Od 1. ledna tohoto roku se otevřely Ukrajincům brány projektu aktivního výběru zahraničních pracovníků. Pro ty, kteří splní kritéria projektu, to znamená možnost získat trvalý pobyt již za dva a půl roku. Skoro čtvrtina cizinců z přibližně sto šedesáti tisíc, kteří mají pobyt dlouhodobý, by mohlo o trvalý pobyt v případě zkrácení zákonné lhůty na polovinu okamžitě požádat. Situace velké části cizinců s dlouhodobým pobytem je notoricky známá -- výkon jejich práce se odehrává v režii zprostředkovatelských struktur zahraničního i českého původu, ekonomicky spojených s místním podnikatelským prostředím. Všichni z jejich práce -- ať legální, nebo v malé míře nelegální -- velmi dobře profitují, "své" Ukrajince a další cizince z Východu udržují v pozici hospodářských otroků, obírají je až o polovinu jejích výdělků.

Parlament sice produkuje jednu novelu obludného zákona za druhou, každá další je však objemnější, komplikovanější, nepřehlednější a byrokratičtější. Teprve tato desátá novela by přes svůj obludný rozměr měla situaci v ČR dlouhodobě žijících cizinců ulehčit. Neděje se tak příliš z vůle českého parlamentu, ale proto, že ČR má povinnost do svého právního pořádku implementovat závazné evropské normy. Zatímco je totiž integrace cizinců pro parlamenty starých členských zemí Unie tématem, parlamentem českým procházejí návrhy zákonů, jež se týkají cizinců, většinou zcela bez povšimnutí, nebo se začleněním zpřísňujících připomínek. Za každou mírnější úpravou lze proto hledat tlak Unie, která si zejména po loňských bouřích ve Francii uvědomuje, že druhá generace nedostatečně integrovaných přistěhovalců tiká v členských zemích jako časovaná bomba.

Začlenění příslušné směrnice Rady ES ale není v zájmu parlamentních lobbyistů. Nejen práce na černo, ale i praktikovaný Švarc systém, najímání firem, "družstev" a "veřejných obchodních společností", jež dodávají práci, znamená pro producenty výrazné omezení zátěže v oblasti pracovního práva a pro otroky, jež v tomto prostředí nechrání téměř nic, naopak tvrdé omezení jejich práv. Každý měsíc odkladu znamená zisk v řádu milionů pro všechny součásti řetězce, který lidi, jejichž výdělek putuje k potřebným rodinám do chudé země na Východě, bezostyšně okrádá.

Největší část ukrajinských dělníků je zaměstnána ve stavebnictví. Podle kuloárních informací se na průtazích týkajících se procesu projednávání novelizovaného zákona podílí zejména lobbyistický tlak velkých stavebních firem, jimž hrozí "únik" otroků, kteří náhle získají možnost vyvázat se z vlivu "klientů", změnit zaměstnání, hlavně však přestanou být obrovským zdrojem bezpracných zisků.

Parlamentní strany shromážděné v současné sněmovně rády mluví o lidských právech. Zejména tehdy, jsou-li porušována v nějaké diktatuře. Jejich masivní pošlapávání ve vlastní zemi však bohorovně přehlížejí. Zdá se, že nic takového pro ně neexistuje, není to pro ně téma. Cizinci nejsou voliči. Jejich reální voliči na cizincích naopak dobře vydělávají. A tito vlivní voliči jsou namnoze i jejich sponzory.

Jak získá Nikola z Koločavy pracovní povolení v Česku, potvrzení o ubytování a další požadované výpisy, zápisy, průpisy, nadpisy a podpisy k získání víza, na něž si v Kyjevě musí vystát několikadenní frontu? Pro mnohé "zarobitčany" (z ukrajinského "zarobit" -- vydělat) je snazší zajít za "klientem", jedním z produktů českého legislativního prostředí, který si ve stínu obrovitých razítek dobře žije a za kompletní sadu dokladů k pobytu si účtuje sumu v rozmezí 600 -- 1000 euro.

Takové a podobné trafiky se těžko opouštějí, peníze, jež z nich plynou, jsou mocné. O novele, která by měla legislativně ošetřené otroctví zmírnit na polovinu, se mluví už nejméně tři roky. Obecné zjednodušení cizineckého práva, které by vzalo novodobým otrokářům legislativní nástroje, otroky vyvázalo z ponižujících vztahů a zbavilo je okrádání, je ale v nedohlednu.

Práva a lidská důstojnost u nás pracujících Ukrajinců a dalších cizinců bohužel nemají pro české parlamentní strany politicky tržní hodnotu.

Autor je vedoucím poradny pro cizince v Pardubicích