To latinské přísloví ovšem zní: "Quod licet Iovi, non licet bovi." Latinské "bos, bovis" jsem si volně dovolil přeložit (vše)obecnějším výrazem "dobytek". Což je drzost. Nikoli jen bezděčná urážka aspoň v prvém kole málem skoro napolo angažovaného publika!

Všimnu si jen říjnových senátních voleb politicky pohnutlivého roku 2006. Ve všech 27 volebních obvodech se muselo uspořádat druhé volební kolo. Před prvním kolem v rámci mumraje kolem komunálních voleb jména všech kandidátů na senátora mohli voliči znát. Dostali přece volební lístky. Pro druhé volební kolo do Senátu ČR --- přinejmenším ve volebním obvodu, do něhož spadám --- den před volbami bylo, jako by se nechumelilo. Žádné další sliby. Žádná pozvánka na písničkové orgie, aby volič věděl, jaké kvality má "jeho kandidát". Skoro jako kdyby už o mnoho ani nešlo. Však kdo chce, tak ví, kam jít. Tím spíše, koho pak volit. I když ten kandidát ani kupodivu nemusí vědět, jaké povinnosti by ho zvolením čekaly. Že ve druhém kole bývá menší voličská účast? Copak na tom záleží? Možná ano, ale někdo někde nahoře o tom ví své. Volit ve druhém kole přicházejí přece ti "stranicky" věrnější. A ti to rozhodnou. Ostatní ať si sedí doma, vyjedou si na chaty, anebo jdou položit květiny na hroby svých drahých zesnulých. Bude přece "Dušiček"!

Nebudu spekulovat nad tím, jak po prvním kole tak nepřehlédnutelně skórující ODS získá nakonec výrazný zisk ve finále. Stěží bude ve druhém kole platit, že "První vyhrání z kapsy vyhání". Samozřejmě že teoreticky stačí, aby v kterémkoli obvodu vítězem byl někdo, kdo předčil svého protikandidáta byť jen o jeden hlas. A ještě něco: pokud by neměl mít méně úspěšný kandidát dostatečnou podporu, k pravoplatnosti volby by teoreticky stačilo, aby se sešel v přiměřeném počtu třeba jen "fan klub" vítězného kandidáta na senátora. Nutně postačí, kdyby například senátorský mandát z nějakých 20 % odevzdaných hlasů stvrdilo a posvětilo třeba pouhých 10,09 %.

Nemohlo mě nenapadnout, že k platnosti referenda bývá vyžadována 50 %-ní účast voličů a pak nadpoloviční počet hlasů pro závaznost opatření či postupu, které referendum zjišťovalo. Pokud by se referenda zúčastnilo --- řekněme --- kolem nějakých 45 % oprávněných voličů a ti nad 75 % určitým způsobem rozhodli, takové docela masově vůli vyjadřující referendum k ničemu "zástupce lidu nahoře" nezavazuje. Zkusme nezapomenout, s jakým procentuálním mandátem zcela "důvěryhodně" a právoplatně projde do senátu těch 27 "vyvolených"...

Ne, opravdu jsem nechtěl napsal "VyVolení", ani že pak půjde jen o "reality show". Bolesti naší "demokracie" sice končí divadlem nahoře, ale začínají malým pocitem občanské odpovědnosti mezi námi voliči "dole". I když antická zkušenost učí, že mnohému by odpomohli kvalitní "manažéři", schopní přesvědčit své občany o potřebě nutných obětí v zájmu celku a zároveň způsobilí v tlumení nežádoucích vášní. Přitom takový předák v čele obce ("polis", a tedy i státu) nutně musel být vzorem občanských ctností. V dobách ohrožení počítal s tím, že i svůj život v zájmu obce dává k dispozici. Nemohl být pouhým kohoutkem na smetišti. A občané cítili svou spoluodpovědnost za věci veřejné a byli na svá občanská práva pyšni...