Novinářská práce je životně důležitou součástí celonárodní reakce na terorismus: informovat poctivě a přesně o tom, co se stalo, a poskytnout lidem znalosti k tomu, aby pochopili svět, v němž žijí, napsal šéf zpravodajství televize BBC Roger Mosey v deníku Guardian a pokračoval:

Je zjevné, že londýnští atentátníci chtěli, aby jejich jména vešla ve známost. To, že u jejich mrtvol byla jejich přesná identifikace, nemohlo být náhodné, píše Jonathan Freedland v listě Guardian. Tito lidé byli na své činy hrdi. Ale co to znamená?

To, že tito muži chtěli zabíjet a zemřít, je samo o sobě strašné. Že, jak se zdá, to byli lidé, narození a vychovaní v Británii, je ještě horší. Zejména britští Asijci to budou považovat za velmi deprimující. Všichni se na ně budou dívat s podezřením. Londýnská policie právem apelovala, aby lidé neobviňovali ani nepodezřívali celé komunity. Ale nebezpečí ostrakizace je velké.

Muslimští obyvatelé severoanglického města Leeds jsou šokováni, že osobami, podezřívanými z násilných útoků na londýnskou veřejnou dopravu z minulého čtvrtka, byli místní mladíci. Všichni je dobře znali a nikdo si o nich nemyslel, že by to mohli být extremisté. Například dvaadvacetiletý britský mladík asijského původu Shehzad Tanweer, jeden ze čtyř mužů, kteří při londýnských útocích zahynuli, velmi rád hrál v místním parku se svými přáteli onu snad nejangličtější hru - kriket. Byl to sportovní mladý muž, který jezdil v mercedesu svého otce a měl v Leedsu mnoho přátel.

(Vyšlo ve čtvrtek v Lidových novinách)

Posílám tento dopis britským lidem a zvláště obyvatelům Londýna. Celé hodiny jste prožívali chvíle zoufalé úzkosti a hrůzy. Během těch hodin jste ztratili člena své rodiny nebo přítele a my bychom Vám ve vší úctě chtěli říci, že se rovněž rmoutíme, když končí lidské životy. Nelze ani vypovědět, jak moc nás bolí, když vidíme zoufalství a žal na tváři druhého člověka. My jsme takovou situaci prožili -- a stále každý den prožíváme -- protože Vaše země a Spojené státy vytvořily alianci k útoku na Irák.

Premiér Vaší země Tony Blair řekl, že ti, kdo výbuchy připravili, tak učinili ve jménu islámu. Americká ministryně zahraničí Condoleezza Riceová označila exploze za akt terorismu. Rada bezpečnosti OSN se sešla a událost jednomyslně odsoudila.

Ráda bych se Vás zeptala, svobodní britští lidé, dovolte mi otázku: V čím jménu byla na naši zem 12 let uvalena blokáda? V čím jménu byla naše města bombardována mezinárodně zakázanými zbraněmi? V čím jménu britská armáda zabíjí a mučí Iráčany? Bylo to Vaším jménem.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Po koncertech ve světových metropolích majícími za úkol upozornit na bídu v Africe byly stránky novin po několik dní zaplněny nadějnými i skeptickými články zamýšlejícími se nad způsobem, jak odstranit chudobu ve světovém měřítku. Tyto články byly nahrazeny eufórií nad volbou Londýna jakožto příštího olympijského města, ale tato eufórie byla rychle vystřídána úvahami, proč právě v tomto městě došlo k teroristickým útokům.

Obvyklá cesta nějakého dopisu, který obden vyndávám ze schránky, je následující: Dopis dám našim tříletým dvojčatům. Obálku většinou popadne hbitější Daniel, a provázen Davidem, spustí, že jede, jede, poštovský panáček...Oba dva poštovského panáčka ještě párkrát přezpívají stereo a pak dopis jako předají. Na dopis z úterka by se ale písnička o poštovském panáčkovi moc nehodila. Obálka bez razítka, bez známky, doručená tedy ne poštovským, ale nějakým tajemným panáčkem osobně, ještě k tomu za uzamčené dveře našeho domu, na obálce natištěné jen mé jméno a bydliště... V obálce text, snad pravý, od Jakuba Patočky, adresovaný zřejmě spolupracovníkům z Hnutí Duha. Jinak nic.

Velmi jsem se podivil. Patřím totiž k té páté koloně ve Straně zelených, která v zájmu Bezpečnostní informační služby, americké probushovské agentury US AID, dodnes aktivní Státní bezpečnosti, Českých energetických závodů, trockistických struktur, Ivana Breziny, či konkurenčních velkých stran již delší dobu rozvrací stranu zevnitř, jak občas píší někteří stoupenci Jakuba Patočky a Jana Beránka.

Nevím, zda je zcela správné ze strany pana kolegy JUDr. Kryma, tajemníka ČAK, hovořit o netrpělivosti, když je sice pravda, že problematikou, na kterou upozorňujete, se ČAK zabývá, ovšem dlužno podotknout, že se jí zabývá po mnoho let, aniž by z toho ovšem zatím vzešel nějaký viditelný výstup (např. upřesnění etického kodexu advokacie). Je ale také pravda, že podstatná část viny je na státní legislativě. (Zde bychom se ale asi měli více věnovat tomu, aby účast ČAK jako profesní organizace těch, kteří mají bohaté zkušenosti s aplikací právních předpisů z různých oborů, v legislativním procesu hrála významnější roli než doposud).

Samozřejmě že to víme hnedle všichni. Když se blíží zima, docela přirozeně o nějaké to kilečko se nám zvýší naše váha, anebo --- pardon --- hmotnost. Naopak tomu je, když se blíží léto; když začnou prvá podletní vedra, na tučnější a kaloricky bohatší jídla už nemíváme takovou chuť. A taky si chceme vylepšit "figuru" do plavek a na korzování u mořských pláží...

Vážený pane,

přál jste si, abych uvedl seznam logických chyb, jichž jste se dopustilve svém článku. Rád Vám vyhovím, píše Pavel Kohout:

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

V Olympii v Řecku hovořil o životě v současné Bosně s politologem Damirem Kapidžičem Jan Čulík.

Jako na středověkém hradě to houkalo minulý týden v Parlamentu, neboť mediální legislativa hrozila jako loupežník jedněm bohatství vzít a druhým je dát. Proč vlastně takový povyk? Jde totiž o to, jak bude v nejbližších dvaceti letech vypadat česká mediální krajina. Zda se budeme dívat na dvěstěpadesátéšesté pokračování portugalské telenovely na jednom z deseti kanálů televize Nova, nebo s napětím sledovat multimediální show o příčinách a důsledcích vln tsunami při pohybu zemských ker na vzdělávací stanici Leonardo Českého rozhlasu. Zda reklama bude všudypřítomná a od vysílání nerozeznatelná jako na televizi Óčko, nebo zda prášek, co vypere dočista všechno, bude moci pouze někam a pouze někdy.

psáno pro podnikatelský týdeník Profit

Pomalu, ale jistě roste odpor proti představě Západu, že je předurčen, aby vedl svět. O slovo se hlásí také Afrika, Asie i Rusko.

Patří ke koloritu summitů G-8, že je provázejí pouliční protesty, které někdy vyústí v násilí. Vůbec poprvé však došlo v době konání summitu k teroristickému útoku, který si vyžádal desítky mrtvých. Otázka je, zda tomu tak bylo naposled. Nejde pouze o to, zda budou také příští summit G-8, který má projednávat příští rok v Petrohradě otázky energetické bezpečnosti, demografie a vzdělávání, doprovázet výbuchy bomb. Mnohem důležitější je, zda summity G-8 v sobě nemají zakódovánu přitažlivost k takovémuto násilí.

I když lze jednání summitu G-8 ve skotském Gleneagles pokládat v diplomaticko-sociální rovině za úspěšné, tato schůzka symbolizovala pouze jeden pól světa. Sešly se tu nejbohatší či nejmocnější státy.

středa 14.00: Britská policie ve středu uvedla, že zjistila totožnost čtvrté osoby, podezřívané z bombových atentátů, při nichž minulý týden při útocích na londýnskou veřejnou dopravu přišlo o život nejméně 52 osob.

Tento čtvrtý muž, stejně jako tři předchozí, se narodil v Británii a žil v okrese West Yorkshire. Policie se domnívá, že byl přítelem ostatních atentátníků a žil na první pohled obyčejným životem v oblasti kolem města Leeds.

Ostatními třemi osobami, které jsou podezřívány ze spáchání atentátů a které při nich zemřely, byli Mohammed Sadique Khan, 30, z Dewsbury, a Hasib Hussain a Shehzad Tanweer, 22, z Leeds. Přátelé a rodinní příslušníci tvrdí, že neměli tušení, že se tito muži stali extremisty.

U tělesných pozůstatků atentátníků v autobuse na Tavistock Square, kde zemřelo 13 osob, a na místech explozí v lonýdnském metru, byly nalezeny jejich osobní identifikační průkazy, uvedla policie. Všichni čtyři měli dosud zcela čistý trestní rejstřík. Nijak se dosud nepodíleli na žádném známém teroristickém hnutí. Policie nyní hledá osoby, které celou sérii atentátů připravili, protože usuzuje, že tito muži je zorganizovat nebyli schopni.

V úterý byla také v Leeds nalezena výrobna bomb, avšak policie se domnívá, že tito čtyři mrtví muži by bývali neuměli naplánovat tuto operaci ani zkonstruovat bomby.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vášnivá polemika mezi Ivanem Brezinou na jedné a jeho oponenty Karlem Vaníčkem a Milanem Grusem na druhé straně, která v Britských listech proběhla v nedávné době, je jen dílčím odrazem daleko rozsáhlejší, mimořádně zarputilé diskuze o směřování, argumentaci a cílem environmentálního hnutí. S vědomím, že jednoduché odpovědi na složité otázky neexistují, se pokusím do problému vnořit hlouběji. Problematika je ovšem tak rozsáhlá, že přesahuje možnosti jednoho článku, a proto dnešní text považuji jen za vstupní.

Dá se předpokládat, že naprostá většina lidí by na uvedenou otázku odpověděla jednoznačně: samozřejmě že to byl hrdina, vždyť pro svoji pravdu neváhal obětovat život. Neúnavně kritizoval zlořády v tehdejší církvi a ta ho proto nakonec odsoudila k trestu smrti, poněvadž jeho čisté křesťanství nemohla strpět.

Mein Gott, vsadil bych si, že prezident Klaus udělí Karlu Gottovi státní vyznamenání, takže doufám, že mě sázkařská mafie (aby v tom nebyl Rejžek sám) vyslyší. Příležitost k atypické sázce není každý den a rozhodně na tom neprodělají.

69 poslanců a mezi nimi takové hvězdy jako Škromach, Sobotka, Filip a Bufalo Langer, vystupující pod pseudonymem intelektuál s koltem u pasu) vyzývá prezidenta peticí, aby nebral ohled na zamítavé rozhodnutí parlamentu stran toho, zda by pan Gott nemohl slavnostním aktem nabýt státního významu.

Omlouvám se čtenářům, že do třetice píši o tom samém případu, ale má to své důvody. Jednak jde o případ, který lze považovat za vcelku typický. Z řady jiných vybočuje pouze tím, že je podrobně sledování a že tedy úřední selhání jsou identifikována, nikoli vzápětí ponořena do zapomnění. Jinak lze mít za to, že není ničím mimořádný a simultánně takových záležitostí třeba jen v samotné Praze probíhá víc. Možno jej tedy považovat za vzorek a náš vhled do něj za určitou, snad dokonce i poněkud reprezentativní sondu.

Ale ještě něco mne nutí opět o této záležitosti psát. Je to další aktuální vývoj případu.

Korespondence s ministerstvem životního prostředí ZDE

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.