Začátkem tohoto týdne zatelefonoval George Bush iráckému premiéru Nurimu al-Malikimu a ujišťoval ho, že zvěsti, které se šíří po Washington, že ho totiž Pentagon svrhne, protože je k ničemu, se nezakládají na pravdě. Přišla informace, že Maliki má jen dva měsíce na to, aby zvládl svou armádu a zvyšující se násilí - nyní je zabíjeno asi 100 lidí denně. Washington prý hledá nového "silného muže", který by byl schopen zvládnout partyzány a prosadit moc centrální vládu v chaosu dnešního Iráku.

Tyto zvěsti podpořil republikánský senátor John Warnor, když hovořil o lhůtě pro odchod amerických vojsk a o určité verzi "řešení tří států". Kurdové jsou už autonomním státem. Nechť se totéž týká sunnitů a šiitů. Na západě Iráku už vznikla sunnitská státní jednotka, muhadženínská Šura, vznikla ze západního regionu, skládajícího se z šesti provincií, a vládne jí kníže Abu Omar Baghdadi.

Na jihu sledují situaci Íránci, zatímco Britové se tam vzdávají kontroly a tamější "konfederace" osmi provincií propadá íránskému vlivu a správě.

Vzhledem k tomu, že je téměř nemožné získávat přesné informace o nynější situaci v Iráku, míra, do jaké se Irák tři roky po americko-britské okupaci rozložil, je nezjistitelná. Občanskou válku normálně poměřujeme počtem mrtvých a pohybem obyvatelstva. Je úplně jedno, jestli v Iráku zahynulo 50 000 civilistů, anebo desetkrát víc. Obojí je strašlivou výpovědí o naprosté bezmocnosti okupace. Vysoký komisariát OSN pro uprchlíky odhaduje, že je v Iráku jen letos 365 000 vnitřních uprchlíků. Více Iráčanů žádá o azyl v zahraničí než kdy předtím.

Podle zpráv uprchla třetina Iráčanů s profesionální kvalifikací do Jordánska. Je to únik mozků, který je horší než za Saddáma. Monitorovací hlídky OSN nyní informují o tom, že každodenně utíká z Iráku do Sýrie 2000 osob. V Iráku už skoro není žádné místo, kde mohou ženy vycházet na ulici bez doprovodu či bez závoje. Ozbrojenci tento měsíc zmasakrovali asi dvacet zaměstnanců bagdádské televizní stanice - je to tak běžná záležitost, že se to skoro ani nedostalo do zpráv. Irácké národní muzeum je uzavřeno za vysokou zdí. Elektřina jde čtyři hodiny denně. Žádné policejní uniformě se nedá důvěřovat. Kamkoliv přijede armádní jednotka, znamená to, že tam dojde k hromadnému vraždění. Je zjevné, že Irák už není fungujícím státem.

I když Evropané pravidelně nadávají na americkou politiku, vnitropolitický proces v USA má jednu sílu: dokáže se totiž sám opravit. Ústava, která obsahuje množství pluralitních záruk, americkému politickému systému umožňuje, aby reagoval na změněnou situaci brutálním pluralismem. Před třemi lety šla Amerika do války na základě lži. Tato válka jasně selhala a konsensus se rozkládá. Kongres podrobuje generály ve službě i v důchodu drsným výslechům. Vysocí politikové jezdí do Bagdádu a hovoří otevřeně o tom, co tam viděli. Americká debata o Iráku je nyní drsným, deprimujícím setkáním s realitou.

Tato debata se nyní bude muset zabývat bolestnou, ale nikoliv neznámou zkušeností imperiálního ústupu, míní autor. Bakerova komise, jejíž závěry budou zveřejněny v listopadu, po kongresových volbách, si uvědomuje nesmyslnost současného krveprolévání. Údajně si je vědoma i toho, že pokračující přítomnost amerických vojsk nebrání násilí, ale naopak ho zvyšuje.

O míře rozkladu Iráku svědčí překvapivý návrh Bakerovy zprávy, aby Amerika v Iráku založila nový režim ve spolupráci se Sýrií a Íránem. To může jedině znamenat, že USA budou ochotny přijmout určitou formu konfederace, a že použijí povstaleckých milicí, válečných magnátů a šejků pro vedení provinční a regionální správy.

Pro Brity je ponižující, že z britské vlády není slyšet ani známka takovéhoto nového myšlení. Downing Street je intelektuálně zpitomělá, jako zapomenutá pevnost rozpadávajícího se římského impéria. Vidí barbary u vrat, ale bojí se reagovat, protože nové příkazy z Říma ještě nepřišly.

Blair se naposledy vyjádřil, že stažení vojsk z Iráku by bylo "zbabělým vzdáním se" a že by to ohrozilo britskou bezpečnost. To je šílený výrok. Dokonce i Bush je schopen přiznat, že je "otevřený novým myšlenkám ohledně Iráku". Blair zjevně dosud neslyšel o Bakerově zprávě. Možná by měl spěchat do Washingtonu pro nové instrukce od svého šéfa.

Podrobnosti v angličtině ZDE