Problematiku tzv. bezplatných právních porad u některých obecních (městských) úřadu jsem začal řešit v souvislosti s konkrétním případem. Mohu ujistit čtenáře, že údaj o jejich bezplatnosti je nepravdivý. Občan si stěžoval, že zaměstnanec této poradny vybočil z jeho pokynů takovým způsobem, že toto vyvolává vážné obavy o radikálním zhoršení zdravotního stavu blízké osoby (dokonce i smrti). Pak jsem musel řešit problém protiústavnosti těchto poraden i z obecných hledisek. K tomu několik poznámek: V právním státě je třeba striktně oddělit justici a správu od právního poradenství a zastupování jednotlivých osob ve sporech. Například za totalitního režimu existovaly tzv. právní poradny u soudů. Zde není sporu o protiústavnosti. Již neexistují. Soudce musí v souladu s občanským procesním řádem nebo obdobným předpisem dojít ke kvalifikovanému závěru, musí vyslechnout svědky, nechat vyhotovit znalecké posudky, vyslechnout názory advokátů, účastníků apod. Soudní jednání trvají i delší dobu. Toto není u právní poradny možné. Zde jde především o stanoviska jen jedné osoby, která mohou být velmi subjektivní a zkreslená. Kromě toho právní poradenství může protiústavně zvýhodňovat určitou stranu sporu. Závěry právního poradenství nemusí být v souladu s pozdějším rozhodnutím soudce nebo jeho kolegy. I když jsou v souladu, i tak soud rovněž nebudí zdání nezávislého orgánu, jakým má podle ústavního pořádku soud být. Mimo jiné i proto rozhodovací činnost státních orgánů má být zcela oddělena od právního poradenství a zastupování, kde v souladu s Ústavou mají působit především advokáti.

Stejná kriteria nezávislosti a nestrannosti jsou stanovena čl. 36 Listiny základních práv a svobod i na rozhodování správních orgánů (tzn. i obecních a městských úřadů). Na rozdíl od těchto kritérií advokát (zaměstnanec poradny) má svým zaměstnavatelem obecním úřadem stanovenou povinnost radit občanům bez ohledu na fakt, že jejich zájmy mohou být v rozporu. Může zároveň radit referentům úřadu, jak postupovat i rozhodovat. Zdání nezávislosti a nestrannosti je ztraceno.

Problematika vůbec nesouvisí s dostupností právní pomoci pro potřebné občany. "Nárok" na bezplatné poradenství má i milionář za předpokladu, že doloží trvalý pobyt v městě a je proto občanem města. Naproti tomu sociálně slabý občan z blízkého okraje vedlejší obce "nárok" na bezplatné poradenství nemá. Pan magistr má příkazem obce (města) určenou povinnost kontrolovat občanské průkazy. Jde o diskriminaci neslučitelnou s výkonem advokacie.

Městský (obecní) úřad provádí právní poradenství výhradně svým jménem. Výhradně svým jménem ho reklamuje v místní televizi, na plakátech, zpravodaji i na internetu. Na rozdíl od toho předpokladem pro výkon advokacie je, aby fyzická osoba nebyla v pracovním nebo obdobném poměru. V našem případě jde o závislý poměr obdobný pracovnímu, protože advokát jménem města nebo obce poskytuje právní služby. Cítí se být vázán jejími pokyny. Například má "povinnost" kontrolovat občanské průkazy, dávat právní rady pouze občanům města (obce) a jiné zájemce odmítnout. Rovněž odměnu (paušální) dostává za tuto činnost od města (obce). Porady bývají poskytovány v úřední místnosti a advokát zde nehradí pochopitelně žádný nájem nebo spotřebu energií. Jde o typicky závislou činnost jako u pracovního poměru a vedle toho navíc jde o činnost pro subjekt, který toto má zakázáno již ústavním pořádkem České republiky. Kromě toho Etický kodex advokáta z 31.10.1996 stanoví, že advokát se nesmí podílet na činnosti osob, které poskytují právní služby, ačkoliv k tomu nejsou oprávněni, ani takovou činnost podporovat. Ve zvlášť závažných případech oznámí osobu, provádějící takovou činnost, Komoře.

České advokátní komoře vznikne minimálně povinnost podle ustanovení § 9 zákona o advokacii pozastavit výkon advokacie, protože dotyčnému vznikl závislý poměr vedle toho navíc u subjektu, který má zakázáno poskytovat právní služby ústavním pořádkem České republiky. Podrobněji je problematika rozebrána v mém článku "Příliš drahá 'bezplatnost' poraden", který byl uveřejněn v Právním rádci 6/2005.

Pan tajemník uvádí, že netrpělivost JUDr. Steinera vyústila v jeho polemický článek v Právním rádci. K tomuto dodávám: Na záležitost jsem upozornil komoru svým dopisem z 11. února tohoto roku i s přílohami. Po měsíci jsem volal na komoru, kde mi telefonicky bylo toliko sděleno, že záležitost se řeší. Na komoru jsem posílal další dopisy s novými důkazy o protiústavním stavu (dohromady 8 dopisů s přílohami). Upozornil jsem i na reklamu tzv. bezplatné právní porady jistého baru, která má sloužit bezpochybně ke zvýšení konzumace alkoholických nápojů. Dne 19. května tohoto roku jsem zaslal na komoru pětistránkový dopis s přílohami. Konstatoval jsem, že na moje upozornění jsem doposud nedostal odpověď a vzhledem k tomu jsem oprávněn předpokládat, že advokátní komora je zde nečinná. Proto nerozumím tomu, že je mi vyčítána panem tajemníkem netrpělivost v souvislosti publikací článku ke konci června 2005. Je se třeba zeptat, s kým mám konzultovat včasnost uveřejnění mých článků v odborném tisku?

Reakce pana tajemníka článkem z 12.7.2005 je první písemnou reakcí na mé dopisy, kdy jsem plnil toliko právní povinnosti stanovené mimo jiné předpisy advokacie. Věcné stanovisko ke svým argumentům bohužel postrádám. Proč věc je postupována odborným komisím komory a kterým? Co mají řešit? Navrhnout změnu Listiny základních práv a svobod ? Snad pan tajemník svá stanoviska doplní.