"Novou střední třídu tak například nespojuje jednotná doktrína individualismu, nýbrž typický způsob, jak individualismus intuitivně chápou a prakticky realizují. Jde tedy spíše o jakési sdílené "kolektivní nevědomí" reprezentované v kulturních formách, jež ovšem nestmelují aktéry na výslovném třídním základě."

Jsem pětatřicátníkem.  Přesto se necítím být primárním cílem hořekování pana Víta nad mou údajně ztracenou generací, stejně jako jsem se v minulosti nepovažoval za terč podobných výpadů Milana Valacha proti "Husákovým dětem". Teď se navíc v první fázi Vítovi postavili zejména ti, kdo cítí potřebu hájit vypjatý individualismus. K oné skupině jsem se rozhodně přiřadit nechtěl, proto reaguji až nyní. Následující poznámky se budou nejprve týkat Bímovy teze o dnešní "svobodě volby", poté oprávněnosti Vítovy a Valachovy "generační" interpretace individualismu hraničícího s asociálním chováním,  dále otázky, zda a nakolik lze tento jev označit jako typicky postkomunistický nebo dokonce český, a nakonec nadějí obou autorů na překonání tohoto individualismu, které jsou  spojovány s generací následující.

Petra Partyka odsoudil soudce Šídlo do vězení na 75 dnů za to, že údajně publikoval na internetu urážlivé výroky. Šlo o to, že Partyk na internetové stránky jednoho pražského komunálního úřadu skutečně napsal stížnost a anonymové tam pak pod jeho jménem k tomu v dalších příspěvcích připojili na adresu pracovníka komunálního úřadu nadávky. Přestože nebylo prokázáno, že tyto nadávky publikoval Petr Partyk, soudce Šídlo ho odsoudil nakonec do vězení, kam byl odveden před Vánoci.

Posílání dopisů nevinně odsouzeným je zavedená praxe mezinárodní organizace Amnesty International. Vede své členy, aby posílali vězňům svědomí v nejrůznějších diktaturách do vězení pozdravy a výrazy povzbuzení. Velmi to funguje, dostane-li vězeň stovky či tisíce mezinárodních dopisů. Napište, prosím, panu Partykovi i vy!

Benny Rees pokračuje:

Jinak jsem Petru Partykovi objednal do vězení nějaký denní tisk, což mu (kromě svobody) nejvíce chybí. Budete-li mu chtít napsat pár slov, jeho adresa je:

více zde: http://www.sweb.cz/petr.partyk

Může dostávat poštu bez omezení - maximum A4 obálka, do 1 kg hmotnosti. Poštu mu samozřejmě kontrolují.

25. února půjde domů - je ovšem skandální, že k tomu v ČR vůbec mohlo dojít. Nevíme, co ho poté bude čekat, jestli dostane vyhazov z práce.

Leoš Zimmerman dodává: Dostal jsem od Petra dopis, kde píše, že v dopisech smí být pouze papíry. Kafe a diasušenky mu zatím tolerovali ale patrně mu bylo naznačeno, že brzy ztratí trpělivost...

PŘÍPAD PETRA PARTYKA - TÉMA BL

Před vánočními svátky mi volalo pár ukrajinských občanů, kteří u nás žijí již několik let. Všichni se ptali, jakže to vlastně je s tou novelou cizineckého zákona, která jim má přinést úlevu v tom, že na možnost požádat o udělení trvalého pobytu budou moci čekat jen pět namísto dosavadních deseti let. S ulehčením přijímali vysvětlení, že poslanecká sněmovna projednávala novely dvě; zatímco první, která akceptovala právo EU v oblasti slučování rodin již byla přijata, druhá je v druhém čtení.

V kratší verzi vyšlo ve středu v Lidových novinách

Několik příslušníků téže rodiny, včetně žen a dětí, bylo usmrceno americkým leteckým úderem, který zničil jejich rodinný dům v severním Iráku, informuje BBC.

Šéf místní policie Sufjan Mustafa uvedl, že podle jeho informací nebyly v domě žádní povstalci. "A i kdyby tam byli, proč nemohli američtí vojáci dům obklíčit a teroristy zatknout?" řekl tiskové kanceláři Reuters.

Ghadbanm Nahd Hassan, 56, sdělil agentuře AFP, že v domě bylo 14 členů jeho rodiny, když byl vybombardován. Policie uvedla, že dosud byla v troskách domu nalezena mrtvola devítiletého chlapce, mrtvola jedenáctileté dívky, a dále mrtvoly tří žen a tří mužů. Americké jednotky často používají leteckých úderů v boji proti iráckým povstalcům, aby minimalizovaly své ztráty. Místní činitel nejvýznamnější sunnitské politické organizce, Irácké islámské strany, požadoval uspořádání demonstrací.

Podrobnosti v angličtině BBC

Íránská vláda úspěšně nakupuje v Evropě vysoce technologické zařízení, jehož je zapotřebí k výrobě jaderné zbraně. Vyplývá to z nejnovější analýzy západních výzvědných služeb, kterou získal britský list Guardian.

Írán v úterý oznámil Mezinárodnímu úřadu pro atomovou energii, že příští týden znovu zahájí výzkumnou práci v jaderné oblasti. Odmítl přislíbit, že nebude obohacovat uran, což je klíčovou součástí technologie pro výroby jaderných zbraní. Tím se octl v konfliktu s USA a s Evropskou unií.

Tak trochu jiná reality show Odhalení se blíží do finále, které má vyvrcholit vyhlášením vítěze soutěže o ne deset, ne jedenáct, ale rovných dvanáct melounů 15. 1. 2006. Každá gorila má samozřejmě v rámci nominací do hlavního hlasování také svého obhájce. U ustarané Kijivu, matky Moji, je jím herečka Simona Stašová. Jedlíka Shindu hájí herečka a zpěvačka Lucie Vondráčková. Kambu, která nejdříve vnesla do chaosu v pavilónu řád, pak se o sex s Richardem dělila se Shindou a nakonec se zamilovala - nikoliv do despoty Richarda, ale do ošetřovatele Marka Ždánského, obhajuje extravagantní zpěvák, rozesmátý šaman Daniel Nekonečný. Ten mimo jiné projekty založil i Královskou vibrační skupinu, která má za úkol rozšiřovat vibrace, tóny, rytmy a zvuky probouzející u lidí i zvířat královské rozkoše. O přednostech samce všech samců, stříbrohřbetého fešáka Richarda přesvědčuje diváky herec Tomáš Töpfer, který tvrdí, že kdo se dívá na gorily a kdo pozoruje jejich život, tak ví, že tam patří polygamie s nadvládou samce zcela přirozeně. Takové názory má obhájce Töpfer. A Richard také.

< Snad se do té doby už všichni dozvědí i to, co dnes zkoumají vědecká pracoviště firmy Genomac podle kódu DNA - jakého pohlaví je gorilí mládě Moja. Analýza genetických informací mláděte finišuje a podle zdrojů to už nebude dlouho trvat a i diváci se dozví definitivní výsledky. Já si tipuji, že Moja - svahilské slovo, které znamená první - je kluk.

Až neuvěřitelný zájem zahraničních médií o vysílání tak trochu jiné reality show Odhalení vrcholí také. Dnes bude jubilejní, šedesátý den tak trochu jiné reality show Odhalení vysílat ve svých hlavních přehledech zpráv které se vysílají každou celou hodinu, celosvětový zpravodajský okruh BBC World. Pokud by gorily "vytěsnily" jiné, naléhavější zprávy, budou vysílány v těchtýž časech následující den - v pátek. Štáb britské BBC natáčel v minulých dnech v pražské ZOO i v zákulisí rozhlasu.

S trochou lítosti dávám čtenářům doporučení. Pokud ještě chcete vidět gorily v televizi, neváhejte. V BBC nejspíše pouze dnes, v ČT1 a ČT 24 do 15.1. každý všední den v 6:40 a 7:40, v ČT 24 pak každý všední den ještě v 8:40, 20:25 a v 22:25.

Protože tak trochu jiná reality show Odhalení pomalu ale jistě končí. Tisíce fotografií a stovky hodin videozáznamů k dalšímu vědeckému zpracování, nové technologie kódování a přenosu televizního obrazu prostřednictvím broadbandového internetu, kamery ovládané joystickem, stovky článků a odvysílaných rozhlasových a televizních pořadů, malé televizní studio v podzemí Českého rozhlasu, tisíce návštěvníků gorilího pavilónu, okousané větve, pohlednice s Mojou, plakáty s Richardovýma očima, plyšové gorily, gorilí budík který řve, fotopozadí a zvuky pro počítače a mobily, a dokonce i módní přehlídky se slipami a tričky. Desítky unavených, ale spokojených nadšenců - přírodovědců, redaktorů a techniků. To vše bude patřit k tak trochu jiné reality show, o které už vzniklo pamětní DVD, a možná zanedlouho vznikne i kniha.

Pokuste se někdy vysvětlit, proč já mám strach a Urban nebo Cvek si dovolí napsat cokoliv, píše jeden český univerzitní učitel, jehož totožnost je redakci známa. Neplatí pořád, že svobody a demokracie si mohou užívat jen ti, co souhlasí? To řekl kdysi Bilak v nějakém svém projevu. Pan Urban píše, že osoby, "perzekvované za demokracie" se mohly cítit lépe než oběti perzekucí v době normalizace. To mi připomíná že, "humanitárně bombardovaní" obyvatelé Srbska mohli pociťovat radost, protože jeho cílem bylo nastolení lidských práv a demokracie. Podle Urbana asi platí: Nakopali jsme ti do ksichtu. Nestěžuj si, uplatníš se lépe jinde. Urban si tak jen vytváří alibi pro své svědomí. Možná má čisté ruce. Je od něj kapitálně hloupé zevšeobecňovat.

Stálo by za to udělat srovnávací studii mezi čistkami po roce 70 a 89. Rozdíly tady byly. Uznávám, že by nebylo možné tyto rozdíly popsat za totality a ani za demokracie. Já jsem se celou totalitu pohyboval v prostředí vyloučených a vyškrtnutých straníků.

Při rozhodnutí zrušit Šímův a Čermákův pravidelný pořad Bez obalu odkázalo oficiální vysvětlení České televize na statistickou analýzu ostravské pobočky firmy Media Tenor, která v něm shledala vážné nedostatky.

Mezinárodní instituce Media Tenor se pyšní svou údajně vědeckou, objektivní metodologií. Zkoumaný mediální materiál je statisticky rozčleňován na drobné prvky a k nim jsou přidávány kvalitativní indexy. Tříšť indexovaného materiálu je pak statisticky hodnocena.

Vyšlo v úterý v Lidových novinách ZDE

Pokud se chcete stavem české společnosti zajímat, udělejte to profesionálně. Máte k ruce studenty, ti ať se Vám doptávají a udělají profesionálnější průzkum ve srovnání se střípky informací, doporučuje jeden čtenář a dodává: Dovedu ocenit i přednosti dnešního režimu, protože už nemusím mít obavy, zda nějaký OV, KV nebo jiný xV mi aspiranturu schválí nebo neschválí. Mám sociální jistotu minimálně na několik let. To ve firmách není. Už jednou jsem napsal, že bych se styděl veřejně se chlubit ublížením. Pomalu se stávám imunní vůči publicistice v televizi nebo v rozhlase, kde se pokoušejí z nás bývalých a současných straníků udělat gaunery, kteří neměli nic jiného na práci než ostatním škodit.

Před několika roky o něco podobného jako vy pokusil Václav Žák - se žalostným výsledkem. Mějte na paměti, že BL sledují lidé z univerzit nebo z úřadů. Není to reprezentativní vzorek.

Pozn. red.: Pokud by kterýkoliv student měl zájem o to začít sbírat příběhy lidí nespravedlivě postižených po roce 1989 či mapovat sociologicky toto téma, dejte nám vědět.

Francouzská politická scéna nikdy ženami příliš nehýřila. Společnost, která si tolik zakládá na svém glamour, mezi své politické elity vybírala ženy jenom zřídka, výjimky vždy spíše potvrzovaly pravidlo. Otců národa bylo vždy dosti (Pétain, De Gaulle, Mitterrand), žen, nebo chcete-li Matek národa, pomálu. Na jednu z nich aspirovala pouze ta, která dodnes zůstává v mediálním Pantheonu jakousi živou inkarnací svaté Marie. Ponechávám na úvaze čtenářů, zda se to týká i jejich činů...

Nový rok nezačal šťastně a přinesl nám nové problémy. A velmi vážné problémy i když se zatím nás přímo nedotkly. Když jsme četli články pana Kalouse o ropném zlomu a jeho následcích, připadalo nám to všechno strašně vzdálené. A najednou jsme se probudili ze sna.

Britské ministerstvo vnitra oznámilo, že bude vyšetřovat tvrzení, že ústředí britské cizinecké policie v londýnském Croydonu udělovalo vstupní víza do Británie za sexuální styk s pohlednými žadatelkami. Informaci přinesl bulvární deník The Sun.

To byla od pana Chauna správná otázka. Jenže - to nebyla otázka. Bylo to jen řečnické cvičení s imperativem na konci. Musím se přiznat, že otázka PROČ je první, kterou řeším při každé příležitosti. Je to moje bytostná otázka -- bez ní nelze o ničem uvažovat ani jednat.

Nejprve jsem na přání Igora Chauna reagovat nechtěl, ale nakonec mi to přece nedalo, píše Jakub Pikna. Alespoň, že podal své přání velmi pokorným způsobem. Pokorným ovšem jen do jisté míry. Já nikomu nebráním v jeho vyznání, nikomu nebráním, ať si o sobě myslí, že stojí o krok blíže pravdě, o krok před námi bídnými ateisty. Ale rád bych se k tomuto pěknému přání alespoň vyjádřil. A doznal, že mi to i trochu vadí.

I já jsem byla vychována jako věřící dítě, píše Alice Valkarová. V době, kdy nebyla víra v Boha zdaleka tolerována a naše učitelka na základní škole v jednom moravském městě byla šikanována zato, že chodí do kostela, jsem pilně navštěvovala hodiny náboženství (měli jsme moc hodného pana faráře, který nám vyprávěl mimo jiné, jak zamlada podnikl cestu do Jeruzaléma), chodila jsem ke zpovědi, k přijímání a na májové, kde nam tentýž pan farář čítával na pokračování z jedné, pro mne tehdy zajímavé, knížky, večer jsem se modlila, abych už tolik nezlobila rodiče....

Will there be time, in 2006, for a new look at the most recent Czech political history?

Revolutions create their own myths. But I've been receiving evidence from readers that seems to show that the "Revolution of 1989" wasn't such a triumph of freedom, democracy and decency as has been generally maintained. It appears that while the post-communist regime has almost completely failed to punish crimes committed under communism, it's highly likely that a large number of innocent people, many of whom were persecuted under communism, became victims of the post-1989 political purges, which were often motivated by greed. I have been receiving testimonies maintaining that large numbers of capable individuals were illegally dismissed from their posts by the revolutionary Civic Forum committees in the wake of the 1989 revolution. These committees were often made up of unscrupulous careerists who jumped on the bandwagon of the "democratic revolution," hoping to gain lucrative posts and covering up their incompetence with a newly found "democratic" political zeal.

Complete article in English was published on 2nd January 2006 by Czech Business Weekly HERE

Bushova vláda radikálně omezila své plány provést znovuvýstavbu Iráku, zdevastovaného válkou a diktaturou. Nebude žádat americký Kongres o další finance na tento účel.

Činitelé americké vlády uvedli, že nebudou příští měsíc při projednávání rozpočtu žádat americký Kongres, aby dál financoval rekonstrukci Iráku. Uvedl to deník Washington Post. Toto rozhodnutí bude zřejmě interpretováno jako porušení slibu prezidenta George Bushe, který tvrdil, že USA chtějí v Iráku vytvořit nejlepší infrastrukturu v regionu.

Tragickou ironií jednadvacátého století je, že těsně poté, co se na světových burzách v roce 2000 zcela rozložila víra v technologii, dostala se k moci v Bílém domě a v Pentagonu. "Projekt pro nové americké století" byl založen na technologických ambicích "širokospektrální dominance": projekt předpokládal, že Spojené státy budou schopny "bojovat a zvítězit ve velkém počtu zároveň v tutéž dobu probíhajících velkých válek". Toto myšlení bylo monstrem, který se zrodil z vlny technologické euforie z devadesátých let, píše v deníku Guardian Richard Drayton, historik z Cambridge University, který vydal knihy Nature's Government, studii vědy, technologie a imperialismu.

1. Na jednu stranu je to jednoduché. Zpitomělá pravice je fašismus, zpitomělá levice je komunismus. Jenže... Původní italský fašism nebyl úplně totéž co hitlerovský nacism. To, čemu se dnes většinou říká komunismus (poznámka: dojalo mě, jak jeden k kandidátů na ústavního soudce v senátu na otázku po komunismu řekl po masarykovsku, že komunism je krásná idea, sen, ale nerealizovatelná a vzdělaní osli ho proto soudcem neučinili) nemá se samou myšlenkou komunismu vůbec nic společného, podobně jako s Marxem samotným, stalinism a leninism jsou svým důrazem na funkci státu přece pravý opak... Komunism snový, o kterém ten soudce hovořil, je utopie o prostém světě, kde všichni pracují rádi a konzumují jen to, co opravdu potřebují. Mám dojem, že realizovatelný je opravdu jen na malém, tichomořském ostrůvku, kde nepotřebujeme kromě zdraví už nic a těch lidí tam nesmí být víc, než dva, muž a žena.

Všechno, co je hodně jednoduché, je také zpitomělé, až na dětskou káču.

Prezident nasadil zachmuřený výraz. Jeho neklidné oči za obroučkami brýlí chtěly snad až příliš vyjádřit odhodlání, vrátit důvěru svým občanům, zažehnout znovu ten ztracený "elán". Prezident zvedl hlavu, když řekl: "Mí drazí spoluobčané, je třeba věřit ve Francii. Musíme znovu najít mobilizační sílu a hluboký moderní smysl slova 'patriotismus'. Milovat svou vlast, být na ni hrdý, konat pro ni."

V tu chvíli, sobotní televizní podvečer konce roku 2005, to ale působilo hodně jako zbožné přání.

Dokončil jsem nahrávání z internetu - pro osobní potřebu - všech dvaasedmdesáti dvou až tříhodinových (po půlnoci sedmihodinových) pořadů, v nichž se od pátku 16. 12. do neděle 25. 12. rozhlasová stanice BBC Radio 3 vysílala ve více než 210 hodinách kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha. Uvědomuji si, že normálním poslechem rozhlasu, kdy si posluchač tu a tam na chvíli pustil pokračující bachovský maraton, člověku vůbec nedojde monumentalita a výjimečnost tohoto projektu. Pouze systematičtější sledování mnoha hodin těchto pořadů v klauzuře vede k uvědomění, jak vynikající a mimořádný byl tento rozhlasový projekt - dokonalá realizace principu veřejnoprávnosti. Byla to nesmírně intenzivní, desetidenní seance, zpřístupněním všech pořadů na internetu prodloužená i po vysílání, kterou ve vytržení sdíleli lidé z celého světa.

Indonéská provincie Nanggroe Aceh Darussalam vstoupila do širšího povědomí české veřejnosti na konci roku 2004, kdy se k břehům severní části indonéského ostrova Sumatra a dalších oblastí Jihovýchodní a Jižní Asie přihnala ničivá vlna tsunami, která jenom v Indonésii zmařila životy více než 150 tisíc lidí. Přestože zprávy z Acehu po několik týdnů plnily přední stránky českého tisku, jeho pohnutá historie, islámská kultura a zvyky jeho obyvatel zůstávají stále poměrně neznámé.

U příležitosti ročního výročí této tragédie pořádá občanské sdružení Tenggara ve čtvrtek 12. ledna 2006 od 19 hodin v karlínském klubu Podsklepeno komponovaný pořad s názvem Putování neznámým Acehem, který tuto nesmírně zajímavou část indonéského souostroví přiblíží. Výtěžek ze vstupného bude určen na pomoc obyvatelům provincie.

27. 12. jsme publikovali shrnutí článku Gerarda Alexandera z amerického konzervativního časopisu The Claremont Review of Books. Autor v něm chválil principy amerického konzervatismu a argumentoval, že efektivním způsobem, jak je rozšířit do západní Evropy, je použít postkomunistických zemí středovýchodní Evropy jako trojského koně. Psal také, že průměrný americký příjem na jednoho obyvatele je nyní - v důsledku amerického konzervatismu - o 55 procent vyšší, než je průměrný příjem obyvatel původních 15 členských zemí EU.

K tomu se ozval čtenář Jiří Sahula z Austrálie s poukazem, že si Gerard Alexander velmi fandí. Upozornil na článek v nedávném čísle amerického zpravodajského týdeníku Newsweek, podle něhož je americká ekonomika ve vážné krizi. Argumentaci z analýzy Clyda Prestowitze, ředítele Economic Strategy Institute, shrnujeme:

Během posledních padesáti let přinášela globalizace podstatný prospěch Spojeným státům i rozvojovému světu. Nyní ale začíná globalizace fungovat jinak: vytváří nerovnováhu, která ochromuje hospodářskou stabilitu USA a zřejmě povede ke globální hospodářské krizi. Ohnisko světové ekonomiky se totiž rychle přesunuje na východ.

V jinak pěkném materiálu Karla Steigerwalda (mám jen pochybnost o tom, že Božena Němcová byla německé děvče) o spisovateli Milanu Kunderovi (MF Dnes 31.12.2005) se říká "Když řekl na jevišti Leoš Suchařípa s patřičnou intonací v Dobových tancích celkem nevinnou a ze situace plynoucí repliku "Jak já je nemám rád", publikum šílelo - dobře vědělo, kdo to jsou ti oni, které nemá rádo." Tuto větu nicméně Leoš Suchařípa neříkal ve hře Karla Steigerwalda Dobové tance, ale v mojí verzi Shakespearova Troila a Kressidy, která se dnes jmenuje V posteli s Kressidou. Těší mě, že mluvila (nejen) Karlovi Steigerwaldovi natolik z duše, až si na ni zvykl jako na svou.

Ano. Právě tolika korunám kdosi zavelel levá, aby za zádumčivého pozpěvování nábožných písní odkráčely ze státního rozpočtu přímo do Království nebeského. Výroční zpráva Církve římskokatolické - za rok 2004 nabízí mnoho podnětů k zamyšlení. Jelikož havrani proroky neživí, těžko nás překvapí, že největší část církevního rozpočtu tvoří platy a pojištění tak řečeného duchovenstva a civilních zaměstnanců Církve obecné. Mene, tekel, uparsín - je to šest set milionů a devět stovek tisíc navrch.

Milí přátelé, vážení čtenáři, nosím už delší dobu na srdci něco, co vám potřebuji říci. Mám pro vás velké tajemství. Netýká se tématu, které jste zvyklí na těchto místech číst, není to o politice, ani u úplatcích ani o systému školství -- je to přímo o Bohu.

Je to o tajemství, u kterého se tváříme, jako by ho nebylo, a ono přece je. Chtěl bych vám popřát do Nového roku hodně štěstí a radosti, ale musím vám říci, že jsem zjistil, že bez Boha to nejde.

reakcia na vládnú správu "Informácia o vyhodnotení informácií zistených systémom včasného varovania pre situácie náhleho zvýšenia počtu migrujúcich príslušníkov rómskych komunít zo SR do ČR v období marec-august 2005"

Vláda českého premiéra Jiřího Paroubka sa v závere uplynulého roka opäť vrátila k problému sociálne motivovanej migrácie slovenských Rómov do Česka. Učinila tak správou, ktorú na rokovanie českej vlády 14. decembra 2005 predložil minister vnútra František Bublan. Podľa vyjadrenia hovorkyne Ministerstva vnútra ČR Radky Kovářovej pre TASR z nej vyplýva upozornenie, že problém migrácie slovenských Rómov do ČR môže v budúcnosti priniesť problémy.

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.