Vliv změn sluneční aktivity na klimatický systém klimatologové v žádném případě nezpochybňují. Už proto, že Slunce je naprosto jasně převládajícím zdrojem energie pro Zemi a tedy i pro její klimatický systém. Je ale třeba podívat se na tuhle věc trochu podrobněji.

Především někdy jsou k vidění grafy relativních čísel slunečních skvrn a vedle nich grafy průměrné globální teploty za posledních více než 100 let. Často mají podobný průběh. Existuje ovšem několik rekonstrukcí globální průměrné teploty z období bez přístrojových pozorování nebo jen s velice řídkou sítí stanic. Podobně ale existuje i více rekonstrukcí průběhu relativního čísla slunečních skvrn z období bez přímých a soustavných astronomických pozorování. Pak někdy stačí vybrat tu správnou dvojici rekonstrukcí a "udivující" podobnost je na světě. Druhá námitka (a v principu zcela správná) ale nakonec pochází přímo od pana Breziny. V příspěvku z 20.9.2006 s názvem a href="/art/30375.html" target="_blank">""Vědecký konsenzus" o hrozbě globálního oteplování je fikce" totiž pan Brezina píše: "Základní logická chyba této úvahy spočívá už v tom, že pouhá korelace dvou jevů je bez důkazů automaticky vydávána za jejich kauzalitu". Přesně to platí i tady. Pouhá podobnost křivek relativního čísla slunečních skvrn a globální průměrné teploty není žádným důkazem.

Navíc klimatickému systému je úplně jedno, kolik je na Slunci skvrn nebo skupin skvrn. Pro klimatický systém je důležitý především energetický příkon slunečního záření a to, jak klimatický systém tuto energii "zpracuje". Jedenáctiletý sluneční cyklus, měřený relativním číslem slunečních skvrn, vypadá jako cyklus velice silný. Přesto se však v řadách přízemních meteorologických charakteristik prakticky nevyskytuje, maximálně tak někde na hranici statistické významnosti. Lze ho ale celkem dobře detekovat v některých datech, popisujících stav stratosféry. To může mít dvě příčiny. Buď klimatický systém (zejména v troposféře) shlazuje signál sluneční aktivity nebo je tento signál poměrně slabý. Případně obojí. Klimatický systém evidentně má značnou setrvačnost, takže jisté shlazení tam celkem určitě bude. Porovnejme ale vývoj relativních čísel slunečních skvrn (ZDE, graf si jistě snadno nakreslíte) s grafem měřeného příkonu slunečního záření od roku 1978 ZDE (zdrojem obého je National Geophysical Data Center NOAA). Zjistíte, že i tak dramaticky vypadající variabilita relativního čísla slunečních skvrn v posledních skoro 30 letech má v důsledku jen minimální vliv na příkon slunečního záření (rozpětí cca 1 W/m2, což není ani promile střední hodnoty příkonu slunečního záření na horní hranici atmosféry -- 1366-1367 W/m2). Mimochodem -- rozmezí změn příkonu slunečního záření, spojené s excentricitou dráhy Země kolem Slunce, dosahuje kolem 8% střední hodnoty, a je tedy přibližně o 2 řády výraznější než vliv změn sluneční aktivity. A jen pro zajímavost -- kvantitativní odhad vlivu jednotlivých faktorů na tzv. "radiační forcing" (jeho důsledkem je právě ono "globální oteplování") je vidět třeba na tomto obrázku (podrobnější informace např. ZDE, tam najdete i spoustu odkazů na "peer-reviewed" literaturu). Z něj je celkem jasně vidět, že změny sluneční aktivity nepředstavují ve srovnání se skleníkovými plyny zrovna žádný podstatný faktor.

Klimatický systém by mohl (a asi i měl) reagovat na dlouhodobé systematické změny sluneční radiace (tj. na změny s charakteristickým časem několik desetiletí až staletí), pro tyto časové intervaly však chybí dostatečně spolehlivá a přesná data o příkonu záření. Samotnými změnami sluneční aktivity ale rozhodně nelze vysvětlit již detekovanou systematickou změnu průměrné globální teploty. Z přímých měření je např. jasné, že za posledních 30 let, tedy za období, kdy došlo k nejrychlejšímu růstu globálních průměrných teplot (cca o 0,5°C), nebyl zaznamenán žádný významnější systematický nárůst příkonu slunečního záření, variabilita příkonu záření se odehrávala zejména v oblasti 11-letého slunečního cyklu, na který klimatický systém z hlediska troposférických charakteristik reaguje zcela minimálně. Vliv rostoucích koncentrací skleníkových plynů se naopak ukazuje být daleko výraznější.

Je jasné, že mohou existovat ještě jiné mechanismy, jakými Slunce ovlivňuje klimatický systém (např. přes interakci slunečního a zemského magnetického pole), ty jsou ale maximálně tak ve stavu hypotéz a bude trvat ještě nějaký čas, než budou tyto hypotézy buď dostatečně prověřeny nebo naopak zamítnuty. Jak pan Brezina sám uváděl -- ani případné korelace nemusejí znamenat kauzalitu a je třeba vysvětlit mechanismus, kterým to ovlivnění probíhá. To zde zatím chybí.