13. 7. 2005
Strašidlo mediální digitalizace 2010Jako na středověkém hradě to houkalo minulý týden v Parlamentu, neboť mediální legislativa hrozila jako loupežník jedněm bohatství vzít a druhým je dát. Proč vlastně takový povyk? Jde totiž o to, jak bude v nejbližších dvaceti letech vypadat česká mediální krajina. Zda se budeme dívat na dvěstěpadesátéšesté pokračování portugalské telenovely na jednom z deseti kanálů televize Nova, nebo s napětím sledovat multimediální show o příčinách a důsledcích vln tsunami při pohybu zemských ker na vzdělávací stanici Leonardo Českého rozhlasu. Zda reklama bude všudypřítomná a od vysílání nerozeznatelná jako na televizi Óčko, nebo zda prášek, co vypere dočista všechno, bude moci pouze někam a pouze někdy. psáno pro podnikatelský týdeník Profit |
Zda se rozhlasové a televizní vysílání bude podobat spíše vzrušující učebnici či encyklopedii nebo spíše hracímu automatu. Zda ještě někdy uslyšíte ze svého přijímače Beethovenovu symfonii či jen stárnoucí Anetu Langerovou či nesmrtelného Gotta. Před těmito možnostmi stojíme. Změnu způsobí na příštích dvacet let nový vysílací zákon. Televizi či rozhlas pak nerozeznáte od multimediálního internetu. Konvergence technologií pak zajistí už i bez poslanců, že telefon se stane osobním informačním terminálem a kapesní televizí i rádiem. Vybrat si budete moci na cestách i doma. Z čtyřiceti programů televizních a dalších šedesáti rozhlasových. Část televizních programů uvidíte na velkoplošném televizoru či počítače v kvalitě HDTV, část rozhlasových programů uslyšíte jako prostorový zvuk na šesti či osmi reproduktorech a doprovázející obraz vám doplní obsahové souvislosti, případně poskytne uklidňující barevnou fantazii jako doplněk oblíbené skladby. Vše budete moci uložit v přijímači a kdykoliv uschovat či později přehrát ve stejně vynikající kvalitě. Zatímco budete pozorovat jeden program, druhý se vám bude sám nahrávat. O nic nepřijdete, pokud nebudete chtít. Divák se stane pánem svého času. Přes den si stáhne na dálku objednaný černobílý film z virtuálního videoarchivu. To vše je velmi blízká budoucnost, která čeká už jen na jedno. Až zákon určí podmínky pro tento bouřlivě se rozvíjející průmysl a celý kontinent zahodí staré televizory či si k nim pořídí dekodéry digitálního signálu. Stejně jako náš dnešní svět i nás změnily mobilní telefony, SMS, MMS či WAP, jako nás změnil internet, změní nás i digitalizace médií. Pro někoho to bude příležitost k pohádkovému bohatství z nového podnikání, pro jiného dosud netušený a levný přístup ke vzdělání či bohatství kultury, pro jiného noční můra z toho, že jeho nova už zapadla za obzor a prima že jsou i jiné televize, než ta jeho. Vzniknou lokální televize i maličká rádia. Investiční náklady na výrobu vysílání jdou už dnes drasticky dolů. Co dříve bylo doménou nadnárodních korporací a magnátů za astronomické sumy, je už dnes reálné pro každého, kdo si koupí několik kamer, střižnu a najde si své diváky či posluchače. Jedni se té změně úporně brání už teď. Bojí se malé, ale o to dravější konkurence. Snaží se zoufale a marně udržet si monopol na rozzářenou obrazovku. Jiní tu příležitost vítají jako rozšíření doposud omezených možností oslovit i ty, kteří dnes stále zírají na dvěstěpadesátéšesté pokračování portugalské telenovely. Náš život se změní. |