Ještě začátkem roku 1991 jsem měl podobnou zkušenost, když jsem ve Vídni zorganizoval malý seminář o budoucí roli Ukrajiny v evropské politice a zvláště v OBSE a maďarský kolega (I.D.) projevil nevůli - ať zůstanou raději, kde jsou. Je to přece jenom umělý útvar. To vše ilustruje nejenom složitost doby, ale i atmosféru nevůle k formování velkého národa v této revoluční situaci.

Hledání polické cesty i individuálního sebezařazení je pro každého z nás velmi složitou záležitostí. Existuje inklinace k jednoduchému, ale jednoznačnému řešení. Může to být cesta nacionalismu. Nebo raději a s daleko větším risikem - hledání nepřítele právě pomocí nacionalismu. Ten se samozřejmě nabízí daleko snadněji v bouřlivém prostředí. Uvedeným tendencím je možno účinně čelit. Máme mezinárodní právo, máme zásady Charty OSN, existují určité regule EU, které mohou být respektovány nejenom jejími členy. Ale máme - a nyní pozor - i NATO, které se sice funkčně stalo víceméně servisní organizací, ale ve své organizační struktuře má zakomponovanou úzkou spolupráci. Jak s Ruskem, tak s Ukrajinou. Je to dokument velice závažný, podnětný a plně vyžadující respekt. Nakonec je i vodítkem pro řešení různých problémů.

Český čtenář by se velmi podivil, kdyby měl možnost si tyto tří a dvoustránkové dokumenty přečíst. U nás, jak jsem byl ale informován přímo vedoucím pracovníkem orgánu, zaměřujícího se na bezpečnostní otázky (!) CESES, publikaci těchto dokumentů neumožní. Ani informační středisko NATO v Praze Vám je nenabídne. Bohužel nepochybuji, že asi obdobně se dnes tato možnost a vodítko ke spolupráci utajuje i na Ukrajině. V tom je náš hlavní problém - v servilitě. Aniž bychom věděli vůči komu, hlavně když je zpochybňována možnost důvěry a pozitivního přístupu..

Samostatnost znamená samostatnost

Nelze očekávat a žít z dotací, navíc když pro ně není důvod. V případě Ukrajiny se to již děje téměř 15 let a v rozsahu, který je nesnadno vyčíslitelný a vůbec ne kompenzovatelný. Navíc se těžko hledá důvod k tomuto dotačnímu zohlednění. Ani mě jako Čechovi není srozumitelná oslava Bandery na Ukrajině (i když obdobný článek přinesly i Lidové noviny).

Některé české komentáře přišly i na to, že Ukrajina může přitvrdit ve věci Sevastopolu a že by tak "spor" mohl gradovat. To jednání ale probíhá již řadu měsíců, kdy existuje tendence zpochybnit dlouhodobé dohody. Probíhají jako svědectví jisté nedobré vůle, možná, že jsou i vedena snahou a tendencí ovlivnit či působit na současnou americkou administrativu v domnění, že to je ta správná cesta k zalíbení. Vím, že nemusí být daleko od reality, když se tato administrativa dostala do rozporu se svými tradičními spojenci a deaktivizovala NATO.

Ekonomická hlediska

Tento odstavec by mohl být velice krátký. Ať mluví ekonomika trhu. Konec. Jak se v Čechách říká, pořádek dělá přátele. Tak jednoduché to samozřejmě není.

Mezinárodní vztahy mají jednu nezvratitelmou zásadu. Respektují princip, že každý hájí svůj vlastní zájem a ten se v hodspodářské oblasti neprojevuje jen na krámském pultě, ale v ekonomice jako celku. Jsou tu i jiné aspekty.

Rovnost mezi státy je prvou zásadou - na tu je formálně právní nárok. Zvýhodnění je možné, ale to jsou jistá jednostranná provilegia. Ty mohou existovat, samozřejmě bez jakéhokoliv nároku. Taková je dotační politika i formy různé pomoci (nejenom hladovějící Africe). Největší dotace mívají politická pozadí. Někdy i popředí. Zde je nejpoučnější a nejaktivnější politika USA. Stejně tak něco víme o embargu proti různým zemím - a to dokonce za protiprávních podmínek. Embargo je totiž jednou ze sankcí, kterou je možno uvalit jen na základě rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN.

Tuto část neholám mnoho zdůvodňovat a rozebírat. A slova "vydírání" se budou pojit s primitivismem pisatele či pisatelky a media bohužel veřejnoprávního, čímž neupírám právo na vlastní názor. Změna směrem k tržnímu hospodářství, pokud se tato změna prezentuje jako trest, svědčí o nepochopení podstaty - například vstupu ČR do EU. Surovinová základna je faktorem moci a co teprve vojenská moc sama o sobě... A různé doktríny jejího použití v zájmu mocenské převahy. To vše jsou faktory nutné k respektování.

Vojenskou moc se snažíme z mezinárodního hlediska řídit a usměrňovat mezinárodním právem a Chartou OSN. Nejsme dokonalí. Není třeba snad uvádět příklady. Je možno jí však opět vojensky čelit a vyrovnat se s ní.(viz monopol atomové bomby). Ekonomická moc , do níž patří i surovinové zdroje, se administrativně omezuje daleko nesnadněji. Proto se také stává v současné době závažnějším faktorem mezinárodních vztahů a bohužel i podstatou vojenských střetů. Třeba pod záminkou šíření demokracie a ochrany lidských práv v pomerančové úpravě.

Závěr

Jisté obavy, že Západ by si měl uvědomit nejistotu stability energetického napojení na Rusko, jsou liché, pokud jeho kroky jsou zdůvodnitelné právě na základech chování "západního" systému, který se vlastně na Východě teprve rodí a má původ v ryzí ekonomické teorii. Zisk a ztráta. Trh. Nabídka a poptávka. Dnes patří Rusko po rozpadu bipolárního světa k transformujícím se zemím, stejně jako ČR. S tím, že možná je jeho cesta složitější. Ale přiznejme si, že je na ní již od roku 1985 a nakonec ji otevřelo i pro ostatní, tedy i pro Česko.

Cesta k dohodě a kompromisu o jakémkoliv problému existuje. Existuje zvláště proto, že mimo vlastních zájmů, které je nutno respektovat, zde nyní jsou zájmy společné, které mají přímo existenční charakter - neproliferace zbraní hromadného ničení, terorismus i organizovaný zločin. Kalení vody (mírně řečeno), hledání nepřítele není jen projev primitivismu a politické negramotnosti, ale právě za současné situace je velmi nebezpečné a přímo trestuhodné. Je alarmující, že stále (ani ne tak pod rouškou demokracie, ale mediální moci) jsme živeni nenávistí, a formováním gardových (prověřených) útvarů (jak se ty snahy vrací...), aby ti ostatní byli dáni do nerovného postavení. To je onen "demokratický" postoj? To je postoj i média veřejné služby - jedné ze stanic Českého rozhlasu?

To není dobrá cesta, nebudí důvěru a nemůže mít proto nikdy pozitivní efekt.

Proto i plyn by nás mohl vést k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, kde mají základ motivy protiruské kampaně, když energetické zdroje byly například Západě k disposici i v době bipolárního světa, je příležitost. Rusko bylo iniciátorem rozpadu tohoto systému. Zachovává tržní střízlivost a obchodní chlad. Bylo by totiž jinak samo proti sobě. Proběhlá kampaň v českých médiích má spíše jakešovský nádech obrany něčeho minulého, buzení a živení nenávisti a nepřátelství, které bylo podstatou bipolárního světa.

Vždyť staré psy novým kouskům naučit nelze, i když jsme už zpátky v Evropě.