Pražská organizace totiž do Sněmovny vybírala z 42 kandidátů.

Vítěz, dosavadní poslanec a obhájce regulovaného nájemného Franišek Beneš dostal 4947 hlasů, druhý v pořadí - ekonom Jiří Dolejš obdržel 4683 hlasů, třetí a nejspíše poslední volitelný - místopředseda Václav Exner dostal 4372 hlasů. Čtvrtá v pořadí Marta Semelová se musela spokojit s 3592 hlasy a pátý Josef Skála obdržel pouhých 2269 hlasů. Každý mohl volit do parlamentu celkem pět osob a jednotlivým kandidátům přidělovat body. První pořadí znamenalo zisk 100 bodů. Celkové pořadí kandidáta pak vzniklo prostým součtem všech bodů. Rozdíly pouhých tří set bodů mezi prvním až třetím místem znamená minimlně dvě koaliční dohody - vzájemnou blokovou podporu Beneše a Dolejše s rozhodnutím o třetím místě pro Exnera, "aby nezlobil". Nechuť ke konfrontaci s "ještěry", a tudíž částečnou podporu na podmíněně nevolitelné místo pro Semelovou. Ať se snaží jako předsedkyně pražské rady o co nejlepší výsledek. Bude to boj o vlastní židli. Odmítnutí ultrakonzervativního propagátora třídního boje a nerozborného přátelství s korejskými soudruhy, bývalého funkcionáře Mezinárodního svazu studentstva a současného zahraničně politického poradce místopředsedy Exnera, Josefa Skály, je jasným signálem vůči zbytku konzervativců v Praze. Jasným signálem, že Praha už není pouze Jurský park.

U prvních dvou nominovaných a zvolených jsou síly vyrovnány -- zdá se, jako by volitelům bylo v podstatě jedno, kdo stane na prvním místě. Vzhledem k tomu, že Dolejš i Beneš patří k těm "progresivním", lze se nadít, že tomu tak bylo. Exnerovo třetí místo -- v poměrně těsném závěsu za Benešem i Dolejšem, může znamenat buď, že má tolik příznivců, nebo spíše dohodu, že nechat bývalého lídra padnout zcela by bylo nevkusné a bylo by tedy pro klid v organizaci dobré, aby měl pravděpodobně poslední volitelnou pozici.

Prohra Marty Semelové s jejím odvěkým nepřítelem, jehož několikrát toužila zbavit postu místopředsedy, jí musí obzvláště mrzet. Je to její druhá prohra v krátkém čase -- v květnu roku 2004 se chtěla stát místopředsedkyní strany -- a neuspěla. Navzdory tomu, že předseda Vojtěch Filip zadal svým ovečkám v Praze úkol dostat do parlamentu 4 poslance, pozice Semelové je pravděpodobně už za hranicí možného.

Semelová získala své čtvrté místo s podstatně větším odstupem, než jaký byl mezi prvními třemi kandidáty. Josef Skála pak zůstal za Semelovou opět s velkým rozdílem -- lze předpokládat, že jeho hlasy jsou pouze hlasy konzervativců.

Pokud se komunistům v Praze opravdu podaří získat 4 mandáty, pak budou síly vyrovnány: reformisté versus ještěři budou zastoupeni v poměru dva ku dvěma. Pokud se, jako při minulých volbách, podaří komunistům získat jen tři místa, pak bude pro reformisty poměr příznivější: dva k jednomu. Nepříznivě pro Dolejše by se osud zvrátil v případě, že by KSČM dostala v metropoli mandátů 5, což je ale pravděpodobné stejně, jako kdyby sociální demokracie v Praze vyhrála nad tenisovou raketou Václava Klause.

Václav Exner sice prohlašoval, že výběr kandidátů, potažmo lídra se provádí demokraticky a vůle lidí, kteří tak rozhodli, musí být respektována -- rovněž ale okamžitě dodal, že důležitý je tým a nikoliv vůdci. Nicméně s takovým nadhledem svou vlastní prohru zjevně nebral. Prohlášení o rotaci funkcionářů je sice hezké, pokud je člověk pronáší v kuloárech sněmovny, když ale k němu má dojít, tak optimistické to již nebývá. Pro Exnera bylo hlasování varováním, že s podporou Stalina a Gotwalda to už nadále nesmí tak přehánět. Ať už si myslí sám, co chce.

Do čela Pražské rady byla delegáty zvolena Marta Semelová 85 hlasy z 102 (opět nechuť k přímé konfrontaci), pražský zastupitel Viktor Pázler tajemníkem Pražské rady KSČM všemi 102 hlasy delegátů, dosavadní předseda klubu KSČM, předseda kontrolní komise Magistrátu, člen protikorupční komise Rady JUDr. František Hoffman povede kandidátku do ZHMP díky 62 hlasům delegátů. Šéfredaktorka komunistického deníku Haló noviny Mirka Moučková získala pouze 4 hlasy...

První místo v Praze pro Beneše je vítězstvím lobby nájemníků a komunikace levice, neboť Beneš úzce spolupracuje na návrzích zákonů o regulovaném nájemném a dalších dokumentech se Sdružením nájemníků poslance ČSSD Stanislava Křečka.

Bez povšimnutí zůstala informace, že plzeňskou kandidátku vede poslankyně Ivana Levá, o které se před časem vyjádřil tehdy úřadující předseda strany, "že ona není ta pravá". Předseda strany už není předsedou strany, Levá je regionálním lídrem a jednou z nezpochybnitelných autorit poslaneckého klubu - zvláště poté, co se stala klíčovou osobou při jednání o digitalizaci médií. ČSSD proti ní nasadila pouze nevýrazného Václava Votavu, zatímco KDU-ČSL Jaroslava Lobkowicze.

Nominace Pavla Hojdy na čelo komunistické kandidátky v Karlovarském kraji znamená, že souboj se nepovede mezi levicí a levicí, neboť ČSSD podpořila Hojdu ne mediálně vděčné místo vrchního vyšetřovatele kauzy Unipetrol a proti němu nasadila okresní ligu - Jaroslava Fialu, zatímco ODS jednoho z nejzkušenějších - Miloše Pateru.

Oproti tomu protivníkem premiéra Jiřího Paroubka budou za KDU-ČSL - Jiří Kubínek (znáte ho?) a za KSČM - Josef Šenfeld (znáte ho?). ODS proti předsedovi vlády nasadila v Ústí Petra Gandaloviče. Souboj mezi KSČM a ČSSD se zdá být jistý v Libereckém kraji a Královéhradeckém kraji. Na severu nastoupí do čela kandidátky ČSSD z oslabení kakaovou kauzou Michal Kraus a KSČM zde staví zkušeného právníka Josefa Vondrušku. V Hradci proti dlouholeté poslankyni ČSSD Haně Orgoníkové a jejím autentickým dědečkům nastupuje za KSČM mladá asertivní feministka Soňa Marková.

Ostrá rvačka první ligy o voliče se povede na Vysočině a na jižní Moravě. Na Vysočině nastoupí v dresu ČSSD ministr vnitra František Bublan, KDU-ČSL místopředseda strany a lídr konzervativců ve straně Jan Kasal, KSČM předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik, barvy ODS bude hájit místopředsedkyně Miroslava Němcová. Jihomoravský kraj bude znamenat důvěrně známý terén pro ČSSD v podobě dlouholetého a pracovitého poslance, nyní ministra financí Bohuslava Sobotku. KDU-ČSL nasazuje minsitra životního prostředí, mladého Libora Ambrozka. KSČM vsadila na seniory v osobě Miroslava Grebeníčka. V dresu ODS nastoupí zkušený Václav Mencl.

Zatímco pražská kandidátka se "pochlapila", brněnská zůstává -- minimálně do zasedání ÚV v Nymburce 28. ledna, stejná. S Miroslavem Grebeníčkem v čele. Leccos to vypovídá o jihomoravských komunistech, kteří do svého čela zvolili člověka, jemuž z celého ÚV dali hlasy jen tři lidé a který přišel o předsednický post svou vlastní neobratností. A tak, ačkoliv v zákulisí jihomoravané svého předsedu pilně kritizovali, po tajných volbách se ukázalo, že kritika v závětří je přece jen bezpečnější.

Grebeníček sice hrdě odmítl být lídrem navždy, což se mu snažili někteří "uvědomělejší" soudruzi po jeho rezignaci nabídnout, ale zdá se, že jej doživotí ve sněmovně nemine. Vzhledem k tomu, že se snaží dění ve straně ovlivňovat i ze "své" jižní Moravy, můžeme se nadít i jeho další kandidatury na post předsedy. Prozatím si odmítnuté "metody stranické práce", kvůli nimž přišel o post, hodlá prosadit jako iniciativu "zdola". Soudruzi v Brně jsou nadšeni.

Pravdou je, že počet komunistických mandátů závisí na situaci po volbách -- stejně jako jejich případné pragmatické dohody se sociální demokracií.

Kultivovaný souboj levice se dá očekávat v Moravskoslezském kraji: ČSSD nasadil předsedu Parlamentu Lubomíra Zaorálka KDU-ČSL neznámého Jiřího Carbola, KSČM elegána Miroslava Opálku a ODS bude hájit proti všem Martin Říman.

Zatím se zdá, že do sněmovny zasednou čtyři strany -- bez ohledu na pořadí ČSSD a ODS, komunisté a lidovci, Unie svobody nemá šanci. Je tedy otázkou, kdo a pokud vůbec někdo -- přijde místo ní. Zda Unii zastoupí Evropští demokraté bývalého pražského primátora Kasla jako ODS s lidskou tváří, či zda pozice liberální pravice zůstane prázdné. Od toho se bude odvíjet jak přepočet mandátů, tak další případné duhové či jiné koalice.

Rozhodně se ale Jiřími Paroubkovi -- v případě, že ve volbách vyhraje -- bude snadněji vyjednávat o podpoře se stranou, na jejíchž čelných pozicích jsou Vojtěch Filip, František Beneš, Jiří Dolejš či Ivana Levá, než s uskupením, v jehož čele vévodí Marta Semelová či Václav Exner.