Prezident by měl údajně využít možnosti udělit státní vyznamenání bez návrhu sněmovny, senátu či vlády. De facto by měl tedy prezident v prvé řadě ignorovat tuto poslaneckou petiční výzvu, ale to je jen otázka logiky, nic víc.

Velmi pravděpodobně tam bude nízký kurz, ale zase je to tutovka. Karel Gott jako zejména dělnický symbol socialistického kýče exportovaného do některých imperialistických zemí jako kulturní vzor (tedy aspoň do Německa), nabyl takto významu už dávno a zpěvák se stal už za života jakýmsi způsobem nesmrtelným.

To, že se těší velké oblibě i v Německu, nesvědčí o ničem jiném, než o univerzální míře estetického názoru společnosti, bez ohledu na kulturní rozdíly. Všelidový prezident má příležitost vyhovět v tomto ohledu všem a ještě si tím zajistit okamžitý čtyř, pěti procentní přírůstek oblíbenosti. Navíc by tím prokázal svou další dobrou vlastnost, nadstranickost, protože petici podepsali zástupci všech stran s poslaneckým mandátem, což je pro demokrata výzva k činu. A protože budou pan prezident chtít být společensky spravedlivý, udělají ze včelky Máji tisícročnů včelu nějaké druhé nebo třetí kategorie.

Vlastně ani nevím, jaká jsou rizika. Pravda, v televizním archivu se ještě někde jako zapomenutý hit válí angažovaný projev k socialistické umělecké frontě, ale tenhle song už skutečně odvál čas. Zpěvák připomínající svým projevem komixovou figuru je nadpolitickým fetišem české společnosti, která okázale dlabe na polis a prostě jen dál poslouchá to, co už čtyřicet let dominuje českému éteru. Mohlo tomu vůbec být jinak?

Etická bariéra už byla navíc prolomena, když dostal státní vyznamenání sociálně a politicky dobře přizpůsobivý Otakar Vávra. Nechtěl bych rozhodně srovnávat Otakaru Vávru s Karlem Gottem, protože Vávra by si mohl odnést filmovou cenu nejen za angažovanost. Jejich podobnost spočívá opravdu jen v té přizpůsobivosti. Tak začal jistě nezadržitelný a očekávaný způsob toho skutečného vyrovnávání se s minulostí, vytěsnění. Co jsme si, to jsme si, čili podvědomá snaha psychiky jednotlivce (i společnosti) neustrnout v konfliktu a zbavit se jej, vytěsnit jej za zrcadlo.

Zbývá si tedy jen položit otázku proč být proti. Hlava státu a lid by se shodli, věc má dostatečnou politickou podporu napříč spektrem, etické překážky nejsou a ty estetické nemají žádný význam. Harmonický soulad našich politických představitelů se zdrojem moci je nutno respektovat, takže já mu vlastně fandím. Jinak bych si taky nevsadil.