26. 10. 2006
Jak se vzdát ideologických klišéJiří Paroubek si v poslední době oblíbil katonovské ceterum censeo... stále a stále, zejména na adresu KDU-ČSL, opakuje, že je třeba vzdát se ideologických klišé a přistoupit na myšlenku vlády, podpořené komunisty. Inu, je to utilitarista, který dokáže zkušeně lavírovat v politické soutěži. Dobře, kdyby byl pan Paroubek vždy přítelem spolupráce s KSČM nebo kdyby ke své názorové proměně dospěl někde v ústraní, mimo prospěchářská vábení všedního dne, mohl bych jeho názor respektovat, byť bych s ním nesouhlasil. Vrhl-li se však do náruče KSČM po prohraných sněmovních volbách, ve fanatické křeči svého povolebního projevu, kdy hřímal, že s ní má stojeden hlas, působí na mne dojmem zoufalce, který zvrátil dlouhodobý kurs své strany a nyní chce svou účelovou pravdu za každou cenu prosadit. |
Co bude kdokoli z nás na názorech svých spoluobčanů považovat za ideologická klišé, to je jenom věcí jeho úsudku. Mohu si spíše učinit obraz o tom, kdo označuje něco za ideologické klišé, na základě jeho prohlášení, než o tom, co takto označuje -- tak např. jestliže někdo tvrdí, že ideologické klišé je to, co nějaká strana či církev stále dokola hlásá a připomíná, aniž by to dodržovala, mohu si říci: ten člověk je bystrý a má samozřejmě pravdu. Když ovšem někdo řekne, že plnit předvolební slib a zachovat dlouhodobou konsistenci strany, jejíž členové jsou z velké části tak či tak oběti komunistického režimu, je lpění na ideologickém klišé, mohu si o něm myslet jen samé podivné věci. Kladu si otázku, kde má pan Paroubek svou mez a s kým by dokázal odmítnout spolupracovat, kdyby se tato spolupráce jevila z gruntu příznivá jeho účelům. Vím pouze jediné: opravdové politické osobnosti nejsou kam vítr, tam plášť. Vzdát se některých tzv. ideologických klišé může být ztrátou identity a zpružněním páteře, může to být prostý podraz a svinstvo (to chce Paroubek po KDU-ČSL, neboť po ní chce, aby cynicky popřela to, co voličům jasně a se vší váhou svého slova slíbila), ale také to může být prozřením, uzdravením se z dlouhé intelektuální a mravní choroby (např. když někdo uzná, že svým působením v SS sloužil strašné věci). Paroubek se svým ceterum censeo od Catona liší v jednom podstatném bodě: zatímco Cato měl na mysli zájem celé obce a k obci se také vždy obracel, Paroubek má na mysli zájem svůj a nutí ho nezávislé politické straně, která má svou historii, své ideje a své voliče, jimž jediným je odpovědná. |