKitrick publikoval ještě několik dalších prací, zabývajících se touto tématikou, např. "An Economist's Perspective on Climate Change and the Kyoto Protocol". Brzy nato se objevily i práce (tištěné či na internetu), které konstatovaly řadu chyb v McKitrickových úvahách a výpočtech. Jeden z nejkomplexnějších materiálů tohoto druhu je weblog Tima Lamberta "Deltoid" ZDE ZDE, další jsou např. na Realclimate, konkrétně ZDE. Doporučuji panu Brezinovi, aby si ty materiály dobře prostudoval. Nicméně asi neuškodí uvést si zde alespoň některé z chyb, kterých se McKitrick ve svých teoriích a výpočtech dopustil.

Např. v publikaci "An Economist's Perspective..." je zajímavý obrázek 3. Ukazuje počet stanic v GHCN (Global Historical Climatology Network -- databáze, jejíž data se často používají k rekonstrukcím minulého klimatu) a průměrnou teplotu, vypočítanou z těchto stanic. Pominu pro tuto chvíli jasný fakt, že pouhý průměr teplot z dostupných stanic v žádném případě není dobrým odhadem globální průměrné teploty, zejména z důvodu nerovnoměrné hustoty stanic na zemském povrchu.

Kolem roku 1990 je ale v McKitrickově grafu patrný pokles počtu stanic a zároveň nárůst hodnoty průměrné teploty vzduchu z těchto stanic. Z toho McKitrick usuzuje,že nárůst teploty může být artefakt, související s poklesem zpracovaných stanic. McKitrick dále píše: "When we hear over and over about records being set after 1990 in observed "global temperatures" this might mean the climate has changed, or it means an inadequate adjustment is being used, and there is no formal way to decide between these."

Ve skutečnosti ale není pravda, že by nebylo možné rozhodnout, která z obou eventualit je správná. Je to naopak jen otázka jednoho zcela elementárního testu, který by měl ihned napadnout i studenta klimatologie: Spočítat průběh průměrných teplot jen z podmnožiny stanic, pouze z těch, které měřily jak před rokem 1990, tak i po něm. Tam by se jasně ukázalo, zda jde o reálný jev (projevil by s i na té podmnožině stanic) nebo artefakt (neprojevil by se nebo by byl silně potlačen). McKitrick ale ani takový elementární test neprovedl, ale na základě grafu jsou vyvozovány poměrně zásadní závěry.

Dále McKitrick ve svých zpracováních klimatologických dat často ignoroval skutečnost, že teplotní řady jsou navzájem korelované i na vzdálenost mnoha set km (a že tedy metody zpracování musejí odpovídat korelovaným datům) a používal metody, platné pro nekorelovaná data. Tím pochopitelně dostal zkreslené výsledky. Kromě toho se McKitrick snažil dokázat, že "hokejka" v průběhu teplot není reálný jev, ale že je to důsledek metody zpracování dat, konkrétně tzv. analýzy hlavních komponent (PCA -- Principal Component Analysis). Pan Brezina pravděpodobně nikdy touto metodou data nezpracovával. Kdyby ano, bylo by mu totiž jasné, že pokud v původních datech žádná "hokejka" není, PCA ji tam rozhodně nevytvoří.

S metodou PCA je ale spojena ještě jedna McKitrickova chyba. Při zpracování dat metodou PCA, pokud jde o data z povrchu (země)koule, je nutné provést tzv. kosinové vážení. Polohy bodů na Zemi, vyjádřené v zeměpisných souřadnicích v pravidelné síti s konstantním krokem, totiž nejsou s pohybem od rovníku k pólům ekvidistantní v zonálním (rovnoběžkovém) směru, ale zhušťují se. Zonální vzdálenost sousedních bodů není stejná jako na rovníku, ale je rovna D.cos(), kde D je vzdálenost na rovníku a  je zeměpisná šířka. Bez kosinového vážení by výsledky PCA silně nadhodnocovaly variabilitu dat ve vysokých zeměpisných šířkách. Ukázalo se, že McKitrick kosinové vážení sice provedl, ale zatímco zeměpisné šířky lokalit měl v úhlové míře (ve stupních), software, kterým data zpracovával, předpokládal, že úhly jsou v obloukové míře (v radiánech). Jaké výsledky asi mohl dostat, netřeba snad ani dodávat...

Kromě toho McKitrick často podivným způsobem "průměroval" teploty. Při své hluboké neznalosti základů termodynamiky, při "doplňování" chybějících dat někdy používal jakousi "střední kvadratickou teplotu", protože evidentně nechápal fyzikální význam průměrné teploty jako aritmetického průměru. Vezmeme-li totiž teploty jen jako čísla bez významu, můžeme je průměrovat s použitím aritmetického, geometrického, harmonického nebo třeba i "středního kvadratického" průměru. Jak je libo. Teplota je ale fyzikální (termodynamická) veličina a pouze průměrná teplota ve smyslu aritmetického (nebo váženého aritmetického) průměru má dobrý fyzikální smysl.

V jedné studii, kde průměroval data z 10 stanic, McKitrick zdůvodnil použití "střední kvadratické" teploty takto: "...treat each month as a vector of 10 observed temperatures, and define the aggregate as the norm of the vector (with temperatures in Kelvins). This is a perfectly standard way in algebra to take the magnitude of a multidimensional array. Converted to an average it implies a root mean square rule...".

Hezké zdůvodnění. Standardní cesta. V algebře a u vektorů to možná platí. Ve fyzice a při průměrování teplot ale ani omylem. Použitím "střední kvadratické" teploty se totiž McKitrick při počítání průměrů dostal zcela mimo termodynamickou realitu, k číslům bez termodynamického významu. Tak to často dopadá, když fyzikální (resp. klimatologická) data zpracovává člověk, který se ve fyzice (resp. klimatologii) dostatečně nevyzná, bere data jen jako čísla a není si vědom jejich fyzikální podstaty. Možná si ale McKitrick jen něco pamatoval ze školy. Třeba to, že teplota je vyjádřením střední kvadratické rychlosti molekul a na základě toho si myslel že "správné" průměrování teplot je "střední kvadratické". To všechno mělo ale za následek, že pokud počítal průměrné teploty nebo nahrazoval chybějící data průměrnými hodnotami pomocí "středního kvadratického" průměru, dostal zkreslené hodnoty (až o několik desetin stupně) a to následně ovlivnilo výsledky celé jeho analýzy.

Nevím, jak tyto chyby posuzuje pan Brezina, ale z klimatologického hlediska jde o naprosto zásadní "hrubky" při zpracování dat. A nedovedu si už vůbec představit, že by článek s takovým množstvím naprosto zásadních chyb prošel do nějakého "peer-reviewed" časopisu...