Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Počet stanic bude v cílovém stavu za deset let ještě vyšší. Již dnes se zkouší nový způsob komprimace signálu pomocí MPEG 4. Dle současných poznatků by mohl stoupnout počet televizních programů na deset -- čili v šesti multiplexech na šedesát. Při využití harmonizace datového toku tzv. statistickým multiplexováním se dá ušetřit další místo. Ne vždy musí být datový tok úplně využit. Díky Národní broadbandové strategii a bouřlivému rozvoji širokopásmových internetových technologií, wifi, satelitního vysílání a rozvoji mobilních sítí 3G vzniknou další příležitosti k šíření multimediálního obsahu. Konkurenční prostředí se neomezí pouze na tu část kmitočtového spektra, nazývanou dnes DVB-T.

Televizní vysílání není hra pro chudé. Největší investice u inteligentního investora nepůjdou do hardware vysílací techniky a multiplexorů, ale do contentu a know-how. Výchova televizních profesionálů mnoha profesí, podpora původní tvorby je ta nejvýnosnější, ale přitom nejdelší a nejrizikovější investice. Inteligentní žadatelé o digitální televizní licence to vědí. Ti "bezdomovci", kteří doufají, že ze snů a dobrých předsevzetí se ještě i v roce 2005 dá postavit na zelené louce televizní stanice, nemají v licenčním řízení co dělat. Nikdo nechce opakovat chyby těch Rad pro rozhlasové a televizní vysílání, které udělily licenci Vladimíru Železnému a CET21 pro jejich projekt "soukromé veřejnoprávnosti".

Krach není v kapitalismu nic nepřirozeného. Krachujícího vysílatele koupí někdo jiný a vysílání pokračuje pod jinou značkou dále. Vzhledem k tomu, že se tendru na vysílání nezúčastnil žádný z velkých zahraničních multimedia publishing housů, lze dovodit, že tito hráči čekají na první vlnu bankrotů jako supi na umírající kořist. Slétli se do úzkého kruhu. Díky neschopnosti předkladatelů zákona dobrat se faktických vlastníků licencí (plátců daně z příjmu fyzických osob, plynoucích ze zisků těchto televizí), lze čekat anonymně vyhlížející struktury evropských i zaoceánských vlastníků a zákulisní řízení investic. Proti globalizaci se nedá protestovat. Jsme její součástí. Jediné co si musíme pohlídat, je daňová optimalizace, směřující do daňových rájů. Ale nevíme jak.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Překlopení analogových sítí do digitálu se týká pouze některých, které blokují vytvoření šesti finálních celoplošných sítí na území České republiky. Především programu ČT2, který se určitá část české politické pravice pokouší tak vytrvale atakovat a vyhladovět. Nepovede se to. Pak ČT 1, jejíž finanční rozvoj zvýšením koncesionářských poplatků a následnou dlouhodobou finanční stabilizací veřejné služby je doposud bržděn. Proces navýšení poplatků spěje do finále. Dalším v řadě je síť soukromé PRIMA TV a i to stojí za vražednou bitvou o podíl na reklamním trhu, která se rozhořela mezi TV NOVA po nástupu Ronalda Laudera a TV PRIMA.

O licenci TV NOVA nejde vůbec. Ta může analogově vysílat stále a nikdo jí v tom nebude bránit. Až do té doby, než mezistátní smlouva o celoevropské koordinaci analogové vysílání vypne z titulu celoevropského procesu switch off -- čili z důvodů vyšší moci, nadřazené českému právnímu řádu, na jehož základě byla TV NOVA licence neuváženě prodloužena. Pokud bude TV NOVA pokračovat v brzdění procesu digitalizace tlakem na nerealistickou prémii 1+4 digitální kanály za jeden analogový, bude se se svými nároky muset nejspíš obrátit na Evropskou komisi. Za situace, kdy bude nejspíše poslední analogovou televizí na kontinentu a bude bránit celoevropskému ukončení analogového vysílání. Výsledek takového procesu a případné stížnosti se dá předpokládat... Shodnou se na něm všichni. TV PRIMA už to pochopila. Boj o reklamu jako podmínku přežití začal.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: "Kostičkování" provází pouze experimentální vysílání. Případně digitální příjem bývalého ministra informatiky Mlynáře. Výkony vysílačů i pokrytí je v "experimentu" co nejmenší z důvodů ztrátovosti tohoto procesu. Náklady experimentálního vysílání nese totiž jeho provozovatel. O lásce akcionářů provozovatele sítě ke zvýšení finanční ztráty z experimentu pro potěchu Potůčkova oka nelze pochybovat... V praxi jsou vysílací výkony pro kvalitní digitální příjem násobně menší než v případě signálu analogového a cena za šíření jednoho programu v plné kvalitě klesne přibližně na jednu osminu stávajícího analogového programu.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Americký regulační orgán Federal Communication Commission v roce 2004 sdělil světovým výrobcům televizí, že do USA nevyvezou od roku 2007 žádnou televizi, která nebude schopna digitálního příjmu. V průběhu roku 2006 se proto očekává masivní rozšíření cenově dostupných přijímačů pro DVB-T, navíc vybavených stále lacinější inteligentní záznamovou jednotkou (computerem) s vlastním harddiskem pro nahrávání více programů. Již dnes jsou plazmové televize s úhlopříčkou 1 metr těmito vymoženostmi, včetně fire-wire rozhraní (pro přesun dat dál) vybaveny standardně, jinak by se neprodaly. Totéž se dá do roka očekávat u PCMCIA a PCI karet do počítačů. Harddisk do PC o kapacitě 120 GB, na který se vejde 26 celovečerních filmů, stojí již dnes 2 500 Kč... DVD-RW vypalovačka do PC okolo 2 000 a DVD médium pro nahrání jednoho filmu 15 Kč. Samostatný DVD recorder-player stojí již dnes v hypermarketu 2 500 -- 5 000 Kč.

Potůčkův strach musí tedy mít jinou příčinu, než v reálném vývoji technologií i jejich cen a vyplývá buď z neznalosti, nebo z jiného důvodu.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Kritika bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře za neprofesionalitu a nečinnost je bohužel namístě. To není omyl, ale smutná pravda... Je na místě i kritika premiérů Špidly a Grosse, kteří ignorovali odborníky, tolerovali ministru informatiky, že nebyla přijata Státní strategie v této oblasti a pro neschopnost jej neodvolali. Nicméně dnes jsme dál a nová ministryně je příslibem větší a koncepčnější aktivity v této oblasti. ČTÚ jako správce kmitočtového spektra už připravuje podmínky pro Plán úplného přechodu na digitální vysílání.

Čeká se již jenom na novelu zákona 231/2001 Sb. -- "velkého" vysílacího zákona. Ten by měl v červnu projít třetím čtením Sněmovny a dát rámcové podmínky pro tuto činnost, stejně jako pro případné zastavení probíhajícího výběrového řízení na některé pozice v dočasných sítích B a C. Snaha o iracionální ovlivnění zákona, které by zabránilo jeho rychlému přijetí je patrná jen z jedné strany -- od televize NOVA a od jejích obhájců v řadách některých poslanců.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Představa, že se dá vytvořit 3 x 4 x 24, posléze 6 x 5 x 24, v cílovém stavu do deseti let 6 x 10 x 24 hodin vysílání dle schválených projektů "s velkýma očima ambicí" pouze se stovkami pracovních míst, je naivně hloupá. A to i za předpokladu že by se veškerý content přebíral ze zahraničí a pouze daboval. To však nepřipustí RRTV jako regulátor a proto bude rozvoj multimediální tvorby v České republice stejně bouřlivý, jako byl rozvoj původního internetového obsahu v letech minulých. Již dnes Česká televize zaměstnává 2500 pracovníků, Český rozhlas jich má 1400. Kolem nich existuje rozsáhlá síť kooperujících "nezávislých" studií, jejichž program musí ČT ze zákona přebírat v nemalé míře a které současně živí i soukromé televize a stále více se globalizující filmová tvorba. Potřeba nových pracovníků jen v těchto dvou institucích existuje stále, neboť se mění struktura výroby a velmi drasticky se zvyšují požadavky na kvalifikaci zaměstnanců. Multimedializace audiotvorby klade zvýšení nároky na dramaturgii, autory i celý výrobní a odbavovací řetězec. To vše potřebuje peníze i lidi.

Digitalizace výroby, zavedení formátu 16:9, HDTV či prostorový zvuk 5.1 či 7.1 zvyšují řádově nároky na datová skladiště i inovaci technologií velkých výrobců i provozovatelů vysílání. Opačný trend nastal ale na druhé straně -- při výrobě "nezávislých" pořadů. Stírá se rozdíl mezi profesionálním vybavením a náročnými amatéry, demokratizuje se záznam zvuku, obrazu i videa. Vzhledem k drastickému poklesu cen poloprofesionálních a low-end profesionálních fotoaparátů do 8Mpix, tříčipových poloprofesionálních a low-end profesionálních kamer HDV, PC střihové, trikové a záznamové techniky bude tvorba multimediálního obsahu v kvalitě dostatečné pro vysílání v DVB-T dostupná širokému okruhu malých, nezávislých studií či agilních a kreativních jednotlivců.

Vlastní televizní studio je otázka volné garáže po prodaném automobilu. Pokud HDTV camcorder Sony HDR-Z1 (HDV/DVcam, 1440 x 1080 HDV, MPEG1 Audio Layer2 Stereo, 3CCD HDV 1080i, 14bit DXP, Carl Zeiss Vario Sonar T* 32,5 -- 390mm, 16:9 Wide full) dnes stojí 150 000 Kč a sestava příslušenství k němu 50 000 Kč, střihové pracoviště na bázi vysoce výkonného PC 200 000 Kč, osvětlovací soustava malého studia 200 000 Kč, nájem studia (malého opuštěného kina či divadélka, tanečního sálu nebo chátrajícího kulturního domu) 10 - 50 000 Kč měsíčně, pak je výrobní technologie dostupná každému, který by chtěl oželet koupi rodinného automobilu za možnost mít vlastní malé televizní studio. Pro radost.

Animovaný film se dá vytvářet na koleně také. Pokud nechceme superrealistické efekty Jurského parku, ale produkci večerníčků, vystačíme si s větším multimediálním PC, znalostmi programování skriptů a softwarem firmy Macromedia.

U profesionálního zpracování audiosignálu je situace ještě jednodušší -- stačí velké, "herně výkonné" PC s velkým diskovým prostorem, dostatečně kvalitní audiokartou A3D2 7.1 (např. poloprofesionální zvuková karta SoundBlaster Audigy 4 Pro za cca 8000 Kč nebo profi E-MU 1820M za 40 000 Kč), několika kvalitními mikrofony, kabely, příslušným softwarem (ProTools, Cubase, SoundForge či Vegas Audio) a odhlučněným prostorem zkušebny a zvukové režie v garáži... Zbytek už jsou analogové či digitální technologie, dostupné dnes každé začínající rockové kapele. Počítač nahradí spolehlivě studiový audiorecorder. Profesionální reportážní diskový stereo audiorecorder linearWAV v studiové kvalitě stojí 60 000 Kč, poloprofesionální WMA stereo audio recorder, dostatečný ale pro vysílání, stojí 10 000 Kč, poloprofesionální WMA mono audiorecorder polovinu. Datové nároky na skladování a šíření audia internetem jsou v možnostech každého, kdo je ochoten investovat do pevné linky či umístění serveru někde na páteři sítě. Internetové rádio není sen, ale poloprofesionální realita - už dnes. Profesionalitu mu dodávají lidé...

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Omylem je, že konkurence je nejvýkonnější ekonomický model. To se týká především reklamy, ale i výroby. V činnostech technologicky i finančně náročných je stabilizujícím faktorem networking a dílčí nekonkurenční kooperace. Takto se vyvíjel trh s printovou reklamou a DTP/DTR studii v prvních deseti letech po sametové revoluci. Vzniklo silné, stabilizované prostředí, následně expandující na východ Evropy. Dnes se v Česku vyrábí předtisková příprava i tisk časopisů a merkantilu na křídovém papíře nejen pro Polsko, Balkán nebo Rusko ale i pro Rakousko či Německo. Trvalo to deset let. Od chvíle, kdy reklamní rádiový trh částečně harmonizovaly větší sítě, se situace v tomto segmentu uklidnila a ti největší privátní hráči mají prostředky nejen na agresivní selfpromo, ale i na budování technologického zázemí. Trvalo to také deset let od prozření prvních "pionýrů rozhlasového kapitalismu".

Regionální a komunální televize a malé multimediální producenty čeká to samé. Kvalitní televizní grafiku pro každodenní provoz si nemůže doposud dovolit každá vesnická televize. Stanice SGI vybavena softwarem Alias Wavefront, Softimage 3D či Lightwave 3D není zadarmo. To, co se dá v nezávislém "garážovém studiu" vyrobit na platformě PC za třetinu ceny ale za trojnásobek času, ve výrobním provozu musí být řešeno s ohledem na produktivitu práce. A je jedno, zda je vysílání celostátní, nebo vesnické. Uživatel chce kvalitu, na kterou je zvyklý ze stanic celostátních. Řešením je investiční specializace a kooperace.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Digitální set-top-boxy se zpětným kanálem podpoří každý rozumný telekomunikační operátor stejně, jako GSM telefony. Je to v jeho hlavním a existenčním zájmu. Budou to jeho zákazníci. Za dvouletou smlouvu dostanete set-top-box se zpětným kanálem zdarma či za symbolický poplatek... Tento obchodní model dal vzniknout řadě služeb GSM, které by bez něj neexistovaly. Je samozřejmé, že cenová politika NMT telefonů Eurotelu v počátcích jejich provozu se už nebude opakovat. Píše se rok 2005.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Mezinárodní romské vysílání ROTA International pro země EU a Visegrádu a nebo oblíbenost satelitní CHINA TV INT u čínské menšiny v Česku či Al Jazeery u Arabů tamtéž je spolehlivým důkazem, že novou definicí hranic v globálním virtuálním ITC prostoru je mateřský jazyk a kulturní identita.

Opravník Obecně Oblíbených Omylů: Páteří multimedia publishing housů veřejné služby není zábava, ale informovanost a celoživotní vzdělávání. V celém světě. Směřujeme k takzvané "kvartérní", znalostní společnosti, ve které se produkční silou společnosti stávají informace a znalosti. To dokazuje jak BBC, tak ARD, National Geographic či síť veřejnoprávních médií USA.

Páteří komerčních TV je průmysl volného času a zábava. V celém světě. Což dokazují ve Spojených státech, Asii i v Evropě všichni, kteří propojeni se sítěmi specializovaných hypermarketů radí zahrádkářům, jak sekat trávu, jak trávit dovolenou, jak vařit oběd mlsnému manželovi, či jak se obléci chic... Samostatnou kapitolou je průmysl profesionálního sportu a na něj navěšená reklama producentů obuvi, oblečení či pomůcek.

Jediným neštěstím je, když začnou komerční média nahrazovat veřejnou službu a suplovat obory mediální tvorby, které neumí a u kterých se snaží nahradit službu a poznání pro ně nutným ziskem za každou cenu. Není nic hnusnějšího, než vulgarizované a bulvarizované poznávání světa. Nejslabší, máte padáka...

K čemu ještě povede digitalizace médií

Ani "desatero", ani Potůček nezmínili roli digitálních médií a při tvorbě znalostní společnosti - v e-learningu jako konceptu celoživotního profesního i kulturního růstu, celoživotního vzdělávání. A přitom bez atraktivních multimediálních vzdělávacích pořadů či produktů (pořadů na datovém nosiči) si lze dnes těžko představit výuku nejen na střední, ale i na základní škole. Komenského heslo Škola hrou se naplňuje v 21. století jako předpoklad společnosti, která bude vyvíjet a vyrábět zboží s vysokou přidanou hodnotou. Která nebude jen odbytištěm, ale produkční společností hi-end výroby a globálního obchodu.

Ani "desatero", ani Potůček nezmínili devastující roli agresivní komerční prezentace a reklamy na vizuální kulturu dneška a změnu psychosociálních jistot a hodnotového žebříčku diváků a posluchačů. Privátní média v honbě za ziskem z reklamy prosazují archetypy chování člověka, které vedou k sobectví, individualismu a hodnotové rozkolísanosti. Mít znamení víc, než být. Mít víc znamení víc, než jen mít. Mít víc ihned je vrcholem virtuálního žebříčku konzumní společenské prestiže. Proti tomu stojí koncept, beznadějně odsouzený k nerovnému boji -- veřejná služba, která by měla být pojítkem společností sdílených hodnot -- multikulturní, mutietnické, multigenerační a multisociální tolerance.

Ani "desatero", ani Potůček nezmínili devastující roli agresivity samé. Násilí psychické i fyzické je odrazem temných součástí naší duše. Mediální násilí je odrazem násilí kolem nás. Do společnosti, vyrůstající v hodnotách změněných sociálních souvislostí, změněných etických priorit kořistného kapitalismu vtrhlo mediální násilí jako vzorec chování těch pravých budovatelů zítřka. Ewingové a další bezohlední prospektoři vytvořili celé jedné generaci vzor sociální necitlivosti a ekonomické dravosti. Želvy Ninja, Chip and Dale či Kačeři naučili celou jednu generaci dětí americkému pojetí demokracie -- dominanci a agresi jako integrální součásti mezilidské komunikace. SuperStar vytvářejí stejně ploché a pomíjivé vzory kulturní. Big Brother odhaluje cynicky náš voyerismus a škodolibost z cizího, námi nezúčastněně viděného stresu, tragédií, nadějí a proher.

Agresivní svět komerční kultury a svět mediální agrese je stejným nebezpečím pro společnost, jako agrese sama. Obrana je jediná -- společenská podpora takového původního multimediálního obsahu, který podpoří rozvoj etického mezilidského dialogu, názorové tolerance a kulturnosti. Který bude vzdělávat v tom nejširším slova smyslu. Který bude ukazovat bohatství kultury národů vzdálených i domácích etnik. Který bude ukazovat krásu krajiny -- současnosti i minulosti. Který bude povznášet k národní hrdosti a multikulturní sounáležitosti. Společností kontrolovaná a vynucovaná diverzita digitálních médií by měla tyto cíle splňovat.

Takový je společností i zákony deklarovaný veřejný zájem. Protože jinak by to bylo jen nelogické umělé znevýhodňování jedněch mediálních prospektorů nad jinými -- prostřednictvím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Nenechme si vnutit pocit, že mediální trh je špatný. Špatný je jen ten trh, kde neplatí žádná pravidla. Špatný je jen trh, kde jsme na pravidla rezignovali. Špatný je jen ten trh, ve kterém nejsme schopni už pravidla ani určovat. Špatný je trh, kde zisk za jakoukoliv cenu je vším a člověk ničím. Ve kterém psychologové nalézají ty nejhorší a nejtemnější stránky naší duše.

Jsou dva světy. Svět veřejné služby a svět privátního zájmu. Jeden svět být nemůže. Ty dva světy mají jiná pravidla. Tak tomu je a nemá smysl to nevidět. Navzájem nezávislá kultivace obou světů je možná, jejich násilné prolnutí je pro společnost smrtelné. Jeden svět být nemůže. Bohudík nebo bohužel.

Související články

prof. ing. Václav Říčný, CSc.: Současnost a budoucnost digitální televize DVB ZDE

Štěpán Kotrba pro Radu ČRo v roce 2001: Rozvoj informačních a komunikačních technologií na počátku třetího tisíciletí a změny v poslání média veřejné služby ZDE

Digitalizace sdělovacích prostředků TÉMA BL