Naproti tomu Lubomír Zaorálek ve svém projevu podrobně a v mnohém kriticky hodnotil dosavadní vývoj americké vojenské politiky v této otázce. V zásadě se postavil negativně k umístění antiraketové základny USA na našem území v rámci bilaterální dohody, i když vyslovil pochyby, že o ni vůbec Američané naši vládu požádají.

Došel k závěru, že jediným rozumným cílem je vybudovat spravedlivý ochranný systém pro všechny země, aby se žádný stát nemusel uchylovat k jadernému deštníku a požadoval, aby se Evropská unie stala aktivním a silným partnerem USA i v této oblasti. Z projevu Lubomíra Zaorálka jsme vybrali některé jeho hlavní myšlenky a argumenty:

Nadcházející debatu o americké antiraketové základně vidím jako možnost diskutovat o úloze České republiky ve světové politice. Myslím, že v této debatě se skrývá více než jednání o technických parametrech základny. Nyní máme možnost ukázat, jak sebevědomě, jasně a otevřeně se postavíme k této otázce, i když jak to vypadá do konce roku americkou žádost o antiraketovou základnu neobdržíme a je zcela možné, že ji vůbec neobdržíme.

Nyní je v USA v chodu velice otevřená a tvrdá debata o antiraketovém programu USA, probíhá také v tisku, stačí jenom sledovat list New York Times. Je ostrá, hovoří se tam kupříkladu o vazbách na americký průmyslový komplex, o miliardách, jež nemají žádnou efektivitu a spadnou do černé díry. Tato debata v USA asi skončí příští rok a pak se věc vyjasní a není vyloučeno, že o základnu ani nebudeme požádáni. Nepochybně u nás se tato otázka dostane do Sněmovny a bude tam podán návrh na referendum. Těm lidem, kteří mají dojem, že jakákoliv diskuse o základně u nás je zbytečná, doporučuji, aby se podívali na nynější debatu o této problematice do USA.

Podíváme-li se na americkou politiku antiraketové obrany, vidíme, že je důsledkem vojenské koncepce USA, jež se snaží vybudovat bezpečnostní val proti tak zvaným darebáckým státům a že její výsledky jsou v troskách, že jsou velice zlé. Jestliže se chceme se svými spojenci s USA nějakým způsobem v této oblasti dohodnout, musíme zvažovat, zda je tato americká antiraketová politika efektivní a zda jsme schopni ji nějakým způsobem ovlivňovat. Pokud jde o možnost tuto politiku ovlivňovat, na to jsme příliš slabým partnerem, ale stejně tak slabé je i Polsko.

Obávám se, že tato samostatná antiraketová iniciativa USA může vést ke štěpení spojeneckých řad. Navíc jsem přesvědčen, že bezpečnostní architektura Evropy musí vždy brát v potaz i Rusko. Nedovedu si představit, že bychom tento problém dokázali zvládnout a Rusko nechali bokem. Pokud bychom se shodli, že je nutná nějaká kolektivní protiraketová obrana, pak považuje za kuriózní, že je proti Severní Koreji. Pokud jde o Irán nemyslím si, že pro nás v příštích několika letech představuje nebezpečí - i když to ovšem nemohu zcela vyloučit - domnívám se však, že lepší by bylo Irán nějakým způsobem aktivně zapojit do mezinárodní spolupráce. I v oblasti obohacování uranu je nutno uskutečnit mezinárodní, pro všechny spravedlivý systém , jinak lze stěží čekat dohodu s Iránem. Je třeba se dále snažit vybudovat pro všechny země spravedlivý ochranný systém, tak aby se jednotlivé státy nesnažily mít vlastní ochranné deštníky, zvláště tam kde tomu napomáhá politika síly USA. Tyto země pak v tom vidí svou poslední obranou možnost.

Žádná hradba nikdy plně nezajistila bezpečí, vždy bylo možno ji podkopat. Jsou i jiné zbraně než raketové a jaderné, bakteriologické a biologické, proti nimž antiraketové systémy neposkytují ochranu. Měli bychom proto posoudit, zda je rozumné dávat miliardy do obranného systému, jehož efektivita je nejasná. A to je věc, kterou bychom neměli nechávat jenom v rukách odborníků, protože nemáme jistotu, že nám říkají pravdu, že nejsou napojeni na vojensko-průmyslový komplex, který má zájem na dodávkách do tohoto systému. Tato vojensko-průmyslová lobby je velice vlivná, již vehnala USA do války, která je pro ni naprosto nevýhodná politicky, morálně i ekonomicky.

Chyby americké obranné politiky nemůže korigovat Česká republika ale jedině Evropa. Evropská unie, jejímž jsme členem stejně jako NATO, by se měla stát silným partnerem USA i v oblasti branné a bezpečnostní politiky. Taková Evropa by se tak stala nikoliv jen přihlížejícím, pasivním, ale aktivním členem obranné politiky celého kontinentu. Myslím si, že z tohoto hlediska se musíme také dívat na otázku antiraketové základny USA.

psáno pro server Res Publica