Přirozenou, protože nejméně konfliktní "hospodou" pro sexuální konzumaci je manželství. Je také zároveň optimálním prostředím pro výchovu potomstva, kterému - pokud rodina správně funguje (a nezasypávejte mě hned rozvodovými statistikami, i tam je kořenem zla vždycky egoismus) - zajišťuje potřebnou stabilitu vztahů a citových vazeb, které souhrnně označujeme jako domov. Proto je také rodina předmětem zvláštní zákonné ochrany.

Nicméně ani v ideálním manželství se nelze oddávat svým chutím bez omezení. Filosofie "můžeš mít všechno, co chceš, a můžeš to mít hned" je zhoubná cesta do pekel nejen v oblasti sexu. Ve spotřebně orientované společnosti, bičované reklamou "užívej si dnes, zaplať až zítra", roztáčí spirálu zadlužování s nevyhnutelným bankrotem na konci.

V blažené říši neomezené sexuální svobody vede k neschopnosti navázat jakýkoli trvalý vztah, k citové vyprázdněnosti, k rozpadu rodiny a nakonec k opuštěnosti. A ovšem také, jak jinak, k hromadnému hubení nechtěných dětí - a ještě se to vydává za humanismus.

Jestli je komu libo prohlásit to za šosácké moralizování a Mareše za blázna, který patří někam do středověku, ať si poslouží. Jako je jisté, že slunce bude moderní za tisíc let stejně jako před tisíci lety, tak jistě by k vymýcení interrupcí stačilo držet se svého, řádně koupeného půllitru, a nechat si zajít chutě na cizí. Znáte snad něco modernějšího, než Exodus 20,14?