Za posledních 10 let stouply náklady na živobytí v Británii podle oficiálního cenového indexu pouze o 14 procent. Přitom školné v soukromých školách stouplo o 62 procent, ceny kadeřnických služeb o 58 procent, cena dovolených o 52 procent a cena večeře v restauraci v průměru o 33 procent, v Londýně ještě daleko více.

Celkové náklady na živobytí však zůstávají v podstatě neměnné, protože rychle klesají ceny zboží a výrobků: ceny oděvů poklesly za posledních deset let o 42 procent, ceny bot o 31 procent a spotřebitelské elektroniky o 63 procent.

Způsobila to Čína. Tím, že se Čína stala dílnou světa, výrazně stlačila ceny všeho masově vyráběného zboží.

To však přineslo druhý důsledek. Levné dovozy zboží z Číny vedly k zvýšení cen mnohého zboží a služeb, které Čína nevyrábí a neposkytuje. Celkový inflační tlak v každé ekonomice je totiž určován přebytkem peněz. Pokud ceny vyrobeného zboží rapidně klesají a v zemi je stabilní inflace ve výši 2 procent, znamená to, že ceny jinde v ekonomice musejí rapidně vzrůst,. Stále levnější spotřebitelské zboží z Číny způsobilo, že ceny výrobků a služeb, které nevyrábí Čína, drasticky stouply. Tento důsledek je především viditelný u zboží a služeb, jichž Čínaně horečně sami využívají, ale sami je neposkytují - například, u ceny ropy, u cen finančních služeb a luxusních nemovitostí po celém světě.

A to vedlo k třetímu, překvapivému, důsledku: Jak levné zboží z Číny tlačí ceny finančních služeb a luxusních nemovitostí stále výše, země, které poskytují tyto drahé služby a zboží, systematicky bohatnou, ve srovnání s chudými zeměmi, které masově vyrábějí levné výrobky. Lidé, kteří v Británii pracují v bohatém sektoru služeb, nemají žádné problémy s konkurencí z Dálného východu, a tak i nadále rychle bohatnou. Chudí lidé, kteří pracují v průmyslových sektorech, vystavených konkurenci z rozvojových zemí, dále chudnou.

Zároveň však služby, jichž tito bohatí lidé využívají, jsou stále dražší. Být bohatý dosud nikdy nebylo tak drahé, jako je to dnes.

Kompletní článek v angličtině ZDE