O údajné kandidatuře Radima Hrehy na ředitele STV se v Bratislavě spekulovalo dlouho před tím, než si skutečně podal přihlášku. Provázela ji "zaručená informace", že Hrehu jako vhodného kandidáta doporučil svému příteli a slovenskému premiérovi Róbertu Ficovi expremiér Jiří Paroubek.

Onu "zaručenou informaci" o tom, že Ficovi doporučil Hrehu Paroubek, vynesl jako svou utajenou zlatou rybku do českého mediálního rybníčku prostřednictvím Potůčka sám předseda Rady Slovenské televize. Bál se o dědictví po bývalém řediteli Rybníčkovi i o vlastní kandidaturu a potřeboval si udělat jasno. Potřeboval vyšachovat možného, potenciálně nepohodlného soupeře. Nejspíše proto chtěl pomocí "opatrných" dotazů rozkecat tuto "zprávu" jako "zaručenou". Potůčkovi napsal 5. září 2006:

"radim hreha sa stava coraz realnejsim kandidatom po dohode janecek - paroubek - fico. vie sa o tom v prahe nieco viac? podla mojich info sa uz snazi najst kanaly na debaty o realnej podpore aj v inych kruhoch ako Smer-SD."

Snad očekával kontroverzní reakci onoho veterána českotelevizní revoluce z přelomu let 2000 - 2001. Anabáze Jana Krause, který prohlásil "buďto on nebo já" však skončila při odtajnění nástupu Hrehy do ředitelského předpokoje ČT stejně, jako všechno v České televizi. Tak napůl. Hreha sice po několika týdnech formálně odešel z postu vedoucího dvou sekretářek generálního ředitele Janečka, z televize však ještě dlouho neodešel. Některá organizační a podpisová schémata bylo potřeba nastavit... Jen finanční a programový ředitel Lambert to nevěděl. A o to šlo. Nadále byl "mediální" klid. Mocenská rovnováha zůstala zdánlivě zachována. Nikdo ale redaktorovi Reflexu pravdu neřekl. Potůček proto odepsal předsedovi Rady STV po několika dnech i dotazech v Praze, že netuší. Faktem je, že netuší.

Slovenský drb se neujal. Zato onen dotaz páně Kollára do Prahy vzbudil v Praze i Bratislavě smích. Zejména proto, že počet hlasů, které mohl předseda Rady dostat, se limitně blížil jeho odchodu z pelotonu hned po prvním kole voleb. Dnes už nový zákon neumožňuje, aby předseda Rady kandidoval. A Kollár si ověřil, jakou má v Radě autoritu. Dvou hlasů. Na jeho místě bych dal svou funkci ihned k dispozici.

Štěpán Kotrba, BL 19. 10. 2006: Rada STV volí ředitele ZDE

další kandidáti ZDEZDE

V druhém kole už hlasování dopadlo jinak. Hreha dostal 6 hlasů a stal se noční můrou mnoha Rybníčkovců.

Nicméně Potůček neopomněl "zasvěceně" líčit ve svém článku "Z Kavek do Mlynské doliny?", co vlastně vedlo Radima Hrehu k odchodu z lobbistické firmy páně Berky do televize veřejné služby. Další drb. Kdyby věděl opravdu, co se v ředitelském patře ČT dělo poslední dva a půl roku a nesbíral pouze historky, nenapsal by to, co v Reflexu napsal.

Jak se vlastně Hreha, dlouholetý kritik České televize a blízký spolupracovník posledních dvou ředitelů televize Nova, najednou přeorientoval na veřejnoprávní televizi? Vždyť ještě před dvěma lety, když v Parlamentu probíhala lítá bitva o zachování reklamy v ČT, psal sáhodlouhé komentáře proti a prosazoval, aby veřejnoprávní televize žila jenom z koncesionářských poplatků (jejichž výši ale budou nadále určovat poslanci). O to překvapivější byl jeho letošní přestup z Českých médií na Kavčí hory.

Přestup překvapil jedině Jana Potůčka. Ostatní jej očekávali a pouze se ptali, kdy už k tomu dojde. Odbojný Hreha totiž nezapadl do Bekrovy koncepce chytré horákyně. Jeho stanovisko ke zvýšení poplatků a ukončení vysílání reklam bylo totiž shodné s Janečkovým. Ne ovšem s Lambertovým. Snad proto se finanční ředitel ČT tak rozčílil, že by měl s Hrehou spolupracovat.

Potůčkův řečnický dotaz lze nicméně zodpovědět dvěma způsoby. Zaprvé pomocí interních informací o poměrech z jednání a porad uvnitř redakce serveru Česká média a vztahů mezi Berkou a Hrehou zvlášť. Ověření se může realizovat prostřednictvím obchodního rejstříku, ze kterého je jasné, že Radim Hreha pozbyl funkce jednatele firmy Česká média spol. s.r.o. [IČ 260 46 415] od 23.srpna 2005. Jelikož nebyl společníkem, byl pouhým zaměstnancem. Dokáže Potůček dofabulovat příčiny a důsledky tohoto kroku na vztahy uvnitř firmy Česká média a její činnost? Upozorňuji, že diskuze o podobě mediálních zákonů končila až těsně před volbami v roce 2006, na poslední schůzi Sněmovny.

Odpověď může dát i způsob projednávání koncesionářských poplatků a vysílacího zákona, který narazil ve Sněmovně na dvě teze. První byla teze o dvou světech - světu komerční služby a světu veřejné služby. Oddělených od sebe neprostupnou zdí různého poslání a různého financování, kterou nevybíraví lobbyisté mediálních agentur či velcí inzerenti nebudou schopni přeskočit. Reklamní branži a tím i vlivu podnikatelských skupin se rozhodnutím sněmovny zablokoval vliv na vysílání veřejné služby a možnost "trestat" Českou televizi odmítnutím reklamy. Kauza Sazka je v živé paměti mnohých. Tu tezi pod názvem "Dvě hřiště, dvě hry" jsem do diskuze o budoucnosti formuloval já sám: "Prostor médií veřejné služby a médií komerčních jsou dva nezávislé, svými cíli i cestami k nim vedoucími odlišné světy. Symbióza mezi nimi je prakticky nemožná, soutěžení nesmyslné. ... Co jedna televize může, to druhá ne. Proto je nutné tyto dva světy oddělit a definovat roli, pravidla i ekonomické chování každému z nich zvlášť." Myšlenka se prosazovala dost dlouho, než ji pochopili i vedoucí manažeři České televize. Psal se rok 2003...

Já osobně se domnívám, že by neměl být problém ukončit dlouhotrvající pokrytectví a z toho vyplývající terminologická zmatení a přejmenovat do budoucích zákonů koncesionářský poplatek na asignovanou daň z hlavy ve prospěch SLUŽBY.

Štěpán Kotrba, BL 15.11.2003: Sloučení médií veřejné služby je krokem do budoucnosti: Digitalizace na rozcestí - vidět dopředu znamená i vědět ZDE

Počátky této teze spadají ale do roku 2000, kdy jsem zpracovával expertní prognózu pro tehdejší Radu Českého rozhlasu.

Štěpán Kotrba: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby ZDE

Tím se sice - předvídatelně - přidala skoro miliarda komerčním subjektům, ale televize veřejné služby se navždy vyloučila z budoucích rvaček o reklamní koryto, patřící televizím, pro které je zisk modlou a jedinou šancí na přežití. Množství peněz do televizní reklamy věnovaných se nejspíše diametrálně nezmění, množství subjektů po nástupu digitalizace drasticky vzroste. Duopol Nova-Prima co nevidět skončí, stejně jako jejich vysoká sledovanost. Války o peníze se média veřejné služby účastnit nemusejí.

Štěpán Kotrba, BL 11. 11. 2002: Diskusní monolog - digitální média veřejné služby - služba veřejnosti 21. století ZDE

Radimu Hrehovi tato představa nebyla nikdy proti mysli. Když řídil server Česká média, nedocházelo zde k novinářským zvěrstvům a otevřené propagandě. Mediální diskuze, kterou server Česká média započal, přinesl po letech své ovoce. Někomu kyselé a někomu sladké. A i proto mohlo dojít k vývoji, který předznamenává stabilitu vývoje médií veřejné služby v ČR. Vývoje nezávislého na libovůli firem. Vývoje doopravdy veřejné služby - služby koncesionářům. Vývoje, který může Rybníčkem paralyzovaná Slovenská televize té České závidět.

Potůček na většině jednání a diskuzí o podobě financování médií veřejné služby nejspíše chyběl. Možná proto, že ho nikdo nepozval, možná proto, že měl jiné zdroje informací. Na loňském semináři o financování v Českém Krumlově ale nechyběl. A měl by tedy vědět, do jaké míry se Hreha angažoval v diskuzích. Česká televize byla spoluinvestorem tohoto setkání.

Jediným obhajovatelem reklamy ČT v posledních dvou letech na levici byl spoluautor předchozího zákona, bývalý poslanec Miloslav Kučera, který věděl už od televizní krize, že Nova nekouše, zatímco ČT ano. Pro svůj názor ale dokázal získat pouze několik sociálních demokratů z okruhu bývalé ministryně Buzkové, a nového ministra kultury, herce Jandáka. Ten dodnes tvrdí, že neví, co znamená slovo veřejnoprávní. Televizi by nejraději viděl buď státní, nebo soukromou. Naštěstí už není ministrem. Druhým koněm postupné komercionalizace České televize cestou její závislosti na příjmech z reklamy byl další poslanec ČSSD, který se rozhodl připravit poslaneckou novelu velkého vysílacího zákona poté, co impotentní ministerstvo informatiky pod řízením bezkoncepčních unionistů nebylo schopno předložit cestou vládní novely nic, než "nosič". Ten poslanec se jmenoval Skopal a Kučeru si vzal jako svého experta. Výsledkem jeho práce bylo nesmírně hysterické projednávání obou novel s množstvím pozměňovacích návrhů a to, že se pak Skopal málem nedostal do Sněmovny. Skončil totiž v primárních volbách sociální demokracie na nevolitelném místě. Právě kvůli nezvládnutí nezvládnutelné mediální novely.

Na pravici obhajovali reklamu jako zdroj příjmů všichni, kteří chtěli zabránit zvýšení koncesionářských poplatků a nezávislosti ČT. Všichni, kteří v té době věděli, že kanál ČT 2 blokuje kmitočty jednoho z budoucích digitálních multiplexů. Všichni, kteří věděli, že z televizní rebelie se ČT jen tak nedostane a cesta k postupnému vyhladovění je cestou postupné redukce veřejnoprávního obsahu, postupné komercionalizace zbytku programu a absence opodstatnění pro další existenci dvou programů - výsledkem mohla být jedině privatizace ČT2. Reklamu obhajovala jako zdroj příjmů většina poslanců ODS, skoro všichni unionisté i někteří lidovci. Koalice zájmů reklamních agentur pod falangou AKA a jejího výkonného lobbyisty Mikeše, ideově podporovaná bývalým radním RRTV Petrem Štěpánkem či současným tajemníkem prezidenta Klause Jaklem. Svou troškou přispěl i bývalý ministr informatiky Mlynář (US). Koalice různorodých komerčních zájmů a i proto ve výsledku neúspěšná.

Tím, kdo rozjede digitální televizi, musí být komerční subjekty, protože ty jsou lépe připraveny a schopny dát nabídku, která bude prostě odpovídat potřebám lidí - komerčním potřebám ...

Ovšem ani Dostál či Jandák jako ministři, ani Kučera jako poradce, ani náměstkyně ministra kultury pro legislativu Smolíková, ani poslanci, v jejichž regionu operovaly televize páně Berkovy RTA a mnohdy argumentovali v jejich prospěch, nedokázali svou představu o České televizi závislé na libovůli komerčních zadavatelů reklam či na závislost televize Prima na lokálních televizích i v digitální době prolobbovat přes poslanecké kluby ČSSD, KDU-ČSL a KSČM. Právě komunisté zablokovali znění novely zákona 231/2001 Sb. a nepřímé novely zákona o ČT, které by přispěly k posílení vlivu komerce na dramaturgii ČT a ochromily by digitalizaci veřejnoprávní televize či vznik společného digitálního multiplexu veřejné služby s odlišným oprávněním ze zákona. Změny začnou platit poté, co ČTÚ vyhradí pro nový multiplex kmitočty. Koncesionářské poplatky se stanou hlavním zdrojem příjmů ČT od roku 2008.

Když dnes chce vystupovat Potůček jako znalec mediální scény, měl by vědět, jestli Radim Hreha přispěl k rozvoji médií veřejné služby nebo ne. Aby se neblamoval tak, jako se to stalo, když označil Hrehu za "dlouholetého kritika ČT" a napsal článek s názvem "Z Kavek do Mlynské doliny?". Hreha byl, stejně jako třeba já, kritikem šlendriánu a bratříčkování, stejně jako nerespektování pravidel veřejné služby v České televizi. A to některým lidem vadí dodnes. A tak se snaží...

Autor je členem Rady Českého rozhlasu a v uplynulých šesti letech se angažoval v mediální diskuzi o podobě médií veřejné služby

Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby R ČRo

Digitalizace: Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? ZDE

Veřejnoprávní média - média veřejné služby TÉMA BL