Premiér Paroubek si bral slovo v podstatě vždycky, když se mu zachtělo, na což předseda Topolánek opakovaně a bezvýsledně upozorňoval.

Moderátor svými nepatrnými hlasovými korekcemi jen přiživil dojem dokonalého mediálního šumu, ve kterém dominoval Paroubek, sekundoval Topolánek a účastnil se Němec.

Ani s pohotovostí to nebylo nejlepší. V debatě o zdravotnické reformě pronesl předseda Topolánek zvláštní větu, která zněla zhruba takto: "Současné zdravotnictví je velmi plýtvavé, ačkoliv kvalita zdravotní péče se doposud nesnížila, protože moderní technologie jsou takto nastavené."

Moderátor se i s tímto navýsost kritickým zhodnocením stavu českého zdravotnictví spokojil a místo toho se snažil na jiném místě vytáhnout z předsedy ODS jméno jeho kandidáta na šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu, ačkoliv Topolánek hned napoprvé řekl, že opravdu neví...

Nenápadný moderátor se od premiéra nechal tepat za údajně špatně připravenou reportáž a když nakonec premiér rozhodl o tom, že poslední slovo má obvykle moderátor, a že tudíž předseda Topolánek domluvil, mystifikace byla dokončena.

Pokud by Paroubek neobhájil v následujících volbách premiérské křeslo, měla by ho ČT okamžitě angažovat jako moderátora.

Nahradit Moravce jistě nebylo jednoduché. Přesto: Moravec svým odchodem vytvořil nejenom ztíženou pozici pro svého nástupce, ale i šanci na zlepšení. Na jeho nezvykle otevřenou kritiku poměrů mohl jeho následovník (ať už by to byl kdokoliv) navázat zvýšeným tlakem směrem k politikům, kteří by měli pochopit, že debata v televizi veřejné služby je primárně prostor k vyjádření jejich odpovědnosti a ne k taktizování a k honění preferencí.

Takhle to ale nepůjde. ČT se vrátila do pozice servilního prostředníka a Otázky se zase staly pořadem, kam budou politici určitě velmi rádi chodit.