Pokud bychom toto připustili, pak je ale zcela správné, aby taková poradna poskytovala právní porady pouze občanům obce, která ji financuje. Nedomnívám se, že jde o porušení zásady rovnosti občanů před zákonem, pokud někdo proto, že je občanem obce, která zřídila bezplatnou právní poradnu, může čerpat některé právní služby zdarma, přičemž občan obce, která takovou poradnu nezřídila, tuto možnost nemá.

Podle mého názoru by naopak bylo popřením principu obecní samosprávy, kdyby obec ze svého rozpočtu mohla svým občanům hradit pouze ty služby, jejichž hrazení jí ukládá zákon. Pochopitelně však podmínky pro poskytování takových služeb musí být nastaveny tak, aby některé občany neodůvodněně nezvýhodňovaly nebo naopak nediskriminovaly.

Z hlediska pravidel zakotvených v etickém kodexu bych za jejich nesporné porušení, pokud by advokát, který na základě smlouvy s obcí, na základě které jejím občanům bezplatně poskytuje právní porady, například:

a) cíleně využíval obecní prostředky k vlastní reklamě a náboru svých klientů

b) neodmítl poskytnout právní poradu v případě, že by zde byl střet zájmů mezi občanem a obcí nebo pokud již v téže věci poskytl poradu jinému občanovi, jehož zájem na výsledku věci není shodný.

c) vyžadoval po občanovi čerpajícím bezplatné právní služby, aby si právní služby nad rámec bezplatného poradenství objednával u něho

Pochopitelně by také bylo neslučitelné s postavením advokáta, pokud by se advokát stal na určité obci profesně a existenčně zcela závislým. Zde pochopitelně narážíme na související, avšak obecnější, problém, a to advokátů, kteří mají fakticky pouze jednoho klienta nebo jejich klientelu tvoří výlučně určitá skupina osob jednajícíh ve shodě a jsou od klientů placeni paušální měsíční odměnou. Lze tady ještě hovořit o nezávislém výkonu advokacie nebo by takoví advokáti měli být z ČAK vyloučeni? Myslím, že tomuto problému by mohla do určité míry odpomoci změna legislativy v tom směru, aby v soudním řízení byly přiznávány paušální náhrady za právní zastoupení i takovému účastníkovi, který by měl v případě zastoupení advokátem na náhradu právního zastoupení nárok, avšak byl v řízení zastoupen osobou, na níž se vztahuje ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii (tzv. podnikoví právníci), prokázal-li takový zástupce, že v tomto ustanovení uvedené podmínky ve vztahu k zastoupenému splňuje a že má úplné vysokoškolské právnické vzdělání. Pak by podle mého ČKA měla pádnější důvod rozloučit se s těmi, kteří se označují jako advokáti, avšak nesplňují podmínku nezávislého výkonu advokacie, neboť jsou v zastřeném pracovním poměru.

Byl bych Vám velmi vděčen, pokud byste mi v odpovědi ma můj e-mail zaslal podrobnější rozbor causy, na kterou ve svém příspěvku pro BL narážíte, neboť popis jste v článku zestručnil tak, že mi není vůbec jasné, o co přesně v ní šlo.

Váš předmětný příspěvek dle mého názoru do BL patří z toho hlediska, že upozorňuje na problém, "o němž se v České republice příliš nemluví", na druhou stranu jde ale o problém především stavovský a odborný, proto by bylo nejlépe jej probírat na diskusním fóru ČAK. Argumentují-li funkcionáři naší komory tím, že již založené fórum bylo zrušeno pro nezájem odborné veřejnosti, myslím si že deklarovaný nezájem pramenil především z toho, že nebylo dostatečně propagováno a funkcionáři komory nešli ostatním členům příkladem tak, že by se do diskuse aktivně zapojili a nastiňovali témata, která považují pro českou advokacii za důležitá.

S pozdravem

Jaroslav Štemberk, advokát