Ministr Jandák má dojem, že herci jsou na stáří velmi ohrožený živočišný druh a měli by mít svůj penzion, v němž by si vždycky mezi podáváním léků na neurózu přehrávali své nejslavnější scény z filmů, divadelních představení a teleshoppingu. Jejich efemérní existence rozdrobené do stovek rolí asi nemají při změně sociálního postavení dostatečnou imunitu.

Někdo z členů vlády by se ale měl zamyslet také nad tím, co se děje s politiky, kteří -- stejně jako herci -- z vlastní nebo veřejné vůle opustí politické jeviště. Váhám mezi ministrem zdravotnictví a vnitra. Z jednoho hlediska jde jistě o vytvoření instituce převážně medicínského charakteru, ale ta by měla taky splňovat funkci ochrany před vnitřním společenským nebezpečím (asi něco jako vězeňské sanatorium), které je možné vidět ve snaze bývalých politiků o návrat. O návrat k jakékoli své předchozí identitě.

Tony Blair zaznamenal zuřivé protesty ve vládě proti jeho rozhodnutí poskytnout tajným službám právo špehovat zvolené poslance.

Britský premiér Tony Blair se připravuje zrušit čtyřicet let platný zákaz odposlouchávání poslaneckých telefonů, a to navzdory zuřivému odporu členů své vlády, napsal o víkendu týdeník Independent on Sunday. Očekává se, že Blair během několika týdnů oznámí v Dolní sněmovně, že si poslanci už nebudou moci být jisti, že výzvědné služby a další organizace nebudou odposlouchávat jejich rozhovory.

Týdeník Observer přinesl předminulou neděli informaci, že muže, jehož jméno je na seznamu pachatelů sexuálních trestných činů, schválilo britské ministerstvo školství jako učitele tělocviku pro jednu anglickou školu. Následoval celostátní skandál, v jehož rámci vyšlo najevo, že britský školský systém nechrání děti před pedofily - ministryně školství Ruth Kellyová proto bojuje o svůj politický život.

William Gibson (59), učitel matematiky v ohnisku britského mediálního skandálu, souvisejícího s přítomností "pedofilů" v britských školách, sdělil tisku, že si patnáctiletou dívku, kterou v roce 1980 "sexuálně zneužil", hned poté vzal za manželku a žili spolu v manželství 19 let.

Vážený pane ministře,

dovolte mi obrátit se na vás naposledy s otevřeným podnětem. V dubnu loňského roku jsem Vás oslovil podobným způsobem a musím tedy nyní také veřejně poděkovat. Dnes jsem od Vás dostal rozhodnutí, kterým jste prokázal, že alespoň někdo v naší kauze, ač sám uvnitř resortu, je schopen rozhodovat objektivně a spravedlivě.

Vaším dnešním rozhodnutím byl pro mě uzavřen dlouhodobý spor ve kterém jsem byl opakovaně nadřízenými, jmenovitě plk. JUDr. Homolou a plk. Ladovským ze Správy Středočeského kraje označován v různých písemnostech za neschopného, nevzdělaného a chybujícího policistu, který by měl vrátit vysokoškolský diplom.

Kauza středočeského policisty Humla ZDE

V Mladé frontě Dnes, ve svém oslavném článku pan Klaus říká: "Prvního ledna 2006 uplynulo 15 let od "ostrého" startu naší ekonomické transformace, od události, jež je jednou z nejvýznamnějších. Přesto toto výročí prošlo téměř nepovšimnuto". Na úterní konferenci pro ekonomiku a politiku (CEP) řekl Klaus na téma 15 let od obnovení "kapitalismu" v Českui: Je zajímavé, že Václav Klaus oslavuje výročí počátku kapitalismu v Československu a nikoli listopad s velkým L jako pád starého režimu. Ještě zajímavější je, že přiznává, že musel o vítězství kapitalismu bojovat. S kým vlastně Klaus bojoval? S lidem této země? Podle Klausova přiznání "alternativou komunismu pro většinu lidí u nás tehdy nebyl kapitalismus". Ve skutečnosti pro kapitalismus tehdy bylo jen 3% lidí.

Pro ostatní se "pokračovalo ve snění a hledaly se a ve všech klíčových oblastech propagovaly utopické třetí cesty."

Svým posledním (a zároveň prvním) článkem zde na Britských listech "Daně, solidarita a individuální práva" jsem očividně píchl do vosího hnízda, jak se dá posoudit z několika velmi nesouhlasných mailů, které jsem po uveřejnění článku dostal, nebo z nového příspěvku pana Víta. Ale musím říct, že se našlo i několik pochvalných hlasů. Je ale jasné, že nazývat daně legalizovanou loupeží je v dnešní společnosti velmi kontroverzní téma, které dokáže mnohé lidi rozrušit až téměř do nepříčetna.

Kdo se na začátku volebního období Václava Klause domníval, že po romantickém pozůstatku beat generation v osobě Václava Havla přišel na Pražský hrad pragmatický politik, který se chce stát státníkem, mýlil se. Musím chtě nechtě přiznat, že jsem se tehdy mýlil i já. Očekával jsem dle prvních projevů nového prezidenta i pragmatických okolností jeho zvolení, že lustrace u hradní brány skončily a úlohou kladeče věnců je vytvářet pro podhradí iluzi jednoho lidu a jednoho státu. Že prezident bude prezidentem všech, jak sliboval.

Klaus nevylučuje, že by mohl iniciovat debatu o změně volebního systému, hlásá zpráva ČTK na základě Klausova rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Slavnostní galavečer ANNO 2005 s vyhlášením nejpopulárnějších žen, mužů a pořadů TV Nova měl jistě vysokou sledovanost a z koláče televizních kanálů odkousl tučné sousto k nelibosti konkurenčních týmů. Miliony diváků a příznivců televizní zábavy podomácku uzavíraly sázky na vítěze -- nu, sázkové kanceláře by vyplácely jen drobné. Není každého dne překvapení. Červená a Modrá knihovna, Rodokapsy, Večery pod lampou -- doba slavných autorů a autorek.

Sobotní sněmování pražských komunistů ukončilo jejich nervozitu před volbami do Parlamentu. Naznačilo zřetelnou změnu lidí i témat. Místopředseda strany Václav Exner, který v roce 2002 vedl pražskou kandidátku KSČM, je nyní třetí. Čtvrtá a nejspíš první na nevolitelném místě je předsedkyně pražské rady KSČM Marta Semelová.

To je zpráva, která oběhla snad všechna česká média jako pejsek na procházce rožky. Vzhledem k tomu, jak málo novináři věnují pozornost zákulisnímu vývoji v třetí nejsilnější české politické straně, nedozvěděli jsme se nic jiného. Škoda. Nejzajímavější byl totiž počet hlasů, které kandidáti na jednotlivá místa dostali. Vypovídá totiž o rozložení sil a vztazích jednotlivých skupin uvnitř stranické struktury.

pokračující polemika s názory Martina Tesaře v článku "Mediální přestřelky versus realita" a "Německo sází na efektivitu a nezávislost, proto končí s atomovou energií"

Když jsem na střední škole studoval kresbu (kýbl, hadr, láhev - formát A0, uhel, rudka), stařičký, ale nesmírně trpělivý profesor mi tehdy vysvětloval, že nesmím kreslit JEN to, co vidím. Musím kreslit i to, co o kreslených věcech VÍM. Že obrys kruhového kýblu v perspektivě je elipsa i tam, kde ji nevidím, že perspektiva má tři úběžníky a hadr je splývavý odshora dolů. V pozdějším životě mne tato výtvarná poučka uchránila mnohých zklamání a trapných chvil. Politická realita jakéhokoliv státu není tvořena jen dogmaticky pojímanými dokumenty, i kdyby se jednalo o vládní prohlášení či mezinárodní smlouvy. Je tvořena kolektině verbalizovanými zájmy, nikoliv zjevenou pravdou, o které se nediskutuje. Modlit se k psanému slovu v politice je stejně zcestné, jako nebezpečné. Pro komentátora i politika. Praktickou ukázku jsme zažili v případě plynového sporu Ukrajina x Rusko. Důkaz z jiného soudku je i v podobě plnění maastrichtských kritérií Německem či Francií nebo v podobě britské výjimky z unijních plateb. Co je povoleno bohovi, není povoleno volovi.

Já osobně bych v kontextu Spolkové republiky Německo považoval termín Atomkonsensus za poslední propagandistický výkřik umírajících Fischerových Zelených, mající je zachránit před jejich vlastními, radikálními voliči a mající obhájit rudozelenou prostituci "koalice nového středu", která neměla už od začátku politickou logiku stejně, jako ji neměla koalice sociálních demokratů s lidovci a unionisty v Česku. Obě koalice mají jeden jediný cíl: dokázat občanům zbytečnost a bezpáteřnost malých stran ve smrtícím obětí moci.

pokračující polemika s názory Martina Tesaře v článku "Mediální přestřelky versus realita" a "Německo sází na efektivitu a nezávislost, proto končí s atomovou energií"

Štěpán Kotrba označil v článku "Německo a konec jaderné energetiky - ostré spory v koalici" německého ministra lesů vod a strání za optimistu, protože hlásá, že by Německo mohlo získávat až 25% své spotřeby energie z obnovitelných zdrojů, zejména z větrných elektráren.

Optimista? Spíš hazardér! Už současná výroba v německých VěE škodí nejen německé, ale i české (a polské) přenosové soustavě.

k tomu také: Jaderná energie, mediální přestřelky a analytikovo know-how ZDE

V kontextu relativně nedávné debaty o škodlivosti existence trestného činu pomluvy v právním řádu ČR, konkrétně s přihlédnutím ke stíhání např. pana Pence, mě udivuje, že dosud nikdo nereagoval na trestní oznámení p. Pence (pro pomluvu) na ministra Bublana. Vím, že sám pan Penc nikde nehoroval pro rušení příslušného paragrafu, jeho obhájci ale myslím ano - zajímalo by mě, jak se k trestnímu oznámení svého chráněnce staví, píše Jan Potměšil.

Foto a videorepro: ČRo Leonardo

Tak trochu jiná reality show Odhalení skončila. Skončila i soutěž o ne deset, ne jedenáct, ale rovných dvanáct melounů. Favorit, stříbrohřbetý samec všech samců, idol všech dívek a dam, třináctieltý Richard zaslouženě vyhrál. Internetový televizní přenos z pavilónu goril potrvá ještě do konce měsíce, ale obrazovka České televize osiří.

Aero Vodochody vyrábělo a prodávalo za doby Varšavské smlouvy (a mnohdy ještě i poté) na trhy , které Štěpán Kotrba vyjmenoval v článku "Aero Vodochody: iks pokusů o záchranu leteckého průmyslu". Bohužel, nikdo za celou dobu nebyl schopen zanalyzovat, jaká byla skutečná cena, za která lze letouny prodat. V období studené války prostě trh se zbraněnmi neexistoval, byly sféry vlivu, kam se dodávalo a vše financovala většinou banka RVHP. Prtoto skutečná konkurenceschopnost Aera (podstatné know-how a zkušenosti do Aera přešly z Kunovic a z Luftwafewerke) je prostě velká neznámá, píše čtenář, jehož totožnost je redakci známá.

Pohlavní pud máme všichni, stejně jako občas hlad nebo žízeň. Sotva by ale někoho napadlo dělat si nárok na sousedovo plzeňské, zůstaneme-li u toho hospodského přirovnání. Zrovna jako mi můj hlad nedává právo vloupat se do pekařství, protože to tam tak neodolatelně voní, nebo do cukrárny, kdykoli dostanu chuť na dortíček. Civilizovaná společnost to pokládá za lumpárnu a má na to paragrafy, policii a soudy. Své "živočišné" pudy prostě jsme povinni ovládat - tím se právě liší člověk od zvířete, že není tvorem pouze pudovým.

Ropovod "Družba" byl pojem a "živoucí žíla nerozbornosti tábora míru" .

Věci se však změnily a dále postupně mění ze samotného centra - Moskvy. Zcela přirozeně zákonnou logikou politické a ekonomické transformace. Ta druhá stojí na stále dosti pevných zákonech trhu. Stará dobrá marxistická dialektika učila, že všechno souvisí se vším. Něco na tom asi bude. Komu se to z nějakých důvodů nezdá, může se obrátit k řeckým filozofům ke stejné poučce. S vědomím reality světa vraťme se k našemu problému, který právě s touto realitou souvisí..

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila na svém 1. zasedání, které se konalo ve dnech 10. - 11. ledna 2006 s Českou televizí správní řízení pro možné porušení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb. -- povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace a zahájila současně správní řízení pro možné porušení § 32 odst. 1 písm. c) zákona č. 231/2001 Sb. -- povinnost zajistit, aby pořady nepodněcovaly k nenávisti z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti nebo příslušnosti k určité skupině obyvatelstva -- za pořad Infiltrace - Já, muslim autora Jiřího Ovečky natočený převážně skrytou kamerou, vysílaný dne 7. října 2005 od 21.20 hodin na ČT 1 a vyzvala provozovatele k vyjádření.

Stane-li politická strana stranou vládní, začne se politicky erudovanější část veřejnosti (ale právě ta jí může rozhodnout v r. 2006 volby) zajímat i o její vnitrostranický život. Na jeho pozorování se snaží odhadnout, jak hájí její zájmy, jak by rozvíjela demokracii ve společnosti a i jak plní své sliby.

Právě na kauze Jaroslava Palase je možné demonstrovat mnohé.

S jeho vzestupem jsou spojovány dohady, že byl Palas vybrán do funkce ministra zemědělství proto, aby "ukonejšil" zemědělce, silně rozladěné pro ně špatně vyjednanými podmínkami vstupu do EU (např. výší dotací). Jeho pád se datuje od jeho (vnitrostranické a sjezdové, tudíž stanovami strany zaručené) kritiky stranického šéfa i premiéra.

Se zájmem jsem si přečetl příspěvek na téma Pendolino pod názvem "Vyplatí se za 4,5 miliardy cesta o 25 minut kratší?". Zajímavé zhodnocení, skutečně. Já jezdím všemožnými vlaky po celé České republice i Evropě již mnoho let. Projezdil jsem možná už tisíce hodin a k tomu i odpovídající množství kilometrů. Sedával jsem v teplých i studených vagonech, občas i stoje na chodbičce přeplněného vlaku. V dobách nedávno minulých jsem se těšil, až zase budu za hranicemi té naší malé, ale jistě krásné, zemičky, abych se konečně cítil jakožto platící pasažér, píše čtenář Jaroslav Mašinda z Prahy.

"Film se snaží zobrazit skutečné lidi, ne z prstu vycucané, papírem šustící dramatické postavy,"

"To povídka, již vypravuje blb, jen hluk a vřava, neznačící nic."

Když v roce 1972 Eugene Ionesco hodnotil stav západoevropské kultury, byla jeho diagnóza zdrcující ² . Současné umění je ve své většině buď lží, nebo, v menší míře, zbytečnou sugescí pocitů bezvýchodnosti. Zatímco lež a přetvářka vládne ve sféře komerčního, masového umění, produkovaného dle většinového vkusu publika, přelíčená, sugerovaná bezvýchodnost je východiskem těm, kteří "jdou proti proudu". Na otázku, který z obou přístupů je lepší, Ionesco pouze pokrčil rameny.

Nebál se však otázky další a podstatnější: "Proč je naše umění v krizi?" Svoji odpověď rozdělil do dvou, podle něj nejzávažnějších příčin:

Falešný asistent Jany Marvanové, zastupitele Karla Hvížďaly či poslance ČSSD Jana Kavana Lukáš Kohout zakládá pravicovou stranu s názvem Směr.

To alespoň tvrdí server Novinky, svázaný pupeční šňůrou s redakcí deníku Právo, na základě České bulvární tiskové agentury ČTK. Redakce ani agentura se ani na okamžik nepozastavily nad nutnou procedurou, která předchází ze zákona založení jakékoliv politické strany.

Bushova vláda argumentuje, že podporování demokracie v islámském světě, v teroristických zemích a v Číně podpoří americkou bezpečnost, protože tyranie vyvolávají násilí a demokracie spolu žijí v míru. Avšak nedávná zkušenost z Iráku i odjinud dokazuje, že první etapy přechodu k demokratické politice jsou často plny násilí. Jde o vážný problém Bushovy strategie prosazující nucenou demokratizaci v zemích, které nemají politické instituce, jichž je zapotřebí k zvládání politické konkurence. Bez účinných státních struktur, založených na konsensu, v jejichž rámci mohou občané projevovat svou vůli k sebeurčení, vede demokratická politika často k nacionalismu a k násilí doma i v zahraničí. Za takových podmínek je demokracie zdeformována a pokusy zavést demokracii končí autokracií nebo chaosem. Vnucovat zemím demokracii příliš brzo vyvolává riziko války, sektářství a terorismu.

Také to znamená, že budoucí úsilí o vytvoření demokracie bude obtížnější, píší Edward D. Mansfield a Jack Snyder v americkém časopise The National Interest v článku "Prone to Violence".

Skutečnost je ještě fantastičtější než oněch zmiňovaných 25 minut.

Dnes ráno, v pátek, jsem absolvoval cestu Praha - Ostrava hl.n. "náhradním pendolinem" v 7:56, řazeny klasické IC vagóny a elektrická lokomotiva. Samotného mě velice zajímalo, zda (a jak) si ČD poradí s dodržením cestovní doby. Do Pardubic jsme přijeli přesně (8:52), do Olomouce dokonce o 5 minut dřív (10:14), v Ostravě na hlavním jsme byli o pouhou minutu později (11:26), než určuje jízdní řád. To je skvělý výkon.

Logická otázka tak zní: jestliže klasický vlak ujede tutéž trasu za stejnou dobu jako pendolino, proč je třeba zavádět pendolino (neuvažujeme-li otázku komfortu)? :-)

Cesta mě jen utvrdila v názoru, že zkrácení cestovní doby Praha-Ostrava je z valné části výsledkem stavebních prací na koridoru (zejm. několik nových tunelů a přeložek mezi Zábřehem a Českou Třebovou) a nového grafikonu.

Vysoký britský vojenský důstojník kritizoval americkou armádu za její chování v Iráku. Obvinil ji z institučního rasismu, z morálního svatouškovství, z nevhodného optimismu a z neschopnosti provádět protipovstalecké operace.

Brigádní generál Nigel Aylwin-Foster, druhý nejvyšší důstojník odpovědný za výcvik iráckých bezpečnostních jednotek, vyjádřil kritiku a frustraci, kterou vyjadřovali britští vojenští velitelé nad americkou taktikou v Iráku.

Jeho ostře kritickou analýzu vydal americký vojenský časopis Military Review, který vychází nejen v angličtině, ale i ve španělštině, portugalštině a arabštině.

Deset po smrti francouzského prezidenta Françoise Mitterranda se opět vynořují otázky, kým byl tento státník Francii a světu. Po 14 let vládl Francii. Po dvou sedmiletých mandátech po něm zůstala nostalgie, ale i pachuť, která se nyní vrací na rozjitřenou scénu: byl skutečně jedním z posledních velkých francouzských prezidentů? Nebo šlo o jednoho z mnoha těch, kteří dokázali před veřejností zakrýt svou pravou tvář?

Zaměstnavatelé si pro sebe vytvářejí problémy tím, že se dostatečně nevěnují problémům svých zaměstnanců po ukončení milostného vztahu s kolegou či kolegyní v práci. V takovém případě totiž drasticky klesá pracovní produktivita daného zaměstnance. Vyplývá to ze studie britské psycholožky Chantal Gaultierové, která zjistila, že počet milostných vztahů na pracovišti je překvapivě vysoký.

30. Junii časně zrána jsme šli k panu Komenskému. A když jsme přišli k Westerkerkenu, potkali jsme Andrease Gleininga s Juniem, kteří nás doprovodili až k panu Komenskému, jenž nám na Rosengrachtu s mým bratrem právě přicházel v ústrety a dosti zle nás přijal, že jsme byli tak dlouho pryč. A odešel pak do tiskárny.

Dovolil jsem si vypůjčit název svého dnešního příspěvku ze stejnojmenné knihy od Pavla Kosatíka, která vyšla poměrně nedávno. Zmínit bych se však chtěl hlavně o čerstvém produktu z dílny samotného Pavla Kohouta. Tedy přesněji řečeno, jeho autobiografické knize To byl můj život??, která mapuje prvních 51 let jeho života, tedy dobu než byl přinucen k emigraci. Má pozvánka či snad doporučení k zakoupení nebo aspoň přečtení si této knihy bude možná až příliš nekritická, protože považuji jejího autora za jednu z nejzajímavějších žijících českých osobností, ale čtenáři Britských listů mi snad prominou mé mladické nadšení.

K tomu Jan Čulík, Případ Pavel Kohout - historie o tom, jak vás vyplivne stádo

Je zjevné, že tisk je nyní v období podstatných změn, píše v americkém konzervativním časopise Commentary Joseph Epstein. Kdysi četlo osmdesát procent Američanů denní tisk; dnes je to méně než padesát procent. Mezi dospělými poklesla denní čtenost novin za pouhé desetiletí 1990 - 2000 z 52,6 procent na 37,5 procent. Mezi mladými lidmi je to horší: podle jedné studie čte jen 19 procent Američanů ve věku od 18 do 34 let denně noviny a jen 9 procent důvěřuje zveřejněným informacím. Pouhých 8 procent shledává denní tisk "nápomocným" a jen 4 procenta "zábavným".

Obrátil jsem se na ministra zdravotnictví Davida Ratha a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha s níže uvedeným dotazem, ve věci jedné čtenářky Britských listů. Dosud nepřišla žádná reakce. Z ministerstva práce a sociálních věcí jsem obdržel automatický mail pod hlavičkou "Potvrzení o přijetí podání" (tj. nařízení vyřízení zařízení, zase! :)

Dne 10. ledna přišlo vyrozumění, že můj dopis MPSV předává ministerstvu zdravotnictví.

Dotaz, na který dosud od ministrů nepříšla odpověď, zněl:

Občanské sdružení DIALOG VĚDY S UMĚNÍM ve spolupráci s BAZILIKA o. p. s. pořádají sérii Veřejných debat s názvem: Hosté Michala Gibody pod záštitou ing. arch. Robina Schinka, 1. náměstka hejtmana Jihočeského kraje.

V pondělí 16. 1. 2006 bude hostem Michala Gibody Jan Čulík, šéfredaktor internetového deníku Britské listy.

Večer začíná v 19.00 hodin v K. C. Solnice, Česká 66, České Budějovice.

Vstupné 80 Kč, studenti 50 Kč, rezervace na tel. č. 386 350 489, e-mail: rezervace@bazilika.cz

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.