Nezřídka se totiž při změně identity z politika na bývalého politika mohou vyskytnou velké problémy s orientací, nedostatečnou komunikační vazbou a s nárazově otřeseným a rekonstruovaným pohledem na realitu všedního dne. Politik ani nemusí být moc starý, ale když v jednom okamžiku "tvoří dějiny" a za chvilku se musí postarat o to, aby měl večer co jíst, neboť pracovní večeře nejvyšší úrovně skončily, tak je to prostě zlom.

V posledních Otázkách Václava Moravce to svou výpovědí dokumentovali tři veteráni české politiky Stanislav Gross, Miroslav Macek a Jan Ruml. Podle Stanislava Grosse není pro člověka jednoduché přestat být ze dne na den premiérem. Limuzína ho ještě jednou, zaveze večer domů, ale ráno už nepřijede a člověk najednou potřebuje lístek na tramvaj. Pro Stanislava Grosse, který byl do politiky "odsouzen" hned z kraje dospělosti a pustili ho až nedávno, to muselo být velké překvapení.

Jako relativně velmi mladý politický veterán se s tím však vyrovnal a dnes v podstatě teprve začíná svou skutečnou profesní kariéru. To je něco podobného, jako kdyby šel někdo nejprve na vysokou a pak až na střední. Grossovi to ale asi z krátkodobého hlediska prospělo, protože uznal, že si od médií ten "vyhazov" zasloužil. Možná někdy začne i uvažovat o tom, že se nikdy stát premiérem neměl.

Miroslav Macek se sice tváří tak, že ho politika nijak zvlášť nepoznamenala, ale u něj se zdá, že přišel do politiky už poznamenaný. Politika asi jeho svéráz jen vytříbila do obludných detailů a učinila z něj existenci kontinuálně chrlící plody nezdravého sebevědomí a přesvědčení, že všechno, co vynalezne, stojí za sdělení. I napadlo tedy Miroslava Macka, aby veřejně pranýřoval premiérovu neurvalost. Zaonačil to prohlášením o Jiřím Paroubkovi, že si "ožíral držku levným vínem, které se vozívalo z Moravy do pražských restaurací". Takhle nějak asi nastavuje poradce prezidenta Václavu Klausovi zrcadlo...

Jan Ruml zase po dlouhodobě slibovaném odchodu z politiky pocítil hlubokou proměnu ve vnímání skutečnosti a začal si uvědomovat, že důležitost sebe sama a vlastních činů zase nemusí být tak významná, jak se může vysoce postavenému politikovi zdát. To je velmi upřímná zpověď, ovšem kajícnost Jana Rumla šla až tak daleko, že k tématu " média versus politika" označil jako odpovědné za medializované politické kauzy jedině politiky, protože novináři "mají špatný přístup k informacím a pak je musejí shánět u podnikatelů nebo tak nějak".

Nejapné bulvární chování spočívající v záměrné a účelové manipulaci s fakty je prý nutnou daní za svobodu slova, kterou máme. Zajímalo by mě, jak se Janu Rumlovi jeví výše této daně v porovnání s výdělkem. Zdá se mi to jako daň absolutní, protože sice můžeme žvanit cokoliv, ale daň spočívající v manipulaci s realitou tenhle výdělek dokonale pohltí.

Ať už je to nejasné a dosud nevyjasněné postavení MF Dnes ve skandálu okolo Grossova bytu, o kterém Ruml mluvil, nebo třeba nedávné ostudné zkreslení rozhovoru s manželkou premiéra Paroubka, veřejnost se vždy dozvěděla úplně něco jiného, než by měla.

Ať žije svoboda slova. Jan Ruml zároveň vyjádřil přání stát se opět novinářem, tak snad se zasadí o to, aby byla tato daň co nejnižší. Nebo že by mu, jako pravičákovi, absolutní zdanění svobody slova przněním novinářského dopuštění nevadilo?

Politici na výměnku asi nepatří mezi oběti společnosti. Každý z nich je určitě velmi adaptabilní a své místo ve společnosti hledá většinou dobře. Zato se mohou lehce stát obětí sebe sama.

Z výpovědi jednotlivých exemplářů je zřejmé, že by se s tím mohlo dát i něco dělat. Takové pravidelné tréninky reality, jako že by politik musel alespoň jednou týdně jet městskou dopravou na vlastní náklady, jít nakoupit do obchodu a dát si kávu za běžné tržní ceny v lokalitě centra Prahy prokládané průběžným testováním schopností mít reálné představy, mluvit o reálných problémech a uskutečňovat reálné činy, by jistě měly blahodárný vliv v době, kdy politik opouští své funkce a ocitá se v tom neznámém "běžném" světě.

Možná ale bude lepší vykašlat se na prevenci a jistější bude penzionovat je všechny.